ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.73.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 73/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2016 o dovolání obviněného J. N. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 9 To 316/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 155/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 4 T 155/2014, byl obviněný J. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že
nejméně v době od počátku měsíce listopadu 2013 do konce měsíce května 2014 v rodinném domě na adrese L., okres P., kde žil v družském poměru a od 28. 3. 2014 v manželství s O. N., dříve F., a s její nezletilou dcerou, o kterou se souhlasem její matky pečoval, nepřiměřeně nezletilou fyzicky trestal tak, že nezletilou opakovaně udeřil rukou zejména do hlavy a obličeje, a to nejméně čtyřikrát, čímž způsobil nezletilé v obličeji hematomy, nezletilou tahal za vlasy, křičel na ni a opakovaně v pěti případech nezletilou nechával klečet na zemi s rukama pokrčenýma v loktech nad hlavou po dobu 15 – 30 minut, nezletilé přikazoval, že o tom nesmí nikomu říkat, nezletilá se obviněného bála, jeho chováním byla traumatizována, přičemž jednání obviněného se u nezletilé podílelo na znaku příznaků týraného dítěte.
Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a uložil mu podle §198 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 14 T 62/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak obviněný, tak v jeho neprospěch i státní zástupce. Krajský soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 9 To 316/2015, tak, že v bodě I. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a při nedotčeném výroku o vině znovu rozhodl s použitím §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému uložil za nyní souzený trestný čin a za sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle 196 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 14 T 62/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 7 To 134/2015, podle §198 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 14 T 62/2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 7 To 134/2015, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. V bodě II. výroku rozsudku odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ondřeje Dokoupila podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel popřel, že by se dopustil skutků popisovaných ve výroku rozsudku, a namítl, že důkazy provedenými před soudem nebylo prokázáno, že by nezletilou nejméně čtyřikrát udeřil do hlavy a obličeje, čímž jí způsobil v obličeji hematomy, nebo že ji nechával klečet na zemi s rukama pokrčenýma v loktech nad hlavou po dobu 15 – 30 minut. Tyto skutečnosti vyplynuly v podstatě pouze z nepravdivé svědecké výpovědi E. O., která má vůči němu negativní postoj. Naopak svědectví jeho manželky O. N., které vyznělo v jeho prospěch, posoudil soud jako nedůvěryhodné, i když k tomu nebyl žádný důvod.
Obviněný dále namítl, že pracovnicemi orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále též „OSPOD“) nebylo ve vztahu k předmětnému skutku vůbec nic zjištěno, znalecké posudky vycházejí pouze z obecného konstatování, nikoliv z konkrétního jednání, a ani z přepisu výslechu nezletilé nic konkrétního nevyplývá. Celá záležitost prý byla vyvolána zaujatostí OSPOD vůči němu.
V závěru svého podání dovolatel uvedl, že uloženým nepodmíněným trestem byla především potrestána jeho manželka O. N., která je z hlediska rozsahu svého tělesného postižení odkázána na jeho celodenní péči. Nastoupí-li do výkonu trestu, bude ona umístěna do ústavu sociální péče. Ze všech výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ve výrocích o vině i trestu zrušil podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělila Nejvyššímu soudu, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v dané věci je podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu je zřejmé, že všechny dovolatelovy námitky (tedy neprokázání jeho jednání popsaného ve výroku rozsudku nalézacího soudu, rozdílné hodnocení věrohodnosti některých svědeckých výpovědí, či tvrzení o zaujatosti určitých osob vůči němu) směřovaly výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinily soudy obou stupňů. Primárně jimi napadal správnost učiněných skutkových zjištění a procesního postupu soudů a v důsledku toho se domáhal jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci, stejně jako zmínku o tom, že uloženým nepodmíněným trestem bude potrestána především jeho manželka, ovšem pod uvedený dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť obviněný se omezil pouze na kritiku způsobu hodnocení důkazů a žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyplývajícími právními závěry obou soudů nenamítl.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolatelem vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových a procesních, nikoli hmotně právních, a že obviněný neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Jelikož námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 1. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu