ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3320.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3320/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce R. Š. , zastoupeného JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, L. Pokorného 48/37, proti žalovanému P. J. , zastoupenému Mgr. Ivou Nekvapilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Helfertova 335/17, o zaplacení 350.000 Kč, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 14 C 54/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2016, č. j. 37 Co 90/2014-244, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2016, č. j. 37 Co 90/2014-244, a rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 3. prosince 2013, č. j. 14 C 54/2011-160, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Brno - venkov k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. ledna 2016, č. j. 37 Co 90/2014-244, potvrdil rozsudek ze dne 3. prosince 2013, č. j. 14 C 54/2011-160, jímž Okresní soud Brno - venkov uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 350.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud rozhodl současně o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že žalovaný měl - v rámci realizace investičního záměru nákupu pozemků v katastrálních územích S. a Š. u B. - zájem rovněž o pozemek v katastrálním území Š. u B. (dále jen „předmětný pozemek“), který vlastnila R. K.. Již dříve získal pozemky v uvedených katastrálních územích od žalobce jako náhradu za půjčku, kterou mu v minulosti poskytl (respektive nabyla je do vlastnictví jím ovládaná společnost Šlapanice Invest s. r. o.). R. K. odmítla o prodeji předmětného pozemku s žalovaným a společností Šlapanice Invest s. r. o. jednat, neboť uzavřela smlouvu o budoucí smlouvě kupní se třetí osobou; byla však ochotná jednat s žalobcem. Žalovaný se proto s žalobcem dohodl, že žalobce od R. K. předmětný pozemek koupí a následně ho prodá společnosti Šlapanice Invest s. r. o. K této transakci došlo. Protože závazek R. K. ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě byl zajištěn smluvní pokutou, podmínila R. K. prodej předmětného pozemku žalobci tím, že převezme její závazek uhradit budoucímu kupujícímu (Real Park spol. s r. o.) smluvní pokutu ve výši 350.000,- Kč. Dne 7. 3. 2008 proto žalobce uzavřel s R. K. písemnou dohodu, že „ přebírá “ její povinnost uhradit smluvní pokutu podle smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené dne 25. 2. 2008. V souvislosti s převodem předmětného pozemku z žalobce na společnost Šlapanice Invest s. r. o. uzavřeli žalobce a žalovaný 18. 3. 2008 dohodu označenou jako „ Přistoupení k závazku “, v níž žalovaný mimo jiné prohlásil, že „přistupuje k závazku žalobce vzniklého na základě dohody ze dne 7. 3. 2008, a to pouze k části týkající se smluvní pokuty ve výši 350.000 Kč“. Protože za R. K. smluvní pokutu obchodní společnosti Real Park spol. s r. o. ani jeden z účastníků neuhradil, domáhala se R. K. po žalobci soudní cestou zaplacení částky 400.000 Kč (smluvní pokuty s příslušenstvím), kterou celkem uhradila Real Park spol. s r. o. Soudní spor byl ukončen dne 30. 3. 2012, neboť žalobce s R. K. uzavřeli dohodu o narovnání, v níž se žalobce zavázal zaplatit jí 360.000 Kč; z textu dohody se podává, že jde o narovnání původních sporných práv a povinností, které jsou předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 209/2011 a uzavřením dohody o narovnání je mezi jejími účastníky „ vypořádán také veškerý sporný nárok R. K. vůči žalobci z Dohody ze dne 7. 3. 2008, v níž se žalobce zavázal uhradit za R. K. smluvní pokutu ve výši 350.000,- Kč dle smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 25. 2. 2008 “; podle dohody o narovnání žalobce R. K. téhož dne plnil.
Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že důvodem uzavření dohody z 18. 3. 2008 bylo to, že žalobce ve skutečnosti zprostředkoval prodej pozemku R. K. žalovanému, resp. jím ovládané právnické osobě. Byť je v textu dohody uvedeno, že žalovaný „přistupuje“ k závazku žalobce, soud tento právní úkon posoudil podle skutečné vůle jejích účastníků, kterou zjistil z vnějších okolností, jako dohodu o převzetí dluhu podle §534 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“). Žalobcem uplatněný nárok pak poměřoval ustanovením §420 obč. zák. s tím, že se nejedná přímo o vymáhání závazku z dohody o přistoupení k závazku, nýbrž o náhradu škody, která žalobci vznikla proto, že nesplnil svůj závazek plnit namísto něho (dlužníka) smluvní pokutu R. K. (věřiteli).
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Účastníci sice inkriminovanou dohodu z 18. 3. 2008 nazvali terminologií občanského zákoníku, která označuje dohody podle §533 a 534 obč. zák. jako „přistoupení“ k závazku, ze skutkových okolností uzavření předmětné dohody však nelze než dovodit, že žalovaný převzal závazek uhradit za R. K. smluvní pokutu, který žalobci vznikl podle písemné dohody ze dne 7. 3. 2008. Žalobce v průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 209/2011 uhradil R. K. (mimo jiné) 350.000 Kč (tj. smluvní pokutu, kterou zaplatila třetí osobě); plnil tak R. K. za žalovaného a vznikla mu újma v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaného (povinnosti z dohody uzavřené dne 18. 3. 2008).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že při právním posouzení věci ignoroval právní účinky dohody o narovnání z 30. 3. 2012, kterou uzavřel žalobce s R. K. v průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 209/2011. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2725/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 65/2011, připomíná, že dohoda o narovnání odstraňuje spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností jejích účastníků tím, že je ruší a nahrazuje novými. Uzavřením dohody o narovnání zaniká původní závazkový právní vztah mezi účastníky a je nahrazen závazkem novým, tj. dohodou o narovnání. Nahradila-li v posuzovaném případě dohoda o narovnání dohodu, kterou žalobce a R. K. uzavřeli dne 7. 3. 2008, pak spolu s jejím zánikem zanikla i jeho povinnost plnit za žalobce podle dohody o přistoupení k závazku z 18. 3. 2008. Neobstojí tak závěr odvolacího soudu, že je dána příčinná souvislost mezi jeho jednáním, tj. porušením povinnosti z dohody o přistoupení k závazku z 18. 3. 2008, a škodou, jež měla vzniknout žalobci tím, že uhradil R. K. částku, kterou zaplatila z titulu smluvní pokuty. Nemohl totiž porušit závazek, který byl zrušen (a byl nahrazen závazkem novým). Krom shora uvedených námitek žalovaný v dovolání rovněž rozsáhle a s četnými odkazy na ustálenou judikaturu dovolacího soudu zpochybňuje právní posouzení dohody účastníků z 18. 3. 2008. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) při splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1, 4 a §241a odst. 2 o. s. ř., a je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, závisí na otázce hmotného práva (posouzení právních účinků dohody o narovnání), kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že nevyhodnotil správně právní účinky dohody o narovnání, kterou uzavřel žalobce s R. K. dne 30. 3. 2012 v průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 209/2011; prosazuje, že touto dohodou byly „narovnány“ právní vztahy žalobce a R. K. z jejich dohody uzavřené dne 7. 3. 2008 (jejich práva a povinnosti z ní byly zrušeny, resp. byly nahrazeny novými). Zanikl-li závazek žalobce z dohody uzavřené dne 7. 3. 2008, zanikl logicky vzato i (hypotetický) závazek žalovaného z dohody ze dne 18. 3. 2008, na základě které žalovaný k takovému závazku přistoupil.
Narovnání (transactio) je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva, kterými mohou disponovat. Sporností práv ve smyslu ustanovení §585 obč. zák. se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.) Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Může jít o pochybnost subjektivní povahy, jejíž příčinou může být i omyl. Pochybnosti se mohou týkat otázek skutkových i právních. Podmínkou platnosti dohody o narovnání přitom není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody. Dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem - právním důvodem vzniku závazku. Po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku založeného dohodou o narovnání. Promlčecí lhůta k plnění nově vzniklého závazku z dohody o narovnání začíná běžet ode dne, kdy podle dohody mohlo být právo vykonáno poprvé (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 20, svazek 18, str. 437, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 1/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod C 1908, ze dne 21. 8. 2002, sp. zn. 33 Odo 371/2002, uveřejněné v Souboru pod C 1359, a ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2003, uveřejněné v Souboru pod C 3008, jakož i Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1712).
V rozsudku ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2725/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 65/2011, na který odkázal v dovolání žalovaný, Nejvyšší soud uzavřel, že zanikne-li závazek narovnáním, zanikne i jeho zajištění ručením. Na nově vzniklý závazek, který nahradil původní závazek, se ručení nevztahuje, nebylo-li s ručitelem dohodnuto jinak. Žalovaný na tento rozsudek odkázal v přesvědčení, že přistoupil k závazku žalobce uhradit za R. K. smluvní pokutu jako ručitel. Vyjadřovat se k této dovolací argumentaci považuje dovolací soud za nadbytečné. V „ Dohodě o přistoupení k závazku “ ze dne 18. 3. 2008 žalovaný prohlásil, že „přistupuje“ k závazku, který vznikl žalobci z dohody uzavřené dne 7. 3. 2008 mezi žalobcem a R. K.; tento závazek žalobce však byl dohodou o narovnání zrušen. Žalobce R. K. neplnil podle dohody ze 7. 3. 2008 (v níž „převzal“ její povinnost dle smlouvy o budoucí kupní smlouvě uhradit Real Park spol. s r.o. smluvní pokutu ve výši 350.000,- Kč), nýbrž podle „ Dohody o narovnání “ z 30. 3. 2012. Pro právní posouzení věci je zcela zásadní závěr, že vzájemná práva a povinnosti účastníků dohody ze 7. 3. 2008 (tj. žalobce a R. K.) byly jejich dohodou o narovnání uzavřenou dne 30. 3. 2012 zrušeny a nahrazeny novými. Dohoda o narovnání „nepamatovala“ na to, že žalovaný přistoupil k původnímu závazku žalobce z dohody ze 7. 3. 2008 (žalovaný ostatně ani nebyl účastníkem dohody o narovnání, tj. nepřistoupil k novému závazku založenému dohodou o narovnání (ani ho nepřevzal)). V této souvislosti se sluší pouze připomenout, že dohodu z 18. 3. 2008 uzavřeli žalobce a žalovaný; R. K. nebyla její účastnicí a v řízení nebylo zjištěno, že by dala souhlas k tomu, aby žalovaný převzal závazek žalobce z jejich dohody uzavřené dne 7. 3. 2008 (§531 odst. 1 obč. zák.).
Neplnil-li žalobce Radce Krčmové na základě dohody ze 7. 3. 2008, nýbrž podle jejich dohody o narovnání ze dne 30. 3. 2012, která je samostatným právním titulem k plnění, nemůže obstát názor odvolacího soudu, že žalobci vznikla škoda spočívající v majetkové újmě odpovídající částce, kterou uhradil R. K. namísto žalovaného, a že tato škoda je v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného vyplývající z „ Přistoupení k závazku “ z 18. 3. 2008. Mezi plněním žalobce podle dohody o narovnání a případným porušením povinnosti žalovaného z titulu jeho přistoupení k závazku žalobce z dohody ze 7. 3. 2008 není příčinná souvislost .
Protože odvolací soud otázku právních účinků dohody o narovnání posoudil – na podkladě zjištěného skutku – nesprávně, dovolací soud jeho rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu Brno - venkov k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta druhá o. s. ř.). Existence vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.), případně vad uvedených v ustanoveních §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., nebyla dovolatelem namítána a ze spisu se nepodává.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný.
V novém rozhodnutí ve věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení, včetně řízení u dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu