ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1136.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1136/2017 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 10. 2017 o dovolání obviněného F. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 4 To 15/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 55/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 15 T 55/2016, byl obviněný F. B. uznán vinným ze spáchání zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„14) obvinění M. Z., F. B.
po předchozí společné domluvě v přesně nezjištěné době společně s J. K., proti kterému je trestní řízení vedeno samostatně od 15.00 hod. dne 20. 7. 2015 do 08.00 hod. dne 30. 7. 2015 poté, co M. Z. řídil motorové vozidlo VW Golf modré barvy, v obci S., okr. L., v areálu zemědělské spol. ZOS Liběšovice pomocí doneseného nářadí demontovali výpustný šroub u trafostanice (TO314/22), ze které společně vypustili do připravených kanystrů 260 l oleje, který slouží jako chladicí kapalina uvedené trafostanice, a tím došlo následně k přehřátí a shoření trafostanice a úplnému výpadku elektrického proudu česačky na sklizeň chmele, tímto jednáním byla způsobena společnosti ZOS Liběšovice s.r.o. IČ: 47784873, se sídlem Liběšovice 97, škoda odcizením 260 l oleje v celkové hodnotě 10.400,- Kč a poškozením trafostanice ve výši nejméně 45.000,- Kč,
23) obvinění M. Z. a F. B.
po předchozí společné domluvě v době od 22.00 hod. dne 18. 8. 2015 do 06.00 hod. dne 19.8.2015 poté, co M. Z. řídil motorové vozidlo Ford Tranzit červené barvy, u obce L., okr. R., pomocí doneseného nářadí demontovali výpustný šroub u trafostanice (RA 1065), ze které společně vypustili do připravených kanystrů 470 l oleje, který slouží jako chladicí kapalina uvedené trafostanice a tím došlo následně k přehřátí a shoření trafostanice a úplnému výpadku elektrického proudu v uvedené obci, tímto jednáním byla způsobena společnosti ČEZ Distribuce a.s., IČ: 24729035, se sídlem Děčín, Teplická 874, škoda odcizením 470 l oleje v celkové hodnotě 18.800,- Kč a poškozením trafostanice ve výši nejméně 85.056,- Kč,
25) obvinění M. Z., D. P. a F. B.
po předchozí společné domluvě v přesně nezjištěné době od 19.8.2015 do 15.00 hod. dne 21.8.2015 poté, co D. P. řídil motorové vozidlo Ford Tranzit červené barvy, v obci B., okr. P. – s., pomocí doneseného nářadí demontovali výpustný šroub u trafostanice (PS0693), ze které společně vyčerpali do připravených kanystrů 210 l oleje, který slouží jako chladicí kapalina uvedené trafostanice, a tím došlo k přehřátí a shoření trafostanice a úplnému výpadku elektrického proudu v uvedené obci, tímto jednáním byla způsobena společnosti ČEZ Distribuce a.s., IČ: 24729035, se sídlem Děčín, Teplická 874, škoda odcizením 210 l oleje v celkové hodnotě 8.400,- Kč a poškozením trafostanice škoda ve výši nejméně 11.973,- Kč,
28) obvinění M. Z., D. P. a F. B.
po předchozí společné domluvě v přesně nezjištěné době od 00.00 hod. dne 20. 8. 2015 do 19.30 hod. dne 22. 8. 2015 poté, co D. P. řídil motorové vozidlo Ford Tranzit červené barvy, u obce P., okr. R. u penzionu Ch. M. pomocí doneseného nářadí demontovali výpustný šroub u trafostanice (PS0717), ze které společně vyčerpali do připravených kanystrů 25 l oleje, který slouží jako chladicí kapalina uvedené trafostanice, nedošlo však k přehřátí a shoření trafostanice, která napájí elektrickým proudem penzion Ch. M., tímto jednáním byla způsobena podnikající fyzické osobě V. F. se sídlem podnikání Podbořánky, okr. Rakovník, škoda odcizením 25 l oleje v celkové hodnotě 1.000,- Kč, k poškození trafostanice nedošlo.“
Za uvedené jednání byl obviněný F. B. odsouzen podle §276 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných M. Z., M. Z., D. P., M. M., D. M. a J. F.
Proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 15 T 55/2016, podal obviněný F. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 4 To 15/2017, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 4 To 15/2017, podal obviněný F. B. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu, potvrzující jeho vinu, naplňuje výše uvedené dovolací důvody, spočívající v nesprávném hmotněprávním posouzení skutkových okolností. Namítá, že provedené důkazy tak, jak jsou popsány v rozhodnutí nalézacího soudu a na něž odvolací soud v napadeném rozhodnutí plně odkázal, jsou v zásadním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Obviněný od počátku trestního řízení popírá, že by se dopustil jednání kladených mu za vinu. Při svém výslechu u policejního orgánu i u hlavního líčení jasně uvedl, že nikdy žádnou trafostanici nevypouštěl a že nevěděl nic o tom, že by spoluobviněný M. Z. olej z nějakých trafostanic vypouštěl. Z jednání uvedených pod body 14) a 23) byl shledán vinným pouze na základě jeho výpovědi. U jednání pod bodem 14) navíc spoluobviněný Z. uvedl, že se tohoto jednání dopustil společně s obviněným B. a se spoluobviněným J. K. K. však při svém výslechu u policejního orgánu i u hlavního líčení rovněž zcela jasně popřel, že by se tohoto skutku dopustil. Neexistuje přitom žádný jiný důkaz o tom, že by se obviněný uvedených jednání dopustil, tedy není žádný důkaz o tom, že by se nacházel na místě činu, že by u něj byl nalezen kradený olej či cokoliv jiného. Pokud pak jde o jednání pod body 25) a 28), nalézací soud dospěl k závěru o vině z výpovědi spoluobviněného M. Z. a D. P. Ovšem ani v tomto případě se s ohledem na zásadní nevěrohodnost těchto výpovědí nejedná o důkazy, jež by hodnověrně prokazovaly vinu. Přitom ani u těchto jednání neexistuje žádný jiný důkaz o tom, že by se dopustil uvedených jednání. Výpověď spoluobviněného Z. je nevěrohodná s ohledem na skutečnost, že tento je uživatelem pervitinu. Spoluobviněný J. K. navíc při svém výslechu u hlavního líčení jasně uvedl, že Z. zřejmě jeho a obviněného B. z trestné činnosti obvinil ze žárlivosti kvůli jeho bývalé přítelkyni. Taktéž o důvěryhodnosti spoluobviněného P. lze pochybovat s ohledem na skutečnost, že tento zjevně vypovídal pod vlivem spoluobviněného Z., který působil jako hlavní iniciátor veškeré trestné činnosti, a pod vlivem snahy alespoň část viny a s tím související povinností svést na další osobu. Z hlediska logiky tak popsané hodnocení důkazů vybočuje z mezí zásady volného hodnocení důkazů podle ust. §2 odst. 6 tr. ř. a to do takové míry, že výsledná skutková zjištění stojí v extrémním rozporu s důkazy, neboť jsou opakem toho, co je obsahem důkazů.
Z uvedených důvodů proto obviněný F. B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 4 To 15/2017 i rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. 15 T 55/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Okresnímu soudu v Lounech, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 8. 8. 2017 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný F. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně výpovědi spoluobviněného M. Z. a D. P.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky spáchaných trestných činů. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhá jiných skutkových závěrů, než jaké učinily soudy. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Lounech, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědi spoluobviněného M. Z. Ze spáchání skutků pod bodem 25) a 28) je nadto obviněný usvědčován i výpovědí spoluobviněného D. P. Tito se zcela doznali k celé páchané trestné činnosti, podrobně popsali způsob spáchání trestné činnosti a jejich doznání přispělo k objasnění trestné činnosti. Jejich výpovědi jsou ve vzájemném souladu. U skutku pod bodem 14) je obviněný také nepřímo usvědčován obv. M. Z., kterému se obv. M. Z. svěřil, že na páchání jeho trestné činnosti se podílí také obviněný F. B. Polemika obviněného s důkazy s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato konstrukce je založena na tom, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů, v daném případě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti logicky vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného F. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 10. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu