ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.127.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 127/2016-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2016 o dovolání obviněné D. M. , roz. Z. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 9 To 61/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 8/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 7 T 8/2014, byla obviněná D. M. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou, že
v období od přesně nezjištěného dne druhé poloviny roku 2006 do 29. 7. 2011 převážně v H. K., ale i na dalších místech v České republice, v podvodném úmyslu získat neoprávněně peněžní prostředky a tyto následně užít pro svou potřebu vylákala od celkem sedmi fyzických osob (poškozených) finanční částky v měně CZK a EUR, a to buď jako krátkodobé půjčky nebo investice za účelem slibovaného zhodnocení, přičemž ve snaze přimět poškozené k poskytnutí peněz uváděla různé smyšlené legendy, nejčastěji
- zhodnocení vložených prostředků prostřednictvím nákupu valut (EUR),
- zhodnocení vložených prostředků prostřednictvím úročení na výhodném účtu,
- neodkladnou potřebu vrátit peníze na účet otcovy firmy či jiným subjektům,
- potřebu provedení vkladu na její bankovní účet tak, aby byl tzv. „odblokován“,
a dále za stejným účelem poškozeným předkládala padělané či pozměněné listiny, převážně bankovního charakteru, které měly prokazovat buď její uspokojivou finanční situaci, nebo tvrzení, že již provedla slibované úhrady ve prospěch poškozených, když ale následným šetřením u dotčených bankovních institucí bylo zjištěno, že tyto listiny neobsahují pravdivé informace, a tímto způsobem vylákala
1)
v období od 1. 7. 2006 do 21. 12. 2007 od J. B., bytem V., P. – K., v šesti případech celkem 4 849 000 Kč, konkrétně
a) v přesně nezjištěný den druhé poloviny roku 2006 v místě svého bydliště v H. K., ul. P., finanční hotovost ve výši 250 000 Kč s tím, že se jedná o půjčku na přechodnou dobu, kterou poškozenému vrátí stejně jako půjčku předchozí, k čemuž ale nedošlo,
b) koncem měsíce září, nejpozději však dne 1. 10. 2006 v P. na blíže nezjištěném místě finanční hotovost ve výši 150 000 Kč s tím, že je v tíživé situaci a že peníze musí do druhého dne vrátit do otcovy firmy, ani tuto částku však poškozenému nevrátila,
c) v období po 1. 10. 2006 do 16. 6. 2007 v P., v L. B., okr. P., a na dalších přesně nezjištěných místech, postupně ve čtyřech případech finanční hotovost v souhrnné výši 4 449 000 Kč, když potřebu finančních prostředků odůvodňovala vždy naléhavou tíživou situací a ohrožením ze strany nejmenované osoby, která po ní peníze požaduje, zmiňovala též snahy o zničení jejího bytu a obchody s jistým T., když opakovaně činila přísliby vrácení peněz v dohledné době a předkládala nepravdivé dokumenty o údajně provedených platbách, k nimž však nedošlo; ani jednu z půjčených částek poškozenému J. B. nevrátila,
a takto svým podvodným jednáním způsobila poškozenému J. B. škodu v celkové výši 4 849 000 Kč,
2)
v období od 20. 2. 2008 do 9. 6. 2010 od M. Z., bytem K., H. K., v deseti případech celkem 2 510 000 Kč, konkrétně
a) dne 20. 2. 2008 v H. K. finanční hotovost ve výši 120 000 Kč s příslibem jejího 3-4% zhodnocení vkladem na výhodně úročený účet u banky a vrácení do šesti měsíců, k čemuž však nedošlo,
b) dne 22. 4. 2008 v OC FUTURUM v H. K. finanční hotovost ve výši 500 000 Kč jako půjčku na výhodný obchod s valutami (EUR), když celou částku přislíbila vrátit do 31. 5. 2008, což ale nedodržela, když dne 16. 5. 2008 vrátila jen částku 200 000 Kč,
c) dne 3. 7. 2008 na benzinové čerpací stanici v ulici H. v H. K. v přítomnosti M. V. finanční hotovost ve výši 235 000 Kč s tím, že opětovně má možnost tuto zhodnotit v obchodu s valutami (EUR), přičemž sama sice dostatek peněz má, ale ty jsou aktuálně zablokovány na účtu u banky; o uvedené půjčce potvrzení nesepsala a peníze nevrátila,
d) dne 15. 9. 2008 v H. K. finanční hotovost ve výši 150 000 Kč s tím, že dosavadní investované peníze musí nechat „pracovat“ a že předmětnou částku vrátí ještě týž den, k čemuž ale nedošlo,
e) dne 28. 11. 2008 v místě svého bydliště v H. K., ul. P., v přítomnosti Z. Z., matky poškozeného, finanční hotovost ve výši 150 000 Kč jako půjčku v naléhavé situaci s tím, že ji vydírá M. V., přičemž vrácení peněz slíbila do 5. 12. 2008, k čemuž nedošlo,
f) dne 18. 8. 2009 v H. K. finanční hotovost ve výši 75 000 Kč s tím, že i tuto má možnost zhodnotit přesně nespecifikovaným způsobem, peníze přislíbila vrátit do 30. 9. 2009, k čemuž však nedošlo,
g) dne 23. 9. 2009 v OD TESCO v H. K., ul. B., finanční hotovost ve výši 1 000 000 Kč, když jí bylo známo, že poškozený disponuje větší finanční částkou z důvodu ustoupení od záměru koupit byt, přislíbila přitom zhodnocení peněz v obchodu s valutami (EUR), o kterém prohlásila, že už určitě vyjde, a zavázala se přitom vrátit půjčku (investici) částečně do 30. 9. 2009 a částečně nejpozději do 31. 10. 2009, k čemuž ale ani v jednom případě nedošlo,
h) dne 26. 1. 2010 v H. K. finanční hotovost ve výši 20 000 Kč jako půjčku za přesně nezjištěným účelem, kterou nikdy nevrátila,
i) dne 9. 6. 2010 v místě pracoviště poškozeného v H. K., ul. N. B., v přítomnosti L. T. finanční hotovost ve výši 40 000 Kč s tím, že už má téměř všechny peníze pohromadě a na dokončení transakce potřebuje další kapitál, vrácení půjčky (investice) přislíbila do 18. 6. 2010, k čemuž ale nedošlo,
j) dne 9. 6. 2010 v H. K. finanční hotovost ve výši 220 000 Kč s tím, že ten den převzatá částka 40 000 Kč na dokončení transakce nepostačuje a je třeba uvolnit víc peněz, půjčku (investici) přislíbila vrátit do 23. 7. 2010, k čemuž ale nedošlo,
a takto svým podvodným jednáním způsobila poškozenému M. Z. škodu v celkové výši 1 960 000 Kč,
(při zohlednění úhrad částky 200 000 Kč ze dne 16. 5. 2008 a částky 250 000 Kč, kterou obviněná dne 23. 9. 2009 částečně uhradila dluh poškozeného M. Z. u M. V., byť bez jeho vědomí a souhlasu, a částky 100 000 Kč, kterou za poškozeného uhradila dlužné nájemné za byt, který tento používal),
3)
v období od přesně nezjištěného dne v první polovině roku 2008 do 22. 4. 2009 od V. H., bytem P., H. K., ve třech případech celkem 692 000 Kč, konkrétně
a) v přesně nezjištěný den v první polovině roku 2008 v H. K. finanční hotovost ve výši 300 000 Kč s příslibem obstarání nákupu valut (EUR) ve výhodném směnném kurzu od známé osoby a jejich dodání v řádech dnů, což však neučinila,
b) dne 5. 3. 2009 v místě svého bydliště v H. K., ul. P., finanční hotovost ve výši 92 000 Kč, a to tak, že poté, co na bankovní účet poškozené V. H. byl učiněn hotovostní vklad ve výši 100 000 Kč, představující částečnou úhradu (vrácení) předchozí půjčky (investice), údajně ze strany bratra obviněné, tvrdila, že jí bratr vyhrožuje a žádá peníze okamžitě vrátit zpět; z důvodu nemoci obviněné jí poškozená V. H. peníze v hotovosti přivezla domů,
c) dne 22. 4. 2009 v restauraci OC FUTURUM v H. K. finanční hotovost ve výši 300 000 Kč s tvrzením, že ji otec vydědil a potřebuje peníze na odblokování svého bankovního účtu, kde má peníze pro poškozenou, přičemž peníze přislíbila vrátit do 31. 5. 2009, k čemuž ale nedošlo,
a takto svým podvodným jednáním způsobila poškozené V. H. škodu v celkové výši 476 000 Kč,
(při zohlednění úhrad částky 14 000 Kč předané v přesně nezjištěný den roku 2008 jako výnos z transakce a dále s přihlédnutím k částce 10 000 Kč ze dne 6. 6. 2008, částce 45 000 Kč ze dne 16. 12. 2008, částce 100 000 Kč ze dne 5. 3. 2009, částce 6 000 Kč ze dne 13. 5. 2009, částce 6 000 Kč ze dne 1. 6. 2009, částce 8 000 Kč ze dne 23. 7. 2009, částce 5000 Kč ze dne 29. 7. 2009, částce 4000 Kč ze dne 31. 7. 2009, částce 10 000 Kč ze dne 5. 8. 2009 a částce 8 000 Kč ze dne 19. 8. 2009 – tyto byly buď vloženy na bankovní účet poškozené V. H. nebo vráceny v hotovosti),
4)
v období od 16. 5. 2008 do 2. 10. 2008 od M. V., bytem J., H. K., ve čtyřech případech celkem 2 900 000 Kč, konkrétně
a) dne 16. 5. 2008 na parkovišti v OC FUTURUM v H. K. finanční hotovost ve výši 1 000 000 Kč s tvrzením, že peníze potřebuje pouze na dobu tří dnů, a to v souvislosti s výhodným obchodem s valutami (EUR), přičemž své peníze použít nemůže, neboť je má uloženy na termínovaném vkladu u banky a jejich výběr by byl tudíž nevýhodný, peníze přislíbila vrátit do 19. 5. 2008, což však neučinila,
b) dne 22. 7. 2008 v H. K. finanční hotovost ve výši 500 000 Kč s tvrzením, že peníze potřebuje nutně na dobu dvou dnů, když tyto má možnost výhodně zhodnotit prostřednictvím stejného obchodu jako v předchozím případě, peníze i s předchozí půjčkou slíbila vrátit do 24. 7. 2008, což však neučinila,
c) dne 18. 8. 2008 na parkovišti U K. v H. K. finanční hotovost ve výši 1 000 000 Kč s opětovným tvrzením, že peníze má možnost velmi rychle a velmi výhodně zhodnotit obchodem s valutami (EUR), a že peníze vrátí do druhého dne do 12.00 hodin, což ale neučinila,
d) dne 2. 10. 2008 v H. K. finanční hotovost ve výši 400 000 Kč s tvrzením, že peníze může výhodně „otočit“ v obchodu se svým známým a vrátit do dvou dnů, přičemž za účelem uklidnění poškozené této předložila falešné potvrzení „Pohyby na účtu“, podle kterého měla být předchozího dne (1. 10. 2008) ve prospěch účtu poškozené poukázána částka 1 263 000 Kč, což nebylo pravdou; ani tyto peníze ve sjednaném termínu nevrátila,
a takto svým podvodným jednáním způsobila poškozené M. V. škodu v celkové výši 1 510 000 Kč,
(při zohlednění úhrad částky 50 000 Kč dne 29. 10. 2008, částky 230 000 Kč ze dne 19. 11. 2008, částky 10 000 Kč dne 24. 2. 2009, částky 10 000 Kč dne 10. 3. 2009 – platba poskytnutá za obviněnou M. Z., částky 10 000 Kč dne 19. 3. 2009, částky 10 000 Kč dne 24. 3. 2009, částky 10 000 Kč dne 31. 3. 2009, částky 10 000 Kč dne 17. 4. 2009, částky 10 000 Kč dne 21. 4. 2009, částky 10 000 Kč dne 28. 4. 2009, částky 10 000 Kč dne 5. 5. 2009, částky 10 000 Kč dne 12. 5. 2009, částky 10 000 Kč dne 27. 5. 2009, částky 10 000 Kč dne 2. 6. 2009, částky 10 000 Kč dne 9. 6. 2009, částky 10 000 Kč dne 7. 7. 2009, částky 10 000 Kč dne 14. 7. 2009 – platba poskytnutá za obviněnou M. Z., dvou částek 10 000 Kč dne 4. 8. 2009 – obě platby poskytnuté za obviněnou M. Z., a částky 20 000 Kč dne 10. 8. 2009 – vše hotovostní vklady na bankovní účet poškozené, a dále s přihlédnutím k částkám 50 000 Kč ze dne 27. 6. 2008, 100 000 Kč ze dne 4. 7. 2008, 200 000 Kč ze dne 22. 7. 2008, 85 000 Kč ze dne 16. 1. 2009, 10 000 Kč ze dne 3. 3. 2009, 10 000 Kč ze dne 14. 4. 2009, 10 000 Kč ze dne 19. 5. 2009, 20 000 Kč ze dne 24. 6. 2009, 20 000 Kč ze dne 22. 7. 2009, 10 000 Kč ze dne 18. 9. 2009, 250 000 Kč ze dne 23. 9. 2009, když přitom ve stejný den od poškozeného M. Z. podvodně vylákala částku 1 000 000 Kč, 10 000 Kč ze dne 19. 10. 2009, 85 000 Kč ze dne 16. 11. 2009, 20 000 Kč ze dne 20. 11. 2009 a 40 000 Kč ze dne 19. 10. 2010 – v hotovosti předaným přímo poškozené M. V.),
5)
v období od 21. 8. 2008 do 9. 9. 2008 od A. J., bytem R., okr. H. K., ve čtyřech případech celkem 794 250 Kč, konkrétně
a) dne 21. 8. 2008 v sídle společnosti A. spol. s r.o. v H. K.–P. n. L., finanční hotovost ve výši 136 500 Kč, a to s příslibem obstarání valut (EUR) ve výhodnějším směnném kurzu do 25. 8. 2008, k čemuž však nedošlo,
b) dne 25. 8. 2008 v sídle společnosti A. spol. s r.o. v H. K.–P. n. L., finanční hotovost ve výši 125 000 Kč s tím, že dříve převzaté peníze ještě potřebuje pro vytvoření hotovostního „polštáře“ a dosažení většího zhodnocení,
c) dne 2. 9. 2008 v sídle společnosti A. spol. s r.o. v H. K.–P. n. L., finanční hotovost ve výši 397 750 Kč, a to opětovně s příslibem zhodnocení peněz prostřednictvím výhodného nákupu a prodeje valut (EUR) a vrácením částky téhož dne v 18.00 hodin, přičemž z výnosu transakce se měl poškozený A. J. mimo jiné tzv. „zahojit“ po předchozí finanční ztrátě (z kanceláře odcizena peněžní hotovost ve výši 7 000 EUR), peníze však ve sjednané lhůtě nevrátila,
d) dne 9. 9. 2008 v sídle společnosti A. spol. s r.o. v H. K.–P. n. L., finanční hotovost ve výši 135 000 Kč s tvrzením, že této částky je potřeba pro dosažení co nejvyššího zhodnocení již dříve vložených peněz, přičemž poškozenému a jeho kamarádovi Z. P. předložila nepravdivé potvrzení UniCredit Bank o zůstatku na svém devizovém účtu; ani v tomto případě peníze nevrátila,
a takto svým podvodným jednáním způsobila A. J. škodu v celkové výši 794 250 Kč,
6)
v období od přesně nezjištěného dne měsíce března 2009 do 29. 7. 2011 od M. T., bytem J., H. K., ve dvou případech celkem 410 000 Kč, konkrétně
a) v přesně nezjištěný den měsíce března 2009 v H. K. finanční hotovost ve výši 300 000 Kč s tím, že se jedná o naléhavou záležitost a nemůže si aktuálně půjčit od otce, s nímž se pohádala, peníze však poškozenému řádně a včas nevrátila,
b) dne 29. 7. 2011 u zimního stadionu v H. K. finanční hotovost ve výši 110 000 Kč s tím, že peníze potřebuje na odblokování bankovního účtu a související poplatky pro advokáta, a že tyto vrátí do 5. 8. 2011, k čemuž ale nedošlo,
a takto svým podvodným jednáním způsobila poškozenému M. T. škodu v celkové výši 310 000 Kč,
(při zohlednění úhrady částky 100 000 Kč, ke které přistoupila v přesně nezjištěný den roku 2010),
7)
v období od měsíce srpna 2008 do měsíce června 2011 od J. K., bytem F., H. K., v sedmi případech celkem 342 000 Kč a 230 EUR, konkrétně
a) v blíže nezjištěný den měsíce srpna 2008 u restaurace D. v H. K. finanční hotovost ve výši 100 000 Kč, když potřebu peněz odůvodnila těžkou životní situací a přislíbila jejich vrácení do týdne až 14 dnů, k čemuž však nedošlo,
b) v blíže nezjištěný den v první polovině měsíce června 2010 v H. K. finanční hotovost ve výši 40 000 Kč a téhož dne finanční hotovost ve výši 60 000 Kč, obě částky za účelem jejich zhodnocení při výhodném nákupu měny EUR, z jehož výnosu měla být splacena i původní půjčka, k čemuž ale nedošlo,
c) dne 23. 6. 2010 v H. K. finanční hotovost ve výši 94 000 Kč, když potřebu této investice odůvodnila komplikacemi při zhodnocování předchozích dvou částek obchodem s měnou EUR a přislíbila vrácení do 14 dnů, k čemuž ale nedošlo,
d) dne 16. 12. 2010, kdy poškozený J. K. pobýval v J. n. N., formou vkladu peněžních prostředků na bankovní účet syna D. M. částku 33 000 Kč, přičemž potřebu peněz odůvodnila nedostatkem peněz na obživu; tuto částku poškozenému nikdy nevrátila,
e) v blíže nezjištěný den měsíce února 2011 v H. K. finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, jejíž potřebu odůvodnila přesně nespecifikovanými náklady spojenými s obchodem s měnou EUR a po jejím poskytnutí přislíbila vrácení celé částky, k čemuž ale nedošlo,
f) v blíže nezjištěný den měsíce června 2011 v H. K. finanční hotovost ve výši 230 EUR, jejíž potřebu odůvodnila náklady spojenými s cestou do zahraničí pro peníze, z nichž bude celý dluh splacen, k čemuž ale nedošlo,
a takto svým podvodným jednáním způsobila poškozenému J. K. škodu ve výši 312 000 Kč a 230 EUR (ekvivalent 5 635 Kč), celkem tedy 317 635 Kč,
přičemž s ohledem na své příjmové a majetkové poměry, dluhy jak vůči institucím (OSSZ, FÚ, banky), tak i vůči fyzickým osobám, s přihlédnutím k neuhrazené, podvodem způsobené škodě SVJ domu P. ve výši 711 700 Kč (způsobena v období od 31. 5. 2004 do 2. 2. 2009), množství exekučních řízení, která proti její osobě byla vedena, a v neposlední řadě k tomu, v jak krátké době vrácení peněz slibovala, ačkoli svůj příslib u žádného z poškozených nikdy nedodržela, musela být přinejmenším srozuměna s tím, že nejenže nezajistí slibované zhodnocení přebíraných finančních hotovostí, ale že ani tyto hotovosti nebude schopna poškozeným vrátit,
a v souhrnu tak od shora uvedených poškozených podvodně získala finanční prostředky v objemu 12 502 885 Kč a s přihlédnutím k dodatečně poskytnutým dílčím platbám tak poškozeným způsobila majetkovou škodu v celkové výši 10 226 885 Kč .
Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jako pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil jí za tento zločin a dále za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona (účinného do 31. 12. 2009), jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. 5 T 185/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu Hradec Králové ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 10 To 194/2013, podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2013, sp. zn. 5 T 185/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu Hradec Králové ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 10 To 194/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněné povinnost uhradit poškozeným na náhradě škody:
- M. Z., bytem H. K., K., částku 1 810 000 Kč,
- V. H., bytem H. K., P., částku 476 000 Kč,
- M. V., bytem H. K., J., částku 1 510 000 Kč,
- A. J., bytem R., okr. H. K., částku 794 250 Kč,
- M. T., bytem H. K., J., částku 310 000 Kč,
- J. K., bytem H. K., F., částku 312 000 Kč a 230 EUR.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozené M. Z., V. H., M. V., A. J. a M. T. odkázal se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. i poškozeného J. B., bytem P. – K., V.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 9 To 61/2015, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a podala proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Rudoleckého dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měla za to, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají v nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V podrobnostech dovolatelka uvedla, že mezi výsledkem důkazního řízení, resp. mezi jednotlivými provedenými důkazy a právním hodnocením soudů obou stupňů existuje extrémní nesoulad, který spočívá v několika konkrétních skutečnostech. Již v přípravném řízení byla zkrácena na svých procesních právech, neboť její výslech nebyl proveden v celém rozsahu a přípravná fáze řízení tak nebyla ucelená. Navrhovala proto vrácení věci do přípravného řízení po předběžném projednání obžaloby, soud prvního stupně však její návrh ignoroval.
Extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a právním hodnocením spatřovala obviněná v tom, že od poškozeného J. B. částku 4 449 000 Kč nikdy neobdržela. Soud se spokojil s existencí směnky a nezjistil (a ani exaktně nezjišťoval), co bylo skutečným důvodem jejího vystavení na tak vysokou částku. Pokud by se této otázce věnoval, zjistil by, že směnky vystavovala velice lehkomyslně (jako např. ve prospěch M. T.). Vystavením směnky pachatelem, kterému nekoresponduje skutečný převod peněz od poškozeného k pachateli, však nemůže dojít k obohacení pachatele, ani jiné osoby. Poškozený J. B. nebyl schopen vysvětlit, kdy, jak a z jakých zdrojů jí uvedenou vysokou částku poskytl. Tento poškozený byl v době, kdy jí měl peníze poskytnout, ve velmi špatné finanční situaci, a ztrátu vykazovaly i firmy, ve kterých působil. Zarážející je prý i fakt, že družka poškozeného o tvrzené půjčce nic nevěděla, a absolutně naivní je indosace uvedené směnky na V. M. za podmínek naprosto nevěrohodných.
V obdobném duchu dovolatelka formulovala i další výhrady k postupu soudu prvního stupně při hodnocení provedených důkazů, zejména ve vztahu k písemnému potvrzení poškozeného M. Z., ke smlouvě o budoucí smlouvě s poškozenou V. H. a k údajnému způsobení škody poškozeným M. V., A. J., M. T. a J. K. Namítla, že soud hodnotil provedené důkazy v rozporu se zásadou in dubio pro reo, a také zmínila, že podala návrh na obnovu řízení.
V samém závěru svého podání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a na něj navazující usnesení Vrchního soudu v Praze, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Součástí jejího návrhu rovněž bylo, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 4 tr. ř. zrušil výrok o trestu odnětí svobody, který jí byl uložen.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo podané dovolání dne 7. 1. 2016 ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. v opise doručeno, se k němu ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelkou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Jak již bylo uvedeno, dovolatelka ve svém podání uvedla, že dovolání podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Takto vymezené principy je nutné respektovat i v rámci dovolání obviněné, která kromě výhrady proti nesprávnému posouzení jejího činu jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku vznesla výhrady, které mají povahu námitek veskrze procesních a skutkových. Za výhrady ryze procesního charakteru je třeba považovat námitku, že již v přípravném řízení byla zkrácena na svých procesních právech, neboť její výslech nebyl proveden v celém rozsahu, a přípravná fáze řízení tak nebyla ucelená, nebo námitku, že soud prvního stupně ignoroval její návrh na vrácení věci do přípravného řízení po předběžném projednání obžaloby. Za výhrady skutkového charakteru je pak třeba považovat všechny její další námitky vztahující se ke způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy (zejména svědecké výpovědi poškozených) a k jakým skutkovým zjištěním na jejich základě dospěly.
Podle respektované judikatury však námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, a proto neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.), a ani námitky procesní pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Dovolatelka se svou dovolací argumentací primárně snažila vytvořit obraz nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, a teprve na základě takového tvrzení (tedy sekundárně) namítala údajně nesprávnou právní kvalifikaci činu, jímž byla uznána vinnou. Takovýto postup však pod uplatněný dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) zahrnout nelze.
K dovolatelkou formulovaným skutkovým výhradám považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že průlom do zásad vymezených zákonem u dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sice není zákonem připuštěn, avšak ve výjimečných případech je zásadně možný. Je tomu tak ovšem jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. při zjištění, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a právním posouzením věci, event. provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoliv případ, kdy má dovolatel za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje. Jak vyplývá i z bohaté judikatury zejména Ústavního soudu, extrémní nesoulad přichází do úvahy jen tehdy, je-li dokazování zatíženo takovými procesními vadami a nedostatky, které znemožnily, aby výsledné závěry o vině logicky a přesvědčivě z provedených důkazů vyplynuly. Musí proto v průběhu dokazování či hodnocení důkazů nastat exces, který odporuje pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, 6 tr. ř. nebo §125 tr. ř. Jestliže však soudy důkazy provádějí s veškerou důsledností a hodnotí je podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, postupují v souladu se zákonem. O případ extrémního nesouladu jde proto jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Takový nesoulad sice dovolatelka předmětem svého podání učinila, Nejvyšší soud ovšem v dané věci neshledal taková pochybení, pro která by rozhodnutí obou soudů nižších stupňů nemohla obstát. Případný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, které tyto soudy na jejich základě učinily, totiž nemůže být založen jen na tom, že dovolatelka sama na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jí prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (srov. zejména strany 42 až 44 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a strany 4 a 6 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Jestliže dovolatelka rozhodujícím soudům rovněž vytýkala, že hodnotily důkazy zcela v rozporu se zásadou in dubio pro reo , pak Nejvyšší soud pro úplnost konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do hodnocení provedených důkazů a do skutkových zjištění, a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotně právního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových.
Pokud by výhrady obviněné měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud neopomněl, že dovolatelka v závěru svého podání rovněž navrhla, aby dovolací soud zrušil výrok o trestu odnětí svobody, který jí byl uložen. Uvedená formulace ve své podstatě představuje žádost o odklad výkonu rozhodnutí, o níž však Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť šlo o pouhý podnět, nikoliv návrh, k němuž je oprávněn ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně, a ten takový návrh neučinil. K případnému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. neměl předseda senátu Nejvyššího soudu důvod už s ohledem na způsob, jímž bylo o podaném dovolání rozhodnuto.
Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Uvedené rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 2. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu