ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.2751.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 2751/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně ALPINIA s. r. o. , IČO: 26162466, se sídlem v Dolíně 58, Slaný, zastoupené JUDr. Tomášem Uzlem, advokátem se sídlem v Praze 6, Dejvická 9, proti žalované A. K. , zastoupené Mgr. Josefem Kantůrkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 7/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016, č. j. 26 Co 291/2016-142, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta JUDr. Tomáše Uzla.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Kolíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2015, č. j. 6 C 7/2015-72, žalované uložil, aby vyklidila pozemek parc. č. 34, jehož součástí je stavba - rodinný dům, a pozemek parc. č. 35 včetně příslušenství, vše v katastrálním území P., obec P., a vyklizené nemovitosti předala žalobci do tří měsíců od právní moci rozsudku. Rozhodl také o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 26 Co 291/2016-142, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Ohledně jeho přípustnosti odkázala na §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uvedla, že uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Namítla, že nemovitosti zakoupila s manželem, nedošlo však ke vkladu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobce, který nemovitosti vydražil, nemůže být vlastníkem nemovitostí na základě neplatné dražby, neboť nesložil dražební jistotu. Kromě toho vydražitel může „dle §336l odst. 7 o. s. ř. podat návrh na výkon rozhodnutí vyklizením nemovitostí již na základě pravomocného usnesení o příklepu“. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolatelka výslovně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví §241a odst. 2 o. s. ř.). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí být kvalifikované (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle nyní účinného znění občanského soudního řádu (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14. Nesplní-li dovolatelka tuto povinnost, nezbývá, než dovolání odmítnout; pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolatelce dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
Dovolatelka výslovně důvod přípustnosti dovolání neuvádí a ani z obsahu dovolání se nepodává. Již to postačuje k jeho odmítnutí.
Jen na okraj se k obsahu dovolání uvádí: Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3991/2010 (a obdobně i v řadě jiných rozhodnutí) uvedl, že „k nabytí vlastnického práva k takto smluvně převáděnému nemovitému majetku a tedy dovršení věcně právních účinků erga omnes je zapotřebí vkladu tohoto vlastnického práva do katastru nemovitostí.“ K tomu se poznamenává, že vklad práva k nemovitosti do katastru nemovitostí představuje tradiční podmínku pro jeho smluvní nabytí, stanovenou v zájmu právní jistoty při obchodu s nemovitostmi, kterou nelze v žádném případě opomíjet.
Námitkou neplatnosti dražby se dovolací soud nezabýval, neboť dovolatelka přehlíží, že dražba předmětných nemovitostí proběhla podle §335 a násl. o. s. ř. a právo k majetku, který nepřipouští výkon rozhodnutí lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
Stejně tak je bezpředmětná námitka ohledně aplikace §336l odst. 7 o. s. ř., neboť dovolatelka nebyla účastnicí řízení o výkon rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí a podle §336j odst. 4 o. s. ř. soud v usnesení o příklepu ukládá povinnost vydražené nemovitost vyklidit jen povinnému.
Vzhledem k tomu, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v dané věci není podle §237 o. s. ř. přípustné, dovolací soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu