ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1321.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1321/2017 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. 11. 2017 dovolání obviněné J. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 14 To 121/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 74/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 12. 2016, sp. zn. 1 T 74/2015, byla obviněná J. Š. uznána vinnou dvěma přečiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustila tím, že
dne 5. 11. 2012 v Jindřichově Hradci, v budově Policie ČR, v ulici Nádražní čp. 567, v kanceláři Územního odboru Jindřichův Hradec, Oddělení obecné kriminality, jako svědek při výslechu před dožádaným policejním orgánem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Jindřichův Hradec, Oddělení obecné kriminality, v trestním řízení – přípravném řízení – vedeném Policií ČR, Krajské ředitelství policie Kraje Vysočina, Územní odbor Havlíčkův Brod, Oddělení obecné kriminality, pod č.j.: KRPJ-53814/TČ-2012-161671 ve věci jejího druha, obviněného R. O., v J. H., trvale bytem J. H., K., pro přečin krádeže dle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se jmenovaný dopustil tím, že dne 11. 5. 2012 v době mezi 17,30 a 18,00 hod. z otevřeného dvora bytového domu v obci V. odtáhl vlastním terénním vozidlem tov. zn. Toyota Tundra, barvy zelená - metal, karoserie typu pick up, 5 míst k sezení, volně odstavený nezajištěný nákladní přívěs zn. Sacher, majitele R. M., bytem V., čímž R. M. způsobil škodu ve výši 12.000 Kč, s naloženými čtyřmi sněhovými řetězy zn. OFA typ MATTI W13 na kola lesního stroje harvestor, majitele firmy M-Forest CZ, s. r. o., IČ: 24664146, které tak odcizením způsobil škodu ve výši 100.000 Kč, ač byla předtím řádně poučena o trestních důsledcích křivé výpovědi, vedena úmyslem poskytnout R. O. výhodu a umožnit mu uniknout odsouzení a trestu, vypovídala vědomě lživě, že v kritické době neměl R. O. k dispozici vozidlo Toyota Tundra, a nemohl tak být s vozidlem na místě činu, pro který bylo proti němu vedeno trestní řízení, když vědomě v rozporu se skutečností uvedla, že toto vozidlo užívala po celý kritický den ona, byla s vozidlem v T. na servisní prohlídce a následně v O.,
dne 21. 5. 2013 v Havlíčkově Brodě, v ulici Husova čp. 2895, v jednací síni Okresního soudu Havlíčkův Brod, jako svědek při výslechu před uvedeným soudem v trestní věci vedené soudem pod sp. zn. 2 T 263/2012 - obžalovaného R. O., v J. H., trvale bytem J. H., K., pro přečin krádeže dle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se jmenovaný dopustil tím, že dne 11. 5. 2012 v době mezi 17,30 a 18,00 hod. z otevřeného dvora bytového domu v obci V. odtáhl vlastním terénním vozidlem tov. zn. Toyota Tundra, barvy zelená - metal, karoserie typu pick up, 5 míst k sezení, volně odstavený nezajištěný nákladní přívěs zn. Sacher, majitele R. M., bytem V., čímž R. M. způsobil škodu ve výši 12.000 Kč, s naloženými čtyřmi sněhovými řetězy zn. OFA typ MATTI W13 na kola lesního stroje harvestor, majitele firmy M-Forest CZ, s. r. o., IČ: 24664146, které tím způsobil škodu ve výši 100.000 Kč, ač byla před svým výslechem řádně poučena o trestních důsledcích křivé výpovědi a upozorněna na mimořádnou důležitost její výpovědi, přesto, že k uvedenému poučení uvedla, že mu rozumí, následně, vedena úmyslem poskytnout R. O. výhodu a umožnit mu uniknout odsouzení a trestu, vypovídala vědomě lživě, že v kritické době neměl R. O. k dispozici vozidlo Toyota Tundra, a nemohl tak být s vozidlem na místě činu, pro který bylo proti němu vedeno trestní řízení, když vědomě v rozporu se skutečností uvedla, že toto vozidlo měla po celý kritický den v dispozici ona a cestovala s ním do T. a O.; přičemž v době výslechu byla družkou R. O., neboť okresní soud neměl za prokázané, že se tyto skutky staly.
Za to byla odsouzena podle §346 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 12. 2016, sp. zn. 1 T 74/2015, podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 14 To 121/2017, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 14 To 121/2017, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace namítla, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že v inkriminovaný den 11. 5. 2012 měla ve své dispozici předmětné vozidlo Toyota Tundra, užívala jej a měla k dispozici i klíče od tohoto vozidla. Zcela v dobré víře se tedy domnívala, že dané vozidlo užívala jen ona a nikoli i R. O. Pokud uvedla, že vozidlo měla k dispozici, neznamená to, že by je měla každý okamžik na dohled, ale pouze se domnívala, že toto vozidlo toho dne užívala pouze ona sama a že tedy jen uvedla skutečnosti ze svého úhlu pohledu, proto její výpovědi před policejním orgánem a soudem nebyly nepravdivé. V další části dovolání obviněná rozebírá a hodnotí jednotlivé svědecké výpovědi s názorem, že podle ní nebyla trestná činnost R. O. prokázána. K právnímu posouzení skutku pak obviněná namítla, že nešlo o dva samostatné skutky, ale pouze o jeden skutek spáchaný dílčími útoky. Rovněž poukázala na to, že společnosti M-Forest CZ, s. r. o., byla způsobena škoda maximálně ve výši 18.000 Kč, jak bylo prokázáno v předchozím řízení na základě znaleckého posudku.
Z uvedených důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého zákonného práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Obviněná v dovolání opakuje svou obhajobu, kterou uplatnila zejména v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a se kterou se pečlivě vypořádal již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí. Dodal, že obviněná navíc uvedla i námitky proti učiněným skutkovým zjištěním, které pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Dle státního zástupce deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídá pouze námitka zaměřená proti právnímu posouzení skutku jakožto dvou přečinů, s níž se však zabýval a vypořádal již nalézací soud. Podle státního zástupce se proto jedná o opakování námitek, se kterými se rozhodující soudy již dostatečně a správně vypořádaly.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněná v dovolání deklarovala důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky deklarované v dovolání obviněná uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení, tvořily i obsah odvolání, které podala proti rozsudku nalézacího soudu. Tyto námitky nebyly soudy obou stupňů pominuty, naopak se jimi zabývaly a náležitě, zákonu odpovídajícím způsobem se s nimi vypořádaly. Konstantní judikatura pamatuje na takový případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Navíc podstatná část dovolacích námitek obviněné primárně směřuje do oblasti skutkových zjištění rozhodujících soudů. Jde o ty námitky, v rámci nichž obviněná vznáší výhrady proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu, jakým soudy obou stupňů provedené důkazy vyhodnotily. Námitky tohoto druhu je však třeba považovat za námitky skutkového charakteru (námitky procesní), jimiž se obviněná domáhá pouze toho, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byla stíhána. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzením.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že na základě zjištěného skutkového stavu věci se zcela ztotožnil se závěrem nalézacího i odvolacího soudu v závěru, že vina dovolatelky byla provedenými důkazy spolehlivě prokázána. Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, na která je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, jasně, srozumitelně, bez známek jakéhokoli zkreslení zdůvodnily, na podkladě kterých důkazů došly k závěru o vině obviněné a proč její obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti, jež nadto provedenými důkazy byla vyvrácena. V řízení bylo prokázáno, že obviněná, která žila s odsouzeným R. O. ve společné domácnosti a byl jí znám předmět proti němu vedeného trestního stíhání, musela být srozuměna s tím, že svým nepravdivým tvrzením o výhradní dispozici s předmětným vozidlem inkriminovaný den výrazně ovlivňuje průběh vyšetřování a dokazování v trestní věci odsouzeného R. O. Nejprve policejní orgán v rozporu s realitou přesvědčovala příslušnou nepravdivou argumentací o tom, že obviněný nemohl vozidlo použít, a v řízení před soudem pak toto své tvrzení v podstatě zopakovala. Dle učiněných skutkových zjištění měl však odsouzený R. O. předmětné vozidlo ve stejné dispozici jako obviněná a měl od vozidla klíče. Vzhledem k tomu, že vozidlo bylo od 15 do 21 hodin odstaveno mimo dohled obviněné, odsouzený R. O. je mohl použít prostřednictvím druhého klíče a mohl s ním v této době kdykoliv odjet. Za těchto okolností mohla obviněná jen stěží s určitostí tvrdit, že měla vozidlo výlučně ve své dispozici a striktně vylučovala možnost přístupu svého druha k němu. Je proto zřejmé, že tímto svým jednáním naplnila minimálně v úmyslu nepřímém všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněná v dovolání brojí také proti právnímu posouzení skutku s tím, že se dle jejího mínění nejedná o dva samostatné skutky, ale o jeden skutek jediný spáchaný dvěma útoky. Tuto námitku lze formálně pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit, avšak Nejvyšší soud shledal, že námitka je neopodstatněná.
Popis obou předmětných skutků v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně je v podstatě shodný, přičemž v obou případech je popsán záměr obviněné spočívající v tom, že chtěla umožnit odsouzenému R. O. uniknout odsouzení a trestu. V prvém případě spáchala obviněná příslušné jednání před policejním orgánem, ve druhém případě před soudem. Dle názoru Nejvyššího soudu, ve shodě s názorem soudů prvního a druhého stupně jakož i státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, je za dané situace nutno kvalifikovat jednání obviněné jako dva trestné činy. Obviněná se dopustila trestné činnosti tím, že se svojí nepravdivou výpovědí snažila ovlivnit dva různé orgány činné v trestním řízení (policejní orgán a soud), které mohly na základě takové její výpovědi dospět k nesprávnému rozhodnutí. Přitom trestné je takové jednání spáchané jak před policejním orgánem, tak i před soudem. I když se jednalo o jedno trestní řízení, obviněná pokaždé nepravdivě vypovídala v jiné fázi řízení a před odlišným orgánem. Jak správně uvedly již rozhodující soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, svědectví obviněné mohlo před policejním orgánem vést k jinému rozhodnutí než návrhu na podání obžaloby a její následné svědectví před soudem mohlo vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci samé. Je proto zcela na místě posoudit jednání obviněné jako dva samostatné skutky a trestné činy, nikoli jako dva dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu.
Obviněné pak nelze přisvědčit v názoru, že společnosti M-Forest CZ, s. r. o., byla způsobena škoda maximálně ve výši 18.000 Kč s tím, že to bylo prokázáno v předchozím řízení na základě znaleckého posudku. S ohledem na další provedené důkazy došlo oproti obžalobě ke změně popisu skutku, což je plně v kompetenci rozhodujících soudů, přičemž totožnost skutku byla zachována, neboť se stále jedná o totožný skutek, kterým obviněná naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty souzených trestných činů, jak vyplynulo z provedeného dokazování. I v tomto směru je možno plně odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně.
Na základě shora specifikovaných skutečností je plně odůvodněn závěr, že obviněná J. Š. svým protiprávním zaviněným jednáním specifikovaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty dvou přečinů křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují její vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud s ohledem na argumentaci výše uvedenou uzavírá, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněné J. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 1. 11. 2017
JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu