ECLI:CZ:NS:2017:25.CDO.4149.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 4149/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: ČEZ Distribuce, a. s. , IČO: 27232425 , se sídlem Děčín, Teplická 874/8, zastoupená JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, proti žalované: Nad hladinou, s. r. o., IČO: 28976975, se sídlem Říčany, Říčanská 585, zastoupená JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou se sídlem Vimperk, 1. máje 144, o 370.885 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 562/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 21 Co 467/2015-107, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, č. j. 21 Co 467/2015-107, a rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 13. 5. 2015, č. j. 5 C 562/2014-76, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 13. 5. 2015, č. j. 5 C 562/2014-76, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 370.885 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by byla oprávněna požadovat na žalované náhradu za neoprávněný odběr elektrické energie, neboť neprokázala, že jí byla Energetickým regulačním úřadem udělena licence k podnikání v energetických odvětvích. Vzhledem k tomu, že na poslední jednání soudu se právní zástupkyně žalobkyně bez omluvy nedostavila, soud jednal v její nepřítomnosti, a nemohlo se jí tedy dostat příslušného poučení soudu.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. 21 Co 467/2015-107, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že soud prvního stupně postupoval správně, neboť postavení provozovatele distribuční soustavy upravuje ustanovení §4 a §25 energetického zákona a bylo na žalobkyni, aby ke svému tvrzení, že je držitelem příslušné licence a že jí přísluší právo vymáhat případnou škodu, navrhla důkazy, které by tuto skutečnost prokázaly. Žalobkyně však žádný takový důkaz v žalobě nenavrhla, pouze tvrdila, že je provozovatelem distribuční soustavy ve smyslu §25 energetického zákona a je držitelem licence na distribuci elektřiny, jak rovněž vyplývá z vyhledávače licencí dostupného na webových stránkách Energetického regulačního úřadu – www.eru.cz . Jako důkazy navrhla toliko protokol o neoprávněném odběru elektřiny, oznámení o výsledku kontroly odběrného místa a plnou moc, udělenou společností ČEZ Měření, s. r. o. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala udělení licence k podnikání v energetických odvětvích, a tedy že by byla oprávněna požadovat po žalované žalovanou částku. S poukazem na §118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti soudu vyzvat účastníka, který dosud nenavrhl potřebné důkazy, k jejich označení, odvolací soud konstatoval, že žalobkyně tím, že se bez omluvy nedostavila k jednání před soudem prvního stupně, znemožnila soudu, aby jí bylo poskytnuto poučení podle §118a o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že otázka, na jejímž řešení závisí rozhodnutí soudu, nebyla dosud rozhodovací praxí Nejvyššího soudu řešena. Uvedla, že občanský soudní řád nepředepisuje formu, jakou má být označení důkazu provedeno, ani co má za důkaz sloužit, pouze ukládá povinnost označit k prokázání svých tvrzení důkazy. Poukazuje na §41 odst. 2 o. s. ř., podle něhož každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je tento úkon nesprávně označen, a tedy podle obsahu měl být též posouzen její údaj v žalobě, že je držitelkou licence na distribuci elektřiny, jak vyplývá z vyhledávače licencí dostupného na webových stránkách Energetického regulačního úřadu, a uvedla zde výslovný odkaz na www.eru.cz . Dovozuje, že důkaz ke svému tvrzení označila, a je na posouzení dovolacího soudu, zda lze důkaz označit odkazem na vyhledávač na internetu, ze kterého lze potřebný údaj bez obtíží opatřit, což považuje za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Jde přitom o oficiální stránky státní instituce, na nichž lze získat informaci o tom, že žalobkyně je držitelem příslušné licence. Soud pochybil, když uvedený důkaz neprovedl, před soudem prvního stupně proběhlo několik jednání, aktivní legitimace žalobkyně byla zpochybňována až na posledním jednání, jehož se zástupkyně žalobkyně nezúčastnila. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že je podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení právní otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené.
Podle §120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
Podle §125 o. s. ř., mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.
Výčet důkazních prostředků v uvedeném ustanovení je pouze demonstrativní, takže za důkaz může sloužit jakýkoliv prostředek, jímž lze zjistit či objasnit skutkový stav. Není tedy a priori z důkazních prostředků vyloučen ani údaj získaný z webových stránek na internetu. V žalobě žalobkyně tvrdila, že je držitelkou příslušné licence a k prokázání této skutečnosti uvedla odkaz na webové stránky Energetického regulačního úřadu. I když tento odkaz na webový vyhledávač licencí ERÚ nebyl v žalobě výslovně zařazen do výčtu navrhovaných důkazů a byl uveden pouze v textu, byl součástí obsahu žaloby. Závěr soudů obou stupňů, že žalobkyně žádný důkaz k prokázání své aktivní legitimace nenavrhla a tuto skutečnost pouze tvrdila, je tedy mylný. Není totiž rozhodující, zda je návrh na důkaz přímo takto označen nebo ve které části žaloby se nachází, důležité je, že v žalobě je obsažen a že je uvedeno, k jaké skutkové okolnosti se vztahuje. V dané věci je zřejmé, že žaloba obsahovala odkaz na webovou adresu stránky, kde lze získat údaj o předmětné licenci.
Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene proto, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že je držitelem příslušné licence na distribuci elektřiny, aniž se jejím důkazním návrhem vůbec zabýval, a odvolací soud jeho postup odsouhlasil. Výslovně přitom uvedl, že výpisem z webových stránek www.eru.cz neprovedl dokazování, nýbrž na něj toliko poukázal. Zásadně však platí, že pokud soud rozhoduje v neprospěch účastníka sporného řízení jen proto, že nebylo prokázáno jeho tvrzení, pak takový závěr předpokládá, že soud provedl všechny jím navržené důkazy; nemusí provést důkazy zjevně nezpůsobilé tvrzenou skutečnost prokázat, tedy ty, jejichž prostřednictvím nepochybně nemůže být rozhodná skutková okolnost prokázána, což je ovšem třeba v písemném vyhotovení rozhodnutí odůvodnit. O takový případ se v dané věci nejednalo, tento důvod neprovedení důkazu nebyl v rozhodnutí soudů obou stupňů uveden. Žaloba byla zamítnuta pro neunesení důkazního břemene, aniž byl navržený důkaz proveden a poté posouzen, zda je či není způsobilý tvrzenou skutečnost prokázat. Teprve pokud by pokus o zjištění předmětné skutečnosti prostřednictvím označeného důkazu byl neúspěšný, protože jediný žalobkyní navržený důkaz nebyl dostačující k prokázání její licence, nastupovala by poučovací povinnost soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1124/2013, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2959/2010, a ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5408/2014).
Soud prvního stupně sice postupoval formálně správně, pokud konstatoval, že nemohl žalobkyni vyzvat k označení důkazů a poučit ji o následcích nesplnění výzvy ve smyslu §118a odst. 3 o. s. ř., když se zástupkyně žalobkyně bez řádné omluvy k jednání nedostavila, avšak v situaci, kdy nebyl proveden důkaz označený již v žalobě, byl tento postup předčasný.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolací důvod je naplněn, a proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu