ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.5278.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 5278/2016-617
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně BOHEMIAFLUX s.r.o. se sídlem v Plzni, Raisova 2450/51, okres Plzeň-město, PSČ 301 00, IČO 26353512, zastoupené JUDr. Tatianou Jiráskovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická 2378/1 , PSČ 301 00, proti žalovanému Z. B., se sídlem v Příbrami, zastoupenému Mgr. Veronikou Holou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Pražská 140, PSČ 261 01, o zaplacení částky 1 473 556 Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 163/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2016, č. j. 3 Cmo 213/2015-586, 3 Cmo 214/2015, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2016, č. j. 3 Cmo 213/2015-586, 3 Cmo 214/2015, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Předmětem sporu byl nárok na náhradu škody 1 443 556 Kč vzniklé v souvislosti s porušením konkurenční doložky sjednané ve smlouvě o obchodním zastoupení a nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 000 Kč sjednané pro případ porušení jiné povinnosti z téhož závazkového vztahu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. března 2015, č. j. 45 Cm 163/2011-518, ve znění usnesení ze dne 16. července 2015, č. j. 45 Cm 163/2011-542, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 443 556 Kč s příslušenstvím (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím (II. výrok), uložil žalovanému nahradit státu náklady řízení (III. výrok) a nahradit náklady řízení též žalobkyni (IV. výrok). Vyšel mimo jiné ze zjištění, že žalobkyně jako zastoupená a žalovaný jako obchodní zástupce uzavřeli dne 13. října 2013 smlouvu o obchodním zastoupení. Svou činnost byl žalovaný oprávněn vykonávat v oblasti určené mapou, která tvořila přílohu č. 2 smlouvy. Na mapě bylo vyznačeno hlavní město Praha. Tatáž oblast byla v příloze č. 2 vymezena též jako oblast M 11. Článek 6 přílohy č. 2 obsahoval konkurenční doložku, tu posoudil soud prvního stupně jako platnou, sjednanou v souladu s podmínkami danými §672a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Uvedl mimo jiné, že vzhledem k tomu, jak byla v příloze č. 2 vymezena oblast, v níž mohl žalovaný jako obchodní zástupce vykonávat svou činnost (oblast M11 zahrnující území hlavního města Prahy), lze při použití pravidel výkladu projevu vůle obsažených v §266 obch. zák. dospět k závěru, že „i oblast, v níž byl žalovaný následně omezen v činnosti, jež by byla vůči žalobkyni konkurenční, je tatáž oblast“.
Odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v jeho I. výroku změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 1 443 556 Kč s příslušenstvím zamítl, ve III. výroku změnil tak, že povinnost nahradit státu náklady řízení uložil žalobkyni a rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že konkurenční doložka zavazovala žalovaného po dobu 12 měsíců po ukončení smlouvy o obchodním zastoupení „zdržet se jakéhokoliv jednání, které by bylo konkurenční vůči zastoupenému, a to zejména činnosti obchodního zástupce, zprostředkovatele, poradce nebo obchodní činnosti v oblasti, v níž vyvíjel činnost jako obchodní zástupce dle této smlouvy o obchodním zastoupení“. Konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že teritorium působnosti obchodního zástupce bylo v příloze smlouvy vymezeno grafickou podobou s označením číslem 11. Jelikož (však) příloha č. 2 ke smlouvě pro potřeby vymezení území, na němž obchodní zástupce zastupuje, používá pojmy „vyhraničené území“ (bod 2) nebo „obchodní území“ (bod 4) nebo „prodejní teritorium“ (bod 15), nelze pojem uvedený v textu konkurenční doložky uvedený v článku 6 přílohy č. 2, tedy „oblast, v níž vyvíjel činnost jako obchodní zástupce“, považovat za vymezení územního rozsahu, pro něž je konkurenční doložka sjednávána, tedy za „dostatečně konkrétní a přiměřeně vymezený zákaz činnosti obchodního zástupce“. Vymezení území, pro které je konkurenční doložka sjednávána, je přitom podstatnou náležitostí konkurenční doložky. Uzavřel, že konkurenční doložka je pro rozpor s §672a obch. zák. neplatná „z důvodu nedostatečného vymezení pro konkrétní území nebo vůči stanovenému okruhu osob na tomto území“, a její neplatnosti se žalovaný dovolal již v řízení před soudem prvního stupně. Uvedl rovněž, že nelze aplikovat §653 obch. zák. na úpravu konkurenční doložky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že otázku neplatnosti konkurenční doložky řešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a nesprávně posoudil též námitku relativní neplatnosti vznesenou žalovaným. Je přesvědčena, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2006, sp. zn. 32 Odo 659/2005, ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 508/2009, ze dne 25. února 2011, sp. zn. 23 Cdo 4192/2008, a ze dne 30. března 2011, sp. zn. 23 Cdo 5186/2009, na které odvolací soud ve svém rozhodnutí odkazoval, na daný případ nedopadá. Zmíněná rozhodnutí se týkala konkurenčních doložek, v nichž vůbec nebyla vymezena území, na která se doložka měla vztahovat. Ve smlouvě mezi účastníky tohoto řízení však území vymezeno bylo, odvolací soud ovšem dospěl k závěru, že nebylo vymezeno určitě, s čímž dovolatelka nesouhlasí. Je přesvědčena, že konkurenční doložka území zcela konkrétně, určitě a srozumitelně vymezila na oblast, ve které obchodní zástupce vyvíjel svoji činnost podle smlouvy o obchodním zastoupení. Ta je v příloze č. 2 smlouvy označena mapou. Podle dovolatelky není určitosti ujednání na újmu, že na jiných místech smlouvy jsou pro území, na němž má být činnost vykonávána, použita synonyma (území, teritorium). Měl-li však odvolací soud z nějakého důvodu o projevu vůle pochybnosti, měl podle judikatury Nejvyššího soudu (dovolatelka zmiňuje např. usnesení ze dne 12. března 2008, sp. zn. 32 Cdo 2333/2007, rozsudek ze dne 31. března 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, nebo rozsudek ze dne 27. května 2010, sp. zn. 23 Cdo 1122/2010) tuto vůli vyložit podle výkladových pravidel obsažených v §266 obch. zák. Dovolatelka namítá rovněž, že žalovaný namítl relativní neplatnost konkurenční doložky z důvodu, že nebylo vymezeno území, až ve svém závěrečném návrhu před soudem prvního stupně, který žalobci nebyl doručen. Je přesvědčena, že k této námitce neměl odvolací soud již přihlížet, protože byla vznesena až po koncentraci řízení podle §118b o. s. ř.
Žalovaná se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací [§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolání projednal. Dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení otázek, zda ujednání v konkurenční doložce odkazující při vymezení území na jinou část smluv obsahující vymezení územní působnosti smlouvy je v rozporu s ustanovením §672a obch. zák. a zda použití pojmů „oblast“, teritorium“, „vyhraničené území“ a „prodejní teritorium“ v jedné smlouvě ve spojení s mapou, která je nedílnou součástí smlouvy, je určitým právním jednáním směřujícím k vymezení území. Při řešení těchto otázek se totiž odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se k výkladu projevu vůle. Dovolání je též důvodné.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle §266 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1), a při výkladu vůle se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odstavec 3). Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila (odst. 4).
Judikatura Nejvyššího soudu se shoduje v tom (a je v tomto bodě zajedno s právní teorií i s judikaturou Ústavního soudu – srov. např. nález ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03), že závěr o neplatnosti právního úkonu pro jeho neurčitost či nesrozumitelnost lze učinit jen tehdy, jestliže pochybnosti o jeho obsahu nelze odstranit ani výkladem za použití výkladových pravidel, která jsou obecně stanovena v §35 odst. 2 a 3 obč. zák. a pro obchodní závazkové vztahy též v §266 obch. zák. (srov. např. rozsudek ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo, 649/2006, nebo ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007). Vůle účastníka vtělená do právního úkonu je projevena určitě a srozumitelně, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník v postavení jejího adresáta tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat (srov. zejména rozsudek ze dne 18. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1032/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 1 přílohy, rozsudek ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1044/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 2, a rozsudek ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný pod č. 5/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na další z celé řady rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž je obsažen totožný závěr, odkazuje též žalobkyně ve svém dovolání.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu obsahovala konkurenční doložka ujednání, které ukládalo žalovanému zdržet se konkurenčního jednání vůči žalobkyni, mimo jiné „v oblasti, v níž vyvíjel činnost jako obchodní zástupce dle této smlouvy o obchodním zastoupení“. Smlouva zároveň opravňovala žalovaného vyvíjet činnost na území označeném graficky (mapou hlavního města Prahy). Byl-li „oblastí“ vymezen územní (nikoli věcný) rozsah omezení obchodního zástupce, pak by bylo možné bez rozumných pochybností dospět k závěru, že konkurenční doložkou byl žalovaný omezen v činnosti v ní označené na tomtéž území, na němž jako zástupce působil, tímto územím je hlavní město Praha. Konkurenční doložce by v takovém případě uvedená náležitost nechyběla přesto, že konkrétní území, k němuž se má vztahovat, v ní není vymezeno výslovně, ale odkazem na jiné ujednání obsažené ve smlouvě (resp. v příloze smlouvy). Není však důvod zpochybňovat dohodu obsaženou ve smlouvě (a ničím jiným než dohodou smluvních stran konkurenční doložka není) jen proto, že užívá odkaz na jiné smluvní ujednání, jde-li o odkaz obsahově jasný a srozumitelný. Na závadu není ani to, že ujednání, k němuž odkaz směřuje, má podobu mapy; má-li se zákaz konkurence týkat určitého území, pak je dohoda o něm učiněná pomocí tohoto zobrazení rozumná a logická a rozhodně není v rozporu s ustanovením §672a obch. zák. Obecně nelze mít ani pochybnosti o tom, že ve smlouvě lze různými pojmy (synonymy) vyjádřit totéž. Pokud však přesto měl odvolací soud pochybnosti o tom, zda jednotlivé pojmy obsažené ve smlouvě mohou mít různý význam, resp. měl-li zato, že pojem „oblast“ může mít v daném kontextu jiný význam, než synonyma „území“ či „teritorium“, měl postupovat podle výkladových pravidel obsažených v §266 obch. zák. Vzhledem k tomu, že výklad projevu vůle učiněný soudem nemůže jít proti vůli smluvních stran, měl odvolací soud přihlédnout především k tomu, že jiný význam (než území) pojmu „oblast“ nedávali ani sami účastníci; žalobce od počátku zdůrazňoval, že žalovaný je konkurenční doložkou, co se území týče, omezen jen co do 5 % rozlohy České republiky, žalovaný namítal jen neurčitost ujednání proto, že dané území je vymezeno odkazem na jiné ustanovení smlouvy.
Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou shora citovanou, není správné, nejsou však podmínky pro jeho změnu, dovolací je proto podle §243e odst. 1 o. s. ř., včetně závislého výroku o nákladech řízení, zrušil
Lze jen dodat, že výtka dovolatelky, že odvolací soud v rozporu se zásadou koncentrace řízení akceptoval pozdě uplatněnou námitku relativní neplatnosti konkurenční doložky, se týká procesních vad, k nimž dovolací soud přihlíží za podmínek daných §242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.. Tato výtka však není důvodná. Námitka relativní neplatnosti smlouvy totiž není novým skutkovým tvrzením, ale je právní skutečností (právním jednáním), s níž jsou spojeny určité hmotněprávní důsledky. Tuto námitku tedy (obdobně jako námitku promlčení – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 33 Odo 631/2004) lze vznést kdykoli v průběhu řízení. Princip koncentrace řízení vyjádřený v §118b o. s. ř. (případně zásada neúplné apelace podle §205a o. s. ř., pokud by námitka byla vznesena až v odvolacím řízení) se však uplatní ve vztahu k novým skutečnostem a novým důkazům, pokud by k posouzení důvodnosti takové námitky byly zapotřebí.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu