ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1746.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1746/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně B. M. , zastoupené Mgr. Stanislavem Strakošem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje č. 741, proti žalované FORCORP GROUP spol. s r.o. , se sídlem v Olomouci-Holicích, Hamerská č. 812/17a, IČO 278 41 031, zastoupené JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Olomouci, Palackého č. 75/21, o 78.500 Kč a vystavení potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 214/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. září 2016 č.j. 16 Co 144/2016-155, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.158,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Stanislava Strakoše, advokáta se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje č. 741.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.9.2016 č.j. 16 Co 144/2016-155 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k podmínkám, za kterých lze doručovat písemnosti zaměstnavatele týkající se zániku pracovního poměru, srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2.2.2012 sp. zn. 21 Cdo 4185/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.2.2013 sp. zn. 21 Cdo 4188/2011 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.6.2015 sp. zn. 21 Cdo 3663/2014, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2016, jakož i právní názory vyslovené - ve vztahu k obdobné právní úpravě doručování uvedených písemností zaměstnavatele obsažené v předchozím zákoníku práce – v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1350/2009, který byl uveřejněn pod č. 36 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nelze sdílet názor dovolatelky, že požadoval-li odvolací soud dodržení formálních zákonných náležitostí doručování písemností uvedených v ustanovení §334 odst. 1 zák. práce, „dopustil se tak přepjatého formalismu, který není ústavně konformní“. O přepjatý formalismus by se jednalo, pokud by soud vyžadoval bezpodmínečné dodržení určitého postupu, aniž by proto měl věcný důvod. V projednávané věci se však nejedná o ulpívání na administrativních nedostatcích, nýbrž o dodržení stanovených náležitostí skutkové podstaty předepsaných zákonem. Pokud tedy soud požaduje po účastníku dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (k tomu srov. obdobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28.4.2015 sp. zn. I. ÚS 1092/15).
V části, v níž žalovaná v dovolání uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. června 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu