ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1916.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 1916/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ČEVAK a.s. , se sídlem v Českých Budějovicích, Severní 2264/8, PSČ 370 10, identifikační číslo osoby 60849657, zastoupené JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 489/7, proti žalované PEAL a.s. , se sídlem v Praze 10, U plynárny 412/101, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 25775634, zastoupené Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem se sídlem v Praze, Panská 892/1, o zaplacení 91 456 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 244/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2016, č. j. 22 Co 226/2016-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 10. 2015, č. j. 9 C 244/2015-37, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 91 456 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení jen v jejich nahrazované výši, jinak ho potvrdil (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti však dovolatelka nedostála, podává-li dovolání s odkazem na §237 o. s. ř. s tím, že se odvolací soud napadeným rozhodnutím při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Dovolatelka však takovou žádnou konkrétní právní otázku (nebo právní otázku, na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená v §237 o. s. ř.), na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, neformuluje a taková otázka nevyplývá ani z obsahu dovolání, a na žádnou jeho judikaturu Nejvyššího soudu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, neodkazuje. Kromě toho je třeba dovolatelce vytknout, že její dovolání postrádá vymezení ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci způsobem podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Námitka dovolatelky, že soud neprovedl jí navržené důkazy k prokázání tvrzených skutečností, není způsobilá naplnit právní (procesní) otázku podle §237 o. s. ř. a tím méně vymezit ohlášený dovolací důvod, protože podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Kritika dovolatelky směřující proti neprovedení navržených důkazů nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se soud případného procesního pochybení při provádění dokazování dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).
Shora uvedené nedostatky dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání a důvodnost dovolání. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady podaného dovolání.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho částech, tedy i v obou výrocích o nákladech řízení. Dovolání v této části není vzhledem k §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byla žalovaná vůči žalobkyni zavázána za řízení před soudem prvního stupně (34 281,10 Kč) a za řízení před odvolacím soudem (15 014,60 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost. I kdyby však dovolání nebylo v této části nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání, neboť k výrokům o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoli argumentace, natož pak vymezení příslušné právní otázky ve smyslu §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. července 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu