ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.853.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 853/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2016 o dovolání obviněného Q. Q. L. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 5 To 525/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 52 T 41/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Q. Q. L. odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 52 T 41/2011, uznal obviněného Q. Q. L. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
od přesně nezjištěné doby do 15. 10. 2010 v J., okres Ch., ul. A., v úložném prostoru postele v odpočinkové místnosti v baru Bar Max 777 a v chodbě k tomuto baru přiléhající, v rozporu s §114 odst. 2 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, skladoval za účelem dalšího prodeje 32 800 kusů cigaret značek Jin Ling, Doina a Cosmos, neoznačených platnými tabákovými nálepkami České republiky, čímž způsobil České republice, zastoupené Celním úřadem Chomutov, zkrácením spotřební daně škodu ve výši 65 928 Kč.
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu za tento přečin a sbíhající se zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 11. 2014, č. j. 3 T 133/2014-151, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 4. 2015, č. j. 6 To 160/2015-182, podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně soud podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 11. 2014, č. j. 3 T 133/2014-151, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále soud obviněnému uložil podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to 30 000 ks cigaret s označením Jin Ling, 2 000 ks cigaret s označením COSMOS a 800 ks cigaret s označením DOINA, uskladněných ve skladu Policie ČR Chomutov.
3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 5 To 525/2015, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Lubomíra Pánika dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V podrobnostech dovolatel poukázal především na to, že již od přípravného řízení uváděl, že 2 800 kusů cigaret nalezených v jeho posteli (v odpočinkové místnosti) skutečně byly jeho vlastnictvím a koupil je od blíže neustanovené osoby; soudy obou stupňů však nesprávně dospěly k závěru, že větší část cigaret (30 000 kusů) nalezených v chodbě domu (za dveřmi vedoucími z odpočinkové místnosti, od nichž měl klíče pouze on) vzhledem k tomu, že byly stejné značky a nesly stejné kolky, patřily rovněž jemu, když zcela přehlédly, že do uvedené chodby vedly ještě několikery další dveře, z čehož jedny byly vchodové dveře od domu, jež bývaly často rozbité či odemčené, a navíc od nich mělo klíče nezjištěné množství dalších osob, a to obyvatel daného bytového domu. Vyslovil proto přesvědčení, že závěr soudů o tom, že byl vlastníkem všech cigaret, a současně tedy závěr o jeho vině, nebyl podložen provedeným dokazováním, když jej ostatně nepotvrdil ani žádný z vypovídajících svědků. Zdůraznil navíc rovněž to, že daň, o kterou měla být Česká republika zkrácena, byla zaplacena vlastníkem dané nemovitosti, a to paní N. T. T., přičemž pokud by bylo zcela nepochybné, že cigarety patřily jemu, byla by vymáhána po něm a nikoliv po jmenované.
6. Obviněný tudíž vyslovil názor, že za takové důkazní situace, kdy nebylo jednoznačně prokázáno, že by cigarety nalezené na chodbě daného domu patřily jemu, a tedy zůstaly pochybnosti o jeho vině, měl soud rozhodnout v jeho prospěch a zprostit jej obžaloby; jestliže tak neučinil a uznal jej vinným, stejně jako následně soud druhého stupně, dopustil se nesprávného hmotněprávního posouzení věci.
7. Dovolatel ve svém podání dále namítl, že dané trestní řízení trpělo závažnou vadou spočívající v tom, že důkazy opatřené celním orgánem byly pořízeny v rozporu se zákonem a jako takové neměly být v trestním řízení použity. Připustil, že celní orgán byl sice oprávněn vstupovat do každé provozní budovy, místnosti nebo místa, kde jsou vyráběny, zpracovávány nebo skladovány vybrané výrobky, avšak on nerozumí dostatečně česky, při kontrole nebyl poučen o svých právech a bylo mu umožněno zavolat si tlumočníka až po provedení kontroly, při níž bylo nalezeno 2 800 kusů cigaret v jeho posteli, a proto byl na svých právech evidentně zkrácen; další prohlídka, při níž bylo nalezeno 30 000 kusů cigaret na chodbě domu, tj. byla uskutečňována nikoliv v jeho provozovně, nýbrž v nemovitosti patřící paní N. T. T., neměla být též s ohledem na absenci tlumočníka už vůbec provedena, a během ní získané neokolkované cigarety jakožto důkaz tedy byly opatřeny v rozporu s trestním řádem. K tomu ještě doplnil, že v opačném případě by bylo možno zajistit další důkazy, např. otisky prstů na daných cigaretách, resp. pytlích, v nichž byly uloženy, jež by mohly prokázat totožnost osoby, která s nimi manipulovala a jíž pravděpodobně patřily, případně další důkazy svědčící pro jeho nevinu; za situace, kdy důkazní prostředky jsou zajišťovány neodborně a povrchně, navíc v rozporu s právním řádem, pak dochází k porušování práva obviněného na spravedlivý proces a takové důkazy jsou v trestním řízení nepoužitelné (v důsledku toho pak označil za nesprávný závěr učiněný odvolacím soudem, že dané řízení nevykazovalo žádných pochybení).
8. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 5 To 525/2015, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 25. 5. 2016 uvedl, že popis skutku v tzv. skutkové větě sice nepovažuje z hlediska zákonných znaků přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku za příliš výstižný, když v některých částech odpovídá spíše znakům přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, avšak konstatoval, že dovolání obviněného neobsahuje prakticky žádné námitky týkající se komparace skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků přečinu podle §240 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal na to, že námitky dovolatele spočívají především v tvrzení, že předmětné neoznačené cigarety z větší části nebyly jeho vlastnictvím, ale patřily ženě jménem N. T. T., tj. vlastnici nemovitosti, kde byly skladovány; tyto jeho výhrady jsou založeny výlučně na vlastním hodnocení důkazů (odkazy na možnost přístupu dalších osob na místo uskladnění cigaret apod.). Jestliže obviněný namítl, že v daňovém řízení byla daň vyměřena právě jmenované, státní zástupce upozornil na to, že všechny otázky týkající se viny řeší orgány činné v trestním řízení samostatně (§9 odst. 1 tr. ř.) a nejsou rozhodnutím správce daně vázány (přitom však uvedl, že důkazy provedené v daném trestním řízení ani neopravňují k závěru o účasti N. T. T. na předmětné trestné činnosti).
10. Za námitky výlučně procesního, nikoli hmotněprávního charakteru, jež proto obsahově neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu, považoval státní zástupce též výhrady dovolatele, podle nichž důkazy opatřené celním orgánem byly získány nezákonně; jestliže celní orgány při provádění kontroly v prostorách, kde obviněný provozoval bar, vstoupily do prostor chodby, které s prostorami baru stavebnětechnicky souvisely a kam je sám vpustil, neboť disponoval klíči od spojovacích dveří, pak v žádném případě nelze dovozovat, že by postupovaly nezákonně, a tudíž ani po věcné stránce nejsou takové jeho námitky důvodné.
11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce uzavřel, že podané dovolání obsahuje pouze námitky skutkového a procesního charakteru, jež neodpovídají ani obviněným tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádnému jinému důvodu dovolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, a s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
14. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.)
15. V tomto ohledu dovolání obviněného nemohlo obstát, neboť námitky, jež uplatnil s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřovaly výhradně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti skutkovým zjištěním, jež soudy na podkladě provedeného dokazování učinily. Šlo především o jeho výhrady, jak sám výslovně uvedl, že „… do uvedené chodby vedou ještě několikery další dveře, z čehož jsou jedny vchodové dveře od domu … bývají často rozbité či odemčené, ale též k nim má klíče nezjištěné množství osob – obyvatel uvedeného bytového domu … závěr soudu o vlastnictví cigaret obviněným a tím pádem o vině obviněného není podložen provedeným dokazováním, když žádný ze svědků – nájemníků či majitelů domu nepotvrdil, že by cigarety ve společných prostorách umístěné byly ve vlastnictví obviněného, nebo že by tento obviněný je na chodbě s jejich vědomím uskladnil … za této důkazní situace, kdy nebylo jednoznačně prokázáno, že by cigarety nalezené na společné chodbě patřily obviněnému a tedy zůstávají pochybnosti o vině obviněného, měl soud rozhodnout ve prospěch obviněného a viny jej zprostit. Pokud tak neučinil … kdy ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud v napadeném usnesení, dopustil se nesprávného hmotněprávního posouzení věci …“ a dále, jestliže namítl, že „… důkazy opatřené celním orgánem byly pořízeny v rozporu se zákonem … neodborně a povrchně … jsou k prokázání viny obviněného v trestním řízení nepoužitelné …“, stejně jako pokud ve vztahu ke spotřební dani poukazoval na to, že „… byla zaplacena vlastníkem nemovitosti, a to paní N. T. T. … pokud by bylo zcela nepochybné, že cigarety patří obviněnému, byla by částka vymáhána po obviněném …“.
16. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, když současně předložil vlastní verzi skutkového děje; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Takovou argumentaci (jak rovněž uvedl ve svém výstižném vyjádření státní zástupce) však pod citovaný dovolací důvod (a ani pod žádný jiný) podřadit nelze.
17. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání, což však obviněný v dané věci ani neučinil. Zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se totiž nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 aj.).
18. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí také řádně vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. zejména stranu 4 odůvodnění rozsudku). S těmito hodnotícími úvahami se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (srov. jeho strany 3 a 4).
19. K námitce dovolatele, že dané trestní řízení trpělo závažnou vadou spočívající v tom, že důkazy opatřené celním orgánem byly pořízeny v rozporu se zákonem a jako takové neměly být v trestním řízení použity, považuje Nejvyšší soud přesto, že jde o výhradu procesního charakteru [a jako taková stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], za vhodné pro posílení přesvědčivosti tohoto rozhodnutí uvést, že navíc je třeba ji považovat za nedůvodnou, a poukázat v tomto směru z judikatury zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1010/2013, publikované pod č. 34/2014 Sb. rozh. tr. Pokud totiž byly za využití oprávnění celního úřadu nebo celního ředitelství podle §41 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 31. 12. 2012, vstoupit za účelem kontroly do každé provozní budovy, místnosti nebo místa, kde jsou vyráběny, zpracovávány nebo skladovány vybrané výrobky, včetně prostor, o kterých je známo nebo se dá důvodně předpokládat, že se v nich vybrané výrobky vyrábějí, zpracovávají nebo skladují, a to i bytu, který je užíván pro účely podnikání, provedeny v souladu se zákonem úkony, které předcházely zahájení trestního stíhání, jsou výsledky těchto úkonů využitelné i pro dokazování v následujícím trestním řízení.
20. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces, jímž dovolatel též argumentoval, není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
21. Pro úplnost je vhodné dodat, že dovolací argumentace obviněného je z převážné části opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozím řízení před soudy obou nižších instancí, jež se jí řádně zabývaly a dostatečně se s ní vypořádaly.
22. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 6. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu