ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.960.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 960/2016-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2016 o dovolání obviněného R. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 9 To 144/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 3/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 26 T 3/2016, uznal obviněného R. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
dne 5. 4. 2015 ve Věznici Vinařice, okres Kladno, kde v té době vykonával trest odnětí svobody, napsal (v této části výroku chybí označení dané písemnosti „dopis“, jež soud prvního stupně zřejmým písařským pochybením opomněl uvést oproti podané obžalobě) generálnímu řediteli Vězeňské služby ČR brigádnímu generálovi PhDr. P. O., v němž uvedl, že se snaží ovlivnit co nejvíce lidí proti bílým, zejm. státním zaměstnancům, a že až bude propuštěn, povraždí mu děti, čímž v PhDr. O. vyvolal obavy o život jeho rodinných příslušníků.
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle shodného zákonného ustanovení trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, jímž napadl jen výrok o trestu, přičemž poukázal na to, že nebyl spokojen s poměry ve věznici, byl přesvědčen, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, a navrhl, aby soud druhého stupně napadený rozsudek zrušil a uložil mu trest mírnější.
4. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 9 To 144/2016, o podaném odvolání rozhodl tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
5. S takovým rozhodnutím odvolacího soudu se obviněný neztotožnil, a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Kučery dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Naplnění výše citovaného dovolacího důvodu dovolatel spatřoval v tom, že odvolací soud tím, že zamítl jeho odvolání do výroku o nepřiměřeně přísném trestu, pochybil, neboť jednak nevzal v úvahu jím uváděné skutečnosti, a dále při uplatňování zásad uvedených v §39 tr. zákoníku vzal v úvahu pouze skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, a naopak nezohlednil skutečnost, že se činu dopustil pod vlivem pro něho tíživých podmínek a svým činem chtěl upozornit na jednání ve věznici, které považuje vůči své osobě za nepřiměřené s tím, že na něm ve Věznici Horní Slavkov bylo pácháno fyzické násilí. Výkon uloženého trestu odnětí svobody proto považoval za nespravedlivý; současně uvedl, že v dané věci podá návrh na obnovu řízení.
7. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 7. 7. 2016 sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. ř. totiž lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští (v druhém odstavci tohoto ustanovení je pak uveden výčet rozhodnutí, jimiž se rozumí rozhodnutí ve věci samé). V této souvislosti je velmi významný mimo jiné i rozsah, v jakém soud druhého stupně napadené rozhodnutí soudu nalézacího věcně přezkoumával. Této problematice je věnován §254 tr. ř. Jeho první odstavec uvádí, že odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání , i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou v odvolání vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání .
10. V posuzovaném případě (jak již bylo zmíněno výše) se proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu odvolal pouze obviněný, a to výhradně do výroku o trestu. Odvolací soud tedy napadený výrok ve smyslu ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, aniž bylo nutné, aby se věcně zabýval jakýmkoliv jiným výrokem (postupem podle §254 odst. 2 tr. ř.), a pouze o něm také svým usnesením rozhodl.
11. S ohledem na znění §254 odst. 1 tr. ř. a hlavně §265a odst. 1 tr. ř. je tudíž zřejmé, že dovolání podané v této věci sice je přípustné [podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], ovšem jedině proti výroku o trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
12. V tomto směru lze za konkrétní přípustnou námitku považovat dovolatelovu výhradu nepřiměřenosti a nespravedlnosti uloženého trestu, a to v důsledku údajně chybného postupu odvolacího soudu, neboť tento jednak nevzal v úvahu jím uváděné skutečnosti, a dále při uplatňování zásad uvedených v §39 tr. zákoníku vzal v úvahu pouze skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, a naopak nezohlednil skutečnost, že se činu dopustil pod vlivem pro něho tíživých podmínek a svým činem chtěl upozornit na jednání ve věznici, které považuje vůči své osobě za nepřiměřené s tím, že na něm ve Věznici Horní Slavkov bylo pácháno fyzické násilí.
13. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda taková námitka je podřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože v rámci tzv. jiného nesprávného hmotněprávního posouzení lze úspěšně rozporovat i některá pochybení týkající se ukládání trestu (např. v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen úhrnný trest nebo souhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu), nepřiměřenost trestu do této kategorie nespadá, neboť není otázkou právního posouzení, ale spíše jen volné úvahy soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 – Zpráva o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení – publikované pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr., a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014).
14. Z tohoto důvodu není zmíněná námitka podřaditelná (a to ani v souvislosti s odkazem na ustanovení §39 tr. zákoníku) pod obviněným zvolený dovolací důvod. Jen pro úplnost lze dodat, že takovou námitku nepřiměřenosti uloženého trestu, stejně jako výhradu nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, by nebylo možno považovat za relevantně uplatněnou ani v rámci jiného dovolacího důvodu [například podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
15. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu