ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2838.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 2838/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. R. , zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Týnská 21, proti žalovanému M. R. , zastoupenému JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou se sídlem Jičín, Šafaříkova 161, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 349/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2015, č. j. 16 Co 256/2015-89, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2015, č. j. 16 Co 256/2015-89, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 12. 2014, č. j. 53 C 349/2013-60, ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že „žalobce je vlastníkem jedné ideální třetiny k celku rodinného domu čp. 378 v P., obce K., nacházejícího se na stavební parcele č. 2443 a s tím jedné ideální třetiny k celku pozemku parcel. č. 2443 o výměře 508 m 2 , zapsaných na LV 1357 pro k. ú. K., okres hlavní město Praha u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha“, změnil jej v nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2012 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Žalobce spatřuje přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na dovolacím soudem dosud neřešené otázce, zda prohlášení, jímž žalovaný (obdarovaný) kriticky hodnotil chování žalobce (dárce) po nálezu těla syna Roberta (který spáchal sebevraždu), kterým podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2013, sp. zn. 31 C105/2011, došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce (dárce), je chováním hrubě porušujícím dobré mravy ve smyslu §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./; dále jen „obč. zák.“).
Výklad pojmu „rozpor s dobrými mravy“, který je významný z hlediska aplikace ustanovení §630 obč. zák., podal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích již opakovaně. Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Soud proto hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod., a vždy zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (k tomu srov. nejen rozhodnutí Nejvyššího soudu zmiňovaná žalobcem, ale i jeho další rozhodnutí, např. ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 903/2011, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 942/2012, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1204/2013, ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1989/2014, ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3097/2015, a ze dne 27. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3693/2015).
Pojem dobrých mravů činí z ustanovení §630 obč. zák. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata §630 obč. zák., se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně.
Odvolací soud se v souladu s ustálenou judikaturou důsledně zabýval pro věc všemi rozhodnými okolnostmi daného případu při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu a rozhodl v mezích závěrů, které Nejvyšší soud obecně přijal ve svých rozhodnutích, týkajících se výkladu §630 obč. zák. Přihlédl k tomu, že mezi účastníky panují neshody již několik let, přičemž vzájemné verbální urážky a útoky nejsou v jejich vztahu výjimečné. Jestliže soud pravomocným rozhodnutím rozhodl o tom, že žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobce ve smyslu §11 obč. zák., neznamená to automaticky, že takové chování vykazuje míru intenzity porušení dobrých mravů požadovanou §630 obč. zák. Úvaha odvolacího soudu, že v řízení zjištěné chování žalovaného vůči žalobci - vzhledem ke zjištěným okolnostem případu - nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ustanovení §630 obč. zák., není zjevně nepřiměřená a nekoliduje ani se závěry, které Nejvyšší soud ustáleně zastává ve shora zmíněné rozhodovací praxi. Oproti přesvědčení žalobce tak nelze k dovolacímu přezkumu předloženou otázku považovat za dovolacím soudem dosud neřešenou; dovolání tudíž není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Žalobce sice ohlásil, že dovolání směřuje též proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, avšak dovolání v této části nesplňuje obligatorní náležitosti ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., doplnitelné jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu