ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1599.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 1599/2015-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2016 o dovoláních obviněného mladistvého „TULIPÁNA“ *) a obviněného V. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 5 Tmo 11/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově, soudu pro mládež, pod sp. zn. 25 Tm 4/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných mladistvého „TULIPÁNA“ a V. B. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, soudu pro mládež, ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 25 Tm 4/2008, byl obviněný mladistvý „TULIPÁN“ (dále též jen „mladistvý“) uznán vinným proviněními vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), [body 2), 3) výroku o vině] a znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. [bod 4) výroku o vině], obviněný V. B. trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. [body 1), 3) výroku o vině] a znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. [body 2), 4) výroku o vině]. Za to byl mladistvý „TULIPÁN“ odsouzen podle §235 odst. 2, 35 odst. 1, §58 odst. 1 tr. zák., §31 odst. 1 a §33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Obviněný V. B. byl za tyto trestné činy a dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 1 T 56/2007, doručeném mu 21. 1. 2008, odsouzen podle §235 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet čtyři měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks heveru, 1 ks šroubováku oranžového a 2 ks klíče tvaru kříže. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 1 T 56/2007, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 1 T 56/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných M. P., J. L. a mladistvého „PETRKLÍČE“.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý „TULIPÁN“ a obviněný V. B. výše uvedených trestných činů (mladistvý provinění) dopustili tím, že
1) obvinění V. B., M. P. a mladistvý „PETRKLÍČ“,
v přesně neurčený den v době od konce srpna 2004 do 4. 9. 2004 ve Věznici V. na 4. ubytovně nejprve obvinění V. B., M. P. a mladistvý „PETRKLÍČ“ poté, co M. P. a V. B. udeřili poškozeného a pod pohrůžkou jeho dalšího zbití požadovali po odsouzeném P. F., aby obviněnému M. P. sáhl na pohlavní úd, což tento ze strachu učinil,
2) obvinění V. B., M. P. a mladistvý „TULIPÁN“
v přesně neurčený den v době od konce srpna 2004 do 4. 9. 2004 ve Věznici V. ve večerních hodinách na 4. ubytovně na pokoji obviněných, a to téhož dne, kdy byl poškozený P. F. donucen pod pohrůžkou násilí sáhnout obviněnému M. P. na pohlavní úd, mladistvý „TULIPÁN“ pod pohrůžkou zbití vyzval P. F., aby vzhledem k tomu, že si již vyzkoušel sahat na pohlavní úd M. P., šel s obviněným V. B. do prostor toalet za obdobným účelem, což tento učinil a kde následně, a to pod pohrůžkou zbití od přesně neustanoveného pachatele a k žádosti obviněného V. B. tomuto poškozený nejprve sahal na pohlavní úd a následně musel obviněnému V. B. pohlavní úd také vkládat do svých úst, přičemž poté, co V. B. z toalety odešel, do prostoru toalet vstoupil obviněný M. P., který poté, co dal P. F. ránu pěstí na temeni hlavy a pod pohrůžkou „rozsekání“ požadoval po poškozeném, aby rovněž vkládal do svých úst jeho pohlavní úd, což P. F. učinil,
3) obvinění V. B., M. P., J. L. a mladiství „TULIPÁN“ a „PETRKLÍČ“
v přesně neurčené době od měsíce srpna 2004 do 4. 9. 2004 ve Věznici V. na 4. ubytovně požadovali po odsouzeném P. F. pod pohrůžkou udělení trestných bodů, za které mu budou vsouvat pohlavní úd do úst, a bude znásilněn, aby při setkání s nimi je oslovoval jmény nacistických vůdců a zdravil pozdravem „Heil Hitler“, přičemž když nepozdravil tímto způsobem, byl obviněnými bit pěstmi po těle,
4) obvinění V. B., M. P., J. L. a mladiství „TULIPÁN“ a „PETRKLÍČ“
dne 4. 9. 2004 v odpoledních hodinách ve Věznici V. na 4. ubytovně nejprve vyzval obviněný V. B. poškozeného P. F., aby se vysvlékl do trenýrek a odešel do místnosti tzv. modelárny, neboť obdržel trestné body za nedostatečné zdravení obviněných německými výrazy, kdy poškozený ze strachu do modelárny odešel, kde již čekali obvinění M. P., J. L. a mladiství „TULIPÁN“ a „PETRKLÍČ“ a následně se dostavil také obviněný V. B., který poškozenému poté, co se jej mladistvý „TULIPÁN“ zeptal, zda ví, co jej čeká, a poškozený řekl, že to dělat nebude, oznámil, že bude znásilněn, čemuž se poškozený bránil nejprve slovně a poté, co jej pro uvedený odpor obvinění M. P., V. B., J. L. a mladistvý „PETRKLÍČ“ napadli pěstmi do hlavy a těla, a obvinění V. B. a M. P. také kopy, také fyzicky, přičemž po následné výhrůžce od obviněného V. B., ať si dobrovolně sundá kalhoty, nebo ho rozšlapou, odporovat přestal, sundal si kalhoty a trenky a po výzvě obviněného V. B. se opřel o stůl, kde mu následně obviněný V. B. vsouval pohlavní úd do řitního otvoru, a dále pak musel obviněným M. P., J. L. a mladistvým „TULIPÁNOVI“ a „PETRKLÍČI“ vsouvat do svých úst jejich pohlavní úd.
Označený rozsudek napadli mladistvý „TULIPÁN“, mladistvý „PETRKLÍČ“ a obvinění V. B., a M. P. odvoláními směřujícími proti výrokům o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 5 Tmo 11/2015, byla odvolání všech jmenovaných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Pro úplnost je zapotřebí doplnit, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, soudu pro mládež, ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 25 Tm 4/2008, byli mladistvý a další jmenovaní spoluobvinění podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro popsané skutky. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 5 Tmo 4/2011, byl označený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 9. 7. 2015, sp. zn. 5 Tmo 11/2015, podali mladistvý „TULIPÁN“ a obviněný V. B. prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež opřeli o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve společně odůvodněném dovolání shodně vytkli, že nebyla bez důvodných pochybností prokázána jejich vina, nebyly respektovány zásady presumpce neviny a in dubio pro reo. Zdůraznili, že celé trestní řízení je založeno pouze na výpovědi údajného poškozeného P. F. a na znaleckém zkoumání, při kterém však znalec vycházel ze skutečností prezentovaných údajně poškozeným. Podle přesvědčení dovolatelů zásadní rozpory ve výpovědích poškozeného, spočívající v sledu děje, údajných účastnících, objektivních skutečnostech, na něž v textu dovolání zevrubně poukázali, jednoznačně svědčí o tom, že ke skutkům, které jsou jim kladeny za vinu, nemohlo dojít. Dovolatelé se soustředili na rekapitulaci postupně složených výpovědí poškozeného P. F. v přípravném řízení dne 22. 9. 2005, výpovědi před znalci dne 1. 6. 2006 a poté v hlavním líčení dne 28. 4. 2010 a 15. 1. 2014 a poté shrnuli, že údajně poškozený se ve svých výpovědích týkajících se nejzávažnějšího z incidentů, při kterém měl být análně znásilněn, liší zcela ve všech zásadních okolnostech. Liší se v tom, zda byl nejprve donucen k orálnímu a pak análnímu sexu nebo naopak, přičemž je nemyslitelné, že by si heterosexuální muž nepamatoval takovýto ponižující zážitek, dále v pořadí toho, koho z obviněných měl kdy orálně uspokojit, v roli mladistvého „TULIPÁNA“ – zda mu „pomáhá“, či zda je naopak „vůdce“, liší se v tom, kdy oznámil toto údajné napadení a komu je oznámil (zda vychovateli či psychologovi apod.).
Dovolatelé upozornili i na další skutečnosti, svědčící v jejich prospěch. Absurdita a nepravdivost výpovědi poškozeného vyplývá kupř. z toho, že je prakticky nemožné, aby byl análně znásilňován po dobu nejméně 15 minut a celý incident trval nejméně 30 minut, aniž by si toho kdokoliv všiml, v lékařské zprávě MUDr. M. V., lékařky Zdravotnického střediska Věznice O., ze dne 29. 11. 2005 není o vykonané souloži do konečníku žádný záznam, což by muselo být podle přesvědčení dovolatelů v rámci vyšetření zjištěno, stejně tak je absurdní, aby poškozený prošel celkově čtyřmi lékařskými prohlídkami a známky tohoto pohlavního styku nebyly zjištěny. Nevěrohodné je také tvrzení poškozeného o jednání obviněného M. P. před lékařskou prohlídkou, poněvadž na místě byl i dozorce, a také další útoky se nemohly odehrát tak, jak je poškozený popisuje, protože cely ve věznici musely být po celou dobu otevřeny, a je tedy nemožné, aby zde docházelo k násilí a sexuálním útokům, aniž by si toho všiml kterýkoliv z dozorců.
Podle dovolatelů došlo jednoznačně k porušení principu in dubio pro reo, jelikož byli odsouzeni na základě zásadně rozporných výpovědích poškozeného za neexistence jakéhokoliv dalšího usvědčujícího důkazu.
Mladistvý a obviněný navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Chomutově, soudu pro mládež, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení s obsahem dovolání mladistvého a obviněného, jakož i soudních rozhodnutí, se k dovoláním nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že jsou podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud, soud pro mládež, v řízení o dovolání.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud, soud pro mládež, však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04, Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. K žádnému, natožpak extrémnímu rozporu mezi výsledky dokazování a učiněnými skutkovými zjištěními v řízení nedošlo a dovolatelům nelze přisvědčit ani v jejich přesvědčení, že byly porušeny zásady in dubio pro reo a presumpce neviny. Nejvyšší soud, soud pro mládež, se ztotožňuje s hodnotícími úvahami soudů obou stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Námitky obsažené ve společném dovolání mladistvého „TULIPÁNA“ a obviněného V. B. jsou obsahově shodné s námitkami, se kterými se již musely v rámci obhajoby obviněného a mladistvého (jakož i dalších spoluobviněných) vypořádat soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí (viz strany 20 až 22 rozsudku soudu prvního stupně, strany 8 až 10 usnesení odvolacího soudu).
Námitky dovolatelů, jakož i ostatních spoluobviněných, kteří popřeli jakoukoliv účast na trestné činnosti, se soustředily ve výhrady vůči věrohodnosti svědka P. F. Jeho výpověď dovolatelé označili za nepravdivou, přičemž obdobně jako v předchozích stadiích řízení zevrubně poukazovali na rozpory mezi jeho postupně složenými výpověďmi. Rozpory měli za zásadní, a protože podle mínění dovolatelů výpověď poškozeného není podporována žádným dalším provedeným důkazem, neměli být uznáni vinnými. Tyto výtky dovolatelů ale neobstojí. Jakkoliv lze připustit, že důkazní situace v posuzované věci nebyla jednoduchá, a to nejen pro časový odstup od činu, ale také v důsledku povrchní práce orgánů činných v přípravném řízení, v řízení po zrušení věci odvolacím soudem nalézací soud provedl pečlivé dokazování a závěry, které na jeho podkladě učinil, svědomitě a přesvědčivě odůvodnil. Svoji pozornost soustředil k hodnocení věrohodnosti svědka P. F. a pravdivosti jeho výpovědi, ve vztahu k níž nelze přehlédnout a ignorovat, že v časové linii nebyla zcela shodná. Soud však vysvětlil, proč na ni pohlížel jako na věrohodnou; za podklad svých hodnotících úvah vzal jednak závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, psychologie znalec PhDr. Pavla Prunnera ve spojení s výpovědí znalce v hlavním líčení. Zpochybnit význam znaleckého posudku a jeho závěrů tím, že znalec z oboru psychologie vycházel především z údajů samotného poškozeného, je v daných souvislostech bezvýznamné právě s ohledem na předmět znaleckého zkoumání. Podkladem pro zpracování znaleckého posudku z oboru psychologie musela být nezbytně výpověď poškozeného, tu znalec podrobil svému odbornému zkoumání a odpověděl na otázky, které bezprostředně souvisely s posuzováním věrohodnosti svědka. Znalec i přes rozpory ve výpovědích poškozeného věrohodnost poškozeného potvrdil, jeho výpověď vykazuje v čase nadprůměrnou stabilitu v podstatných rysech, které dokládají, že prožil, o čem hovoří, bez ohledu na odlišnosti v popisu detailů. Nalézací soud také připomněl, že poškozený neměl možnost se k detailům svých předchozích výpovědí vrátit (např. v písemné podobě, studiem spisu), nebyl u něj zjištěn motiv msty a nemá ani v osobním profilu způsobilost účelově využít skutečnosti, které se staly ve svůj prospěch a k dosažení svých cílů. Vedle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, psychologie je ale věrohodnost poškozeného nepřímo podporována též výpovědí Mgr. M. T., vězeňského psychologa, jemuž se poškozený dne 7. 9. 2004 svěřil se svými problémy. Přiléhavě se soud prvního stupně vypořádal i s dalšími výhradami dovolatelů, jejichž podstata spočívá v poukazu na okolnost, že jednání by nemohlo uniknout pozornosti vychovatelů věznice či v absenci relevantních zjištění při lékařských prohlídkách. Okolnost, že výpovědi vychovatelů či dozorců nepotvrdily výpověď poškozeného, nelze přeceňovat. Jak správně připomněl nalézací soud, rozhodně nebylo v jejich zájmu připustit jakékoliv pochybnosti o řádném plnění svých povinností. Obdobně nic zásadního nelze vyvozovat ani z absence dovolateli specifikovaných údajů v lékařských zprávách. Třebaže jimi nebylo potvrzeno, že by poškozenému byl vyšetřován konečník, byla u něj zjištěna zranění (staré hematomy na těle, a to na hrudi, ramenech a žebrech), která jsou ve shodě s údaji poškozeného o násilném chování obviněných vůči němu.
Opodstatněně proto i odvolací soud připomněl a doplnil, že poškozený byl zkoumán znalcem z oboru klinické psychologie, který jej označil za osobu submisivní, který událost vnímal jako traumatizující a neuvedení jednotlivých skutečností s postupující dobou hodnotí jako proces vytěsňování negativních prožitků. Souhlasil taktéž s názorem nalézacího soudu, že jako další důkazy, které svědčí ve prospěch věrohodnosti poškozeného P. F., třeba nahlížet na výpověď svědka Mgr. M. T., a připomněl i záznam A. O. ze dne 20. 10. 2004, který byl učiněn na podkladě údajů poškozeného o jeho sexuálním zneužívání po přeložení do Věznice v O.
Nejvyšší soud, soud pro mládež, dodává, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. V odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou mladistvého i obviněného, proč jí neuvěřily a proč naopak vzaly za podklad svých skutkových závěrů výpovědi svědka P. F. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Soudy způsobem odůvodnění svých rozhodnutí tomuto požadavku dostály, přesvědčivě vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 532/01, II. ÚS 226/06 aj.).
Není úkolem Nejvyššího soudu, soudu pro mládež, coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelů, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu, soudu pro mládež, neopodstatňuje. Proti správnosti právního posouzení skutků tak, jak byly zjištěny a popsány soudy, dovolatelé žádnou konkrétní výhradu neuplatnili.
Dovolání byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud, soud pro mládež, je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.