ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.470.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 470/2016-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2016 o dovoláních obviněných K. K. , P. R. a M. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 1 To 55/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 14/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 40 T 14/2014, byli obvinění K. K., P. R., M. B. a J. G. uznáni vinnými, že
I. obžalovaní K. K., J. G. a M. B. společně
dne 12. 11. 2013 kolem 18:30 hodin v B., na ulici L. před domempo předchozí vzájemné dohodě, maskováni černými kuklami, vyčkali okamžiku, kdy kolem nich procházel směnárník T. R. A. B., o němž předpokládali, že nosí u sebe cestou ze směnárny větší množství hotovosti, a v úmyslu mu tyto peníze odcizit, obžalovaní K. K. J. G. poškozeného v situaci, kdy míjel jimi přistavené dodávkové vozidlo blíže nezjištěné registrační značky, řízené obžalovaným M. B., fyzicky napadli údery pěstí a zásahem elektrického paralyzéru, srazili jej na zem, kde ho opět několikrát zasáhli paralyzérem, a následně ho přinutili nastoupit do zavazadlového prostoru tohoto dodávkového vozidla, kde ho za jízdy spoutali na rukou i nohou plastovými zamykacími páskami, poté ho prohledali a odcizili mu k jeho škodě svazek bankovek v celkové hodnotě 380 000 Kč, který měl poškozený ukrytý na těle za pasem, a z kapsy kalhot mu odcizili další finanční hotovost ve výši nejméně 2 000 Kč a starší mobilní telefon, když po několika minutách jízdy ho z dodávky vyhodili na chodník, a to na rohu ulic J. a T. s pohrůžkou, že ho zabijí, když věc oznámí policii;
II. obžalovaní K. K., J. G. a P. R. společně
na základě předchozí vzájemné dohody, společně s další dosud neustanovenou osobou, dne 15. 11. 2013 kolem 18:30 hodin v R. (dříve okr. B. – v.) vnikli do rodinného domu na ul. B., tak že po zazvonění se k dotazu poškozené Z. P., představili jako „N.“, čímž v ní vzbudili domněnku, že se jedná o sousedy téhož příjmení, a poté, co jim poškozená otevřela dveře, pak maskováni černými kuklami vnikli do vstupních prostor domu, kde poškozenou Z. P. nejprve strhli k zemi a následně ji pod pohrůžkou užití nože, který jí jeden z obžalovaných přiložil ke krku, a krátké střelné zbraně, kterou na ni další z obžalovaných mířil, nutili ukázat jim trezor, v němž, podle jejich informací, měly být uloženy peníze v hodnotě nejméně 1 600 000 Kč, které měli v úmyslu odcizit, svázali poškozené ruce za zády, odvedli ji do suterénu domu, kde v dílně našli trezor zamčený, a proto jeden z obžalovaných znovu na poškozenou mířil a pod pohrůžkou prostřelení jejích nohou, nebo jejího zastřelení, ji přinutili, aby jim sdělila místo, kde jsou klíče od trezoru uloženy; z tohoto trezoru pak odcizili 1 ks brokové kozlice zn. BROWNING, model B525, ráže 12,76, v hodnotě nejméně 42 500 Kč s 1 ks neoprenového řemenu v hodnotě nejméně 230 Kč, 1 ks brokovnice samonabíjecí 3ranné, tovární značky WINCHESTER, model super – X – model 1, ráže 12,76, v hodnotě nejméně 12 700 Kč s 1 ks koženého řemene, ručně zdobeného v hodnotě nejméně 1 050 Kč, 20 ks kulových nábojů v originálním balení, značky Sellier-Bellot, ráže 308 WINCHESTER, typ SPLE-308, v hodnotě nejméně 480 Kč, 1 ks puškohledu s křížovou osou značky DELTA v hodnotě nejméně 6 700 Kč, 1 ks vojenské starožitné pušky – předovky se železnou opěrkou pažby, starožitné, výrobce KARL PIRKO Vídeň, v hodnotě nejméně 15 000 Kč, 1 ks loveckého tesáku žákovského v pochvě se zárazovým nožem a bohatě zdobenou rukojetí a pochvou v hodnotě nejméně 31 500 Kč; dále přinutili křikem poškozenou, aby jim ukázala v kuchyňce ve skříňce uložené peníze v hodnotě 14 500 Kč, které odcizili, a když prohledali další části domu, pak v ložnici, v prvém patře, z dřevěné krabičky se zásuvkou a šperkovnice, odcizili 1ks zlatého náhrdelníku silnější délky asi 45 cm, kombinace žlutého a bílého zlata, v hodnotě nejméně 11 000 Kč, 1 ks zlatého náramku silnější délky cca 20 cm, kombinace žlutého a bílého zlata, v hodnotě nejméně 6 300 Kč, 1 ks zlatého náhrdelníku délky asi 45 cm, kombinace žlutého a bílého zlata, v hodnotě nejméně 6 000 Kč, 1 ks zlatého náramek délky asi 22 cm, kombinace žlutého a bílého zlata, v hodnotě nejméně 3 200 Kč, zlaté dámské náušnice obdélníkového tvaru, kombinace žlutého a bílého zlata, v hodnotě nejméně 2 800 Kč, zlaté dámské náušnice obdélníkového tvaru větší, kombinace žlutého a bílého zlata, v hodnotě nejméně 4 000 Kč, zlaté dámské náušnice ve tvaru tří tyčinek vedle sebe, kombinace žlutého bílého zlata, v hodnotě nejméně 4 000 Kč, zlaté náušnice s malým zirkonem o průměru asi 3 mm, v hodnotě nejméně 1 200 Kč, zlaté náušnice ve tvaru suku, kombinace žlutého, bílého a červeného zlata, v hodnotě nejméně 2 600 Kč, zlaté řetízky – ANKR, tenké v délce asi 45 cm, v hodnotě nejméně 3 300 Kč, 3 zlaté tenké kruhy ryté, kombinace žlutého, bílého a červeného zlata, stáří asi 50 let, v hodnotě nejméně 18 000 Kč, zlatý přívěsek znamení raka, stáří asi 50 let, v hodnotě nejméně 1 600 Kč, tři stříbrné náramky – kruhy ryté, stáří asi 70 let, v hodnotě nejméně 1 100 Kč, stříbrný řetízek – VALIS, silný, délky asi 55 cm, v hodnotě nejméně 1 200 Kč, stříbrný řetízek – VALIS, silný, délky asi 45 cm, v hodnotě nejméně 950 Kč, stříbrný náramek – VALIS, délky asi 22 cm, v hodnotě nejméně 500 Kč, 3 stříbrné řetízky – hranatý, kulatý a plochý, délky asi 45 cm, v hodnotě nejméně 450 Kč, stříbrný prsten z kolekce autora V. U. B. s hranatým jaspisem zobrazující hlavu ženy, a stříbrný masivní řetízek lisovaný v hodnotě nejméně 5 000 Kč, stříbrný řetízek silný, délky asi 55 cm, v hodnotě nejméně 800 Kč, pánské hodinky TIMEX, hranaté kovové, hladký řetízek, vodotěsné, v hodnotě nejméně 3 500 Kč, dámské hodinky CASIO LTP – 2069D4AVEF s růžovým ciferníkem, v hodnotě nejméně 1 400 Kč, dámské hodinky LENNOX, kulaté, v hodnotě nejméně 1 500 Kč, dámské menší kulaté hodinky SECCO, v hodnotě nejméně 1 000 Kč, dámské náramkové hodinky TCHIBO s černým ciferníkem, v hodnotě nejméně 600 Kč, ocelový řetízek v hodnotě nejméně 400 Kč, 2 ocelové přívěsky – kulatý kombinovaný se sklem a čtyřhranný, v hodnotě nejméně 400 Kč, stříbrný prsten ve tvaru vlnovky, v hodnotě nejméně 400 Kč, alpakový silný řetízek délky asi 50 cm v hodnotě nejméně 200 Kč a stříbrnou dvoudílnou přezku zdobenou ornamenty, stáří asi 70 let, v hodnotě nejméně 4 000 Kč, a dále spací pytel TESCO pro dvě osoby v hodnotě nejméně 300 Kč; následně odvedli poškozenou zpět do suterénu domu, kde jí v dílně jeden z obžalovaných přikázal, aby se, s rukama svázanýma za zády, posadila na zem, kde jí svázal nohy PC kabelem a takto spoutanou poškozenou v dílně zamkli, ačkoliv jim sama říkala, že se manžel vrátí nejdříve druhý den, a následně dům opustili; poškozené se později ze suterénního okna dílny podařilo přivolat pomoc díky tomu, že její volání zaslechl náhodný kolemjdoucí; jednáním obžalovaných vznikla JUDr. M. P., odcizením zbraní a příslušenství škoda ve výši 110 160 Kč, a Z. P., škoda ve výši nejméně 100 600 Kč odcizením spacího pytle a šperků, přičemž poškozená Z. P. dále utrpěla duševní poruchu – posttraumatickou stresovou poruchu, která u ní přetrvávala nejméně do 3. 6. 2014 a negativním způsobem tak po dobu delší než 6 měsíců zasahovala do obvyklého způsobu jejího života, čímž výrazně snížila jeho kvalitu;
obžalovaný K. K., J. G., P. R. se takto dne 15. 11. 2013, aniž by byli držiteli zbrojního průkazu, zmocnili brokové kozlice zn. BROWNING, model B525, ráže 12,76, a brokovnice samonabíjecí 3ranné, tovární značky WINCHESTER, model super – X – model 1, ráže 12,76, které jsou podle §5 písm. b) zák. č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, považovány za zbraně kategorie „B“, k jejichž držení je nezbytné povolení ve formě zbrojního průkazu, a obžalovaný K. K. tyto zbraně držel do 17. 1. 2014, kdy byl zadržen orgány Policie ČR.
2. Takto popsané jednání obviněného K. K. soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě I. a II. jako zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a v bodě II. dále jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, které spáchal ve spolupachatelství podle §23 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §173 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně soud vyslovil podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ochranné opatření – zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (jejich seznam je přesně uveden ve výroku rozsudku, obsahoval celkem 29 položek, jednalo se věci určené k páchání výše popsané trestné činnosti), které podle §104 odst. 1 tr. zákoníku připadají českému státu.
3. Pro jednání obviněného J. G. v obou bodech výroku o vině použil soud prvního stupně naprosto shodnou právní kvalifikaci a uložil mu podle §173 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8,5 (osmi a půl) roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
4. Jednání obviněného M. B. v bodě I. výroku o vině podřadil nalézací soud pod skutkovou podstatu §173 odst. 1 tr zákoníku, tedy zločinu loupeže spáchaného ve spolupachatelství podle §23 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil mu podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
5. Skutek obviněného P. R. popsaný v bodě II. výroku o vině soud první instance právně kvalifikoval jako zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a jako přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle §23 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil mu podle §173 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou.
6. Soud prvního stupně také rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Obviněným K. K., J. G. a P. R. uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozeným:
a. firmě KOOPERATIVA pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, Praha 8, Pobřežní 665/21, škodu ve výši 228 950 Kč,
b. Z. P., bytem B., R., škodu ve výši 1 200 000 Kč,
c. JUDr. M. P., bytem V., B., škodu ve výši 300 000 Kč.
Obviněným K. K., J. G. a M. B. soud podle §228 odst. 1 tr. ř. stanovil povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému T. R. A. B., bytem P., B., škodu ve výši 524 475 Kč. Se zbytkem jeho nároku na náhradu škody pak soud tohoto poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Proti citovanému rozsudku podali odvolání všichni obvinění – K. K. a P. R. tak učinili do všech jeho výroků, obviněný J. G. do výroku o trestu a náhradě škody, a obviněný M. B. do výroku o vině a trestu. Odvolání podala rovněž státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně – učinila tak v neprospěch obviněného K. K. do výroku o trestu a uložení ochranného opatření, v neprospěch obviněného P. R. do výroku o trestu, a ve prospěch i neprospěch obviněného M. B. do výroku o trestu. Z podnětu všech těchto podání Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 1 To 55/2015, napadený rozsudek Krajského soudu v Brně podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výrocích o trestech obviněných K. K., J. G. a M. B., ve výrocích o náhradě škody u poškozených T. R. A. B., Z. P. a JUDr. M. P., a ve výroku o ochranném opatření – zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
8. Odvolací soud pak podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině všech obviněných nově uložil:
§obviněnému K. K. podle §173 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let a 3 (tří) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou,
§obviněnému J. G. podle §173 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7,5 (sedmi a půl) roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou,
§obviněnému M. B. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 4 (čtyř) roků, když současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 81 T 53/2014, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
9. Soud druhého stupně nově rozhodl též o náhradě škody, nemajetkové újmy a o uložení ochranného opatření. Obviněným K. K., J. G. a M. B. uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému T. R. A. B. majetkovou škodu ve výši 382 000 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 16 842 Kč. Se zbytkem jeho nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy jej odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Další poškozené Z. P. a JUDr. M. P. soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejich nároky na náhradu škody i nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Nakonec soud vyslovil podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ochranné opatření – zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (jednalo se opět o seznam o 29 položkách, zahrnující věci určené k loupežným přepadením; oproti původnímu rozsudku ovšem soud dvě položky vypustil, dvě další naopak nově zařadil).
10. Většina obviněných se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a podala proti němu dovolání. Obviněný K. K. tak učinil prostřednictvím obhájkyně Mgr. Soni Bernardové a uplatnil v něm dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domníval, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný P. R. napadl rozsudek odvolacího soudu prostřednictvím obhájkyně Mgr. Dominiky Biele na základě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., když měl za to, že výrok rozhodnutí není úplný, a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož byl přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Posledně jmenovaného dovolacího důvodu využil ve svém podání prostřednictvím obhájce Mgr. Daniela Chmely i obviněný M. B.
11. Těžištěm všech podaných dovolání byla námitka extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů obou stupňů, jehož následkem mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení jednání obviněných a současně i k zásahu do jejich ústavně garantovaných práv na spravedlivý proces.
12. Zásadní nesouhlas vyslovili všichni dovolatelé s hodnocením věrohodnosti stěžejního důkazu ze strany obou soudů, konkrétně výpovědi spoluobviněného J. G. Poukazovali na to, že obsah jeho jednotlivých výpovědí se v průběhu řízení měnil, a to jak co do časových údajů týkajících se obou skutků, tak i o detailech pobytu obviněného P. R. v B., a rovněž i údajného zranění, které mu měl způsobit obviněný K. K. Zejména se však dovolatelé pozastavovali nad značnými rozpory mezi výpověďmi tohoto spoluobviněného a svědectvími poškozených T. R. A. B. a Z. P.
13. U skutku pod bodem I. výroku o vině odsuzujícího rozsudku se nesouladu mezi výpovědí spoluobviněného J. G. a poškozeného T. R. A. B. ve svém podání věnoval zejména obviněný M. B. Vyzdvihl konkrétní rozdíly mezi popisem této události ze strany obou jmenovaných, které se týkaly počtu užitých paralyzérů, délky jízdy vozidlem s poškozeným, toho kolik osob se mimo vozidlo dopustilo fyzického násilí vůči poškozenému a zda někdo z nich spadl do vjezdu garáže či nikoliv. Soud prý však všechny uvedené rozpory bagatelizoval, naopak v jiných aspektech – ohledně výše odcizené finanční částky – upřednostnil verzi poškozeného. Nadto obviněný K. K. zmínil, že popis obou útočníků tímto poškozeným stavbě jejich těla neodpovídal.
14. Podobně tomu bylo i u skutku popsaného pod bodem II. výroku odsuzujícího rozsudku. Obvinění K. K. i P. R. upozornili na skutečnost, že poškozená Z. P. hovořila o čtyřech pachatelích loupežného přepadení, zatímco spoluobviněný J. G. vypovídal pouze o třech. Obviněný P. R. dále podotkl, že stavba jeho těla a další charakteristické rysy v jeho tváři (chybějící přední zuby) nijak nekorespondovaly s popisem ani jednoho z pachatelů, jak jej učinila tato poškozená.
15. Výpověď spoluobviněného J. G. považovali všichni tři dovolatelé za nevěrohodnou, tendenční a účelovou. Jeho snahou měla být bagatelizace vlastního podílu na posuzované trestné činnosti a hlavně získání statutu „spolupracujícího obviněného“ a tím dosažení co nejnižšího trestu. Soudy se však posouzením věrohodnosti této výpovědi téměř nezabývaly, čímž porušily jak ustanovení §2 odst. 6. tr. ř. (když hodnocení tohoto důkazu prý vykazovalo ze zmíněného důvodu prvky svévole), tak i ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Spoluobviněnému J. G. vytýkali zejména to, že po své výpovědi v prvním hlavním líčení se již dalších hlavních líčení odmítl účastnit a dále vypovídat, a proto neměli možnost klást mu při konfrontaci s ním otázky. To obviněný K. K. považoval za porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
16. Všichni dovolatelé se ve svých podáních zaměřili i na údajné nesrovnalosti ohledně zajištěných pachových stop. U skutku v bodě I. odsuzujícího rozsudku byly na plastových stahovacích páscích, jimiž měli obvinění K. K. a J. G. spoutat ruce i nohy poškozeného T. R. A. B., na jednom z pásků nalezeny pachové stopy obviněného J. G. a na druhém z nich pachové stopy, které ovšem nepatřily ani jednomu z těchto potenciálních útočníků. Proto obviněný K. K. vyslovil přesvědčení, že toto loupežné přepadení mohl spáchat obviněný J. G. s nějakou jinou neznámou osobou. Obdobnou úvahu naznačil ve svém podání i obviněný M. B.
17. U skutku pod bodem II. odsuzujícího rozsudku dovolatelé upozorňovali na jiné způsoby, jak se mohly jejich pachové stopy na některé předměty nalezené na místě činu dostat. Obviněný P. R. namítl, že jeho pachová stopa na plastových páscích nevypovídá nic o tom, že by je právě on použil ke spoutání poškozené Z. P. Pásky totiž byly na místo činu vneseny a zmíněná pachová stopa se na ně mohla dostat například v autě obviněného K. K., v němž obviněný P. R. cestoval. Možnému přenosu pachových stop se věnoval rovněž obviněný K. K. Soudy obou stupňů podle něho v tomto ohledu nepostupovaly správně, když zamítly jeho návrh na doplnění dokazování výslechem znalce z oboru odorologie. Poznamenal, že takové pochybení nelze připustit, a odkázal přitom na názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozsudku ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 8 Tz 15/2015. Obviněný K. K. se dále pozastavil i nad pachovou stopou sejmutou z klíčů v trezoru. Soud prvního stupně hodnotil tento naprosto shodný důkaz dvěma různými způsoby, a to v podstatě ve prospěch spoluobviněného J. G., a naopak (účelově) v jeho neprospěch. To označil tento obviněný za zcela nepřípustné a rozporné se zásadou in dubio pro reo.
18. Obvinění P. R. a M. B. nesouhlasili ani se závěry soudů učiněnými na základě analýzy pořízených výpisů telekomunikačního provozu. Z tohoto důkazu totiž nijak nevyplývá, že by se v době spáchání daných loupežných přepadení na místě činu vůbec nacházeli.
19. Obviněný K. K. dále vyzdvihl pochybení odvolacího soudu, který nepřipustil jím navrhovaný výslech svědka A. V. K tomu soud druhého stupně uvedl, že zmíněný návrh byl učiněn již v rámci řízení před soudem prvního stupně, který se s ním odpovídajícím způsobem vypořádal. Ve skutečnosti ovšem tento důkaz vyšel najevo až po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu, jenž se s ním logicky nijak vypořádat nemohl. Není tedy zřejmé, proč soud k provedení navrhovaného důkazu nepřistoupil, takže jeho rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné. Došlo tedy k opomenutí důkazu, jehož následkem bylo nedodržení základních zásad spravedlivého procesu.
20. Dále obviněný K. K. vytkl soudu prvního stupně, že se žádným způsobem nevypořádal s argumentací v jeho závěrečné řeči. On i spoluobviněný M. B. též konstatovali, že ani soud odvolací se nevypořádal se všemi jejich odvolacími námitkami.
21. Obviněný P. R. namítl, že rozsudek odvolacího soudu je zatížen též vadou chybějícího výroku, jelikož v něm není uvedeno, jakým způsobem o jeho odvolání rozhodl. Pouze z obsahu odůvodnění rozsudku lze usuzovat na „faktické“ zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku.
22. Ze všech výše rozvedených důvodů dovolatelé v závěru svých podání shodně navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 1 To 55/2015. Obvinění K. K. a P. R. se následně domáhali, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obviněný P. R. alternativně ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. požadoval zproštění obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. Obviněný M. B. pak navrhl zrušit podle §265k odst. 1 tr. ř. i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 40 T 14/2014, a věc vrátit podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
23. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se ve svém vyjádření zaměřila výhradně na podání obviněných K. K. a P. R. Její případné vyjádření k dovolání obviněného M. B. neměl Nejvyšší soud k dispozici.
24. V další části svého podání státní zástupkyně zdůraznila, že oba jmenovaní obvinění ve svých dovoláních zopakovali argumentaci z jejich dosavadní obhajoby, kterou již uplatňovali v průběhu celého trestního řízení. V daném případě byla přitom jejich vina prokázána především výpovědí spoluobviněného J. G., která v podstatných okolnostech případu korespondovala s dalšími důkazy, které byly hodnoceny jako věrohodné. Výpisy telekomunikačního provozu mobilních telefonů obviněných svědčily o tom, že tito spolu v inkriminovaném období mobilními telefony komunikovali.
25. Státní zástupkyně dále uvedla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatelů o existenci jimi uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněných se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatelé uplatnili již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněná dovolání by měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
26. Kromě toho se podle státní zástupkyně obvinění v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývali pouze otázkami skutkovými, respektive komentovali rozsah dovolání a soudům vytýkali jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Proto naopak konstatovala, že skutkové závěry nalézacího soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Obvinění uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Dovolatelé však ve skutečnosti uplatnili námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýkali způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdili, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jejich prospěch. Obvinění se tedy svými námitkami domáhali odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládali provedené důkazy jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvodili odchylné skutkové okolnosti, k nimž své námitky směřovali. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
27. K námitce obviněného P. R. stran chybějícího výroku o jeho odvolání, státní zástupkyně uvedla, že druhoinstační soud zrušil rozhodnutí soudu prvého stupně z podnětu všech podaných odvolání, tedy i odvolání obviněného P. R., když nově rozhodoval ve vztahu k tomuto obviněnému o náhradě škody.
28. Státní zástupkyně uzavřela, že výhrady uplatněné obviněnými K. K. a P. R. není možno mít za důvodné, a vyslovila názor, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. S ohledem na skutečnosti uvedené výše navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání těchto obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o těchto dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
29. Vyjádření státní zástupkyně zaslal již soud prvního stupně výše jmenovaným obhájkyním obviněných K. K. a P. R. Oběma bylo doručeno dne 2. 2. 2016.
30. Na něj reagoval dne 16. 2. 2016 prostřednictvím své obhájkyně obviněný K. K. a ve své replice vyjádřil s názorem státní zástupkyně zásadní nesouhlas. Trval na tom, že právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Podle obviněného je již rozhodnutí prvoinstančního soudu stiženo vadami, jež lze subsumovat pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které soud odvolací neodstranil, ale naopak je v plném rozsahu převzal do svého rozhodnutí. Opět zopakoval své výhrady k výpovědi spoluobviněného J. G., k odepření možnosti všech ostatních obviněných klást mu otázky, i ke způsobu hodnocení tohoto i ostatních důkazů ze strany soudů. Znovu zdůraznil, že soud prvního stupně se nijak nevypořádal s argumenty v jeho závěrečné řeči, stejně jako soud stupně druhého s jeho odvolacími námitkami.
31. Obviněný P. R. poslal dne 22. 3. 2016 v souvislosti s tímto trestním řízením dopis Generální inspekci bezpečnostních sborů, který jeho původní adresát následně postoupil Nejvyššímu soudu. V něm pisatel nařkl spoluobviněného J. G. z křivé výpovědi. Zejména však obvinil poškozeného JUDr. M. P. z nepřípustného ovlivňování vyšetřování i soudního řízení a vyjádřil obavu, že tak bude poškozený činit i nadále. Rovněž jednání Policie Jihomoravského kraje považoval za nekorektní, a to jak ohledně pachových stop, tak chování vrchního komisaře kpt. Ing. I. P.
32. Takovému podání obviněného ovšem nelze přiznat relevanci, neboť je nelze považovat za dovolání ani za reakci na vyjádření státní zástupkyně. Z tohoto důvodu se jím Nejvyšší soud nikterak nezabýval a jen na okraj dodává, že o tvrzeném nepřípustném ovlivňování vyšetřování i soudního řízení ze strany poškozeného JUDr. M. P. nemá žádné informace.
33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že všechna tři podaná dovolání jsou podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustná, byla učiněna osobami oprávněnými, tedy obviněnými prostřednictvím jejich obhájců, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňují též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
34. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
35. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který uplatnil pouze obviněný P. R. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Jestliže v posuzovaném případě odvolací soud ve veřejném zasedání a po věcném přezkoumání všech okolností dané kauzy vynesl svůj rozsudek, je zjevné, že zmiňovaný dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
36. Jím zvolil obviněný P. R. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který (jako svůj hlavní a jediný dovolací důvod) uplatnili i oba další obvinění. Tento dovolací důvod je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v něm není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
37. Z výše uvedeného je zřejmé a i sami dovolatelé ve svých podáních připustili, že námitky, které v rámci ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnili, jsou charakteru výhradně skutkového nebo procesního (jejich námitky většinou směřovaly do způsobu hodnocení provedených důkazů), a pod jimi zvolený dovolací důvod je tedy v zásadě podřadit nelze. Toto pravidlo se ovšem nevztahuje na případy, vyskytne-li se extrémní rozpor buď mezi provedenými důkazy a vykonanými skutkovými zjištěními, nebo mezi těmito skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. A právě takové závažné pochybení všichni tři dovolatelé soudům obou stupňů vytýkali s tím, že svévolným hodnocením důkazů (popř. i opomenutím jejich provedení), nevypořádáním se s některými jejich námitkami a návrhy či nerespektováním základních zásad trestního procesu, měli být zkráceni na svých ústavně zaručených základních právech a svobodách.
38. Vyvstane-li taková situace, je možné zásah do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání připustit, neboť nesprávná realizace důkazního řízení má za následek dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění chybná realizace důkazního řízení vede k již popisovanému dotčení postulátů spravedlivého procesu. Takto lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu srov. například nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
39. Výše popsaná možná pochybení v postupu obou soudů nižších instancí však Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal. Ve shodě s těmito soudy naopak považoval za zcela odůvodněné činit skutková zjištění z výpovědi obviněného J. G. Její věrohodnosti se oba nižší soudy (zejména prvního stupně) věnovaly velice pečlivě. Nepominuly (a dovolací soud také ne), že tento obviněný byl veden snahou získat statut „spolupracujícího obviněného“ a docílit tak co nejnižšího trestu, přičemž svou roli na dané trestné činnosti v určitých směrech bagatelizoval (například popíral-li odcizení 380 000 Kč u skutku v bodě I. odsuzujícího rozsudku) anebo se snažil krýt další osoby (zejména čtvrtého pachatele loupežného přepadení popsaného v bodě II. odsuzujícího rozsudku, jak o něm vypovídala poškozená Z. P.). Soudy obou stupňů ovšem správně došly k závěru, že v podstatných okolnostech se jeho výpověď shodovala se svědectvími obou shora jmenovaných poškozených i dalšími provedenými důkazy, a proto je možné považovat ji v její podstatné části za věrohodnou. V tomto směru lze vyzdvihnout fakt, že k útoku popsanému v bodě I. odsuzujícího rozsudku se přiznal ještě před zahájením trestního stíhání obviněných pro tento skutek a dokonce před prvním výslechem poškozeného T. R. A. B. v přípravném řízení.
40. Některým dalším rozdílům mezi výpověďmi spoluobviněného a poškozených, na které dovolatelé též poukazovali (hlavně v bodě I. odsuzujícího rozsudku), již nelze přikládat zásadní význam, vzhledem k vysoké míře stresu, jíž byli všichni účastníci loupežných přepadení, zejména poškození, vystaveni. Obdobně tomu je i u ostatních důkazů, jejichž spolehlivost obvinění rovněž napadali. Soustředili se však samostatně na jednotlivé důkazy, přitom jejich hlavní výpovědní hodnota tkvěla v návaznosti na všechny další provedené důkazy, z nichž bylo možné sestavit ucelený řetězec, vedoucí ke spolehlivému závěru o vině každého z nich. Například výpis z telekomunikačního provozu potvrdil jejich častý telefonický kontakt před spácháním obou skutků, jejich přítomnost na místě činu dokládaly i pachové stopy, svůj význam mělo i nalezení věcí určených ke spáchání loupeží, jakož i některých zbraní odcizených z rodinného domu v R. v autě obviněného K. K.
41. Nejvyšší soud z těchto důvodů neshledal žádný důvod k zásahu do zjištěného skutkového stavu, a pouze konstatoval, že výše rozebranými argumenty nebyly dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. naplněny. Proto se nezabýval ani dalšími namítanými údajnými procesními pochybeními v podobě neprovedení navržených důkazů, nebo nevypořádání se s obhajobou obviněných či důkazními návrhy, jež v průběhu řízení uplatnili.
42. Obviněný P. R. ovšem ve svém podání uplatnil ještě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný . V jeho rámci lze namítat, že rozhodnutí neobsahuje určitý výrok jako celek anebo některou jeho podstatnou náležitost, ačkoliv by podle zákona měla být ve výrokové části zahrnuta. První variantu citovaného ustanovení, konkrétně chybějící výrok soudu druhého stupně o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, obviněný skutečně využil. V celém jeho podání ji tedy lze považovat za jedinou relevantně uplatněnou námitku, opodstatněnou však již nikoliv. Jak správně vyzdvihla státní zástupkyně, odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvého stupně z podnětu všech podaných odvolání, když obviněného P. R. se týkal alespoň nový výrok o náhradě škody. Jinými slovy jeho opravný prostředek zamítnut jako celek nebyl, a to i přesto že výrok soudu nalézacího ohledně jeho viny a trestu zůstal nezměněn. V takové situaci, tedy když odvolací soud řádnému opravnému prostředku alespoň zčásti vyhoví, již nelze chybějící nebo neúplný výrok ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovodit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 810/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 486 ve svazku 20/2003).
43. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněných K. K. a M. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv těchto dovolatelů, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil jisté výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
44. Obdobně Nejvyšší soud přistoupil i k většině dovolacích námitek obviněného P. R., jehož podání ovšem (vzhledem k relevantně uplatněné námitce údajně chybějícího výroku napadeného rozhodnutí) jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu