ECLI:CZ:NS:2017:30.ND.94.2017.1
sp. zn. 30 Nd 94/2017-1075
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci péče o nezletilou J. K., zastoupenou Městským úřadem v České Lípě jako kolizním opatrovníkem, dceru Z. Š., zastoupené Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, a Š. K., vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 21 P 33/2013, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze uplatněné otcem nezletilé v řízení o jím vznesené námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 1/2017, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Radomír Křivánek, JUDr. Michal Krenk, Ph.D., JUDr. Romana Vostrejšová a JUDr. Michal Mědílek jako členové senátu 1 Cmo, který má podle rozvrhu práce rozhodovat o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivana Petrová a JUDr. Ivan Kobliha, jako členové zastupujícího senátu 4 Cmo, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 1/2017.
II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze jako k nepřípustné nepřihlíží.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v České Lípě je pod sp. zn. 21 P 33/2013 vedeno řízení o úpravu výchovy a výživy a úpravu styku k nezletilé.
Vrchní soud v Praze k námitce podjatosti vznesené matkou nezletilé rozhodl usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. Nco 130/2016-977, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 83 Co 308/2015, a přikázal věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Uzavřel, že za situace, kdy otec i matka nezletilé v minulosti na Krajském soudě v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci působili jako justiční čekatelé, se jeví jako vhodné k vyloučení jakýchkoli pochybností ohledně nepodjatosti soudce, aby z projednávání této věci byli vyloučeni všichni soudci jmenovaného soudu.
Následně otec nezletilé vznesl námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, v níž uvedl, že proti výše citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Nco 130/2016-977 podal ústavní stížnost, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce. Vzhledem k tomu, že citované rozhodnutí „je dosud v platnosti“, však nezbývá, než respektovat argumenty v něm uvedené, a má za to, že důvody pro podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci uvedené v citovaném rozhodnutí se váží též k soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť na tomto soudě působí jeho bývalí kolegové z Okresního soudu v Děčíně, s nimiž je v přátelském vztahu.
Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze, otec nezletilé však dne 16. 1. 2017 vznesl námitku podjatosti soudců přidělených rozvrhem práce k rozhodování o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem (JUDr. Radomíra Křivánka, JUDr. Michala Krenka, Ph.D., JUDr. Romany Vostrejšové, JUDr. Michala Mědílka) a dalších soudců Vrchního soudu v Praze (JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Romana Horáčka, Ph.D., JUDr. Petra Baierla, JUDr. Ivany Wolfové, JUDr. Ivy Horákové, JUDr. Jiřího Macka, JUDr. Yvony Svobodové, Mgr. Jiřího Čurdy, JUDr. Ivana Koblihy, JUDr. Marty Tůmové, JUDr. Ivany Petrové, JUDr. Zdeňka Kovaříka, JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., JUDr. Milady Uhlířové, JUDr. Františka Švantnera, JUDr. Josefa Holejšovského, JUDr. Lenky Broučkové, JUDr. Lyany Rozlivkové, JUDr. Vlasty Wohlmuthové, JUDr. Jiřího Švehly, Mgr. Mileny Filingerové, JUDr. Evy Hodanové, JUDr. Olgy Římalové, Mgr. Ing. Davida Bokra, JUDr. Karla Podolky, JUDr. Mileny Opatrné).
Důvody podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze uvedl otec nezletilé obdobně jako ve své námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem s tím, že podjatost jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze zakládá skutečnost, že soudci Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Jiří Macek jsou v přátelském poměru s Mgr. Petrem Červinkou, soudcem Okresního soudu v Děčíně, kolegou, s nímž je otec nezletilé v přátelském vztahu a který má o meritu věci poznatky. Otec nezletilé současně uvedl, že o skutečnostech zakládajících důvodnost námitky podjatosti se dozvěděl dne 6. 4. 2017 (sic!). K prokázání tvrzených skutečností ohledně důvodnosti a včasnosti námitky podjatosti navrhl svědecký výslech zmíněných soudců a Mgr. Petra Červinky.
Věc byla proto předložena Nejvyššímu soudu a to spolu s vyjádřením dotčených soudců, uvedených shora ve výroku I, senátu 1 Cmo, jakož i zastupujícího senátu 4 Cmo, kteří se shodně vyjádřili, že nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům a není jim známa žádná skutečnost, která by byla důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Podle §14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSČR 149/2016; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že vztahy mezi soudci, jež nepřekračují běžný pracovně kolegiální rámec, nejsou samy o sobě důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, spočívají-li tyto vztahy pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazení na stejném soudu, v témže oddělení či senátě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Nd 33/2013, usnesení ze dne 27. 6. 2013, sen. zn. 29 ICdo 4/2011, usnesení ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, či usnesení ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001).
V posuzovaném případě nejsou známy žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno v intencích zákonem nastavených a judikaturou blíže vysvětlených kritérií dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni rozhodnout o vznesené námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, a ostatně ani otec nezletilé, který námitku podjatosti vznesl, žádné takové skutečnosti netvrdí. Z těchto důvodů považoval Nejvyšší soud za nadbytečné provádět navržené dokazování ke skutečnostem uváděným v námitce podjatosti. S ohledem na datum předložení věci Vrchnímu soudu v Praze (dne 5. 1. 2017) se bez dalšího vznesená námitka podjatosti ze dne 16. 1. 2017 jeví i jako včasná (§15a odst. 2 o. s. ř.).
Členové senátu 1 Cmo, ani zastupujícího senátu 4 Cmo, nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska §14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že soudci uvedení ve výroku I. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 1/2017.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu se nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007). Toliko s ohledem na dobu, která uplynula od předložení věci Nejvyššímu soudu v důsledku obstrukčního chování otce nezletilé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 33 Nd 187/2017, strana 3, poslední odstavec), rozhodl Nejvyšší soud o vznesené námitce podjatosti i ve vztahu k členům zastupujícího senátu, jakkoliv v tuto chvíli není znám důvod, proč by ve věci měl rozhodovat.
Otec nezletilé své výhrady směřuje i vůči řadě dalších soudců Vrchního soudu v Praze, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování ve věci. Námitka podjatosti je tedy v tomto rozsahu úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), když nemůže mít žádný vliv na rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem. Nejvyšší soud proto rozhodl ve výroku II, že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze jako k nepřípustné nepřihlíží.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. listopadu 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu