ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.873.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 873/2017 -79
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2017 o dovolání obviněného M. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 90/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 27/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 1 T 27/2014, byl obviněný M. S. uznán vinným ze spáchání v bodě 1) a), b) účastenství ve formě organizátorství na trestném činu vydírání podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k §235 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, v bodě 1) c), d) trestného činu vydírání ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k §235 odst. 1, 3 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, v bodě 2) a), b), c) účastenství ve formě organizátorství na trestném činu vydírání podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k §235 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, v bodě 2) d), e), f) trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, v bodě 3) trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, v bodě 4) a) trestného činu útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, v bodě 4) b) účastenství ve formě organizátorství na trestném činu útoku na veřejného činitele podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, v bodě 5) a), b) trestného činu vydírání podle §175 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že:
1)
a)
„v přesně nezjištěné době na jaře roku 2007 v blízkosti domu v U. ulici v obci N., okres K., požádal J. H., v úmyslu přinutit poškozeného J. H., k zaplacení dluhu nejméně 15.000.000 Kč, který měl pocházet z předchozího společného podnikání poškozeného s P. V., který údajnou pohledávku postoupil prostřednictvím J. M. obžalovanému, aby poškozenému vhodil na jeho dům v U. ulici v obci N., okres K. obranný granát F1 RG4 s 5-ti minutovou zpožďovací šňůrou, který mu předal, osobně ukázal uvedený dům poškozeného a popsal mu, kdy a jak má tento granát vhodit co nejblíže domu, přičemž J. H. takto neučinil, granát delaboroval a součásti vyhodil,
b)
v přesně nezjištěné době v létě 2007 společně s dalším, nejméně jedním nezjištěným spolupachatelem, v úmyslu přinutit poškozeného J. H., k zaplacení údajného dluhu ve výši nejméně 15.000.000 Kč, který měl pocházet z předchozího společného podnikání poškozeného s P. V., jenž údajnou pohledávku postoupil prostřednictvím J. M. obžalovanému, zhotovil nástražný výbušný systém, když do plechovky bylo umístěno cca 200g plastické trhaviny Trinitrotoluen, plechovka byla pro větší ničivý účinek systému doplněna kovovými šrouby a jiným kovovým materiálem, opatřena rozbuškou a prostřednictvím přesně nezjištěných osob ji nechal vhodit do zahrady rodinného domu poškozeného v U. ulici v obci N., okres K., přičemž k výbuchu z přesně nezjištěného důvodu nedošlo,
c)
dne 13. 11. 2007 zaslal poškozenému J. H., v úmyslu přinutit ho k zaplacení údajného dluhu ve výši nejméně 15.000.000 Kč, který měl pocházet z předchozího společného podnikání poškozeného s P. V., který údajnou pohledávku postoupil prostřednictvím J. M., obžalovanému, z telefonního čísla zaslal SMS zprávu ve znění: „Ahoj H., máš týden na začátek řešení tvojí velké pohledávky, pokud to nehodláš řešit, počítej s tím, že tě vyhodíme do povětří i s manželkou, tady končí prdel a začíná válka, celej barák v N. poletí do povětří, ty kryple zdechlej a jestli tomu nevěříš a nestačilo ti to, tak vyčkej a uvidíš, máme pro tebe tankovou střelu k vánocům a budeme se bavit a bavit, jak chceš, pamatuj týden, ne do zaplacení, ale chceme do tejdne začít jednat a pozdravuj policii.“,
d)
dne 16. 11. 2007 zaslal poškozenému J. H., v úmyslu přinutit ho k zaplacení údajného dluhu ve výši nejméně 15.000.000 Kč, který měl pocházet z předchozího společného podnikání poškozeného s P. V., který údajnou pohledávku postoupil prostřednictvím J. M., obžalovanému, z telefonního čísla zaslal SMS zprávu ve znění: „Zpráva od našeho klienta zní do dnešního dne mi nevolal ani pan V., aby mě ujistil, že se nebude plést do pohledávky, kterou mám za H. a nekontaktoval mě ani pan H. aby začal jednání o zaplacení, tedy vás upozorňujeme, že máte ještě 5 dní do středy, potom se začnou dít věci, raději se odstěhujte do kanálu a dokud to nebude uhrazeno, ani jeden z vás nebude žít v klidu a bude se bát, kdy mu auto nebo dům vyletí do povětří, hezký den.“,
2)
a)
v přesně nezjištěnou dobu v noci z 20. na 21. 2. 2008, v úmyslu přinutit poškozenou H. Š., k zaplacení údajného dluhu ve výši 2.000.000 Kč, když tuto pohledávku převzal od J. K., který ji odkoupil od J. B., nejprve nechal rozbít nezjištěnou osobou zasklení skleněných výplní oken, v úmyslu poškodit okna bytu jmenované poškozené v ulici V., K., přičemž omylem došlo k poškození výplní okna bytu sousedky poškozené, S. K., čímž jí byla způsobena škoda 5.000 Kč,
b)
dne 22. 2. 2008 ve 4.30 hodin v úmyslu přinutit poškozenou H. Š., k zaplacení údajného dluhu ve výši 2.000.000 Kč, kdy tuto pohledávku převzal od J. K., který ji odkoupil od osoby J. B., nechal nezjištěnou osobou rozbít zasklení skleněných výplní oken bytu poškozené H. Š. na adrese V., K.,
c)
v přesně nezjištěné době těsně před dnem 30. 4. 2008, v úmyslu přinutit poškozenou H. Š., k zaplacení údajného dluhu ve výši 2.000.000 Kč, když tuto pohledávku převzal od J. K., který ji odkoupil od osoby J. B., si z nezjištěného zdroje opatřil výbušninu Trinitrotoluen v množství cca 200 g, s časovým rozněcovačem s označením ČaRoZ 60, takto zhotovený nástražný výbušný systém dosud nezjištěnými pachateli nechal dne 30. 4. 2008 v době okolo 4.30 hodin umístit do střední části balkonu bytu, v přízemí osmipodlažního panelového domu v ulici V. v K., užívaného poškozenou H. Š., iniciovali časový rozněcovač, čímž došlo k detonaci tohoto nástražného výbušného systému, rozmetání jeho součástí a úlomků věcí poškozených výbuchem do vzdálenosti až 100 m, k vytvoření kráteru o rozměru 25x25 cm v betonové podlaze balkonu, vyražení balkonové přepážky mezi bytem majitelky poškozené A. K., a bytem poškozené H. Š., rozbití balkonových dveří u obou bytů a poškození dalšího zařízení obou bytů, přičemž poškozené A. K. tak byla způsobena škoda ve výši 7.000 Kč a poškozené H. Š., proti níž byl útok primárně směřován, škoda ve výši 90.000 Kč,
d)
dne 21. 2. 2008 v úmyslu přinutit poškozenou H. Š., k zaplacení údajného dluhu ve výši 2.000.000 Kč, když tuto pohledávku převzal od J. K., který ji odkoupil od J. B., na mobilní telefon poškozené zaslal z telefonního čísla SMS zprávu ve znění: „Ahoj kocko, toto bylo první lehke varovani, proste muze hořet, praskat kosti, litat do povetri, nebo se muze strilet. Delej jak myslis, pozdravuj maminku a na tvem miste by jsme sebou honem rychle hodili! Honem ale honem volej tam kam mas a chceme ihned zalohu a rychle reseni! Vypisujeme na tebe s mamkou odmenu 100tis pro fetaky, kteří vas upali jak čarodějnice, hezky den.“
e)
dne 8. 3. 2008 v úmyslu přinutit poškozenou H. Š., k zaplacení údajného dluhu ve výši 2.000.000 Kč, když tuto pohledávku převzal od J. K., který ji odkoupil od J. B., na mobilní telefon užívaný poškozenou zaslal z telefonního čísla SMS zprávu ve znění: „Ahojky kočičko, jestli tomu stále nerozumíš, tak nyní se seznamite s maminkou s invalidnim vozikem. nebudes vedet kdy, kde, jak a co, ale prijde to brzo!!! Stále tomu nerozumis? Kupte si s mamkou neprustrelne vesty, budou třeba!!! Hezky den puso.“
f)
poté dne 30. 4. 2008 v úmyslu přinutit poškozenou H. Š., k zaplacení údajného dluhu ve výši 2.000.000 Kč, když tuto pohledávku převzal od J. K., který ji odkoupil od J. B., na mobilní telefon poškozené H. Š. zaslal z telefonního čísla SMS zprávu ve znění: „Ahoj kocko, tohle bylo poslední varovani! pokud nebude vse uhrazeno do 14 dni pocitej s krokem 4! Pozdravuj maminku a pomalu se rozlucte!! Ty vůbec nevis koho jsi okradla ty debilko. Prejeme hezky den.“
3)
dne 9. 7. 2008 v úmyslu přinutit poškozeného A. Ch., k zaplacení částky 21.000 Kč za opravu jeho osobního automobilu tovární značky Mercedes 600S, z telefonního čísla zaslal na poškozeným užívané telefonní číslo SMS zprávu ve znění: „Zdravstvuj l. ty imas problem? Uz tele gorelo nekdy auto? Nebo co kdyby ti shorel cely dom? Chces? Neveris? Dobro-Od nas je toto posledni varovane. Daj si věci do poradku a vse bude OK“, kterou poškozený převzal v místě svého bydliště v obci O.– T., okres B.,
4)
a)
dne 28. 5. 2008 ve 12.30 hodin v úmyslu přinutit příslušníka Policie České republiky poškozeného nprap. L. K., zařazeného na Území odboru SKPV Středočeského kraje v Benešově, aby se zdržel důsledného prověřování případu prodeje a následného odcizení dodaných masážních van, resp. podvodů s tímto zbožím vedeném pod č. j. ORBN-694/TČ-2008-70, ve kterém obžalovaný figuroval jako podezřelý a aby neinformoval o jeho nezákonných aktivitách příbuzné jeho přítelkyně, se kterými se jmenovaný policista znal, vyhrožoval telefonicky poškozenému na služební telefon z telefonního čísla tak, že mu sdělil, že je policista už dost starý na to, aby si přidělával problémy, a že dost policistů už kvůli tomu neslouží, tedy že mu bude ublíženo na zdraví a ničen majetek,
b)
dne 30. 6. 2008 v přesně nezjištěné době od 3.10 hodin do 3.20 hodin v H. ulici v B., v úmyslu přinutit příslušníka Policie České republiky, poškozeného nprap. L. K., zařazeného na Územním odboru SKPV Středočeského kraje v Benešově, aby se zdržel důsledného prověřování případu prodeje a následného odcizení dodaných masážních van, resp. podvodů s tímto zbožím, vedeným pod č. j. ORBN-694/TČ-2008-70, ve kterém obžalovaný figuroval jako podezřelý, a aby neinformoval o jeho nezákonných aktivitách příbuzné jeho přítelkyně, se kterými se jmenovaný policista znal, nechal polít dosud nezjištěnými pachateli akcelerantem hoření – automobilovým benzínem a zapálili přívěsný vozík poškozeného domácí výroby, a způsobil mu tak škodu ve výši nejméně 2.000 Kč,
5)
a)
dne 21. 11. 2009 v době, kdy vykonával trest odnětí svobody v trvání 6-ti let, ve Věznici Bělušice, okres Most, v úmyslu vynutit si zaplacení částky přesahující 15.000.000 Kč, o kterou ho měl poškozený Ing. F. H., údajně připravit blíže neurčeným zmařením obchodu ve Slovenské republice, mu z objektu věznice zaslal z mobilního telefonního čísla, který měl v té době v neoprávněném držení, na telefonní číslo užívané poškozeným, SMS zprávu ve znění: „Ahoj f., mam pro tebe vzkaz! Kluci ti vzkazuji, ze zaplatíš cely slovensko, 15 mil plus úroky. Tak uz setri, protože jinak ti shori všechen majetek a podivame se ti na kobylku. O to se osobne s b. postaráme, to prisahame na smrt svých rodin za kluky. Tak setri brouku. Boom... ... pamatuješ na tu pani z kladna? Papa“,
b)
dne 19. 4. 2010 napsal a dne 20. 4. 2010 prostřednictvím České pošty zaslal z věznice Bělušice, okres Most, poškozenému F. H., dopis, s cílem přinutit ho k zaplacení částky 15.000.000 Kč, o kterou ho měl poškozený údajně připravit blíže neurčeným zmařením obchodu ve Slovenské republice, navýšenou o další částky s tím spojené na celkem 16.860.000 Kč tak, že v dopise uvádí, že zasílá vyúčtování, jak na tom s poškozeným finančně je, přeje zdraví celé jeho rodině, že se nejedná o vtip, a že mu toto za minutu vysvětlí, dále přeje hodně zdraví, pozdravuje děti a myslí na poškozeného každý den, čímž vzbudil v poškozeném oprávněný strach o svůj život a život a zdraví jeho rodiny, přičemž poškozený byl zároveň poškozeným v trestní věci přípravy trestného činu vraždy dle §7 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákona č. 140/1961 Sb., pro kterou byl obžalovaný tehdy ve výkonu trestu odnětí svobody.“
Za uvedená jednání byl obviněný M. S. odsouzen v bodě 5) podle §175 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 5 let nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. V bodě 1) až 4) bylo podle §37 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 upuštěno od uložení souhrnného trestu dle §35 odst. 2 tr. zákona, k trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 2 T 2/2009 ze dne 4. 6. 2009 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 80/2009 ze dne 23. 9. 2009.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit H. Š., bytem K., V., částku 19.717 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Generali pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, částku 85.055 Kč jako náhradu škody.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená E. S., bytem K., P., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný M. S. byl dále podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze sp. zn. KZV 39/2013 ze dne 16. 6.2014 pro jednání kvalifikované jako účastenství ve formě organizátorství na trestném činu vydírání podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k §235 odst. 1, 2 písm. c), d), odst. 3 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, pro jednání kvalifikované jako účastenství ve formě organizátorství na trestném činu vydírání podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k §235 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, pro jednání kvalifikované jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, pro jednání kvalifikované jako účastenství ve formě organizátorství na trestném činu vydírání podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 k §235 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních poškození E. S., bytem P., K., Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, Česká pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, Profi Partners, s. r. o., se sídlem Benešov, Tyršova 2071.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 1 T 27/2014, podal obviněný M. S. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 90/2016, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 90/2016, podal obviněný M. S. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a), b), d), g) a l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. namítl, že předseda senátu JUDr. Skoupý nejednal v předmětné věci nestranně, ale naopak zaujatě, čímž naplnil ustanovení §30 odst. 1 tr. ř., neboť jeho poměr k věci byl naprosto jednostranný, bez sebemenší úcty k právu obviněného na obhajobu. Uvedl, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vnímá jako rozhodnutí ovlivněné policií a státním zastupitelstvím. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o odvolání v nepřítomnosti obviněného a nevyhověl zcela zásadním návrhům na doplnění dokazování ve formě slyšení svědků z řad ukrajinské komunity, jejichž jména doložil písemně Vrchnímu soudu v Praze, a to k vyvrácení lží prezentovaných L. Odvolání obviněného vrchní soud zamítl, aniž by nařídil další jednání, kde by mu umožnil se k zamítnutým návrhům vyjádřit. Souhlas, který s konáním v jeho nepřítomnosti dal, spočíval toliko pouze v tom, že nepředpokládal, že v takovéto důkazní nouzi může odvolací senát nevyhovět jeho návrhům na doplnění dokazování. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, že vzhledem k tomu, že byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 1 T 27/2014 v plném rozsahu zproštěn obžaloby předsedkyní JUDr. Miláčkovou, která byla následně po zrušení jejího rozsudku ze strany Vrchního soudu i nadále činná u Krajského soudu v Praze, tak přesto jeho věc nerozhodovala. Zcela nedůvodně ji rozhodla jiná soudkyně Mgr. Říhová, která však následně v podstatě neprováděla žádné, natož řádné dokazování, jen toliko přečetla protokoly o hlavních líčeních, které konala zákonná soudkyně JUDr. Miláčková a na jejichž základě dospěla ke zcela opačnému rozsudku a obviněného uznala vinným. Tím došlo k porušení práva na zákonného soudce, zakotveného v čl. 38 odst. 1, ústavního zákona č. 2/1993 Sb., kterému byl obviněný zcela odejmut.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ke všem bodům rozsudku namítl nenaplnění objektivní stránky i subjektivní stránky trestného činu, jakož i domnělého subjektu a též kauzálních nexů mezi jednáními ve formě konání a následky ve formě škod či újmy konkrétních poškozených. Ani jednu ze základních součástí skutkové podstaty trestného činu vydírání, nutných kumulativně k naplnění trestnosti jednání, nelze ve skutkových větách dohledat. Naopak je třeba vidět naprostý extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Jen stěží se obviněný mohl pokusit poškozené vydírat způsobem uvedeným v jednotlivých skutkových větách, neboť pokus ohrožujícího deliktu je v podstatě pojmově vyloučen. V daném případě se dle jeho názoru nejedná ani o tzv. kvalifikovaný pokus, neboť chybí pachatel, který působil na vůli poškozených. Jedná se vždy buď o domněnky osob, nebo svědectví patrně samotných pachatelů (např. J. K.), nebo o domněnku policie, že se skutku dopustil právě obviněný. Konkrétní újma poškozeným totiž navíc ani nevznikla. SMS zprávy nic nevyvolaly a ani se nepodařilo prokázat, že jejich autorem je obviněný. K bodu 5 b) rozsudku nalézacího soudu uvedl, že z textu, do skutkové věty vtěleného a citovaného dopisu, zaslaného F. H., rozhodně nelze dovodit naplnění všech znaků zločinu vydírání. V dopise není žádná zmínka o násilí, ani hrozba něčím, co by byl nucen poškozený učinit a strpět, a to ani v daném čase, ani v budoucnu. Není ani zjevné, co by měl údajně poškozený konat či nekonat. Údajné jednání obviněného ve formě násilí či bezprostřední pohrůžky tak ve vztahu k poškozenému naprosto absentuje. K bodu 5 a) rozsudku nalézacího soudu uvedl, že ač je označen za pisatele SMS zprávy, tak z jejího doslovného přepisu nelze zjistit, kdo je jejím autorem. Z textu zprávy nelze ani dojít k závěru, co má či musí údajně poškozený ve skutečnosti udělat. Ze skutkové věty pod bodem 4 a) rozsudku nalézacího soudu není patrné naplnění objektivní stránky dokonaného trestného činu – útoku na veřejného činitele, kterého se měl úmyslně dopustit na policejním orgánu. Tento orgán se vůči obviněnému choval naprosto nevybíravě a mimo své pravomoci, které navíc porušoval. Ze skutkové věty pod bodem 4 a) rozsudku nalézacího soudu, kde byl uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství, s cílem působit na veřejného činitele, odkazuje na předchozí námitky a doplňuje, že pachatel, který tento skutek měl spáchat, nebyl doposud ztotožněn. Nadto společně ke všem skutkům, kde byl označen za organizátora, doplňuje, že pachatel nebyl nikdy ztotožněn, ačkoliv obviněný uvedl, kdo tímto pachatelem byl.
Z uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl nejdříve dle §265o odst. 1 tr. ř. a přerušil vykonatelnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 90/2016 v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 1 T 27/2014, a poté rozhodl dle §265k odst. 1 tr. ř. a zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 10 To 90/2016 a případně i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 1 T 27/2014 a přikázal v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze, či Krajskému soudu v Praze, dojde- li ke zrušení i jeho rozhodnutí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále k uvedeným námitkám uvedl, že uplatněným dovolacím důvodům odpovídají pouze zčásti. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. podotkl, že obviněný nijak nekonkretizuje, jakým způsobem měl být odňat svému zákonnému soudci. Chybí zde i argumentace, v jakém směru by mělo být porušeno řádné určení zákonného soudce rozvrhem práce. Co se týče námitek ke změně složení senátu, je rozhodující, že na základě časově relevantních rozvrhů práce krajského soudu, kterými byl proveden důkaz v rámci veřejného zasedání o odvolání, resp. vzhledem ke změnám v rozvrhu, neshledal vrchní soud, že by došlo k odnětí obviněného zákonnému soudci. Za tohoto stavu považuje tuto námitku za zjevně neopodstatněnou. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ani v tomto případě obviněný neuvedl, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že předseda senátu byl v dané věci vyloučen z projednávání trestní věci. Rovněž tuto námitku tak lze dle názoru státního zástupce odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Stejně tak námitky řazené pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněné, jelikož obviněný sám udělil souhlas ke konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Důvody, jaké obviněného k takovému procesnímu stanovisku vedly, tj. jakési jeho vnitřní přesvědčení, však pod uvedený dovolací důvod nespadají. V dovolacím řízení nelze jakkoli přezkoumávat vlastní úvahu obviněného, směřující k jeho určitému procesnímu úkonu. Namítá-li pak obviněný v této souvislosti, že vrchní soud neprováděl v daném veřejném zasedání jím navrhované důkazy, jde o námitku, jež tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný směšuje hmotněprávně relevantní námitky s námitkami ryze skutkové povahy. Třebaže namítá existenci tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění soudů, nepředkládá zároveň relevantní argumentaci, v jakém konkrétním směru by měl být takový extrémní nesoulad dán. Za tohoto stavu pouze obecně formulovaná tvrzení, že nebylo prokázáno, že by se přisouzeného jednání dopustil, že skutková zjištění jsou pouhou spekulací poškozených a policejních orgánů atd., představují pouhou prostou polemiku se skutkovými závěry soudů. Takové námitky však pod uvedený dovolací důvod podřadit nelze. Obviněný u části přisouzeného jednání namítá, že v popisu jednotlivých skutků absentují základní zákonné znaky přisouzených skutkových podstat, přičemž ohledně dalších skutků opět tuto námitku jakkoli blíže argumentačně nepodložil. Namítá-li, že nebyl zjištěn přímý pachatel daných trestných činů, lze mu dle názoru státního zástupce v tomto směru přisvědčit, avšak tato skutečnost sama o sobě nijak nezpochybňuje jeho roli jakožto organizátora takto jinak zjištěné trestné činnosti. Pokud dále obecně namítá, že u „ohrožujícího“ deliktu je pojmově vyloučen pokus, není zcela jasné, jaké toto značně zavádějící tvrzení má vztah k projednávané trestné činnosti, která je svou povahou deliktem poruchovým. Zároveň nelze opomenout, že v případě, kdy byl uznán vinným účastenstvím na pokusu trestného činu, spočívalo nedokonání takového trestného činu pouze ve skutečnosti, že takovým jednáním obviněného a přímých pachatelů nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty, k jehož naplnění jejich jednání směřovalo. Státní zástupce se neztotožňuje ani s námitkou, že by v popisu skutku absentovala subjektivní stránka přisouzené trestné činnosti. V jednotlivých bodech výroku rozsudku je subjektivní stránka trestného činu jednoznačně uvedena, zejména slovním spojením - v úmyslu přinutit poškozené či příslušníka policie něco konat, něčeho se zdržet. Státní zástupce pak v dovolání opět postrádá podrobnější argumentaci, v jakém směru jsou tyto obsahově zcela jednoznačné formulace dle jeho názoru nedostatečné. Rovněž se neztotožňuje s námitkou ohledně nedostatečného vyjádření objektivní stránky, jelikož popsané a soudy zjištěné jednání obviněného zcela jistě naplňuje parametry pohrůžky násilí, popřípadě jiné těžké újmy, za které lze považovat i konkludentní jednání pachatele spočívající v naznačení další možné újmy, kterou poškozený utrpí, pokud se vůli pachatele nepodvolí.
K těmto námitkám navíc státní zástupce uvádí, že je obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se s těmito námitkami dostatečně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Pokud obviněný uplatnil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože předchozím řízením byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani dovolatelem uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného M. S.
Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpověď poškozeného J. K. a svědka L.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprokázání skutečnosti, že by se přisouzeného jednání dopustil obviněný), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se těmito námitkami pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný dále k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že v popisu jednotlivých skutků absentuje vyjádření zákonných znaků přisouzených skutkových podstat, tedy že v popisu skutků absentuje vyjádření jak subjektivní, tak objektivní stránky přisouzené trestné činnosti. Nejvyšší soud konstatuje, že vyjádření subjektivní stránky trestného činu je v popisu skutků zcela jednoznačné. V případě jednání pod bodem 1) výroku rozsudku jde o formulaci „v úmyslu přinutit poškozeného J. H. k zaplacení dluhu nejméně 15.000.000 Kč“, v případě bodu 2) „v úmyslu přinutit poškozenou H. Š. k zaplacení údajného dluhu ve výši 2.000.000 Kč“, u bodu 3) „v úmyslu přinutit poškozeného A. Ch. k zaplacení částky 21.000 Kč za opravu jeho osobního automobilu“, v případě jednání pod bodem 4) jde o formulaci „v úmyslu přinutit příslušníka Policie České republiky, poškozeného nprap. L. K., aby se zdržel důsledného prověřování případu“ a pod bodem 5) jde o formulaci „v úmyslu vynutit si zaplacení částky přesahující 15.000.000 Kč“.
Taktéž námitku obviněného, týkající se nedostatečného vyjádření objektivní stránky trestných činů, lze považovat za zjevně neopodstatněnou.
Trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 se dopustí ten, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele. Podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 se tohoto činu dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele. Zločinu vydírání se potom podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (podle §235 odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009) dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Objektem tohoto trestného činu je svoboda rozhodování vůbec. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opomenul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy.
Jak mimo jiné ve svém vyjádření uvedl i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, za konkludentní pohrůžku lze považovat vhození granátu popřípadě výbušného systému na pozemek poškozeného, a to tím spíše, pokud je takové jednání dále doprovázeno i výslovným požadavkem na určité plnění [viz bod 1) výroku o vině]. Stejně tak lze za takovou pohrůžku považovat rozbití oken, či iniciace výbuchu nástražného výbušného systému, doprovázené slovními výhrůžkami, když takové jednání směřovalo k působení na vůli poškozených [bod 2) výroku o vině]. Ani jednání obviněného pod bodem 3) z hlediska naplnění objektivní stránky přisouzeného trestného činu nevzbuzuje žádné pochybnosti, když v tomto případě obviněný jednoznačně hrozil způsobením těžké újmy spočívající v založení požáru. Rovněž v případě pod bodem 4) a) lze ze skutkových zjištění dovodit, že obviněným pronesené výhrůžky proti policistovi L. K. skutečně směřovaly k vyvolání dojmu, že v případě, že tento poškozený nezanechá jím prováděného šetření, mohl by „skončit“, což lze v daném kontextu interpretovat jako konkludentní pohrůžku újmou na zdraví. V případě bodu 4) b) pak jednání obviněného zjevně navazovalo na předchozí konkludentní pohrůžku ublížením na zdraví, přičemž obviněný již přikročil k násilí, aby tak své předchozí pohrůžce směřující proti výkonu pravomoci poškozeného jako policisty dodal důrazu. Stejně tak popis jednání pod bodem 5) dostatečně přiléhavě vyjadřuje pohrůžku násilí a jiné těžké újmy, spočívající např. ve způsobení požáru domu poškozeného. Lze tedy shrnout, že ve všech případech obviněný jednal ať už sám, nebo prostřednictvím dalších osob, v úmyslu působit na vůli poškozených s cílem, aby určitým způsobem jednali, tedy zejména aby uhradili pohledávky, popřípadě aby se zdrželi výkonu své pravomoci. Jak správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, roli obviněného jako organizátora trestné činnosti nezpochybňuje fakt, že nebyl zjištěn přímý pachatel trestných činů.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., pod který řadí námitku, že byl odňat svému zákonnému soudci, když v pořadí první zprošťující rozhodnutí ve věci učinila jiná předsedkyně senátu krajského soudu, než která ho uznala vinným, a to přesto, že původní předsedkyně senátu byla i nadále činnou soudkyní tohoto soudu. Nová předsedkyně senátu Mgr. Říhová navíc neprováděla žádné, natož řádné dokazování, jen toliko přečetla protokoly o hlavních líčeních, které konala zákonná soudkyně JUDr. Miláčková. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze uplatnit, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Nejvyšší soud pouze ve stručnosti uvádí, že touto námitkou se zabýval již soud odvolací, přičemž na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že obsazení senátu 1 T Krajského soudu v Praze bylo v souladu s platným rozvrhem práce krajského soudu. Podle rozvrhu práce tohoto soudu pro rok 2014 byla sice k trestnímu senátu 1 T zařazena předsedkyně senátu JUDr. Miláčková, nicméně podle rozvrhu práce krajského soudu pro rok 2016 už jako předsedkyně senátu 1 T figurovala Mgr. Říhová. Uvedenou námitku obviněného proto není možné považovat za důvodnou. Rovněž není možné shledat jako důvodnou námitku týkající se procesního postupu při provádění dokazování ve fázi řízení po změně složení senátu, tedy, že předsedkyně senátu Mgr. Říhová neprováděla žádné dokazování, jen toliko přečetla protokoly o hlavních líčeních, které konala zákonná soudkyně JUDr. Miláčková. K tomuto Nejvyšší soud pouze konstatuje, že dne 23. 2. 2016 byl Krajskému soudu v Praze k rukám Mgr. Říhové zaslán přípis obhájkyně obviněného JUDr. Hokeové, v němž uvádí, že po dohodě se svým klientem souhlasí s tím, aby byl přečten podstatný obsah protokolů o hlavním líčení včetně v něm provedených důkazů. Krajský soud tak postupoval způsobem, který je zákonem aprobován, přičemž s tímto postupem strany řízení navíc výslovně souhlasily.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že předseda senátu odvolacího soudu JUDr. Skoupý v dané věci nejednal nestranně a v souladu se zásadami spravedlivého procesu, naopak v předmětné věci jednal zaujatě, čímž naplnil ustanovení §30 odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze uplatnit, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Z této dikce je patrné, že zákon s možností podat dovolání z tohoto důvodu spojuje naplnění dvou podmínek, které musejí být dány současně. První z nich, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je dána tehdy, pokud rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu nebo předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Jde o orgán, který je z řízení vyloučen, a který ve věci samé vydal dovoláním napadené rozhodnutí. Druhou z podmínek je, že uváděná okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa anebo, že již byla dovolatelem před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle §31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Proto k uplatnění dovolacího důvodu zde nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Tímto dovolacím důvodem není ani skutečnost, že se na dřívějším stadiu řízení sice podílel vyloučený soudce, ale nikoli již na vlastním rozhodnutí ve věci samé (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II, 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s 3157).
Obviněný ve svém dovolání poukazuje na to, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, zpracované předsedou senátu JUDr. Skoupým, je ovlivněné snahou policie a státního zastupitelství jej za každou cenu potrestat, což deklaruje i anonymní email o tom, že se obviněný chystá natrvalo opustit Českou republiku.
Nejvyšší soud uvádí, že pokud obviněný namítá, že se do předmětné věci vměšují orgány policie, což v konečném důsledku ovlivňuje i samotného předsedu senátu JUDr. Skoupého, nekonkretizuje potom vůbec, v čem by takové vměšování mělo spočívat a v jakém směru by mělo zakládat podjatost rozhodujícího předsedy senátu. Poukazuje-li poté na anonymní e-mail, je nutno dodat, že vrchní soud se výslovně takovým dokumentem odmítl zabývat a v odůvodnění usnesení pouze uvedl, že soudy při své rozhodovací činnosti nemohou nijak přihlížet k anonymnímu podání, u kterého se lze jen dohadovat, nakolik relevantní mohou být tvrzení v něm uvedená, kdo je pisatelem a s jakým záměrem bylo takové anonymní podání soudu před jednáním zasláno. Z napadeného rozhodnutí tak nelze jakkoli dovodit, že by v postupu Vrchního soudu v Praze byly dány jakékoli věcně opodstatněné pochybnosti o objektivitě jeho rozhodování. Výše vznesené námitce obviněného proto nelze z uvedených důvodů přisvědčit.
Obviněný ve svém dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že odvolací soud projednal odvolání bez jeho přítomnosti a nevyhověl zásadním návrhům na doplnění dokazování. Jak vyplývá nejen z napadeného usnesení, ale i ze samotného obsahu dovolání, obviněný udělil souhlas ke konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Co se týče návrhů na doplnění dokazování obviněného, tyto byly posouzeny v odvolacím řízení před vrchním soudem, kde byly zamítnuty, jelikož vrchní soud shledal, že s ohledem na ty důkazy, které byly provedeny před soudem prvního stupně, je možno učinit závěr, že dokazování již bylo provedeno plně v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Obviněným namítané neprovedení navržených důkazů tedy odvolací soud odůvodnil, a nemohlo se tak jednat o tzv. důkazy opomenuté.
V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a), b), d) a g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Pokud je tedy dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a), b), d) a g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces tak může učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný, obviněným namítaný, extrémní rozpor. Zjištění soudů mají jasný obsahový základ především ve výpovědích svědků J. K. a J. H., které mají oporu i v ostatních provedených důkazech, především ve výpovědi samotné poškozené Š. a které soud považuje v kontextu ostatních zjištěných skutečností a důkazů v této věci opatřených za věrohodné, dále ve výpovědi poškozeného Ing. arch. A. Ch. a svědků N. a N. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jako dovolací soud důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Z hlediska rozhodnutí o podaném dovolání je podstatné to, že oba soudy jasně, srozumitelně, přehledně, ověřitelně a zejména logicky vyložily své hodnotící úvahy, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Je tedy možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný M. S. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkových podstat trestných činů, uvedených ve skutkové větě daného rozsudku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného M. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 8. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu