ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3759.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3759/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Mgr. J. Ž. , zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, proti žalované J. M. , zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, o zaplacení 275.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 93/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2016, č. j. 26 Co 8/2016-132, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.762,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Miloše Znojemského, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. dubna 2016, č. j. 26 Co 8/2016-132, potvrdil rozsudek ze dne 2. listopadu 2015, č. j. 11 C 93/2015-69, kterým Okresní soud v Hradci Králové zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 275.500,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. 3. 2015 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť námitky žalobce směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, resp. proti způsobu hodnocení provedených důkazů.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzovaném případě soudy rozhodovaly o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované vrácení zápůjčky ze dne 25. 3. 2014 ve výši 18.000,- Kč, zápůjčky ze dne 1. 4. 2014 ve výši 7.000,- Kč, zápůjčky ze dne 22. 4. 2014 ve výši 34.000,- Kč, zápůjčky ze dne 29. 4. 2014 ve výši 28.000,- Kč, zápůjček ze dne 9. 5. 2014 ve výši 3.000,- Kč a 12.000,- Kč, zápůjčky ze dne 19. 5. 2014 ve výši 4.000,- Kč, zápůjčky ze dne 23. 5. 2014 ve výši 3.000,- Kč, zápůjčky ze dne 28. 5. 2014 ve výši 7.000,- Kč, zápůjčky ze dne 6. 6. 2014 ve výši 10.000,- Kč, zápůjčky ze dne 17. 6. 2014 ve výši 4.000,- Kč, zápůjčky ze dne 23. 6. 2014 ve výši 4.000,- Kč, zápůjčky ze dne 27. 6. 2014 ve výši 4.000,- Kč, zápůjčky ze dne 1. 7. 2014 ve výši 3.000,- Kč, zápůjčky ze dne 4. 7. 2014 ve výši 6.000,- Kč, zápůjčky ze dne 18. 7. 2014 ve výši 3.000,- Kč, zápůjčky ze dne 1. 8. 2014 ve výši 2.000,- Kč, zápůjčky ze dne 6. 8. 2014 ve výši 7.000,- Kč, zápůjčky ze dne 14. 8. 2014 ve výši 4.000,- Kč, zápůjčky ze dne 19. 8. 2014 ve výši 15.000,- Kč, zápůjčky ze dne 22. 8. 2014 ve výši 9.000,- Kč, zápůjčky ze dne 8. 9. 2014 ve výši 15.000,- Kč, zápůjčky ze dne 12. 9. 2014 ve výši 1.000,- Kč, zápůjčky ze dne 17. 9. 2014 ve výši 7.000,- Kč, zápůjčky ze dne 6. 10. 2014 ve výši 2.000,- Kč, zápůjčky ze dne 9. 10. 2014 ve výši 2.000,- Kč, zápůjčky ze dne 15. 10. 2014 ve výši 5.000,- Kč, zápůjček ze dne 20. 10. 2014 ve výši 10.000,- Kč a ve výši 3.000,- Kč, zápůjčky ze dne 24. 10. 2014 ve výši 2.000,- Kč, zápůjčky ze dne 27. 10. 2014 ve výši 2.000,- Kč, zápůjčky ze dne 29. 10. 2014 ve výši 1.000,- Kč, zápůjčky ze dne 31. 10. 2014 ve výši 2.000,- Kč, zápůjčky ze dne 4. 11. 2014 ve výši 1.000,- Kč, zápůjčky ze dne 18. 11. 2014 ve výši 3.000,- Kč, zápůjčky ze dne 25. 11. 2014 ve výši 2.000,- Kč, zápůjčky ze dne 2. 12. 2014 ve výši 3.000,- Kč, zápůjčky ze dne 10. 12. 2014 ve výši 20.000,- Kč a zápůjčky ze dne 19. 12. 2014 ve výši 9.500,- Kč, tj. zápůjček v souhrnné výši 277.500,- Kč po odečtení 2.000,- Kč, které mu byly v listopadu 2014 vráceny.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce s J. D., partnerem žalované, v průběhu roku 2014 opakovaně uzavíral ústní smlouvy o zápůjčkách, podle nichž mu poukazoval na jimi sjednané platební místo (bankovní účet žalované) shora specifikované finanční částky; zápůjčky byly poukazovány na bankovní účet žalované, neboť J. D. byl v té době silně zadlužen a peníze došlé na jeho účet by zabavil exekutor. Soud neuvěřil tvrzení žalobce, že všechny v žalobě specifikované částky půjčil žalované. Na podkladě těchto zjištění uzavřel, že žalovaná není v dané věci pasivně legitimována.
V posuzované věci žalobce žalobou uplatnil 39 samostatných nároků s odlišným skutkovým základem (vzešly ze 39 závazkových vztahů - smluv o zápůjčce); přípustnost dovolání je proto na místě posuzovat podle kritérií uvedených v §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. u každého jednotlivého nároku samostatně, bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 16, ročník 1998, pod č. 113, a č. 1, ročník 2000, pod č. 9, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. IV. ÚS 681/09, usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. II. ÚS 3298/13, ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1232/08, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, a ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 390/09). Jelikož žádný z žalovaných nároků nepřesahuje limitní hranici 50.000,- Kč, přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., je přípustnost dovolání vyloučena z důvodu uvedeného ve zmiňovaném ustanovení. Na tento závěr nemá vliv ani okolnost, že součet plnění přesahuje částku 50.000,- Kč, ani nesprávné poučení odvolacího soudu, neboť jím nelze nahradit zákonem stanovené podmínky, za nichž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Přípustnost dovolání není založena ani ustanovením §238a o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Nad rámec své přezkumné činnosti považuje dovolací soud za vhodné uvést, že žalobce v dovolání ani neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), neboť odvolacímu soudu vytýká, že skutkové závěry, na kterých stojí jeho právní posouzení věci, nemají oporu v provedeném dokazování a zpochybňuje výsledek hodnocení v řízení provedených důkazů, zejména výpovědi svědka J. D. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nich soudy vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení zpochybnit; pro dovolací soud je závazný. Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky, že řízení je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné právní posouzení věci (absence poučení soudu, neprovedení navržených důkazů, nepředvídatelnost rozhodnutí). K vadám řízení – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Přestože žalobce v dovolání výslovně uvádí, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, žádné konkrétní výhrady proti nákladovému výroku (ani proti té části výroku I., jímž odvolací soud potvrdil výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně) v dovolání neuplatnil.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. května 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu