ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.723.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 723/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. V. , zastoupeného Mgr. Veronikou Zmrzlíkovou Tomečkovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 202, PSČ 760 01, proti žalovanému Ing. R. Š. , zastoupenému JUDr. Lubošem Hejcmanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, PSČ 110 00, o zaplacení částky 299.419,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 66/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2016, č. j. 6 Cmo 21/2016-300, ve znění usnesení ze dne 6. prosince 2016, č. j. 6 Cmo 21/2016-317, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 11.858 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2015, č. j. 32 Cm 66/2011-276, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 299.419,26 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti žalovaného (výroky II., III. a IV.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom v pořadí již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. 7 Cmo 141/2013-198, odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. ledna 2013, č. j. 32 Cm 66/2011-176, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl částečně jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř., a částečně jako vadné, neboť dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání.
Dovolání nemohou učinit přípustným námitky, podle nichž „prvoinstanční soud vůbec neprojednal, natož aby připustil změnu žaloby podle ust. §95 odst. 1 o. s. ř.“, a dovolatel nebyl předvolán na jednání soudu prvního stupně konané dne 11. března 2015, čímž mu mělo být odňato „zákonné právo jednat před soudem a účinně se bránit“. Je tomu tak již proto, že tvrzení, o něž tyto námitky opírá, uplatnil dovolatel poprvé až v dovolání. Nejvyšší soud k němu proto – vzhledem k §241a odst. 6 o. s. ř., podle něhož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy – přihlédnout nemohl.
Ve vztahu k námitce, podle které „dovolacím soudem by měla být vyřešená právní otázka posouzena jinak, zde tvrdí dovolatel, že hlavní kniha bez prvotních účetních dokladů jako důkaz existence schodku v pokladně sloužit rozhodně nemůže“, dovolatel nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva touto námitkou otevíraných; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitky dovolatele směřující proti skutkovému závěru, podle něhož ke dni 31. prosince 2009 činil celkový zůstatek hotovosti na pokladnách společnosti R – INCON, s. r. o., 299.419,26 Kč, jsou pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka, zda dovolatel unesl důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, neboť odvolací soud tuto otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2014, sp. zn. 29 Cdo 957/2014, a ze dne 29. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 174/2016), vycházeje ze skutkového zjištění, podle kterého společnost R – INCON, s. r. o., neměla od srpna 2009 již žádné zaměstnance, a dovolatel byl tudíž jedinou osobou, která měla k penězům z pokladny společnosti přístup.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem– správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 20. dubna 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu