ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.857.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 857/2016-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. července 2016 v Brně dovolání obviněného S. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 12 To 60/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 To 100/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 T 100/2015, uznal obviněného S. B. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovaných v soukromí podle §183 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal se spoluobviněným J. Š. tím, že
společně v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch v blíže nezjištěné době, nejpozději však od začátku měsíce května roku 2014 do 18. 11. 2014, se jako odsouzení na oddělení ... Věznice Jiřice, okres N., v minimálně třiceti případech zmocnili osobní korespondence adresované odsouzenému A. K. tím způsobem, že obviněný S. B. díky svému postavení ve věznici převzal od vychovatele tuto poštu, předal ji obviněnému J. Š. a ten ji podle potřeb přepsal a takto upravenou ji obviněný S. B. předal adresátovi A. K., a dále se zmocnili korespondence vhozené A. K. do schránky na dopisy na oddíle ... tak, že obviněný S. B. vyměnil zámek od uvedené schránky, když jeden z klíčů si ponechal a pomocí tohoto klíče večer otevíral schránku na dopisy a tuto korespondenci vyndal a předal obviněnému J. Š., který pak jménem A. K. odepisoval a pod smyšlenými záminkami podmínečného propuštění (správně má být: podmíněného propuštění) a přeložení do Věznice v Brně požadoval od jeho sestry E. N. finanční částky, a to konkrétně:
1) dne 30. 5. 2014 vylákali od poškozené E. N. finanční hotovost ve výši 45.000 Kč, kterou na základě instrukcí v dopise a přiložené poštovní poukázky C zaslala osobě Mgr. J. L., R. ..., S. ...,
2) dne 30. 6. 2014 vylákali od poškozené E. N. finanční hotovost ve výši 155.000 Kč, kterou na základě instrukcí v dopise a přiložené poštovní poukázky C zaslala osobě Mgr. J. L., R. ..., S. ...,
3) dne 26. 8. 2014 vylákali od poškozené E. N. finanční hotovost ve výši 100.000 Kč, kterou na základě instrukcí v dopise a přiložené poštovní poukázky C zaslala osobě Mgr. J. L., R. ..., S. ...,
4) dne 13. 10. 2014 vylákali od poškozené E. N. finanční hotovost ve výši 10.000 Kč, kterou na základě instrukcí v dopise a přiložené poštovní poukázky C zaslala osobě Mgr. J. L., R. ..., S. ...,
když za tyto finanční prostředky pak J. L. na základě telefonických a písemných instrukcí od obviněného J. Š. nakupoval tabák, kávu, oděvy a jiné zboží, které zasílal v balících na jména odsouzených J. Š., S. B., O. P., R. Š., J. P. a T. K. a finanční částku ve výši 80.900 Kč formou poštovních poukázek na osobní účty odsouzených J. Š., S. B., O. P., a J. P.,
5) dne 21. 7. 2014 vylákali od poškozené E. N. finanční hotovost ve výši 52.000 Kč, kterou na základě instrukcí v dopise a přiložené obálky se jménem smyšleného odesílatele JUDr. G., R. ..., ... U. H., zaslala vloženou do obálky pro adresáta R. M., Věznice Jiřice - P.O.Box ..., R. c. ..., ... L. n. L.,
6) dne 11. 8. 2014 vylákali od poškozené E. N. finanční hotovost ve výši 30.000 Kč, kterou na základě instrukcí v dopise a přiložené obálky se jménem smyšleného odesílatele JUDr. G., R. ..., ... U. H., zaslala vloženou do obálky pro adresáta R. M., Věznice Jiřice - P.O.Box ..., R. c. ..., ... L. n. L., kdy tato finanční hotovost byla připsána R. M. na jeho účet,
7) v průběhu měsíců září a říjen (zřejmě r. 2014) požadovali po poškozené E. N. pod smyšlenou legendou koupě chaty v B. pro A. K., aby si zřídila u bankovního ústavu půjčku a ze získaných prostředků pak zaslala přiloženou složenkou částku 160.000 Kč na adresu Mg. J. L., R. ..., S. ..., avšak k zaslání peněz nedošlo,
8) dne 26. 10. 2014 a 6. 11. 2014 žádali advokátku poškozeného A. K. JUDr. A. K. o rozúčtování podílu ze společného jmění manželů v rámci vypořádání s bývalou manželkou L. K., když na základě přiložených vypsaných složenek měla být částka z vyplaceného podílu ve výši 200.000 Kč zaslána složenkou na adresu J. L., R. ..., S. ..., k čemuž však nedošlo,
když tímto společným jednáním způsobili poškozeným celkovou škodu ve výši 392.000 Kč, a to 170.000 Kč ke škodě poškozeného A. K. a 222.000 Kč ke škodě poškozené E. N., přičemž jednáním pod body 7) a 8) se pokusili způsobit škodu ve výši 360.000 Kč.
Obviněný S. B. byl za tyto trestné činy odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku s použitím §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla uložena oběma spoluobviněným povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému A. K., škodu ve výši 170.000 Kč a poškozené E. N., škodu ve výši 207.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli tito poškození odkázáni se zbytkem nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 12 To 60/2016, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného S. B., které podal proti výroku o vině.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Rybáře včas dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku a vytkl soudu prvního stupně nesprávné hodnocení důkazů, zejména upozornil na nesrovnalosti ve výpovědích svědků. Podle obviněného výpověď obviněného J. Š. nemá spojitost s ostatními důkazy a poukázal na to, že ze svědeckých výpovědí nevyplynuly skutečnosti prokazující jeho zapojení do trestné činnosti. Obviněný popřel, že by jednal v úmyslu vylákat od poškozených finanční prostředky a obohatit se. Závěrem uvedl, že zjištění týkající se manipulace s dopisy, vylákání finanční hotovosti, přečinu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovaných v soukromí je nesprávné a rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 12 To 60/2016, ve výroku o vině i trestu.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v dovolacím řízení nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem zásadně vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování nebo se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v dovolání převážně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, protože nejednal v úmyslu vylákat finanční prostředky a obohatit se, ani přečinu porušení tajemství listin a jiných dokumentů utajovaných v soukromí podle §183 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a že zjištění skutkového stavu je nesprávné, zejména manipulace s dopisy a vylákání finanční hotovosti od poškozené.
Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin podvodu spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Podle §209 odst. 4 písm. d) tr. ř. bude odnětím svobody na dvě léta až osm let potrestán pachatel, způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Podle §183 odst. 1 tr. zákoníku kdo neoprávněně poruší tajemství listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu nebo jiného záznamu, počítačových dat anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí jiného tím, že je zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo je jiným způsobem použije, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Podle §183 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku bude odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem potrestán pachatel, spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo jiného značný prospěch.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, že soudy obou stupňů nesprávně kvalifikovaly skutky, pro které byl odsouzen. Přečinu podvodu se podle §209 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Objektem trestného činu podvodu je zde cizí majetek. Objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel jiného uvede v omyl, jeho omylu využije nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti, v důsledku čehož tato osoba provede majetkovou dispozici, a tím vznikne na cizím majetku větší škoda a dojde k obohacení pachatele nebo jiné osoby. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného. Subjektivní stránka trestného činu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění pachatele, přičemž postačí i úmysl nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy jestliže pachatel ví o tom, že svým jednáním může uvést někoho v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatnou skutečnost, kdy s předpokládaným následkem škody je srozuměn.
Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Podvodné jednání , tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Omyl se může týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení.
K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu se vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel jednal v úmyslu vypůjčené věci určené podle druhu, zejména peníze, buď vůbec nevrátit, nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že věci určené podle druhu, zejména peníze, ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit a že tím uvádí poškozené v omyl, aby se ke škodě jejich majetku obohatil. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Značnou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč.
Obviněný dále namítl, že výpověď spoluobviněného J. Š. nemá spojitost s ostatními důkazy a poukazuje na nesrovnalosti v jeho výpovědích. Nejvyšší soud zjistil, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, a tyto námitky byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu 7/2002 – T 408).
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný S. B. společně se spoluobviněným J. Š. v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch se po společné dohodě zmocňovali průběžně korespondence odesílané poškozeným A. K. a jeho sestry poškozené E. N. a tu přepisovali tak, aby společným jednáním s úmyslem vylákat finanční hotovost uvedli poškozené v omyl a způsobili tak značnou škodu na cizím majetku. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný S. B. uvedeným jednáním naplnil nejen subjektivní stránku zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ale i všechny zákonné znaky uvedeného zločinu, neboť sebe obohatil tím, že uvedl poškozenou E. N. v omyl, a v souhrnu způsobil jí a poškozenému A. K. značnou škodu. Tím, že společně se spoluobviněným J. Š. použili korespondenci a porušili listovní tajemství poškozeného A. K. a jeho sestry poškozené E. N. v úmyslu získat pro sebe nebo jiného značný prospěch naplnil obviněný současně skutkovou podstatu přečinu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovaných v soukromí podle §183 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku.
Výrok soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, které vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného S. B. netrpí vytýkanými vadami a je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu