ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2278.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2278/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Ivanou Kudrnovou v exekuční věci oprávněného M. N. , proti povinnému M. B., identifikační číslo osoby 114 13 727, pro 448 758 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Plzni – město pod sp. zn. 73 Nc 970/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni, ze dne 14. 12. 2016, č. j. 64 Co 514/2016-813, takto:
Řízení o dovolání povinného se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
K odvolání povinného Krajský soud v Plzni usnesením ze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 64 Co 514/2016-813, potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 21. 10. 2016, č. j. 73 Nc 970/2003-807, jímž soud prvního stupně neustanovil povinnému zástupce z řad advokátů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále též „o. s. ř.“, avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být také dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Podle §30 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Vzhledem k tomu, že dovolatel podal (včasné) dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce, dovolací soud sám posoudil, zda dovolatel splňuje či nesplňuje předpoklady uvedené v ustanovení §30 o. s. ř. a §138 o. s. ř. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že dovolatel, který nevyhověl požadavku povinného zastoupení, splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s . ř., pak mu ho sám ustanoví; v opačném případě, tedy dospěje-li k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů nejsou splněny a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení, dovolací řízení zastaví (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. března 2014 sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu z 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSCR 9/2015).
V posuzovaném případě nebyl dovolatel, který je fyzickou osobou, při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu zastoupen advokátem. Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor, který odvolací soud (i soud prvního stupně) přijal v napadeném usnesení, že i když u povinného soudy nezkoumaly majetkové poměry, ke splnění druhé kumulativní podmínky pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků a záloh přesto nedošlo, vzhledem k tomu, že povinný důvod dovolání spatřuje pouze v tom, že soudy se v průběhu exekučního řízení nevypořádaly s námitkou věcné nesprávnosti exekučního titulu (tj. s tvrzením, že vykonávaný exekuční titul je nesprávný proto, že nebylo prokázáno postoupení pohledávky, kryje lichvu, nechrání slušné občany, je nezákonný a hluboce nemorální), pak nepodává-li se potřeba ustanovit povinnému pro dovolací řízení právního zástupce ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. ani z obsahu samotného dovolání, když postrádá vylíčení relevantní skutečnosti pro závěr, že se nejedná o zřejmé bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2161/2015). Právní závěr soudů obou stupňů, že v exekučním či vykonávacím řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí a řízení mu předcházející, je již součástí konstantní judikatury [srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovaného pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 92/2013, v němž bylo v obecné rovině připomenuto, že „exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008], pro který lze o úspěšnosti dovolání povinného do usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2013, č. j. 11 Co 732/2012-513, důvodně pochybovat. Má-li za to, že exekuci nelze vést proti „starému a těžce nemocnému člověku“, pak přehlíží, že exekuce slouží k nucenému výkonu způsobilého exekučního titulu a že s tím je neodmyslitelně spojen citelný zásah do majetkové sféry povinného.
Lze připomenout, že již Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 16. 8. 2007, sp. zn. IV. ÚS 1554/07 dovodil, že není porušením ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), že každému, kdo si nemůže ve svém právním sporu advokáta dovolit, musí být tento ustanoven. Odvolací soud správně poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 2804/10, podle kterého právo na spravedlivý proces nezaručuje účastníkovi řízení rozhodnutí soudu odpovídají jeho názoru.
Jelikož dovolatel ani přes výzvu Okresního soudu Plzeň – město ze dne 29. 3. 2017, č. j. 73 Nc 970/2003-828, neodstranil nedostatek povinného zastoupení, když právnické vzdělání povinného ze spisu nevyplývá, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2017
JUDr. Ivana Kudrnová
pověřený člen senátu