ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.143.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 143/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2017 o dovolání, které podal obviněný A. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 5 To 135/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 140/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného A. Z. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 1 T 140/2015 , byl obviněný A. Z. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 2. 7. 2015 v době kolem 08.55 hod. v B., okres K., na ul. O. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Renault Megane SM, bílé barvy, reg. zn. ..., a to přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 21 T 121/2013 ze dne 10. 7. 2013, který nabyl právní moc dne 21. 9. 2013, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tj. od 29. 11. 2014 do 30. 5. 2016 “.
Za to byl odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 (sto osmdesát) hodin.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 1 T 140/2015, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 5 To 135/2016, a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 5 To 135/2016, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 171, 181), v rámci něhož po výzvě soudu odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že mu trestní příkaz Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 21 T 121/2013, nebyl doručen, nenabyl tudíž právní moci a nezaložil tedy ani zákaz řízení motorových vozidel, jehož porušení je mu kladeno za vinu. Tvrdí, že na doručence a na zvláštní listině České pošty, s. p., se nenachází jeho podpis. K prokázání této skutečnosti navrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, což však bylo soudy odmítnuto s odkazem na to, že touto otázkou se zabývaly soudy v jiné trestní věci (vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 73/2010). Obviněný má za to, že takovýmto postupem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, jakož i předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s pokynem nechat k posouzení pravosti podpisu na listinách o doručení trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi nechat vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 26. 9. 2016. Dne 13. 10. 2016, resp. 28. 2. 2017 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1179/2016, v němž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nebude vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 5 To 135/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným A. Z. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci byl obviněný shledán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť řídil osobní motorové vozidlo přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 21 T 121/2013, který nabyl právní moci dne 21. 9. 2013, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel.
Námitka obviněného spočívající v tvrzení, že mu nebyl výše uvedený trestní příkaz Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 7. 2013, č. j. 21 T 121/2013-59, doručen, nelze pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, resp. tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá.
Jak nalézací, tak odvolací soud se s námitkou obviněného stran nedoručení předmětného trestního příkazu opakovaně a podrobně zabývaly, neboť se jedná o námitku opakovaně obviněným uplatňovanou, a to nejen v rámci projednávané věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 140/2015, ale také ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 T 73/2010, kterážto byla předmětem dovolacího řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 821/2016 (ve věci bylo rozhodnuto usnesením ze dne 21. 6. 2016). Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 5. 2015, sp. zn. 1 T 73/2010, byl výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 21 T 121/2013, zrušen, neboť ve věci byl ukládán souhrnný trest.
Nalézací soud podrobně na str. 2 až 4 odůvodnění rozsudku rozvedl, na podkladě jakých úvah neshledal námitku obviněného opodstatněnou. V uvedeném rozsahu lze na odůvodnění nalézacího soudu plně odkázat. Doručení předmětného trestního příkazu bylo součástí přezkumu v rámci odvolacího řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 To 328/2014, který v této věci provedl dokazování, přičemž dospěl k závěru, že tvrzení obviněného bylo vyvráceno obsahem doručenky, jakož i potvrzením o převzetí předmětné poštovní zásilky z pošty v K. Z kopie o potvrzení o převzetí poštovní zásilky zaslané poštou vyplynulo, že obviněný kromě doručenky zároveň podepsal příslušné potvrzení o převzetí poštovní zásilky dne 12. 9. 2013, ze kterého vyplynulo, že u podpisu byl od něj vyžádán doklad totožnosti, který předložil a poté zároveň s doručenkou podepsal i příslušné potvrzení, přičemž příslušné listiny byly založeny ve spise sp. zn. 1 T 73/2010 Okresního soudu v Karviné. Jedná se o pravomocné rozhodnutí a zpochybnění závěrů odvolacího soudu v jiné než projednávané věci by bylo třeba chápat jako nepřípustnou revizi.
Nad rámec uvedeného lze uvést, že v obecné rovině není dovolání proti trestnímu příkazu přípustné, protože se nejedná o rozhodnutí, které bylo učiněno ve druhém stupni (§265a odst. 1 tr. ř.), a není uvedeno ani v taxativním výčtu rozhodnutí ve věci samé (§265a odst. 2 tr. ř.). Jakékoli změny pravomocného trestního příkazu se lze domáhat jen na podkladě stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) nebo návrhu na obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.)
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 4. 2017
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu