ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.337.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 337/2017 -33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2017 dovolání obviněných 1) P. L. , a 2) P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 14 To 124/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 252/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 14 To 124/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265l odst. 4 tr. řádu se obviněná P. L. nebere do vazby .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 2 T 252/2013, byly obviněné P. L. a P. H. uznány vinnými pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, obviněná P. L. zčásti ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [pod bodem 2) skutkové věty], přičemž u obviněné P. L. byl současně zrušen výrok o vině pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byla pravomocně uznána vinnou pod body 1-30 v rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27. 6. 2013, č. j. 2T 239/2012-640, jakož i celý výrok o trestu a další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku bylo znovu rozhodnuto tak, že
obviněná P. L.
1) v časovém rozmezí od měsíce ledna roku 2009 do ledna roku 2012 včetně v domě v H. –B., okres Ch., případně i na jiných místech v H. a okolí,
využila důvěry poškozeného Ing. K. B., bytem H., B., kterého přesvědčila, že formou půjček zhodnotí jeho finanční prostředky a pod záminkou uzavírání půjček od poškozeného vylákala částku nejméně ve výši 2.013.000 Kč a pro vzbuzení důvěry poškozeného skutečně uzavřela smlouvy o půjčkách a poškozenému vyplatila z půjček částku 51.000 Kč, ale zbývající smlouvy již byly pouze fiktivní a tím poškozenému způsobila škodu nejméně ve výši 1.962.000 Kč a dále
2) dne 28. 12. 2009 v H., okres Ch.,
v postavení obchodní zástupkyně společnosti Provident Financial s.r.o., Praha 4, Olbrachtova 9/2006, pobočka Pardubice, Čechovo nábřeží 1790, společně s další již odsouzenou osobou uzavřela smlouvu o půjčce částky 7.000 Kč ve prospěch obviněné Z. D., k jejímuž uzavření na jméno D. B. poskytla matka jmenovaného, odsouzená Z. D., obviněné P. L. jeho potřebné příslušně upravené osobní údaje, následně použité při uzavření smlouvy, kterou obviněná jménem svého syna podepsala, ač D. B., žijící již řadu let trvale ve Francii a občan Francouzské republiky, o ničem nevěděl, přesto obviněná P. L. po uzavření smlouvy na jeho jméno tuto předala do sídla pobočky zaměstnavatele v Pardubicích a smluvně dohodnutou částku obviněné do výše 6.000 Kč, když 1.000 Kč si ponechala sama, vyplatila, čímž obě obviněné způsobily společnosti Provident Financial s.r.o. škodu ve výši 7.000 Kč,
3) dne 11. 1. 2010 v H., okres Ch., nebo v D., okres Ch., případně v T. –V., okres Ch.,
v postavení obchodní zástupkyně společnosti Provident Financial s.r.o. Praha, pobočka Pardubice, s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných od jiného svého skutečného klienta, uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní osobu jménem F. R., bytem H., N., na částku 15.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
4) dne 30. 7. 2010 v jedné z výše jmenovaných obcí,
ve stejném postavení za použití osobních údajů své vlastní matky uzavřela smlouvu o půjčce na jméno A. K., bytem H., D., na částku 20.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
5) dne 30. 8. 2010 tamtéž,
ve stejném postavení za použití osobních údajů svého vlastního otce uzavřela smlouvu o půjčce na jméno J. K., bytem H., D., na částku 20.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
6) dne 4. 10. 2010 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných znalostí skutečné jejich nositelky uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní osobu jménem P. J., bytem Ž. n. D., J., na částku 22.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
7) dne 1. 11. 2010 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných od jiného svého klienta uzavřela smlouvu o půjčce na existující osobu jménem M. D., bytem H., F., na částku 22.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
8) dne 1. 11. 2010 tamtéž,
ve stejném postavení za použití osobních údajů svého vlastního bratra uzavřela smlouvu o půjčce na jméno R. K., bytem H., D., na částku 22.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
9) dne 22. 11. 2010 tamtéž,
ve stejném postavení za použití osobních údajů svého druhého vlastního bratra uzavřela smlouvu o půjčce na jméno J. K., bytem H., D., na částku 22.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
10) dne 29. 11. 2010 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných od jiného svého klienta uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní jméno M. J., bytem H., J., na částku 20.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
11) dne 19. 12. 2010 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných od jiného svého klienta uzavřela smlouvu o půjčce na jméno existující osoby jménem J. K., údajně bytem H., D., na částku 12.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
12) dne 31. 1. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem od neustanovené třetí osoby uzavřela smlouvu o půjčce na jméno existující osoby jménem Z. K., údajně bytem T., na částku 32.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
13) dne 20. 3. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem od neustanovené třetí osoby uzavřela smlouvu o půjčce na jméno existující osoby jménem Z. K., bytem B., na částku 30.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
14) dne 21. 3. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných v dřívější době jí samotnou při uzavírání jiné smlouvy uzavřela smlouvu o půjčce na jméno existující osoby jménem I. Z., údajně bytem H., J., na částku 15.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
15) dne 26. 3. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem jí samotnou nebo jinou neustanovenou osobou uzavřela smlouvu o půjčce na jméno fiktivní osoby M. A., údajně bytem H., ulice Č., na částku 20.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
16) dne 24. 4. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo jak v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na jméno fiktivní osoby Y. Z., údajně bytem H., W., na částku 22.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
17) dne 24. 4. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo jak v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na jméno fiktivní osoby L. Z., údajně bytem H., W., na částku 20.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
18) dne 2. 5. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím cizích osobních údajů získaných opět neznámo jak v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na jméno skutečné osoby jménem J. Š., údajně bytem H., W., na částku 8.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
19) dne 13. 6. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných opět neznámo jak v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na jméno fiktivní osoby jménem J. H., údajně bytem K., na částku 25.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
20) dne 11. 7. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem jí samotnou nebo jinou neustanovenou osobou uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní jméno H. T., údajně bytem H., ulice Č., na částku 25.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
21) dne 12. 7. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem jí samotnou nebo jinou neustanovenou osobou uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní jméno A. K., údajně bytem H., J., na částku 25.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
22) dne 18. 7. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení opět s využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem jí samotnou nebo jinou neustanovenou osobou uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní jméno E. K., údajně bytem H., J., na částku 25.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
23) dne 22. 7. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na jméno skutečné osoby jménem I. D., údajně bytem H., A., na částku 11.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
24) dne 22. 7. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím cizích osobních údajů získaných pravděpodobně z dřívějšího obchodního kontaktu uzavřela smlouvu o půjčce na jméno skutečné osoby jménem B. N., údajně bytem H., B., na částku 26.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
25) dne 28. 7. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo jakým způsobem v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní jméno V. T., údajně bytem H., A., na částku 20.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
26) dne 8. 8. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím osobních údajů svého vlastního bratra uzavřela smlouvu o půjčce na jméno J. K., údajně bytem H., B., na částku 9.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
27) dne 15. 8. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných pravděpodobně prostřednictvím jiné osoby uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní jméno M. J., údajně bytem H., B., na částku 10.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
28) dne 22. 8. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo jakým způsobem v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na jméno skutečné osoby jménem M. Š., údajně bytem H., W., na částku 25.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
29) dne 26. 8. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo jakým způsobem v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní jméno F. T., na částku 25.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
30) dne 29. 8. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo jakým způsobem v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na fiktivní jméno J. V., údajně bytem H., W., na částku 25.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
31) dne 4. 9. 2011 tamtéž,
ve stejném postavení opět s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo jakým způsobem v dřívější době uzavřela smlouvu o půjčce na jméno skutečné osoby jménem J. Š., údajně bytem H., W., na částku 9.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti Provident Financial s.r.o. ponechala pro sebe,
takže tímto pokračujícím podvodným jednáním způsobila svému tehdejšímu zaměstnavateli, společnosti Provident Financial s.r.o. Praha, přímou škodu v celkové výši nejméně 567.000 Kč,
obviněná P. H.
32) v časovém rozmezí od měsíce září 2009 do ledna 2012 včetně tamtéž,
na základě doporučení obviněné P. L. využila důvěry poškozeného Ing. K. B. a pod falešnou záminkou uzavírání půjček k zhodnocení finančních prostředků poškozeného od něho postupně vylákala finanční částku nejméně ve výši 1.477.000 Kč, když poškozenému předkládala pro vzbuzení důvěry zfalšované smlouvy o půjčkách s neexistujícími osobami, čímž poškozenému způsobila škodu ve výši 1.477.000 Kč.
Obviněná P. L. byla za tento pokračující zločin a dále za sbíhající se pokračující přečiny zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byla uznána vinnou pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27. 6. 2013, č. j. 2 T 239/2012-640, podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1, 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena ke společnému souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu jí byla současně uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Provident Financial, s. r. o., na náhradě škody částku 604.708 Kč a poškozenému Ing. K. B. (gen. výše) částku 1.962.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená společnost Provident Financial, s. r. o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněná P. H. byla podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců a podle §84 tr. zákoníku za použití §85 odst.1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců, a to za současného vyslovení dohledu nad ní. Podle §228 odst. 1 tr. řádu jí byla současně uložena povinnost zaplatit poškozenému Ing. K. B. na náhradě škody částku 1.477.000 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 2 T 252/2013, podaly obviněné P. L. i P. H. odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 14 To 124/2016, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodná.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 14 To 124/2016, podaly obě obviněné prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obě podaná dovolání směřují do výroku o vině týkajícího se jednání obviněných vůči poškozenému Ing. K. B. Podle dovolatelek nebyla v posuzované věci výše způsobené škody zjištěna přezkoumatelným způsobem. Původně bylo ve věci rozhodnuto Okresním soudem v Chrudimi rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 2 T 252/2013, který byl však zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočkou Pardubice ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 14 To 170/2015, jako nepřezkoumatelný s odůvodněním, že z rozsudku nalézacího soudu není možné dovodit, jakými úvahami se nalézací soud řídil při zjišťování výše způsobené škody. Obviněné jsou toho názoru, že nalézací soud v opakovaném hlavním líčení a v novém rozhodnutí vytýkané nedostatky neodstranil. Za situace, kdy proti sobě stály protikladné výpovědi, měl soud vycházet také z dalších dostupných důkazů, což neučinil, čímž došlo k porušení zásady „in dubio pro reo“. Výpověď poškozeného Ing. K. B. byla jediným důkazem, a pokud obviněné uvedly, že podpisy na přijímacích dokladech nejsou jejich pravými podpisy, nemohl být laický náhled soudu o pravosti podpisů upřednostněn před znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, který by tuto okolnost odborně posoudil.
Z uvedených důvodů obviněné závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhly, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce Pardubice, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněná P. L. požádala o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 25. 11. 2016 sdělila, že se k dovolání obviněných nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněné v dovolání uplatnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Námitka obviněných, že dovoláním napadené rozhodnutí je v části týkající se jejich jednání vůči Ing. K. B. [tj. jednání uvedené pod body 1) a 32) skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu] nepřezkoumatelné, neboť se řádně nevyrovnalo se zjištěním skutečné výše způsobené škody jakožto znaku kvalifikované skutkové podstaty podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, je z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu námitkou právně relevantní a důvodnou.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že obviněné P. L. a P. H. byly již jednou rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 2 T 252/2013, uznány vinnými a byl jim uložen trest mimo jiné i za to, že
- obviněná P. L. v časovém rozmezí od měsíce ledna roku 2009 do ledna roku 2012 včetně v domě v H. –B., okres Ch., případě i na jiných místech v H. a okolí, využila důvěry poškozeného Ing. K. B., bytem H., B., kterého přesvědčila, že formou půjček zhodnotí jeho finanční prostředky a pod záminkou uzavírání půjček od poškozeného vylákala částku nejméně ve výši 2.013.000 Kč a pro vzbuzení důvěry poškozeného skutečně uzavřela smlouvy o půjčkách a poškozenému vyplatila z půjček částku 51.000 Kč, ale zbývající smlouvy již byly pouze fiktivní a tím poškozenému způsobila škodu nejméně ve výši 1.962.000 Kč,
- obviněná P. H. v časovém rozmezí od měsíce září 2009 do ledna 2012 včetně tamtéž, na základě doporučení obviněné P. L. využila důvěry poškozeného Ing. K. B. a pod falešnou záminkou uzavírání půjček k zhodnocení finančních prostředků poškozeného od něho postupně vylákala finanční částku nejméně ve výši 1.477.000 Kč, když poškozenému předkládala pro vzbuzení důvěry zfalšované smlouvy o půjčkách s neexistujícími osobami, čímž poškozenému způsobila škodu ve výši 1.477.000 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 2 T 252/2013, podaly obě obviněné odvolání, jež bylo zaměřeno do výroku o vině a trestu, přičemž vina obou obviněných byla zpochybňována především výše popsaných skutků (tj. jednání vůči poškozenému Ing. K. B.). Z podnětu podaných odvolání Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 14 To 170/2015, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. řádu vrátil věc okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že soud prvního stupně postavil své závěry především na výpovědi poškozeného Ing. K. B., z níž však nebylo zjistitelné jakými úvahami a konkrétními důkazy dospěl poškozený a poté i nalézací soud k závěru o výši způsobené škody. V tomto směru se spokojil pouze s vyjádřením poškozeného o celkové výši vzniklé škody, aniž by prováděl výpočty a dokázal žádoucím způsobem interpretovat poznámky poškozeného. Nebyly popsány okolnosti, za kterých měly být jednotlivé částky obviněným předávány, výše těchto částek, ani data, kdy k těmto transakcícm mělo docházet. Poškozený tvrdil, že mu obviněné převzetí jednotlivých částek písemně potvrzovaly, avšak pravost těchto podpisů, zvláště v situaci, kdy obviněné tuto pravost popíraly, nebyla ověřena znalcem z oboru písmoznalectví a příslušná expertíza nebyla vyžádána. Dále odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že nehledě na neobjasněnou otázku pravosti sporných podpisů, bylo již v přípravném řízení nedbale objasněno a popsáno konkrétní jednání obviněných, že se spokojil pouze s méně podrobným výslechem poškozeného a jeho odhadem výše škody, byť šlo o nejzávažnější důkaz, jež měl vinu obou obviněných nezvratně prokazovat. Odvolací soud postrádal validní důkazy o tom, že poškozený poskytl obviněným finanční půjčky, resp. že konkrétní částky byly předány určité osobě, která převzetí potvrdila svým podpisem. Proto uzavřel, že z rozsahu a způsobu dokazování, jež okresní soud provedl, nebylo možno stanovit jaké konkrétní částky postupně sčítal tak, že dospěl k výsledné celkové škodě a jaké listiny či jiné důkazy výši jednotlivých konkrétních částek potvrzují. Z dosud provedených důkazů bylo zřejmé, že soud měl k dispozici jen nějaké osobní poznámky poškozeného, k nimž on sám nepodal žádoucí vysvětlení. Odvolací soud uzavřel, že okresní soud neprovedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby nevznikly důvodné pochybnosti, a proto po zrušení rozsudku přikázal nalézacímu soudu v novém řízení poškozeného znovu podrobně vyslechnout a přesně zjistit, jaké částky a kdy měly obviněné od něj vylákat.
Okresní soud v Chrudimi následně věc znovu projednal a po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 2 T 252/2013, opětovně rozhodl o vině obviněných P. L. a P. H. Také proti tomuto rozhodnutí podaly obě obviněné odvolání s tím, že dle jejich názoru poškozený Ing. K. B. v novém řízení pouze na pokyn soudu přepsal své původní záznamy a okomentoval je, čímž však nedostál pokynu krajského soudu na podrobný výslech poškozeného k jeho původním poznámkám. Okresní soud dle nich činil závěry, které přísluší znalci z oboru písmoznalectví, navíc nebylo prokázáno převzetí každé konkrétní částky. Navrhly proto, aby věc byla znovu vrácena nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí a aby byla projednána v jiném složení senátu.
Odvolací soud pak odvolání obou obviněných dovoláním napadeným usnesením ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 14 To 124/2016, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodná. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že okresní soud především nevyhověl jeho pokynu, aby znovu řádně a podrobně vyslechl svědka Ing. K. B. k jeho původním autentickým poznámkám. Byť si je odvolací soud vědom toho, že by se jednalo o rozsáhlý a dlouhotrvající výslech, bylo s ohledem na jeho důležitost a závažnost na místě jej provést. Nalézací soud se dle jeho názoru tomuto vyhnul tím, že poškozeného požádal, aby sestavil nový přehled a předložil jej soudu. I přes procesní postup okresního soudu, který nerespektoval závazný pokyn krajského soudu o způsobu a rozsahu doplnění dokazování, považoval tentokrát odvolací soud provedené dokazování již za dostačující pro závěr o řádně zjištěném skutkovém stavu. Okresnímu soudu vytkl pouze jeho závěry ve vztahu k podpisům, jimiž jsou opatřeny poznámky poškozeného s tím, že formulace, které soud prvního stupně použil, navozují dojem odborného potvrzení shody podpisů, jako by se jednalo o závěry znaleckého zkoumání z oboru písmoznalectví, i když ve skutečnosti nebylo odborně zkoumáno, zda se jedná o pravé podpisy obviněných. Dospěl však k závěru, že ani v tomto ohledu není třeba dokazování doplňovat, neboť dle jeho mínění nic nenasvědčuje tomu, že by poškozený měl být podezříván, že podpisy zfalšoval či nechal zfalšovat.
Nejvyšší soud se s vyslovenými názory soudu druhého stupně nemohl ztotožnit. Tento soud původně velmi pregnantně ve svém prvním zrušovacím rozhodnutí z 19. 8. 2015 popsal vady procesní i hmotněprávní, jimiž bylo první rozhodnutí okresního soudu zatíženo, a vytýčil požadavky k jejich odstranění. Podle §264 odst. 1 tr. řádu je soud, jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem , který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil. Okresní soud však nedostál povinnosti, jež je citovaným zákonným ustanovením upravena, názory a pokyny nadřízeného soudu se buďto neřídil vůbec, nebo je respektoval jen zčásti a zcela nedokonale, zčásti si vystačil s různými hypotézami či spekulacemi.
Trestní stíhání obviněných bylo zahájeno na základě trestního oznámení podaného poškozeným Ing. K. B., který policejnímu orgánu předložil dostupné doklady (smlouvy, směnky a své poznámky) a shrnul, jakou celkovou sumu peněz obviněným měl poskytnout. Policejní orgán a poté i soud prvního stupně pak bez dalšího tuto sumu uvedly v popisu skutku jako skutečnou výši způsobené škody. Neexistují přitom žádné výdajové či příjmové doklady, které by jasně prokazovaly vydání určitých částek. Nebyly určeny konkrétní osoby, které peníze vydaly a přijaly a datum výdeje peněz. Nikde není uvedeno, že se jednalo o půjčky určitým osobám či že by konkrétní částky byly předány určité osobě, která převzetí potvrzuje svým podpisem. V poznámkách poškozeného se objevují výrazy „vyrovnáno na nulu, předáno, převedeno, provize, splátky, apod.“. Poznámky obviněného, které předložil v přípravném řízení, byly jen jeho osobními poznámkami, které měly sloužit pouze k jeho orientaci. Nebylo tedy zřejmé, co z těchto poznámek vzal okresní soud za jednoznačně a nezpochybnitelně prokázáno, na základě jakých důkazů a posléze vlastních úvah soud prvního stupně sčítal určité sumy tvořící výslednou částku. Krajský soud proto v prvním řízení ve věci zcela správně vytkl soudu prvního stupně, že měl především podrobně vyslechnout poškozeného za účelem interpretace jeho poznámek a že bude nutno především přesně zjistit, jakého jednání se měly obviněné vůči poškozenému dopustit, jaké částky a kdy měly od něj vymoci. Poté měl okresní soud zvážit, zda bude třeba dokazování dále doplňovat, a to zejména s ohledem na námitky obhajoby týkající se sporných podpisů v poznámkách poškozeného.
Po vrácení věci odvolacím soudem nařídil nalézací soud ve věci nové hlavní líčení, a v podstatě procesně postupoval shodně jako v předchozím řízení, z něhož vzešel posléze zrušený rozsudek. Poškozený sice na výzvu soudu předložil nově vyhotovený přehled částek, které měl předat oběma obviněným (viz listiny založené na č. l. 2331-2341 spisu), ale okresní soud však nerespektoval pokyn soudu odvolacího, aby podrobně vyslechl svědka k jeho původním autentickým poznámkám. Soud prvního stupně se tomu vyhnul tím, že pouze požádal poškozeného, aby sestavil a předložil nový přehled, což však nelze považovat za splnění pokynu ze strany soudu vyššího stupně. Není pochyb o tom, že pro řádné objasnění věci bylo nutno podrobně vyslechnout poškozeného k jeho původním poznámkám, a to mimo jiné i z toho důvodu, že při takovém výslechu soud může přímo vnímat a učinit si dojem z toho, jak je poškozený schopen své poznámky bez přípravy interpretovat. Při řádném zjišťování skutkového stavu nelze zásadní pochybení nalézacího soudu omlouvat tím, že „by podrobný výslech poškozeného byl časově náročný“, jak činí odvolací soud ve svém nyní projednávaném rozhodnutí.
Za významnou vadu pokládá Nejvyšší soud skutečnost, že jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudy obou stupňů nebyla řádně objasněna otázka pravosti podpisů obviněných, jimiž jsou opatřeny poznámky poškozeného, které předložil v přípravném řízení. I přes další poukaz soudu na značnou časovou náročnost při vyžádání písmoznalecké expertízy, bylo za konstatované důkazní situace bez jakýchkoliv pochybností nutné tento důkaz opatřit a v hlavním líčení provést. Výpověď poškozeného je jediným usvědčujícím důkazem, jde o značně vysokou finanční částku odůvodňující užití kvalifikované skutkové podstaty souzeného činu, proti sobě stojí tvrzení obviněných proti tvrzení poškozeného ohledně pravosti podpisů, a proto tvrzená nejasnost musí být dostupnými důkazy potvrzena nebo vyvrácena. Nalézací soud si přisvojil odbornost znalce, když porovnal podpisy na některých listinách předložených poškozeným s podpisy obviněných pod protokoly a písemnostmi, založenými v trestním spise, což mu v žádném případě nepřísluší a dostal se tak do konfliktu s požadavky stanovenými §105 odst. 1 tr. řádu. Výsledný spekulativní závěr soudu o „pravosti“ podpisu obviněných, potvrzený i nedůsledným stanoviskem odvolacího soudu, zakládá existenci „extrémního nesouladu“ mezi provedenými skutkovými zjištěními a z nich vyvozených právních závěrů. Tento nesoulad je dán i v situaci, kdy na základě dosud provedených skutkových zjištění dospěl nelogickým výkladem k výroku o vině obviněných trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Soud druhého stupně v opakovaném odvolacím řízení, jež se uskutečnilo dne 16. 8. 2016, pod sp. zn. 14 To 124/2016, nejenže neodstranil pochybení učiněná nalézacím soudem, ale nadto zcela nedůsledně netrval na splnění vlastních závazných pokynů, které ve věci učinil v rozhodnutí ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 14 To 170/2015, aniž jakkoli vysvětlil zásadní změnu svého postoje.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedené argumentaci konstatuje, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak ho ve svém dovolání namítly obviněné P. L. a P. H.
Nejvyšší soud proto výrokem ad I.) dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení bude vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. řádu). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání obviněných, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněných (zákaz reformace in peius) ve smyslu ustanovení §265s odst. 2 tr. řádu.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. řádu].
Podle §265 l odst. 4 tr. řádu vykonává-li obviněný trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Nejvyšší soud výrokem učiněným ad. II.) neshledal u obviněné P. L. důvody vazby podle §67 tr. řádu a proto rozhodl, že obviněnou do vazby nebere.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
Proti rozhodnutí o vazbě není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 5. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu