ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.533.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 533/2016-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. června 2016 v Brně dovolání obviněného D. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 6 To 65/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 10/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 6. 2014, č. j. 2 T 10/2013-5588, uznal obviněného D. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným v bodě I. zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, v bodě II. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem III. zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
1) dne 1. 11. 2011 v P. si pod záminkou výhodného nákupu několika luxusních vozidel do autobazaru provozovaného společností AUTO D+B, s. r. o., IČ: 275 49 798, a jejich následného prodeje se ziskem vypůjčil od poškozeného R. M., finanční částku 1.560.000,- Kč, kterou přislíbil vrátit do jednoho měsíce, tj. do 1. 12. 2011, a jako doklad o existenci půjčky sepsal notářský zápis a vrácení půjčené částky zajistil jednak směnkou a jednak předáním technických průkazů od dvou vozidel VW Multivan - rzv … a rzv …, která měla být v jeho vlastnictví a v případě nevrácení půjčky měla sloužit jako zástava, půjčené peníze ve sjednaném termínu nevrátil a uvedená vozidla poškozenému R. M. neposkytl, přičemž s přihlédnutím k jeho dalším platebním povinnostem vyplývajícím zejména z nesplaceného úvěru od GE Money Bank, a. s., ze dne 1. 10. 2007 ve výši 200.000,- Kč, u něhož pohledávka banky ke dni 27. 10. 2011 činila 143.794,72 Kč, z nevrácené půjčky od L. B., ze dne 21. 7. 2011 ve výši 45.000 EUR, ze smlouvy o operativním leasingu č. … převzaté dne 15. 8. 2011 od společnosti M. I. B. Risk Management Agency, s. r. o., s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 157.342,37 Kč, a z nesplaceného hypotečního úvěru poskytnutého dne 10. 6. 2011 Raiffeisenbank, a. s., s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 24.961,53 Kč při sjednané splatnosti úvěru do 20. 6. 2043, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že půjčku nebude schopen řádně a včas vrátit, a takto svým podvodným jednáním poškozenému R. M., tr. bytem N., okr. P., způsobil škodu ve výši 1.560.000,- Kč (s přihlédnutím k dodatečně dne 15. 5. 2012 poskytnuté částce 300.000,- Kč tedy činí aktuálně škoda 1.260.000,- Kč),
2) v období od měsíce listopadu 2011 do 4. 1. 2012 v P. v úmyslu získat finanční prostředky ke svému obohacení pod záminkou potřeby financování nákupu motorových vozidel vyšší třídy, na která má již odběratele, vylákal postupně v přesně nezjištěném počtu případů od poškozeného L. B., postupně částku 5.000.000,- Kč, jejíž převzetí stvrdil smlouvou o půjčce ze dne 4. 1. 2012 a zajistil směnkou vlastní z téhož dne, přičemž se zavázal k jejímu vrácení dne 9. 2. 2012, a když tak v uvedeném termínu neučinil, snažil se vrácení oddálit lživými tvrzeními o výhodném obchodu se společností ŠkoFIN, s. r. o. (zajišťování operativního leasingu pro společnost Telefónica O2 Business Solutions, s. r. o., v objemu 89.000.000,- Kč) a o aktuální investici částky 208.500 EUR do nákupu 10 kusů motorových vozidel od společnosti Autohaus Liewers AG Vídeň, který rovněž neuskutečnil, přičemž tyto domnělé obchody poškozenému L. B. dokládal padělanými listinami, ve sjednaném termínu částku 5.000.000,- Kč nevrátil a nevyplatil ani přislíbené zhodnocení 325.000,- Kč, čímž poškozenému L. B., tr. bytem P., P., způsobil škodu ve výši 5.000.000,- Kč, přičemž s přihlédnutím k jeho dalším platebním povinnostem vyplývajícím zejména z nesplaceného úvěru od GE Money Bank, a. s., ze dne 1. 10. 2007 ve výši 200.000,- Kč, u něhož pohledávka banky ke dni 27. 10. 2011 činila 143.794,72 Kč, z již dříve nevrácené půjčky od poškozeného L. B. ze dne 21. 7. 2011 ve výši 45.000 EUR, ze smlouvy o operativním leasingu č. … převzaté dne 15. 8. 2011 od společnosti M. I. B. Risk Management Agency, s. r. o., s měsíční splátkou ve výši 157.342,37 Kč, z nevrácené půjčky od poškozeného R. M., ze dne 1. 11. 2011 ve výši 1.560.000,- Kč, a z nesplaceného hypotečního úvěru poskytnutého dne 10. 6. 2011 Raiffeisenbank, a. s., s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 24.961,53 Kč při sjednané splatnosti úvěru do 20. 6. 2043, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že půjčky nebude schopen vrátit,
3) v období od počátku měsíce února 2012 do 22. 3. 2012 v P. v úmyslu získat finanční prostředky ke svému obohacení vylákal jako jediný jednatel a společník společností AUTOCENTRUM PARDUBICE, s. r. o., IČ: 288 13 014 a AUTO D+B, s. r. o., IČ: 275 49 798, od společnosti EXCLUSIVE CAR HK, s. r. o., IČ: 284 43 942, pod falešným příslibem dodání motorových vozidel tov. zn. BMW X5 (dvakrát), ŠKODA OCTAVIA (dvakrát) a AUDI A8 finanční prostředky v částkách 860.000,- Kč (dvakrát), 233.000,- Kč (dvakrát) a 1.077.000,- Kč s tím, že tato vozidla zajištěná z důvodu nesplácení leasingu jejich nájemci budou rychle k dispozici a za nízké ceny, na základě vystavených faktur č. …, č. …, č. …, … a … mu platby v souhrnné výši 3.263.000,- Kč byly poukázány na bankovní účet společnosti AUTOCENTRUM PARDUBICE, s. r. o., takto získané finanční prostředky však užil jiným než přislíbeným způsobem, fakturovaná vozidla společnosti EXCLUSIVE CAR HK, s. r. o., nikdy nedodal, čímž poškozené společnosti EXCLUSIVE CAR HK, s. r. o., IČ: 284 43 942, se sídlem Praha 1, Křemencova 178/10, způsobil škodu ve výši 3.263.000,-Kč (aktuálně po úhradě částek 100.000,- Kč a 120.000,- Kč a poskytnutí dvou jiných vozidel v hodnotách 437.800,- Kč a 310.500,- Kč činí způsobená škoda částku 2.294.700,- Kč), a v souhrnu tak třem uvedeným poškozeným způsobil škodu ve výši 9.823.000,- Kč.
Za tyto trestné činy a za sbíhající se přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 3 T 127/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 14 To 181/2013, byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to finanční částky ve výši 33.000 Kč a dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání či v zákazu soukromého podnikání podle živnostenského zákona i obchodního, resp. občanského zákoníku, i zákaz soukromého podnikání jako fyzická osoba v předmětu podnikání obchod s motorovými vozidly a ve zprostředkování takového obchodu na dobu deseti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 3 T 127/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 14 To 181/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. O náhradě škody bylo rozhodnuto výroky podle §228 odst. 1 a podle §229 odst. 2 tr. ř. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek popsaný v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 2 KZV 19/2012, pod bodem III/1, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená L. B., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný D. K., jeho rodiče V. a J. K. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného, které směřovalo do výroku o trestu.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 6 To 65/2014, podle §258 odst. 2 tr. ř. z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek částečně zrušil, a to podle §258 odst. 1 písm. a) – d), f) tr. ř. v celé odsuzující části výroku o vině obviněného D. K., v celém výroku o trestu a o povinnosti obviněného k náhradě škody podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. Za podmínek vymezených v §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněného D. K. uznal vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že:
1) 1. 5. 2011, v P., si pod záminkou výhodného nákupu několika luxusních vozidel do autobazaru provozovaného společností AUTO D+B, s. r. o., IČ: 275 49 798, a jejich následného prodeje se ziskem vypůjčil od poškozeného R. M., finanční částku 1.560.000 Kč, kterou přislíbil vrátit do jednoho měsíce, tj. do 1. 12. 2011, a jako doklad o existenci půjčky sepsal notářský zápis a vrácení půjčené částky zajistil jednak směnkou a jednak předáním technických průkazů od dvou vozidel VW Multivan – rzv … a rzv …, která měla být v jeho vlastnictví a v případě nevrácení půjčky měla sloužit jako zástava, půjčené peníze ve sjednaném termínu nevrátil a uvedená vozidla poškozenému R. M. neposkytl, přičemž s přihlédnutím k jeho dalším platebním povinnostem vyplývajícím zejména z nesplaceného úvěru od GE Money Bank, a. s., z 1. 10. 2007 ve výši 200.000 Kč, u něhož pohledávka banky ke dni 27. 10. 2011 činila 143.794,72 Kč, z nevrácené půjčky od L. B., z 21. 7. 2011 ve výši 45.000 EUR, ze smlouvy o operativním leasingu č. … převzaté 15. 8. 2011 od M. I. B. Risk Management Agency, s. r. o., s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 157.342,37 Kč, a z nesplaceného hypotečního úvěru poskytnutého 10. 6. 2011 Raiffeisenbank, a. s., s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 24.961,53 Kč při sjednané splatnosti úvěru do 20. 6. 2043, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že půjčku nebude schopen řádně a včas vrátit, a takto svým podvodným jednáním poškozenému R. M., trvale bytem N., okr. P., způsobil škodu ve výši 1.560.000 Kč (s přihlédnutím k dodatečně poskytnuté částce 300.000 Kč z 15. 5. 2012 činí aktuálně škoda 1.260.000 Kč),
2) v období od listopadu 2011 do 4. 1. 2012, v P., v úmyslu získat finanční prostředky ke svému obohacení pod záminkou potřeby financování nákupu motorových vozidel vyšší třídy, na která má již odběratele, vylákal postupně od poškozeného L. B., částku 5.000.000 Kč, jejíž převzetí stvrdil smlouvou o půjčce z 4. 1. 2012 a zajistil směnkou vlastní z téhož dne, přičemž se zavázal k jejímu vrácení do 9. 2.2012, a když tak v uvedeném termínu neučinil, snažil se vrácení oddálit lživými tvrzeními o výhodném obchodu se společností ŠkoFIN, s. r. o., (zajišťování operativního leasingu pro společnost Telefónica O2 Bussiness Solutions, s. r. o., v objemu 89.000.000 Kč) a o aktuální investici částky 208.500 EUR do nákupu deseti kusů motorových vozidel od společnosti Autohaus Liewers AG Vídeň, který rovněž neuskutečnil, přičemž tyto domnělé obchody poškozenému L. B. dokládal padělanými listinami, ve sjednaném termínu částku 5.000.000 Kč nevrátil a nevyplatil ani přislíbené zhodnocení 325.000 Kč, čímž poškozenému L. B., trvale bytem P., P., způsobil škodu ve výši 5.000.000 Kč, pokud s přihlédnutím k jeho dalším platebním povinnostem vyplývajícím zejména z nesplaceného úvěru od GE Money Bank, a. s., z 1. 10. 2007 ve výši 200.000 Kč, u něhož pohledávka banky k 27. 10. 2011 činila 143.794,72 Kč, z již dříve nevrácené půjčky od poškozeného L. B. z 21. 7. 2011 ve výši 45.000 EUR, ze smlouvy o operativním leasingu č. … převzaté 15. 8. 2011 od M. I. B. Risk Management Agency, s. r. o., s měsíční splátkou ve výši 157.342,37 Kč, z nevrácené půjčky od R. M., z 1. 11. 2011 ve výši 1.560.000 Kč, a z nesplaceného hypotečního úvěru poskytnutého 10. 6. 2011 Raiffeisenbank, a. s., s pravidelnou měsíční splátkou ve výši 24.961,53 Kč při sjednané splatnosti úvěru do 20. 6. 2043, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že půjčky nebude schopen vrátit,
3) v období od počátku měsíce února 2012 do 22. 3. 2012, v P., v úmyslu získat finanční prostředky ke svému obohacení vylákal jako jediný jednatel a společník společností AUTOCENTRUM PARDUBICE, s. r. o., IČ: 288 13 014 a AUTO D+B, s. r. o., IČ: 75 49 798, od EXCLUSIVE CAR HK, s. r. o., IČ: 284 43 942, pod falešným příslibem dodání motorových vozidel tov. značky BMW X5 (dvakrát), ŠKODA OCTAVIA (dvakrát) a AUDI A8 finanční prostředky v částkách 860.000 Kč (dvakrát), 233.000 Kč (dvakrát) a 1.077.000 Kč s tím, že tato vozidla zajištěná z důvodu nesplacení leasingu jejich nájemci budou rychle k dispozici a za nízké ceny, na základě vystavených faktur č. …, č. …, č. …, č. … a č. … mu platby v souhrnné výši 3.263.000 Kč byly poukázány na bankovní účet společnosti AUTOCENTRUM PARDUBICE, s. r. o., takto získané finanční prostředky však užil jiným než přislíbeným způsobem, fakturovaná vozidla společnosti EXCLUSIVE CAR HK, s. r. o., nikdy nedodal, čímž poškozené společnosti EXCLUSIVE CAR HK, s. r. o., IČ: 284 43 942, se sídlem Praha 1, Křemencova 178/10, způsobil škodu ve výši 3.263.000 Kč (aktuálně po úhradě částek 100.000 Kč a 120.000 Kč a poskytnutí dvou jiných vozidel v hodnotách 437.800 Kč a 310.500 Kč činí způsobená škoda částku 2.294.700 Kč)
a v souhrnu tak třem uvedeným poškozeným způsobil škodu ve výši 9.823.000 Kč.
Za tento trestný čin a sbíhající se přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 4. 2013 sp. zn. 3 T 127/2012, ve znění rozsudku v Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 14 To 181/2013, byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání a soukromého podnikání v předmětu podnikání – obchod s motorovými vozidly a ve zprostředkování takového obchodu na dobu šesti let. Podle §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 3 T 127/2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 14 To 181/2013, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. O náhradě škody poškozeným bylo rozhodnuto výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. Ve zbývající části v rozsahu zrušení výroků napadeného rozsudku, vrátil věc podle §259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Dvořáčka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že skutková zjištění obou soudů jsou nesprávná, namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Obviněný namítl, že popis skutku pod bodem 1) rozsudku neodpovídá skutkové podstatě trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, neboť šlo o zajištěnou půjčku. K bodu 2) rozsudku uvedl, že mnohost platebních povinností nemůže vést k závěru, že obviněný byl srozuměn s tím, že částku nezaplatí. Závěrem pod bodem 3) rozsudku namítl vadu výroku rozhodnutí, protože z popisu skutku není zřejmé, že šlo o falešný příslib. Obviněný označil rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný, neboť odůvodnění neodpovídá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a vytýká soudům, že dokazování neprobíhalo v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a že v řízení před soudy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil odsuzující část rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 6 To 65/2014, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněného, že obviněný uplatnil částečně skutkové námitky, jimiž zpochybnil naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, zejména jeho subjektivní stránku. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že podvody obviněného spočívaly v podvodném vylákání různých peněžních částek od fyzických nebo právnických osob, když obviněný uváděl nepravdivé okolnosti o svém podnikání souvisejícím s nákupem a prodejem vozidel. Tím způsobil poškozeným R. M., L. B. a poškozené společnosti EXCLUSIVE CAR HK, s. r. o., škodu ve výši 9.823.000 Kč. Obviněný se u poškozených snažil vzbudit zdání jistoty navrácení zapůjčených částek, a to buď zřízením zástavních institutů, nebo tvrzením o zhodnocení peněz, které budou investovány do výhodných obchodů. Auta, která měla být předmětem zástavního práva, však obviněný prodal a podobný modus operandi pak zvolil i v pozici statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným. Pokud jde o bod 3) rozsudku Vrchního soudu v Praze, soud podřadil jednání obviněného pod správné ustanovení tr. zákoníku, neboť obviněný dosáhl úhrady zálohových faktur využitím omylu a zamlčením podstatných skutečností, protože slib opatření vozidel byl pouze záminkou k vylákání peněz. Obviněný tuto trestnou činnost spáchal jako jednatel obchodní společnosti, šlo tedy o falešný příslib dodání zboží. Nejvyšší státní zástupce konstatoval, že nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces obviněného.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v dovolacím řízení nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem zásadně vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování nebo se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v dovolání převážně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.
Obviněný také namítl, že v řízení před soudy došlo k porušení práva na spravedlivý proces a uvedl, že skutková zjištění, o která se opírají rozhodnutí soudů obou stupňů, jsou v extrémním rozporu s vykonanými důkazy. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů a provedené důkazy nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy ani nezjistil porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť se jednalo o zajištěnou zápůjčku a namítl, že z popisu skutku není zřejmé, že šlo o falešný příslib a že dokazování u soudů neproběhlo v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin podvodu spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Podle §209 odst. 5 písm. a) tr. ř. bude odnětím svobody na pět až deset let potrestán pachatel, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, že soudy obou stupňů nesprávně kvalifikovaly skutky, které spáchal a pro které byl odsouzen. Přečinu podvodu se podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Objektem trestného činu podvodu je zde cizí majetek. Objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici, a tím vznikne na cizím majetku větší škoda a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Subjektivní stránka trestného činu podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele, přičemž postačí i úmysl nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy jestliže pachatel ví o tom, že svým jednáním může uvést někoho v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatnou skutečnost, kdy s předpokládaným následkem škody je srozuměn.
Uvedení v omyl, jehož se obviněný dopustil, je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Podvodné jednání , tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Omyl se může týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Má-li být trestný čin podvodu spáchán uvedením v omyl, s využitím omylu (nebo neznalosti všech podstatných skutečností) právnické osoby, musí jednat v omylu (resp. s uvedenou neznalostí) fyzická osoba, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušný právní úkon spojený s majetkovou dispozicí jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení (srov. R 5/2002-I.).
K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu se vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky jednal v úmyslu vypůjčené věci určené podle druhu, zejména peníze, buď vůbec nevrátit, nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že věci určené podle druhu, zejména peníze, ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit a že tím uvádí poškozené v omyl, aby se ke škodě jejich majetku obohatil. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Pokud jde o těžší následek v podobě značné škody podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku postačí ve vztahu k němu zavinění z nedbalosti podle §17 písm. a) tr. zákoníku. Škodou velkého rozsahu je podle §138 odst. 1 tr. zákoníku taková škoda, která dosahuje částky nejméně 5.000.000 Kč.
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný D. K., buď jako fyzická nebo jako jednatel právnické osoby, uváděl nepravdivé okolnosti o svém podnikání souvisejícím s nákupem a prodejem vozidel s úmyslem podvodně vylákat různé peněžité částky od poškozených fyzických a právnických osob v úmyslu peníze nevrátit, ačkoliv věděl, že peníze nebude moci ve smluvené době vrátit, a že tím uvedl poškozené v omyl, aby se k jejich škodě obohatil. Obviněný poškozeným nabízel investice a obstarání nákupu motorových vozidel za výhodné ceny, avšak po převzetí peněz z půjček nebo od zájemců o vozidla tato plnění nezhodnotil a vozidla nedodal, čímž poškozeným R. M., L. B. a poškozené společnosti EXCLUSIVE CAR HK, s. r. o., vznikla škoda ve výši 9.823.000 Kč. Obviněný nemohl dostát svým závazkům, které na sebe převzal, neboť byl v době spáchání trestné činnosti ve značně tíživé situaci. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný D. K. uvedeným jednáním naplnil nejen subjektivní stránku zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, ale i všechny zákonné znaky uvedeného zvlášť závažného zločinu, neboť sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Skutek spáchaný obviněným byl správně právně posouzen. Není tedy možné přisvědčit názoru obviněného, že skutek, který spáchal, měly soudy kvalifikovat jako zajištěnou zápůjčku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného D. K. netrpí vytýkanými vadami a je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu