ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.15.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 15/2017 -37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný L. G. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 5 To 271/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 5/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného L. G. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 10 T 5/2016 , byl obviněný L. G. uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a pod bodem 2) výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2012, sp. zn. 7 T 178/2011, který nabyl právní moci téhož dne, za současného zrušení výroku o vině a výroku o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 7. 2011, sp. zn. 6 T 10/2011, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku, ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 let a 6-ti měsíců, pro účely jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou a který vykonal dne 7. 1. 2014, přesto
1. dne 2. 6. 2015 v době kolem 04:30 hodin v O.-M., na ul. O., ve zištném úmyslu, po předchozím násilném vyražení drátěného dvouskla sklepního okna vnikl do neobydleného rodinného domu v rekonstrukci, ze kterého následně z kuchyně v prvním patře odcizil 1 ks motorového křovinořezu zn. Stihl FS55, čímž způsobil poškozenému T. M., škodu odcizením ve výši 900,- Kč a poškozením další škodu ve výši 200,- Kč,
2. v době kolem 19:00 hodin dne 28. 10. 2015, v O.-H., na ul. N. L., v restauraci U. L., v místnosti s výherními automaty, ve zištném úmyslu, po předchozím vypáčení dvířek od skříně se zásobníkem na finanční hotovost výherního automatu s názvem VIDEO GAMES, z tohoto následně odcizil finanční hotovost v bankovkách a mincích ve výši 19.330,- Kč, čímž poškozené společnosti Beermania a. s., IČ: 24182125 se sídlem Lannova 2061/8, 110 00 Praha – Nové Město, způsobil odcizením škodu ve výši 19.330,- Kč a škodu poškozením ve výši 530,- Kč “.
Za skutek pod bodem 1) výroku o vině a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pro něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 10 T 90/2015, který nabyl právní moci dne 10. 2. 2016, byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 10 (deseti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 10 T 90/2015, jež nabyl právní moci dne 10. 2. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za skutek pod bodem 2) výroku o vině byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému T. M., bytem U. D., O.-B., škodu ve výši 1.100,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený T. M., bytem U. D., O.-B. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Současně byl obviněný L. G. rozsudkem podle §226 písm. e) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 3 ZT 182/2015, a to pro jednání popsané v bodech 2) a 3), v němž byl obžalobou v obou případech spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození Zednické, instalatérské práce – T. Č., IČ: 61931845, se sídlem K Vodojemu 725, Dolní Lutyně, a Diecézní charita ostravsko-opavská, IČ: 66181127, se sídlem Kratochvílova 931/3, Ostrava – Moravská Ostrava, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 10 T 5/2016, podal obviněný odvolání směřující do všech jeho výroků. Odvolání v neprospěch obviněného podala i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, a to do výroku o uloženém trestu pod bodem 2) výroku o vině.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 5 To 271/2016 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě zrušil ve výroku o trestu uloženém za skutek pod bodem 2) výroku o vině, a s přihlédnutím k ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného L. G. za skutek v bodě 2) výroku o vině odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 477–478), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný shledává skutková zjištění neúplnými a nesprávnými. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině popřel, že by do předmětného objektu násilně vniknul. Alarm detekoval vniknutí až mezi sklepem a další místností, nikoli při vstupu do sklepa z venku, čemuž nasvědčuje i výpověď svědka M. Dále obviněný poukazuje na nepřiměřenou přísnost jemu vyměřených trestů odnětí svobody. Poukazuje na svou spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, na to, že svého jednání litoval, kdy nehodlá v budoucnu trestnou činnost páchat, ale chce se věnovat péči o nezletilé děti. Dále namítl, že rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané části rozsudku je nesprávné.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř. a napadené rozhodnutí, stejně jako jemu předcházející vadné řízení zrušil a věc předal k novému projednání.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství , které jej obdrželo dne 6. 12. 2016 (č. l. 483). Dne 29. 12. 2016 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 1466/2016, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného L. G. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 5 To 271/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání státní zástupkyně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu pod bodem 2) výroku, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl, kdy současně odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. G. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů . Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (ke skutku pod bodem 1/ výroku o vině jmenovitě toliko výpověď svědka T. M.) a vadná skutková zjištění (ke skutku pod bodem 1/ výroku o vině námitka stran zjištění, kdy spustil alarm, resp. zda došlo k násilnému vniknutí do objektu; obecná námitka, že skutková zjištění jsou nedostatečná), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a dále pak vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněný trvá na tom, že stran skutku pod bodem 1/ výroku o vině nedošlo k násilnému vniknutí do objektu, tedy, že nevyrazil drátěné dvousklo sklepního okna).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Obviněný dále uplatnil námitku, že jemu uložené tresty shledává nepřiměřeně přísnými.
Teoreticky zahrnuje (jiné) hmotněprávní posouzení i otázky ukládání trestu . Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu . Předmětný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nebyl obviněným vůbec uplatněn.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat pouze z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho výtky vůči uloženým trestům odnětí svobody se odvíjí od jejich výše, resp. že obviněný shledává jemu uložené nepodmíněné tresty odnětí svobody za nepřiměřeně přísné. Svou námitkou tak nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 odst. 3 tr. zákoníku (námitky stran polehčujících a přitěžujících okolností), čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká, že v projednávané věci soud ukládal trest obviněnému v trestní sazbě ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku, která činí šest měsíců až tři léta. Pro skutek pod bodem 1) výroku o vině byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který zákon připouští a současně ve výměře 2 (dvou) roků a 10 (deseti) měsíců, tedy v trestní sazbě stanovené v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Nelze opominout, že se jednalo o trest souhrnný, ukládaný za tři další trestné činy – přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Pro skutek pod bodem 2) výroku o vině byl obviněnému taktéž uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Odvolací soud k odvolání státní zástupkyně původně uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku zrušil a obviněnému nově uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, který zákon v uvedené výměře připouští. Jedná se o trest v druhé polovině trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným. Nalézací soud uvedl, že obviněný je osobou, „ na kterou již je opakovaně působeno nepodmíněnými tresty odnětí svobody, které však nevedou k nápravě obžalovaného a v relativně krátké době po výkonu trestu se obžalovaný opětovně dopouští další veskrze stejné, tedy úmyslné majetkové trestné činnosti “. Soud přihlédl ve smyslu §41 písm. n) tr. zákoníku k tomu, že obviněný svého jednání upřímně litoval, a částečně i k tomu, že se ke svému jednání doznal. Zde však uvádí, že „ obžalovaný se doznává toliko ke skutkům, kde existují vůči němu i jiné objektivní usvědčující důkazy, které není možno zvrátit “ (str. 13 rozsudku nalézacího soudu). Jiné polehčující okolnosti soud neshledal. Naopak soud shledal řadu přitěžujících okolností. Obviněný je speciálním recidivistou (§42 písm. p/ tr. zákoníku), skutek spáchal s motivem ziskuchtivosti (§42 písm. b/ tr. zákoníku) a spáchal více trestných činů (§42 písm. n/ tr. zákoníku). Odvolací soud pak zvýšení trestu za skutek uvedený pod bodem 2) výroku o vině odůvodnil zejména tím, že vyjma doznání nebyly na straně obviněného shledány žádné další polehčující okolnosti, přičemž „ s ohledem na speciální recidivu jeho trestné činnosti i výši způsobené škody “ měl být obviněnému vyměřen trest ve druhé polovině zákonné trestní sazby (str. 5 napadeného rozsudku). Podle názoru Nejvyššího soudu se s ohledem na bohatou trestní minulost obviněného a jeho recidivu jednalo o trest zcela přiměřený.
K obsahu podaného dovolání lze závěrem uvést, že obviněným uplatněné námitky nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. námitky obviněným vznesené byly uplatněny způsobem neregulérním, neboť byly uplatněny s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem, přičemž námitkami míří do oblasti procesních otázek.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného L. G. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 1. 2017
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu