ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.5172.2017.1
sp. zn. 23 Cdo 5172/2017-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně SLOBODA GROUP s.r.o. , se sídlem Kladno, Hajnova 179, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 27867421, zastoupené JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, proti žalované EU Automobile s.r.o. , se sídlem České Budějovice 6, Mánesova 345/13, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 28062442, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, o zaplacení 439 446 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 149/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 6. 2017, č. j. 22 Co 609/2017-168, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 536 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Ondřeje Trubače, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2017, č. j. 22 Co 609/2017-168, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. 1. 2017, č. j. 34 C 149/2016-124, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 439 446 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 16. 5. 2016 do zaplacení a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací podle §10a o. s. ř., po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení, který je řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované trpí vadami, které nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť žalovaná k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, resp. je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a měla by být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka však nevymezila žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, resp. je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a měla by být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Odvolací soud řešil v dané věci otázku nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení po odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy uzavřené s žalovanou pro podstatné porušení smlouvy žalovanou dodáním vadného plnění. K těmto řešeným právním otázkám však dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, která by neměla být dovolacím soudem vyřešena anebo měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka pouze vyjadřuje nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem, nesouhlasí se závěrem obou soudů, že došlo k podstatnému porušení smlouvy ze strany prodávající žalované odůvodňující odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy a polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu a podrobuje kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem společně s předestřením svých vlastních závěrů ohledně hodnocení zjištění okolností o informaci žalobkyně o nesouladu údajů na tachometru a skutečného počtu najetých kilometrů u žalobkyní kupovaného automobilu od žalované a ohledně závěru o nepředání technického průkazu automobilu žalobkyni. Poukazuje-li dovolatelka na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 368/99 a 32 Odo 940/2006), řešící otázku písemné formy právního úkonu, od níž se měl odvolací soud podle dovolatelky při právním posouzení věci odchýlit, je třeba konstatovat, že na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nestojí. Nelze rovněž dovodit, že by odvolací soud posuzoval věc rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2228/2000, zmiňované dovolatelkou, neboť toto rozhodnutí je založeno na jiném skutkovém stavu věci, než jaký byl zjištěn v posuzované věci, kdy v tehdy řešené věci soud vyšel ze zjištění, že prodávající ujistil kupujícího, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné. Na takových skutkových závěrech není přezkoumávané rozhodnutí založeno, nelze proto dovodit, že by se odvolací soud od závěrů tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu odchýlil.
Nejvyšší soud připomíná, že k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, se již několikrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, či usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1871/2016 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ), kdy dovodil, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalované odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala k dovolání žalované vyjádření, rozhodl dovolací soud o náhradě nákladů řízení, jak ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno. S ohledem na ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř. však není třeba dále výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení zdůvodňovat.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. prosince 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu