ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3397.2017.1
26 Cdo 3397, 3398/2017-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně městské části Praha 1 , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, proti žalovanému L. K. , P., o zaplacení částky 212.423,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na vydání věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 175/2015, o dovoláních žalovaného proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2016, č. j. 30 Co 90/2016-219, a ze dne 23. února 2017, č. j. 30 Co 85/2017-247, takto:
Dovolací řízení se zastavují .
Odůvodnění:
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. března 2016, č. j. 30 Co 90/2016-219, potvrdil usnesení ze dne 15. ledna 2016, č. j. 10 C 175/2015-198, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) odmítl (postupem podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“), vzájemný návrh žalovaného ze dne 27. listopadu 2014, jímž se po žalobkyni domáhal vydání věcí a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) – nezastoupen advokátem – dovolání; na výzvu soudu prvního stupně (usnesení ze dne 17. června 2016, č. j. 10 C 175/2015-230) reagoval podáním, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. prosince 2016, č. j. 10 C 175/2015-234, jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl. K jeho odvolání odvolací soud usnesením ze dne 23. února 2017, č. j. 30 Co 85/2017-247, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu ze dne 23. února 2017, č. j. 30 Co 85/2017-247, podal žalovaný – opět nezastoupen advokátem – rovněž dovolání (viz č. l. 252 spisu).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání byla podána včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), avšak nejsou dány podmínky pro jejich věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být také dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat. Podle §104 odst. 2 o.s.ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků ( §138 ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle §30 odst. 2 o.s.ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů. Podle §138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Vzhledem k tomu, že dovolatel podal (včasné) dovolání proti usnesení (ze dne 23. února 2017, č. j. 30 Co 85/2017-247), kterým odvolací soud potvrdil usnesení (ze dne 13. prosince 2016, č. j. 10 C 175/2015-234), jímž mu soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce, dovolací soud sám posoudil, zda vskutku splňuje či nesplňuje předpoklady uvedené v ustanovení §30 a §138 o.s.ř. Dospěje-li dovolací soud k závěru, že dovolatel, který nevyhověl požadavku povinného zastoupení, splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o.s.ř., pak mu ho sám ustanoví; v opačném případě, tedy dospěje-li k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů nejsou splněny a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení, dovolací řízení zastaví (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. března 2014 sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, z 23. července 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a z 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě nebyl dovolatel, který je fyzickou osobou, při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. února 2017, č. j. 30 Co 85/2017-247, zastoupen advokátem. Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu spisu – sdílí názor, který odvolací soud (soud prvního stupně) přijal v napadeném usnesení, že dovolatel hodnověrným způsobem neprokázal své majetkové poměry, nelze tudíž na něj pohlížet jako na osobu nemajetnou a není proto na místě, aby mu mohlo být zcela výjimečně ze závažných důvodů přiznáno osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 o.s.ř. Ostatně rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, je ustálena v názoru, že účastník je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, z 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, nebo z 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Za této situace nelze u něj pokládat za splněné ani předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ve smyslu ustanovení §30 o.s.ř. Jelikož dovolatel ani přes výzvu soudu prvního stupně (usnesení ze dne 14. června 2017, č. j. 10 C 175/2015-254), která mu byla doručena dne 22. června 2017, neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud (předseda senátu Nejvyššího soudu - §243f odst. 2 o.s.ř.; viz rovněž odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 11. října 2016, sp. zn. II. ÚS 849/16) dovolací řízení směřující proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. února 2017, č. j. 30 Co 85/2017-247, podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
Ani při podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 17. března 2016, č. j. 30 Co 90/2016-219, nebyl dovolatel zastoupen advokátem. Jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely dovolacího řízení nebylo vyhověno (viz výklad výše). Soud prvního stupně usnesením ze dne 31. března 2017, č. j. 10 C 175/2015-250, dovolatele následně vyzval, aby si ve lhůtě čtrnácti dnů od doručení tohoto usnesení zvolil zástupcem pro dovolací řízení advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Dostalo se mu rovněž poučení, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li výzvě řádně a včas vyhověno. Byl poučen i o možnosti požádat Českou advokátní komoru, aby mu určila advokáta, jakož i o možnosti zvolit si zástupcem notáře pro účely podání dovolání. Dovolatel si však ve stanovené lhůtě a ani doposud advokáta pro dovolací řízení nezvolil.
Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř. ve spojení s ustanovením §241 odst. 4 o.s.ř. nebyla přes opatření provedené soudem prvního stupně v určené lhůtě (§240 odst. 1 ve spojení s ustanovením §241b odst. 3 o.s.ř.) splněna. Nejvyšší soud (předseda senátu – §243f odst. 2 o.s.ř.) proto řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 17. března 2016, č. j. 30 Co 90/2016-219, pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. rovněž zastavil.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. října 2017
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu