ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1042.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1042/2017 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 9. 2017 dovolání obviněného D. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 2 To 126/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec pod sp. zn. 53 T 9/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 53 T 9/2016, byl obviněný D. S. uznán vinným:
- zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem svádění k pohlavnímu styku dle §202 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě I.),
- přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie dle §193 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle §192 odst. 3 tr. zákoníku a přečinem svádění k pohlavnímu styku dle §202 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (v bodě II.),
- přečinem svádění k pohlavnímu styku dle §202 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (v bodě III.),
- zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi dle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku (v bodě IV.),
- přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle §192 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě V.),
kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
I.
v úmyslu uskutečnit soulož, orální pohlavní styk a anální pohlavní styk s nezl. XXXXX *) za využití její bezbrannosti, vyplývající jednak z jejího věku a jednak z faktu, že pohlavní styk s nezletilou by byl uskutečněn po dohodě s její matkou P. M., která by mu dceru k takovým praktikám poskytnula, v době od 13. 6. 2015 do 29. 6. 2015 v L. opakovaně kontaktoval prostřednictvím sociální sítě Facebook pod profilem "M. D. " (ID účtu m.d.) a dále za užití mobilního telefonu účastnického čísla P. M., které se dotazoval na věk její dcery XXXXX *), a poté, co se dozvěděl, že je ve věku sedm let, požadoval po ní, aby se nezletilá účastnila jejich pohlavního styku a posléze pod příslibem finančního prospěchu, kdy uvedl, že nebude litovat, že je sex dobře placený v eurech, aby mu P. M. poskytla svojí dceru k sexuálním praktikám, do kterých ji sám zasvětí, kdy specifikoval, že napoprvé jen na mazlení, potom by mu to nezletilá udělala pusou a posléze by následovala postupně soulož, orální i anální styk, nabádal P. M., aby nezletilou sama připravila a zaučila třeba s pomocí plyšáků a nejméně v jednom případě dne 13. 6. 2015 navrhoval, že za nezletilou přijede do místa jejich bydliště v Č. L. se slovy „můžu tam být za hodinu…“ a dále nejméně v jednom případě dne 14. 6. 2015 při komunikaci na Facebooku navrhoval, že za užití webkamery nezletilé XXXXX *) ukáže svůj penis se slovy „a holka by se taky mohla podívat“, přičemž P. M. nabídku odmítla a věc oznámila na policii,
II.
přestože se již v minulosti dopustil jednání spočívajícího v nabízení úplaty za pohlavní styk, pohlavní sebeukájení a obnažování osobě mladší osmnácti let, za což byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 5 T 366/2006, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2006,
dne 26. 1. 2016 se prostřednictvím sociální sítě Lidé.cz a mobilního telefonu účastnického čísla domluvil se AAAAA *), s vědomím, že se jedná o osobu ve věku 17 let, a jejím prostřednictvím i s BBBBB *), o které se dozvěděl od AAAAA *), že je rovněž ve věku 17 let, že s ním uskuteční pohlavní styk za úplatu, a dne 27. 1. 2016 kolem 14:00 hodin vyzvedl obviněný obě dívky na parkovišti u obchodního domu Lidl ve F. v Č. osobním motorovým vozidlem zn. Ford Focus, modré barvy, kterým je odvezl do lesního porostu u obce Ř. v okrese L., kde v popsaném motorovém vozidle vykonal postupně s oběma dívkami dobrovolný orální pohlavní styk za úplatu ve výši 500 Kč BBBBB *) a ve výši 400 Kč AAAAA *) předaných po samotném aktu, přičemž si v průběhu pohlavního styku s BBBBB *) pořídil na svůj mobilní telefon Microsoft Lumia 640 Dual SIM tři fotografie, mající charakter tzv. dětské pornografie, explicitně zobrazující orální pohlavní styk, za což BBBBB *) vyplatil slíbenou odměnu 100 Kč, a tyto fotografie v zařízení dále přechovával až do 2. 3. 2016,
III.
přestože se již v minulosti dopustil jednání spočívajícího v nabízení úplaty za pohlavní styk, pohlavní sebeukájení a obnažování osobě mladší osmnácti let, za což byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 5 T 366/2006, který nabyl právní moci dne 20. 10. 2006,
1) nejméně dne 28. 1. 2016 prostřednictvím mobilního telefonu účastnického čísla požadoval po BBBBB *), s vědomím, že se jedná o osobu ve věku 17 let, za úplatu pohlavní styk, kdy ji po předchozí domluvě dne 2. 2. 2016 v čase kolem 17:15 hodin vyzvedl na hlavním vlakovém nádraží v L. a následně ji odvezl na dosud přesně nezjištěné místo na okraji L. osobním motorovým vozidlem zn. Ford Focus, modré barvy, kde s ní vykonal dobrovolný orální pohlavní styk za úplatu ve výši 400 Kč vyplacených po samotném aktu,
2) v době od 26. 1. 2016 do 29. 1. 2016 na přesně nezjištěném místě v okrese L. i jinde prostřednictvím sociální sítě Lidé.cz a mobilního telefonu účastnického čísla nabízel AAAAA *), finanční odměnu slovy „jestli chceš mít tisíce měsíčně“ a „dostaneš královsky zaplaceno“, pokud sežene dívku mnohem mladší než je ona k sexuálním praktikám, konkrétně k orálnímu a análnímu pohlavnímu styku, nabízel jí 5.000 Kč, sežene-li mu dívku ve věku 12-13 let, další odměnu nabízel s tím, že má zájem o sex s hodně mladýma holkama ve věku 13-16 let a dále jí nabízel 4.000 Kč za zprostředkování pohlavního styku s její patnáctiletou sestrou,
IV.
na přesně nezjištěném místě v okrese L. i jinde dne 2. 2. 2016 po předchozí telefonické domluvě prostřednictvím mobilního telefonu účastnického čísla zjednal poškozenou BBBBB *), dalšímu muži k tomu, aby s ním měla pohlavní styk za úplatu, dne 2. 2. 2016 v 18:00 hodin ji pak před hlavním vlakovým nádražím předal dojednanému muži, který s ní v uzamykatelné místnosti v prostorách wellness centra v areálu A. p. B. v L. vykonal orální a vaginální pohlavní styk za úplatu spočívající v předání finanční hotovosti ve výši 2.000 Kč po samotném aktu, následně dne 8. 2. 2016 prostřednictvím mobilního telefonu účastnického čísla opětovně nabídnul uvedenému muži, že mu zjedná BBBBB *) k pohlavnímu styku, avšak tuto nabídku muž odmítl, neboť měl vycestovat pracovně do zahraničí,
V.
ze svého profilového účtu „a.“, na webových stránkách společnosti S., která provozuje stránky s erotickým obsahem, dne 1. 9. 2015 v 21:57:51 hodin odeslal jednu fotografii pojmenovanou IMG_0568 uživateli profilu „m.“, dne 25. 9. 2015 v 11:16:20 hodin odeslal jednu fotografii pojmenovanou Gracel_Set31_083 uživateli profilu „D. –m.“ a dne 28. 9. 2015 v 05:53:43 hodin odeslal jednu fotografii pojmenovanou Gracel_Set31_064 uživateli profilu „m.“, když na těchto fotografiích je zachycena dívka asijského typu zjevně mladší osmnácti let při pohlavním styku s dospělým mužem.
Za to byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku s užitím §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci - mobilního telefonu zn. Microsoft včetně SIM Tesco a T-mobile a Micro SD. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 53 T 9/2016, podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 2 To 126/2016, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 2 To 126/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolání směřuje pouze proti výrokům o vině a trestu v bodě I. a v bodě IV. skutkové věty. K bodu I. výroku o vině namítá, že svou nabídku učiněnou matce dítěte neměl v úmyslu realizovat a že ho vzrušovalo již jen předmětné „tlachání“ na internetu. Je toho názoru, že dané jednání není možno považovat za jednání přípravné. Je podle něj evidentní, že žádné kroky vedoucí k vytvoření podmínek pro realizaci pohlavního styku s dítětem mladším 15 let nebyly konstatovány. Připouští, že ho vzrušovala komunikace na téma sexu s velmi mladými dívkami, zdůrazňuje však, že toto vzrušení pramenilo právě pouze z této komunikace. Je proto přesvědčen, že pro posouzení skutku jako přípravy ke znásilnění dítěte nebyl podán dostatek relevantních důkazů, které by jeho vinu v tomto směru nepochybně prokazovaly.
K bodu IV. výroku o vině pak obviněný uvedl, že nesouhlasí se zněním skutkové věty ani s tím, že by svým jednáním naplnil zákonné znaky zločinu obchodování s lidmi. Tvrdí, že nejednal na základě požadavku R. H., ale že na požadavek BBBBB *) H. na internetu objevil, tedy že jen zprostředkoval kontakt mezi nimi. BBBBB *) byla seznámena s R. H. s podmínkou, že pokud se jí H. nebude líbit, nikam nepůjde. Domnívá se, že jeho jednání nemělo charakter kteréhokoliv manipulativního jednání popsaného ve skutkové větě §168 odst. 1 tr. zákoníku a že rozhodně nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty odst. 3 písm. d) citovaného ustanovení. Pokud by osobou, která dítě užila k prostituci, měl být R. H., musel by být obviněn jinak, než z trestného činu podle §202 tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám mu uložil přiměřený trest, případně aby přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky ohledně bodu I. výroku o vině jsou čistě skutkové a tvrzenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Stejně tak dle něj neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu ani námitka dovolatele, že skutková věta pod bodem IV. odsuzujícího rozsudku odporuje provedeným důkazům. Pod deklarovaný dovolací důvod by podle jeho názoru bylo možno podřadit pouze námitku, že pojem „bylo užito k prostituci“ neodpovídá situaci, v níž poškozená měla o placený pohlavní styk sama zájem, jde však o námitku zjevně neopodstatněnou, neboť daný skutek byl správně právně posouzen.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že část námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, také i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, přičemž rozhodující soudy se s nimi náležitě a zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly. Konstantní judikatura pamatuje na takový případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Nadto většina dovolacích námitek obviněného primárně směřuje do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů. Jedná se o námitky proti rozsahu provedeného dokazování a proti hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů nižších stupňů. Takové námitky je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, kterými se obviněný domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzením. Jak již bylo uvedeno výše, takovými námitkami je dovolací soud povinen se zabývat pouze a jedině v případě, pokud dojde k závěru o tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením.
V dané věci se ale příslušné soudy ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí a učinily závěr o tom, že obhajoba obviněného je ryze účelová, učiněná pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Nejedná se tak o situaci, kdy jsou skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005 sp. zn. III. ÚS 578/04).
Za ryze skutkové je třeba označit námitky, jimiž obviněný vznáší výhrady proti výroku o vině pod bodem I. skutkové věty. Tvrdí, že svou nabídku učiněnou matce dítěte neměl v úmyslu realizovat a proto jeho jednání není možno považovat za jednání přípravné. Učiněná skutková zjištění však neumožňují pochybnosti o zjištění, že obviněný způsobem popsaným ve skutkové větě přesvědčoval P. M., aby svou sedmiletou dceru poskytla za úplatu k různým pohlavním stykům. Byl to právě obviněný, kdo projevil zájem o pohlavní styk s dcerou P. M., která svoji dceru nijak nenabízela. Obviněný ve svých nabídkách zneužíval nepříznivé finanční a sociální situace matky a nabízel jí výhodné placení v eurech za videa s dětskou pornografií nebo přímo za sex s nezletilou. Nabádal ji, aby dceru zaučovala a připravovala k sexuálním hrátkám, a to i za jeho pomoci. K dokonání trestného činu ani k jeho pokusu nakonec nedošlo, neboť matka nezletilé od dalšího jednání upustila a vše oznámila na policii. Obviněný tak v žádném případě dobrovolně příslušné protiprávní zaviněné jednání neukončil.
Na základě uvedených skutečností je dle názoru Nejvyššího soudu zřejmé, že obviněný byl schopen a připraven své nabídky realizovat. Jeho jednání bylo tak správně posouzeno jako příprava podle §20 odst. l tr. zákoníku. V rámci komunikace s P. M. obviněný zjišťoval věk její nezletilé dcery, uvedl účel, ke kterému chce dítě získat a začal již podnikat konkrétní kroky ve formě jednání, jehož cílem bylo dosáhnout splnění pojatého úmyslu – navrhoval, že za nezletilou přijede do místa jejího bydliště, nabádal P. M., aby dceru zaučovala a připravovala k sexuálním hrátkám. Rozhodující soudy proto důvodně považovaly za přípravu i jednání, při němž obviněný vůbec nepřišel do osobního fyzického kontaktu s dítětem, neboť i toto jeho jednání záleželo v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání trestného činu, který měl povahu zvlášť závažného zločinu (§14 odst. 3 tr. zákoníku). Příprava se v daném případě vyznačovala takovým způsobem provedení, který zásadně mohl vést ke spáchání zamýšleného trestného činu, byť jen při splnění dalších podmínek, které již obviněný nemohl ovlivnit.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze podřadit ani námitku, že skutková věta pod bodem IV. výroku rozsudku soudu prvního stupně není v souladu s provedenými důkazy. Obviněný nesouhlasí s tou částí skutkové věty, že „…zjednal poškozenou nezl. BBBBB *) dalšímu muži k tomu, aby s ním měla pohlavní styk za úplatu …“. Domnívá se, že ze skutkové věty plyne, že jednal na základě požadavku R. H., i když tomu tak nebylo. Údajně na požadavek BBBBB *) H. na internetu objevil.
Zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo jiným užito k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla. Odst. 3 písm. d) citovaného ustanovení dopadá na případy, kdy pachatel spáchá takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci.
Nutno zdůraznit, že z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku je zcela nepodstatné, zda požadavek na placený pohlavní styk původně vzešel od obviněného, poškozené, muže požadujícího pohlavní styk či jiné osoby. Zjednáním je totiž uzavření jakékoli smlouvy či dohody (s výjimkou dohody, kterou lze zahrnout pod najmutí, které je samostatným znakem), a to i konkludentně, jež směřuje k tomu, aby takové osoby bylo užito k účelu popsanému v některém z písmen a) až e). Musí zde tedy být projev vůle obou stran, a to jak pachatele, tak i poškozeného. Nezáleží na tom, zda si taková osoba uvědomuje skutečný smysl takové smlouvy nebo dohody či nikoli. Pachatel však při jejím uzavírání musí směřovat k tomu, aby poškozeného bylo užito způsobem popsaným v některém z písmen a) až e) v odst. 1 §168 tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoníku II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1694 s.).
Je tak irelevantní, kdo byl iniciátorem jednání obviněného, tzn. zda jednal na základě požadavku R. H. či poškozené. Podstatné je, že podle zjištěného skutkového stavu věci došlo z jeho strany k uzavření dohody, tj. že zjednal dítě, aby ho bylo užito jiným k pohlavnímu styku, čímž jednoznačně naplnil všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
S jistou dávkou tolerance by pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu bylo možno podřadit pouze námitku obviněného, že předmětným jednáním specifikovaným pod bodem IV. skutkové věty nenaplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu podle odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, resp. že znak „bylo užito k prostituci“ nekoresponduje se situací, kdy poškozená měla o pohlavní styk sama zájem. Nejvyšší soud shledal, že námitka je neopodstatněná.
Zde je třeba připomenout, že prostitucí se rozumí pohlavní styk za úplatu, přičemž odstavec 1 ustanovení §168 tr. zákoníku dopadá na případy, kdy předmětem útoku je dítě. Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let. Na rozdíl od odstavce 2 (obchodování s dospělými) není u odstavce 1 zapotřebí, aby bylo vůči dítěti použito násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy, použito lsti, zneužito omylu, tísně nebo závislosti (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoníku II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1692 s.).
Naplnění znaků skutkové podstaty daného trestného činu tedy nevylučuje skutečnost, že poškozené dítě již mělo byť i bohaté sexuální zkušenosti, příp. že se jednalo o již zkušenou nezletilou prostitutku. Zjednal-li obviněný poškozenou, o níž prokazatelně věděl, že je mladší 18 let, dalšímu muži k tomu, aby s ním měla pohlavní styk za úplatu, zjednal dítě, aby ho bylo užito jiným k pohlavnímu styku a spáchal takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci. Tím naplnil i znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §168 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že právní posouzení jednání obviněného uvedeného pod body I. a IV. skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu je správné. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného D. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. 9. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.