ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1090.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1090/2016 -33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2016 o dovolání obviněné H. Š. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 7 To 102/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 203/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné H. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. 3 T 203/2014, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. 67 T 28/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 9 To 312/2013, jakož i celý výrok o trestu a další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněná H. Š. byla uznána vinnou přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a za to byla podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozeným B. J., bytem P., P., škodu ve výši 950 000 Kč, A. Z., bytem P., J., škodu ve výši 100 000 Kč, Ing. K. S., bytem P., J. n., škodu ve výši 820 000 Kč, E. T., bytem P., P., škodu ve výši 500 000 Kč, MED, spol. s r. o., se sídlem Praha, Doudlebská 1046/8, škodu ve výši 460 000 Kč a R. B., bytem P., R., škodu ve výši 450 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená E. T., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku podala obviněná H. Š. odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 7 To 102/2016, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla při nezměněném výroku o vině přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku odsouzena podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 7 To 102/2016, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázala na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4. Podle jejího názoru soudy porušily její právo na řádnou obhajobu a na nestranné posouzení věci, nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly doplnit dokazování. Zasáhly tak do jejího práva na spravedlivý proces, což nepříznivě ovlivnilo hmotněprávní kvalifikaci. V situaci, kdy u předání finančních částek nikdo nebyl a kdy o tomto předání neexistuje ani žádný relevantní doklad, mělo být při hodnocení důkazů přihlédnuto k zásadním nesrovnalostem ve výpovědích svědků K. B., R. B. a R. K., jež jsou s výpovědí obviněné v rozporu. Mělo být přihlédnuto k objektivním faktům, k tomu, že v listopadu 2012 byla vzata do vazby, že poškozený R. K. předal svědku P. K. rozhodnutí o dotaci až na jaře 2013, že autenticita výdajových dokladů předložených poškozeným R. K. byla zpochybněna odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví ruční písmoznalectví, že jmenovaný poškozený měl být v minulosti stíhán za neoprávněné užívání akademického titulu a že se jeho společnost nachází ve značných dluzích. Poškozená R. B. uvedla, že od obviněné neobdržely žádný příjmový doklad; její dcera, svědkyně K. B., naproti tomu vypověděla opak. Nebylo prokázáno, že to byla právě obviněná, kdo poškozenému R. K. předal rozhodnutí o dotaci. Návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, který by objasnil, zda podpisy na příjmových dokladech jsou podpisy dovolatelky, soudy nevyhověly a ve svých rozhodnutích se s neprovedením tohoto důkazu nijak nevypořádaly. Soudy nemohly bez důvodných pochybností uzavřít, že se skutek uvedený v bodech 1) a 2) vůbec stal. Jednání popsané ve skutkové větě výroku o vině není ani přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, ani zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku; v případě obou trestných činů absentuje objektivní stránka. Jelikož v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že se skutek stal a že vykazuje znaky přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny a zločinu podvodu, nelze považovat výrok o náhradě škody za správný. Závěr o povinnosti nahradit škodu trpí vnitřní rozporností a nemá oporu v provedeném dokazování.
5. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud buď podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, anebo aby podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 zrušil, aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou zprostil obžaloby.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelka na podporu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnila argumentaci známou z její dosavadní obhajoby i z jejího odvolání. Domnívá se, že námitkami vyjádřenými v dovolání se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, přičemž vzhledem k tomu, že jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, bez výhrad na ně odkázala. Jestliže přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod důvodnost námitek znovu přezkoumávat. Je toho názoru, že takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
7. Podle státní zástupkyně se dovolatelka kromě toho prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými a soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů. Domáhá se tak odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Státní zástupkyně přesto poznamenala, že skutkové závěry soudů jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Vina obviněné byla prokázána výpověďmi poškozených a listinnými důkazy, především výpovědí poškozeného R. K., který podrobně popsal veškeré okolnosti jednání s obviněnou a rovněž důvody, proč postupoval tak, jak postupoval, dále smlouvou o obstarání věci uzavřenou mezi obviněnou a společností MED, spol. s r. o., a rovněž výdajovými pokladními doklady na částky 250 000 Kč a 210 000 Kč, jež obviněná podepsala. Pokud jde o přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, obviněná je usvědčována nejen výpovědí poškozeného R. K., ale i rozhodnutím o poskytnutí dotace osobě M. K. a dokumenty potvrzujícími, že se jedná o falzifikát. Vina obviněné byla prokázána i výpovědí poškozené R. B., která podrobně popsala celou transakci a veškerá jednání, tedy to, že obviněná od ní pod záminkou koupě a následného prodeje bytu postupně vylákala 450 000 Kč, které jí nikdy nevrátila.
8. Státní zástupkyně uzavřela, že výhrady obsažené v mimořádném opravném prostředku nejsou důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
12. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
13. Dovolatelka vytkla, že soudy nevyhověly jejímu návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, který by objasnil, zda podpisy na příjmových dokladech jsou její, a že se s neprovedením tohoto důkazu nijak nevypořádaly. Nejvyšší soud uvedené výtce přisvědčil. Ačkoliv ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, je povinen o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, je povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Z obsahu trestního spisu přitom vyplývá, že soudy o opakovaném důkazním návrhu obhajoby na vypracování znaleckého posudku z oboru písmnoznalectví (č. listu 617, 687, 806) nerozhodly, resp. přesto, že mu nevyhověly, jej explicitně nezamítly, a ve svých rozhodnutích se neprovedením tohoto důkazu nikterak nezabývaly. V řízení opomenuly důkaz, a dopustily se tak pochybení, které lze podřadit pod výše zmíněné vady. Na druhou stranu nelze konstatovat, že by zásah do práv obviněné byl natolik markantní, aby bylo nutné přistoupit ke zrušení napadených rozhodnutí. Nelze totiž přehlédnout, že v řízení byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tedy že i navzdory absenci případného znaleckého posudku z oboru písmoznalectví bylo možné učinit jednoznačný závěr o vině.
14. Co se týče extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, k tomu v posuzované věci nedošlo. Nejvyšší soud se ztotožňuje s hodnotícími úvahami soudů obou stupňů, podle nichž je obviněná z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu pod body 1) a 2), tj. z jednání, ve vztahu k němuž bylo ve věci sp. zn. 3 T 203/2014 vedeno dokazování a které je z hlediska podaného dovolání jedině relevantní, usvědčována výpověďmi svědků/poškozených R. K. (č. listu 644–649), R. B. (č. listu 603–607) a K. B. (č. listu 639–642), podporovanými výpověďmi svědků P. K. (č. listu 649–651), L. Š. (č. listu 654) a Ing. H. Ž. (č. listu 642–644), ve spojení s listinnými důkazy, především s e-mailovou komunikací (č. listu 203–208), smlouvou o obstarání věci (č. listu 226), výdajovými pokladními doklady (č. listu 227–228), rozhodnutím o poskytnutí dotace (č. listu 229–230), stanoviskem Ministerstva zemědělství (č. listu 232–233), kupní smlouvou (č. listu 285–289), oznámením o nabytí vlastnického práva (č. listu 293), sdělením exekutorského úřadu (č. listu 303–304), jednorázovým příkazem k platbě (č. listu 308) a výdajovým pokladním dokladem (č. listu 843). Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku spolehlivě vyvracejí.
15. K dílčím námitkám obviněné, jimiž rozporuje správnost skutkových zjištění, lze poznamenat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (viz str. 9 rozsudku nalézacího soudu, str. 10 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudků v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněné a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelky, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
16. Nejvyšší soud nicméně pro úplnost dodává, že ve výpovědi poškozeného R. K., o jehož věrohodnosti není důvod pochybovat, nejsou žádné významné rozpory. Poškozený v přípravném řízení a následně i v hlavním líčení shodně uvedl, že se obviněná nabídla obstarat dokumentaci nezbytnou pro výstavbu retenční nádrže Ž. a že se rovněž zavázala vyřídit podání žádosti na poskytnutí dotace na její realizaci. Vypověděl, že na základě smlouvy o obstarání věci, kterou s obviněnou jako jednatel MED, spol. s r. o., uzavřel, jí oproti podpisu výdajových dokladů předal v hotovosti celkem 460 000 Kč a že posléze od ní obdržel rozhodnutí o poskytnutí dotace, o jehož pravosti pochyboval. Po zjištění, že se skutečně jedná o podvrh, se obviněnou pokoušel kontaktovat; ta na jeho opakované snahy o komunikaci ovšem nereagovala. Pravdivost výpovědi poškozeného potvrzuje e-mailová komunikace mezi ním a obviněnou, předmětná smlouva o obstarání věci, zmíněné výdajové pokladní doklady, padělané rozhodnutí o poskytnutí dotace a dále výpověď svědka P. K., který podrobně popsal průběh jednání s poškozeným stran vyřizování dotace na výstavbu retenční nádrže Ž. a který také uvedl, že poté, co s poškozeným na Ministerstvu zemědělství zjistili, že rozhodnutí o poskytnutí dotace je zfalšované, mu poškozený sdělil, že jej obviněná, tj. žena, která se aktuálně nachází ve vazbě, musela podvést. Pokud jde o výpovědi poškozené R. B. a svědkyně K. B., ani v těch nejsou žádné zásadní rozpory. Z obou jednoznačně vyplývá, že obviněná po poškozené pod záminkou koupě a následného prodeje bytu vylákala celkem 450 000 Kč a tyto jí nikdy nevrátila. Co se týče namítané neshody ve výpovědích týkající se existence písemného potvrzení o předání peněz, nutno zdůraznit, že svědkyně K. B. výslovně netvrdila, že potvrzení obdržela. Uvedla, že si okolnosti předání přesně nevybavuje, že však předpokládá, že s ohledem na výši finanční částky musela nějaké potvrzení obdržet.
17. Vzhledem k tomu, že obviněná svoje přesvědčení o tom, že její jednání nenaplňuje ani objektivní stránku přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, ani objektivní stránku zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, založila na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým soudy po provedeném dokazování dospěly, Nejvyšší soud jen v krátkosti uvádí, že obviněná tím, že vyhotovila fiktivní rozhodnutí o poskytnutí dotace a pro účely čerpání dotace je předala poškozenému R. K., padělala veřejnou listinu, aby jí bylo užito jako pravé; tím, že se poškozenému R. K., resp. společnosti MED, spol. s r. o., kterou zastupoval, zavázala k vyřízení záležitosti související s žádostí o dotaci, již od počátku vyřídit nehodlala, a na základě toho od poškozeného R. K., resp. od MED, spol. s r. o., vylákala 460 000 Kč a že od poškozené R. B. pod smyšlenou legendou týkající se koupě a následného prodeje bytu vylákala 450 000 Kč, sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, a způsobila tak na cizím majetku [ve spojení s jednáním popsaným v bodech 3) až 11) rozsudku nalézacího soudu] značnou škodu, neboť výše celkové škody činila 4 480 000 Kč.
18. Co do námitky nesprávnosti výroku o náhradě škody nutno připomenout, že tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení jako důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se může týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem nebo vydat bezdůvodné obohacení získané trestným činem, ovšem jen tehdy, jestliže dovolatel namítá porušení hmotného práva. Typicky jde o porušení hmotněprávního předpisu, jímž se řídí režim náhrady škody nebo nemajetkové újmy, resp. vydání bezdůvodného obohacení, zejména v ustanoveních, která upravují odpovědnost za způsobenou škodu či nemajetkovou újmu nebo za získání bezdůvodného obohacení, rozsah náhrady škody nebo vydání bezdůvodného obohacení, společnou odpovědnost za škodu apod.
19. Nejvyšší soud však konstatuje, že dovolatelka porušení hmotného práva v souvislosti s výrokem o náhradě škody nenamítá. V dovolání toliko tvrdí, že jelikož nebylo prokázáno, že se skutek stal a že vykazuje znaky přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny a zločinu podvodu, nelze výrok o náhradě škody považovat za správný; má za to, že závěr o povinnosti nahradit škodu trpí vnitřní rozporností a nemá oporu v provedeném dokazování. Za této situace Nejvyšší soud pouze pro úplnost poznamenává, že pokud jde o posuzované jednání pod body 1) a 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, tj. jednání, ve vztahu k němuž bylo ve věci sp. zn. 3 T 203/2014 vedeno dokazování, obviněné byla uložena povinnost nahradit škodu poškozené MED, spol. s r. o., zastoupené R. K., a poškozené R. B. Pokud jde o MED, spol. s r. o., byla zavázána k náhradě škody ve výši 460 000 Kč, pokud jde o R. B., byla zavázána k náhradě škody ve výši 450 000 Kč. Jak bylo výše naznačeno, obviněná poškozeným uvedenou škodu způsobila. Poškozené MED, spol. s r. o., tím, že se zavázala k vyřízení záležitosti související s žádostí o dotaci, již od počátku vyřídit nehodlala, a na základě toho od poškozeného R. K., resp. od MED, spol. s r. o., vylákala 460 000 Kč. Poškozené R. B. pak tím, že od ní pod smyšlenou záminkou koupě a následného prodeje bytu vylákala finanční hotovost ve výši 450 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se poškozené k adheznímu řízení připojily řádně a včas (srov. č. listu 183 a 261) a jimi uplatněné nároky odpovídaly výsledkům provedeného dokazování, nelze výrok o náhradě škody shledat vadným.
20. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu