ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.1608.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 1608/2016-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2017 o dovolání, které podal obviněný R. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 3 To 95/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 1/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 10 T 1/2012, byl obviněný R. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to mu byl podle §240 odst. 3, §43 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání pěti let podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. 100 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
2. Podle §229 odst. 1 tr. řádu soud odkázal poškozenou obchodní společnost Philip Morris Products S. A., se sídlem ve Švýcarsku, Quasi Jeanrenaud 3, Neuchatel, 2000, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Uvedené trestné činnosti se obviněný R. B. dopustil tím, že společně s již odsouzenými K. S. a V. V. D. připravili distribuci neznačených padělků cigaret Marlboro z Portugalska na území České republiky, která měla být realizována dalšími osobami vietnamské národnosti, za účelem jejich následné distribuce v úmyslu se obohatit nepřiznáním a nezaplacením spotřební daně z tabákových výrobků a daně z přidané hodnoty, ačkoli byli nejméně srozuměni s tím, že tento „protiprávní“ dovoz vybraných výrobků, distribuce a následný prodej je nepovolený, porušuje daňové zákony, zejména §114 odst. 2, 3 a §116 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, když nebyly objednány a použity tabákové nálepky, přičemž objednávka tabákových nálepek plní funkci daňového přiznání podle zákona o spotřebních daních, a tedy nebyla vyměřena a zaplacena spotřební daň z tabákových výrobků a následně ani daň z přidané hodnoty , přičemž dovezli, přechovávali a nabízeli cigarety v počtu 1 950 000 kusů neoprávněně označené ochrannou známkou Marlboro, k níž přísluší výhradní právo společnosti Philip Morris Products S. A., a to tak, že odsouzený V. V. D. převzal dne 27. 1. 2010 v Portugalsku vzorky padělků cigaret s cílem tyto nabízet potenciálním vietnamským odběratelům, přičemž schůzku zprostředkoval telefonicky odsouzený K. S. s D. W. J., a kdy následně na několika setkáních mezi odsouzenými K. S. a V. V. D. a obviněným R. B. ve dnech 1. 2. 2010, 2. 2. 2010 a 3. 2. 2010, 8. 2. 2010, 10. 2. 2010, 12. 2. 2010, 19. 2. 2010 a 21. 2. 2010 dohodli podrobnosti nezákonného obchodu, zejména množství a cenu odebraných cigaret, včetně fyzické kontroly vzorků padělků cigaret, a kdy odsouzený V. V. D. v období nejméně od 15. 1. 2010 do 23. 2. 2010 nabízel padělky cigaret značky Marlboro z nezákonného dovozu potenciálním vietnamským odběratelům, čímž úmyslným společným jednáním způsobili České republice celkovou škodu na spotřební dani z tabákových výrobků a na dani z přidané hodnoty ve výši 5 190 120 Kč .
4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný R. B. odvoláním, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 3 To 95/2015, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný R. B. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Krtila. Tento mimořádný opravný prostředek založil na dovolacím důvodu uvedeném v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
6. Obviněný nejprve konstatoval, že byl uznán vinným pouze na základě „zájmových“ odposlechů telekomunikačních hovorů uskutečněných mezi ním a spoluobviněnými, resp. již pravomocně odsouzenými K. S. a V. V. D. Namítl, že tyto odposlechy jsou jedinými důkazy prokazujícími jeho vinu, přičemž „netvoří jasný řetězec důkazů navzájem na sebe logicky navazujících“. Dále uvedl, že podstatná část odposlechů vyvracejících jeho vinu byla zničena státním zastupitelstvím. Ze zničených odposlechů bylo přitom zřejmé, že pokud hovořil o „fotbalistech“, resp. např. o „kožených fotbalistech“ myslel tím kožené opasky a jiné zboží, nikoliv padělané cigarety, což bylo podle něj prokázáno i výslechem svědka M. N. Odvolací soud tedy podle něj pochybil při hodnocení provedených důkazů. S ohledem na výše uvedené obviněný dospěl k názoru, že bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Jakožto osoba politicky a veřejně činná poznamenal, že se ke skrývání skutečných názvů uchýlil proto, aby nebylo zřejmé, že nad rámec své činnosti obchodoval také s nejrůznějšími komoditami. Závěrem svého dovolání obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a aby jej sám zprostil obžaloby, případně aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
7. Na základě výzvy k odstranění vad dovolání (pro nesplnění náležitostí §265f odst. 1 tr. řádu) obhájce R. B. Mgr. Martin Krtil zaslal prostřednictvím datové sítě do datové schránky Nejvyššího soudu (prostřednictvím Městského soudu v Praze) podání nazvané jako „doplnění dovolání ze dne 6. 7. 2016 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 3 To 95/2016“, v němž výslovně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu na základě něhož napadl uvedené rozhodnutí odvolacího soudu. Obviněný dále doplnil dovolání o fakta týkající se uskutečněných přestupů českých fotbalistů do Vietnamu, které již částečně zrealizoval, avšak díky zahájení trestního stíhání, již nestačil dokončit v možném rozsahu.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného R. B. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumíra Crhy (dále jen „státní zástupce“). V úvodu svého podání k nastíněné dovolací argumentaci nejprve uvedl, že i přesto, že je formálně založena na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, není z jejího obsahu patrno, jakým způsobem byl tento dovolací důvod naplněn, protože dovolatel pouze citoval jeho obě zákonné alternativy. Podle státního zástupce si lze domýšlet, zda se uvedený dovolací důvod neměl spíše vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze, a zda obviněný nechtěl usnesení odvolacího soudu napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu. Obviněný však fakticky nesouhlasil jen s učiněnými skutkovými zjištěními, zejména opakoval svoji obhajobu uplatněnou již v odvolání, že o pašování cigaret nic nevěděl, a bez již zničených odposlechů nelze vyloučit, že s ostatními hovořil o skutečných fotbalistech. Obsahově se tak obviněný dožadoval užití zásady in dubio pro reo, aniž by ovšem na tuto procesní zásadu výslovně odkázal. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonem vymezeného dovolacího důvodu.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného obsahuje veškeré náležitosti a byly splněny i všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení v této věci. Poté se zabýval konkrétními námitkami z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je možné úspěšně uplatnit v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že vytýkaná vada napadeného rozhodnutí musí spočívat v porušení hmotněprávního ustanovení trestního zákoníku či jiné právní normy, kterou je nutné použít při zkoumání trestní odpovědnosti obviněného z pohledu hmotněprávních podmínek trestnosti činu. Totéž platí u jiné skutkové okolnosti, která by mohla být soudy nesprávně posouzena podle jiného ustanovení příslušné hmotněprávní úpravy, než jaká na ni dopadala. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, ani procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod., neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento dovolací důvod může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotněprávní charakter. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku.
10. Výhrady obviněného, jež uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nesměřovaly proti hmotněprávním vadám napadeného rozhodnutí, ale jejich podstatou je nesouhlas s vyhodnocením obsahu odposlechů telefonních hovorů mezi ním a ostatními původně spoluobviněnými, které podle něj byly jedinými důkazy prokazujícími jeho vinu. Jinými slovy obviněný R. B. založil svoji dovolací argumentaci v zásadě na jediné námitce, podle níž nemůže být trestně odpovědný za jednání popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, když v žádném ze zaznamenaných telefonních hovorů výslovně z jeho úst nezaznělo, že se pod výrazem „fotbalisti“ skrývaly padělky cigaret značky Marlboro. Taková výhrada nejenže nespadá pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod [srov. §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu].
11. Je tudíž zcela zřejmé, že obviněný ve skutečnosti dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v porušení procesních pravidel upravujících získávání a hodnocení důkazů a zajišťování skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí (zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu a ustanovení §88 tr. řádu). Obviněný tak svoji dovolací argumentaci založil na procesním, nikoliv hmotněprávním základě. V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že procesní námitky lze vznášet v rámci jiných dovolacích důvodů, než který dovolatel uplatnil [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007]. Jejich použitelnost však v posuzované věci nepřipadá v úvahu, neboť dovolatel nevytkl napadenému rozhodnutí žádnou takovou vadu, která by případně odpovídala označeným důvodům dovolání. Nejvyšší soud proto nemohl na podkladě vytčeného procesního pochybení spočívajícím v existenci jediného druhu důkazního prostředku přezkoumat napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, ani jemu předcházející řízení.
12. Zcela nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že v průběhu trestního řízení soudy prvního i druhého stupně obezřetně a pečlivě přistupovaly k vyhodnocení provedených důkazů - odposlechů telefonních hovorů, a to i ve vazbě na další osoby, které v nich vystupují a byly za tutéž trestnou činnost již v této věci pravomocně odsouzeny. Přestože soudy založily závěr o vině dovolatele ve svém souhrnu takřka výlučně na záznamech telekomunikačního provozu, utvářejí tyto z pohledu Nejvyššího soudu jednotu, která je ucelená a tvoří logickou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které umožňují učinit nezpochybnitelný závěr o vině obviněného. Dovolací soud se ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, které uzavřely, že slovo „fotbalisti“ představuje v zaznamenávané konverzaci zajištěné padělky cigaret, pomocí něhož obviněný R. B. zastíral skutečnou povahu „obchodní“ činnosti, na niž se podílel, tj. nezákonného a nezdaněného dovozu cigaret do České republiky, což ostatně dokazuje i samotné tvrzení obviněného, že šifry „fotbalisti“ skutečně užíval, a to pro zastření jím zmiňovaných obchodů, které „jako osoba politicky činná“ realizoval. Je rovněž třeba jednoznačně odmítnout tvrzení obviněného, že soudy vybraly z provedených důkazů pouze ty odposlechy, které svědčí v jeho neprospěch. Přestože v dané věci tvoří záznamy telefonních hovorů mezi osobami, které participovaly různým způsobem na trestné činnosti, stěžejní důkazní prostředky osvědčující zapojení obviněného R. B. do společné trestné činnosti, soudy vyhodnotily zaznamenanou komunikaci ve spojení s dalšími zjištěními orgánů činných v přípravném řízení, jak jsou zachyceny v listinné podobě. Jedná se zejména o cestu K. S. do Portugalska za účelem opatření vzorků neoznačených cigaret, stejně tak řidiče R. A. následně najatého V. H. za účelem přepravy cigaret do České republiky, záznamů o sledování jízdy s nelegálním zbožím a jeho překládání v objektu areálu společnosti L + K, s. r. o., obviněnými K. S., V. H. a R. A., kde bylo bezprostředně poté zajištěno orgány policie. K tomuto Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu dodává, že sama skutečnost, že k usvědčení obviněného z trestné činnosti došlo pouze na základě důkazního prostředku určitého typu, v tomto případě odposlechů telefonních hovorů, nezakládá porušení jeho základních práv, tj. ani práva na spravedlivý proces (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS. 666/09, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 50/08).
13. K námitce, že soudy neprovedly obhajobou navržené důkazy, je vhodné připomenout, že soud není zásadně povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu stran (tj. i ze strany obžaloby). Pokud v průběhu trestního řízení došlo k zamítnutí návrhů obhajoby, aby byly v hlavním líčení přehrány všechny opatřené odposlechy obviněného, bylo tak učiněno z důvodu jejich nadbytečnosti, účelovosti a obstrukčnosti. Navíc obhajoba měla možnost u odročeného hlavního líčení předložit či označit ty záznamy telekomunikačního provozu, které považovala za klíčové, avšak od tohoto požadavku nakonec sama ustoupila. Následně v hlavním líčení po vrácení věci Vrchním soudem v Praze již nevznesla další požadavky na doplnění dokazování. I přestože jsou odposlechy telefonních hovorů obviněného důkazy nepřímými, tyto ve svém souhrnu tvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu, navzájem se doplňují, navazují na sebe, a k prokázané trestné činnosti jsou v takovém příčinném vztahu, že umožňují učinit nejen závěr o pachatelství obviněného R. B., ale současně také vylučují reálnou možnost, že by se mohlo jednat o jinou osobu. V projednávané věci nejde ani o případ opomenutých důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 6 Tdo 272/2008, usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 3046/08). Obviněný R. B. tak byl z trestné činnosti usvědčen řadou poměrně obsáhlých a výmluvných záznamů z odposlechů telekomunikačních hovorů, jejichž hodnocení se obecné soudy velmi podrobně a objektivně věnovaly. Vyhodnocení odposlechů obviněného je přitom posuzováno v celkovém kontextu reálného jednání spoluobviněných, kteří byli zachyceni prostřednictvím videodokumentace při překládání padělků cigaret do nákladního automobilu, v němž bylo při následném ohledání zajištěno celkem 1 950 000 kusů padělků cigaret značky Marlboro, k jejichž vydání byl odsouzený K. S. poté vyzván. Odůvodnění rozhodnutí soudů, především pak soudu prvního stupně, opřené o skutkový stav zjištěný na základě jím učiněných zjištění vyplývajících z nepřímých důkazů nelze tedy a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by soud učinil na základě důkazů přímých, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 426/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 7 Tdo 438/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 260/06).
14. Tvrzení obviněného, že z provedených odposlechů byly tendenčně vybrány pouze ty, které svědčily v jeho neprospěch, přičemž podstatná část odposlechů vyvracejících jeho vinu byla státním zastupitelstvím zničena, nemá oporu v obsahu trestního spisu; navíc jestliže obviněný tuto výtku nevznesl během některého z hlavních líčení, jehož se účastnil intervenující státní zástupce, který se k argumentu o účelovém zničení důkazních prostředků mohl vyjádřit. Tuto verzi své obhajoby obviněný prvně namítl až ve svém podání označeném „odůvodnění odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 10 T 1/2012“. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nelze dovodit absolutní právo obviněného na zpřístupnění veškerých pořízených záznamů telefonních hovorů, tzn. i těch, o něž se trestní stíhání žádným způsobem neopírá, resp. nemají k němu žádný, případně relevantní vztah. Opačný postup by zpravidla vedl k možnému ohrožení dalších společenských a individuálních zájmů a navíc by vedl k neúměrnému prodlužování trestního řízení. Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení vyčlenily k procesnímu použití jen důkazně relevantní část pořízených záznamů telefonních hovorů (aniž by však byla fakticky a nepochybně obhajobou prokázána), nelze bez dalšího považovat za zásah do základních práv obviněného, resp. práva na obhajobu, a to ani tehdy, pokud by došlo ke zničení nerelevantních záznamů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 666/09). Za neoprávněný zásah do důkazního prostředku proto nelze bez dalšího považovat ani komprimace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu opatřený podle §88 tr. řádu tak, aby na něm byly zachyceny jen ty části, které mají vztah k projednávané trestní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, publikované pod č. T 1208, v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, v sešitu 57, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2009).
15. Na základě uvedeného lze tedy uzavřít, že postup soudů nižších stupňů při hodnocení provedených odposlechů telefonních hovorů obviněného R. B. je možné označit za správný a odpovídající zákonu, přičemž obviněného bylo možné na jejich podkladě uznat vinným.
IV. Závěrečné shrnutí
16. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak byl obviněným uplatněn jen formálně, ve skutečnosti nelze obsah dovolání podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť směřoval výlučně proti skutkovým zjištěním, s nímž obviněný nesouhlasil, a nikoli proti právnímu posouzení činu.
17. Nejvyšší soud proto neshledal obsah dovolání obviněného R. B. relevantní uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného než zákonného důvodu, aniž mohl přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i jemu předcházející řízení. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 1. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu