ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.490.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 490/2017-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 8. 2017 o dovolání obv. M. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 222/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. M. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 6 T 222/2016, byl obv. M. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu obvodní soud podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, přičemž výčet těchto věcí taxativně vyjmenoval ve svém rozsudku.
Proti tomuto rozhodnutí podal obv. M. S. odvolání. O něm rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 To 11/2017, a to tak, že jej v souladu s §256 tr. ř. zamítl.
3. Obv. M. S. se podle skutkových zjištění soudu I. stupně dopustil trestné činnosti tím, že vědom si protiprávnosti svého jednání
a) v období od začátku ledna 2016 do začátku února 2016, v P. a jinde, po předchozí telefonické domluvě zprostředkoval prostřednictvím neznámé ženy prodej heroinu, a to nejméně ve dvou případech po 1 gramu za částku 800,- Kč za gram, tedy celkem za 1.600,- Kč, D. N.,
b) v období od začátku ledna 2016 do 9. 2. 2016, v P. N., poskytl diacetylmorfin (heroin) nejméně ve dvou případech po 0.5 gramu a 1 gramu, P. D.,
c) v období od září 2014 do začátku února 2016, v P. N. v baru O. a jinde, prodal diacetylmorfin (heroin) nejméně v jedenasedmdesáti případech po deseti gramech za 10.000,- Kč, 710 gramů za 710.000,- Kč, D. K.,
přičemž při zadržení dne 9. 2. 216 okolo 18:25 hod. v P., před domem v J. ulici, u sebe za účelem prodeje v plastovém sáčku přechovával celkem 40,346 gramu světle hnědé práškovité látky obsahující 4,78 gramu diacetylmorfinu (heroinu), uvedeného v příloze č 3 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obv. M. S. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., přičemž nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že odvolací soud neshledal důvod pro změnu či zrušení rozhodnutí soudu I. stupně, ačkoliv mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, které mají vliv na hmotněprávní posouzení věci, je zřejmý extrémní rozpor. Mimo to napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání, a to i přesto, že v předchozím řízení byl dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel především namítl, že soudem učiněná skutková zjištění neodpovídají provedeným důkazům. Ve věci vyslechnutí svědkové během hlavního líčení uvedli, že obviněný jim žádnou drogu nezprostředkoval, neposkytl ani neprodal. Konkrétně svědek N. tvrdí, že drogy od obviněného nekupoval a uvedl na pravou míru i rozpor s výpovědí učiněnou během přípravného řízení, kdy jednoznačně uzavřel, že se na policii špatně vyjádřil a drogy kupoval od nějaké ženy, nikoli od obviněného. Svědek K. nejen že drogy od obviněného nekupoval, ale nepoznal ho ani při rekognici provedené 18. 11. 2016. Mimo to uvedl, že drogu kupoval, ale nikoli od obviněného a dále vždy uváděl rozdílné množství drogy, takže obviněného není možné vinit z nákupu 710 g drogy. Také svědek D. nákup drogy popřel.
6. Pro dovolatele je tedy nepochopitelné, na základě čeho soudy dospěly ke skutkovým závěrům deklarovaným ve svých rozhodnutích. Dovolatel má za to, že soudy nižších stupňů svým postupem porušily zásadu in dubio pro reo , když při hodnocení důkazů zcela účelově zvolily možnost, která nejvíce vyzněla v neprospěch obv. S. Proto obviněný tvrdí, že na základě provedených důkazů „nelze učinit jednoznačný závěr nejen o skutkovém stavu, ale nelze ani správně stanovit právní kvalifikaci skutku a celé hmotněprávní hodnocení“, a „stejně tak není možné náležitě odůvodnit použití kvalifikované skutkové podstaty už z důvodu nenaplnění znaku ve smyslu značného rozsahu“. Z tohoto důvodu je dovolatel přesvědčen o tom, že v jeho případě je patrný extrémní rozpor „mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními“.
7. Jelikož provedené důkazy neodpovídají skutkovým závěrům, tak nebylo prokázáno, zda se skutek stal a v jakém rozsahu a nemůže být ani správně právně posouzeno, zda se jedná o trestný čin podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Proto závěrem obv. S. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Městského soudu v Praze z 25. 1. 2017, sp. zn. 6 To 11/2017 i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 z 28. 11. 2016, sp. zn. 6 T 222/2016, a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K projednávané věci státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, zaslal jen stručné vyjádření ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 1 NZO 245/2017-6, kde uvedl, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání se vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřil však souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
10. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
· není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
12. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
13. Obv. M. S. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , v rámci své argumentace však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal Obvodní soud pro Prahu 2 (ve svém rozsudku sp. zn. 6 T 222/2016 ze dne 28. 11. 2016), i Městský soud v Praze (ve svém usnesení sp. zn. 6 To 11/2017 ze dne 25. 1. 2017).
14. Obv. S. a jeho obhajoba přesto hned úvodem dovolání předeslali, že nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřují „v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, které pak mají vliv na hmotněprávní posouzení věci, resp. na nesprávné právní posouzení skutku“. Konkrétně pak zdůraznili, že provedené důkazy absolutně neodpovídají učiněným závěrům, kdy údajně nebylo prokázáno „v jakém rozsahu se skutek stal a že se vůbec stal“. Proto dle jejich náhledu ani nemůže být správně posouzeno, zda se jedná o trestný čin podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, resp. zda bylo dané jednání spácháno ve značném rozsahu. Následně se však zaměřili na intenzivní zpochybňování skutkových zjištění, která dle jejich názoru nemají žádnou obsahovou souvislost s provedenými důkazy. Tímto postupem však zcela minuli předepsaný zákonný požadavek, který vyplývá z §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve smyslu možnosti uplatnění námitky hmotněprávního pochybení v dovolacím řízení. Ke skutkovým výhradám dovolatele však Nejvyšší soud již nemá právo přihlížet.
15. Nejvyšší soud nejprve dovolatele odkazuje na stanovisko Pléna Ústavního soudu , sp. zn. Pl. ÚS-st 38/14. V části VI., která se bezprostředně zabývá rozhodovací činností Nejvyššího soudu, konkrétně v čl. 23 Plénum jasně uvádí: „Názor Ústavního soudu o tom, že nesprávné zjištění skutkového stavu nelze striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace skutku (…) však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě , kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. jiný dovolací důvod] je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy ČR vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem . Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti ČR ze dne 13. 10. 2011, č. stížností 12579/06, 19007/10, 34812/10), a toto posouzení je závažnou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).“
16. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečném naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud skutečně objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, které se zásadním způsobem odrazily v hmotněprávním posouzení projednávaného případu. K tomu by došlo:
· při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních (a z nich plynoucích právních závěrech)
· při objektivně zjištěné a zcela zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo
· když zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů (popř. jsou založena na důkazech, které zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce pravým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování), atp.
17. Tak zásadní pochybení však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. V této souvislosti lze odkázat i na Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, které jasně uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
18. Pokud tedy obviněný pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil pouze námitky skutkového charakteru, postavil celé své dovolání na zcela chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání obv. S. je však zjevně neoprávněné nejen z hledisek ústavněprávního a procesněprávního, ale také z hlediska věcného (tj. z hlediska skutkových námitek).
19. Dovolatelova obhajoba, spočívající v tom, že jemu přisuzovaná trestná činnost – dle jeho názoru – nevyplynula z provedených důkazů, je nepravdivá. Pokud má obviněný a jeho obhajoba pochybnosti o skutkových závěrech soudu I. stupně, které beze zbytku potvrdil i soud II. stupně, tak se jedná o pochybnosti ryze subjektivní. Trestná činnost obviněného (zahrnující tři dílčí skutky), byla totiž beze zbytku prokázána z výpovědí svědků – narkomanů, kterým obviněný zprostředkoval nebo prodal heroin, a dále z odposlechů telekomunikačních hovorů, přepisu vybraných SMS zpráv, které se vztahují k jednotlivým skutkům, stejně jako z dalších listinných důkazů (protokol o vydání věci, o fotorekognici, odborné vyjádření z oboru chemie, osobní výkazy obviněného zahrnující jeho předchozí rozsudky, výpisy z účtu svědka K., apod.).
20. Výpovědi jednotlivých svědků z hlavního líčení byly konfrontovány s jejich výpověďmi z přípravného řízení, přičemž rozpory v jejich výpovědích soud I. stupně důkladně rozklíčoval. Upravenou výpověď svědků u hlavního líčení lze logicky vysvětlit tím, že každý narkoman se brání usvědčit svého dealera tváří v tvář z prokazované trestné činnosti, když z ní sám profitoval. Podstatné je však to, jak bylo možné výpovědi svědků potvrdit z dalších důkazů.
21. Předně bylo prokázáno, že obv. S. byl s jednotlivými narkomany v živém kontaktu. To dokládají nejen zachycené telefonické hovory, ale také SMS zprávy, které na tyto rozhovory navazovaly (mezi S. a svědkem N. bylo zaznamenáno 106 telefonických kontaktů, se svědkem K. 62, se svědkem V. G., stíhaným u Městského soudu v Praze pro distribuci heroinu, dokonce 212).
22. Obviněný se v dovolání brání tomu, že svědek N. nekupoval drogy od něj, ale od nějaké ženy (č. l. 383). Z provedených důkazů skutečně vyplynulo, že obv. S. tomuto narkomanovi heroin skutečně neprodal, ale nákup této drogy mu zprostředkoval přes neustanovenou dealerku. Tím však rovněž naplnil objektivní stránku skutkové podstaty tohoto trestného činu.
23. V další námitce dovolatel tvrdí, že svědek D. zcela popřel, že by mu dovolatel dal jakékoli množství drogy, přičemž obviněný označil za „nepochopitelné, na základě čeho soudy dospěly ke skutkovým zjištěním a ke zcela konkrétnímu množství drogy“ . Skutečnost, že svědek D. zakoupil od obv. S. ve dvou případech heroin však dokládá nejen jeho výpověď z přípravného řízení, ale i SMS zprávy z 26. 1. 2016 (v 11:05 hod. a 12:26 hod.), ve kterých tento svědek sděluje, že má peníze na jednu dávku, a že ji jinde nemá kde koupit. Důvody, proč soud I. stupně upřednostnil výpověď z přípravného řízení (č. l. 129) před upravenou výpovědí z hlavního líčení (č. l. 454), zcela logicky vysvětlil v odůvodnění svého rozsudku.
24. Nejvíce námitek dovolatel směřoval proti nejvýznamnějšímu svědkovi K . Obviněný zdůraznil, že K. ho při rekognici nepoznal, dále popřel, že by od něj vůbec kupoval drogy (navíc po dobu cca dvou let), a proto zpochybnil i množství prodaného heroinu, které je mu kladeno za vinu.
25. Především nelze tvrdit, že svědek při fotorekognici obviněného nepoznal. Svědek určil jednak obv. S. a poté ještě jednoho z figurantů s tím, že osoby jsou typově podobné (č. l. 149). Dodavatele však popsal jako osobu, která měla „zkažené zuby“ (č. l. 385), zatímco figurant křivé zuby neměl. Z toho soud I. stupně zcela správě vyšel. Během hlavního líčení pak svědek nechtěl svého bývalého dealera přímo určit, protože mu nechtěl přitížit (proto se vymlouval, že má špatnou paměť na tváře), přesto však uvedl, že heroin mu po dobu jednoho a půl roku donášela stejná osoba. Jak ale uvedl soud I. stupně, paradoxně se obviněný usvědčil sám tím, že uvedl, že svědka K. zná, neboť od něj pravidelně kupoval pervitin (č. l. 381-2).
26. V této souvislosti soud I. stupně při hodnocení důkazů zkombinoval skutková zjištění, že svědek kupoval heroin od jednoho prodejce po dobu cca dvou let (konkrétně od června 2014 do 3. 1. 2016, kdy zakoupil 10 g heroinu naposledy), s tím, že během telefonického hovoru dne 3. 2. 2016 se vyjádřil tak, že není spokojený s kvalitou zakoupené drogy a v následné SMS zprávě dodal, že když po dvou letech s ním takto jedná, tak že za ním byl naposledy. Také z výpisů z částek na účtu tohoto svědka vyplynulo, že K. skutečně měl dostatek finančních prostředků k tomu, aby si mohl dovolit pravidelně každý týden kupovat tak nákladnou drogu (pravidelně kupoval 10 g heroinu za 10.000 Kč a celková částka, za kterou si od obv. S. koupil heroin, odhadl na 1.300.000 Kč, č. l. 143, viz také výpisy z účtů č. l. 412-450). Z toho také vyplynulo, že je zcela vyloučené, aby po tak intenzivní známosti svědek obv. S. nepoznal.
27. Když dovolatel namítl, že soudy nepostupovaly v případě pochybností v duchu zásady in dubio pro reo , patrně přehlédl, že co se týče množství heroinu, které obviněný prodal svědkovi K., Obvodní soud pro Prahu 2 vycházel pouze z částky 710.000 Kč. I přesto však přisouzené množství naplnilo kvalifikovaný znak spáchání tohoto skutku ve značném rozsahu. (Nelze také přehlédnout, že v duchu zásady in dubio pro reo postupoval soud I. stupně i ve vztahu ke svědkovi D., který zemřel, a proto byl z obžaloby zcela vypuštěn bod I. 4., který se týkal prodeje heroinu tomuto uživateli).
28. Na základě výše uvedených skutečností nejen Obvodní soud pro Prahu 2 a Městský soud v Praze, ale také Nejvyšší soud vyjádřil souhlas s tím, že projednávané skutky se skutečně staly tak, jak je popsáno v tzv. skutkové větě. Skutková zjištění soudu I. stupně, potvrzená soudem II. stupně, ve světle námitek obv. S. obstojí, neboť jednoznačně mají podklad v provedených důkazech. Naopak vznesené dovolací výhrady jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., a proto byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako námitky zcela irelevantní.
29. Mimo toho obv. S. ve svém dovolání ještě odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě , neboť má za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že v rozhodnutích soudů I. a II. stupně nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V. Závěr
30. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 2 provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. S výrokem o vině i o trestu souhlasil i Městský soud v Praze, když odvolání obv. M. S. v souladu s §256 tr. ř. zamítl.
31. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. k porušení zákona. Postupem soudů I. ani II. stupně nedošlo ani k porušení základních práv dovolatele. Vina obv. S. byla prokázána zákonným způsobem a základní zásady řízení, vč. práva na spravedlivý proces, byly během celého trestního řízení plně respektovány. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné a právními závěry na straně druhé Nejvyšší soud neshledal žádné rozpory, tím méně rozpor extrémní. Po tomto zjištění Nejvyšší soud dovolání obv. M. S. odmítl, a to s odkazem na §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř.
32. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 8. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu