ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.743.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 743/2017-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. L. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 14 To 181/2016, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 26/2015, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 14 To 181/2016, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 T 26/2015.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Pardubicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 T 26/2015, byl obviněný M. L. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, který spočíval v tom, že v období od března 2009 do března 2012 jako předseda představenstva a později člen představenstva obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., IČ: 25258290, převedl z bankovního účtu této obchodní společnosti na svůj bankovní účet postupně dne 28. 3. 2009 finanční částku 35 000 Kč, dne 24. 3. 2011 47 900 Kč, dne 26. 4. 2011 59 000 Kč, dne 24. 5. 2011 56 000 Kč, a na účet své manželky D. L., k němuž má obviněný od 10. 11. 2010 zřízeno dispoziční právo, převedl z bankovního účtu uvedené obchodní společnosti dne 28. 3. 2011 28 300 Kč, dne 26. 4. 2011 25 000 Kč a dne 24. 5. 2011 25 000 Kč, přičemž se všemi převedenými finančními prostředky naložil blíže nezjištěným způsobem, dále z účtu obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., převedl dne 15. 7. 2009 20 000 Kč, dne 19. 8. 2009 20 000 Kč, dne 26. 10. 2009 20 000 Kč, dne 24. 11. 2009 ve dvou případech celkem 40 000 Kč, dne 8. 12. 2009 20 000 Kč, dne 15. 12. 2009 30 000 Kč, vše na účet Finančního úřadu jako úhradu daně z prodeje nemovitosti za plátce daně M. R., sestru obviněného, která obviněnému a jeho manželce prodala nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. ... vedeného u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, dále obviněný poté, co dne 21. 6. 2010 byla na účet obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., připsána částka ve výši 3 000 000 Kč, ve dnech 23. 6. 2010, 24. 6. 2010 a 28. 6. 2010 postupně z účtu této obchodní společnosti převedl částky 600 000 Kč, 1 000 000 Kč a 900 000 Kč na svůj bankovní účet, z něhož v hotovosti vybral celkem 450 000 Kč a dne 19. 7. 2010 přeposlal celkem 2 000 000 Kč na jiný svůj téhož dne založený bankovní účet, ze kterého postupně od 23. 7. 2010 do 3. 11. 2010 vybral celkem 2 005 826 Kč, což učinil v době, kdy obchodní společnost Podílová obchodní, a. s., již 8 měsíců nevyvíjela jakoukoli činnost, a převedené peněžní prostředky použil pro svou potřebu a nikoli pro podnikatelské účely ve prospěch poškozené obchodní společnosti, čímž způsobil Podílové obchodní, a. s., celkovou škodu 2 697 900 Kč. Za to byl obviněnému uložen podle §220 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Současně okresní soud obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil podle svých sil nahradit v průběhu zkušební doby škodu, kterou trestným činem způsobil, a podle §228 odst. 1 tr. řádu mu ložil povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti škodu ve výši 2 697 900 Kč. Poškozenou obchodní společnost Podílová obchodní, a. s., odkázal soud se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. řádu.
2. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný M. L. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 14 To 181/2016, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
3. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích podal obviněný M. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
4. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil zejména vznik škodlivého následku na majetku obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s. Zopakoval svou obhajobu z předcházejících stadií trestního řízení, že mezi ním a touto obchodní korporací byla vyrovnaná bilance, cítil se vinen nanejvýše chybně vedeným účetnictvím. Takové jednání však nelze právně kvalifikovat jako přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku. Rovněž opakovaně zdůrazňoval, že obchodní společnost Podílová obchodní, a. s., nepoškozoval, ale naopak se pokračování v podnikání snažil po celou dobu podporovat i ze svého osobního, resp. rodinného majetku. Nejprve v roce 2009 nechal kupce své chaty v S. bzaslat celkovou kupní cenu 1 100 000 Kč ve třech splátkách na účet obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., dále vložil do majetku poškozené akciové společnosti 150 000 Kč, které mu dala jeho sestra na uhrazení daně z převodu nemovitostí, a v době, když na peněžním účtu této obchodní společnosti byly nějaké prostředky, teprve uhradil příslušnou daň v jednotlivých splátkách. Nejvýrazněji na úkor svého osobního majetku pomohl obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., pokud ji zbavil závazků ve výši přes 9 milionů Kč. Dosáhl toho tím, že zřídil zástavní právo ke dvěma svým pozemkům v katastrálním území Č. z. B., a dále pak tyto pozemky prodal dne 16. 4. 2012 tzv. „pod cenou“ obchodní společnosti Iron Tiger Company, a. s., za pouhých 2 179 753 Kč (odhadní cena podle České spořitelny z roku 2007 činila 7 850 000 Kč). Aby Podílová obchodní, a. s., mohla pokračovat ve svém podnikání, krátil svůj majetek v její prospěch a jestliže si v červnu 2010 zaslal z účtu této obchodní společnosti na svůj účet 2,5 mil. Kč, jednalo se o kompenzaci za jím poskytnuté finanční prostředky v předcházejícím období. V souvislosti s odčerpanou částkou 2,5 mil. Kč dovolatel předložil dva možné postupy, jimiž by podle jeho názoru neporušil účetní ani jiná administrativní pravidla, ale ekonomický výsledek by podle jeho slov byl shodný s tím, jak je obsažen v popisu skutku odsuzujícího rozsudku. Jednak mohl na částku 2,5 mil. Kč uzavřít s obchodní společností smlouvu o půjčce a následně svůj závazek vůči Podílové obchodní, a. s., splnit započtením proti své pohledávce za touto akciovou společností vzniklé tím, že zastavením a prodejem svých pozemků dosáhl zániku jejího dluhu přesahujícího 9 mil. Kč. Další případ, jak obviněný mohl postupovat, aniž by si přivodil trestní stíhání, spatřoval v prodeji svých nemovitostí obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., za 2,5 mil. Kč, protože tehdy by převedené peníze představovaly kupní cenu a s nakoupenými pozemky by Podílová obchodní, a. s., mohla dosáhnout zániku svých závazků přesahujících 9 mil. Kč, jak to ve skutečnosti učinil dovolatel.
5. Své pochybení připustil obviněný M. L. pouze v tom směru, pokud neuzavřel on jako fyzická osoba s obchodní společností Podílová obchodní, a. s., příslušné smlouvy o půjčkách, popř. nesepsal dokumenty prokazující, že převáděné peníze představovaly vrácení fakticky poskytnuté půjčky. Dodal však, že takové listiny byly v dané věci pouhými formalitami, a to vzhledem k tomu, že by obě smluvní strany zastupoval obviněný na jedné straně jako předseda, resp. člen představenstva Podílové obchodní, a. s., a na druhé straně jako fyzická osoba.
6. Obviněný dále odmítl tvrzení odvolacího soudu, že by byl jediným akcionářem Podílové obchodní, a. s., na druhou stranu připustil, že i pokud by tomu tak skutečně bylo, nesouhlasí s argumentem soudů, že vkladem částky 1,1 mil. Kč do akciové společnosti sledoval jako její jediný akcionář výhradně svůj vlastní profit. Tímto způsobem zpochybnil také závěry soudů o jeho úmyslu dosáhnout uvedenými transakcemi vlastní prospěch. K tomu poukázal zejména na již zmíněné vklady finančních prostředků z jeho osobního vlastnictví a prodej jím vlastněných nemovitostí pod jejich reálnou hodnotou, což svědčí o pravdivosti jeho obhajoby spočívající ve snaze nikoli akciovou společnost poškodit, naopak činil tak veden záměrem ji pomoci, a to i na svůj vlastní úkor. Současně upozornil na podle něj nepřijatelný způsob odůvodnění odvolacího soudu, pokud ten (stejně jako předtím soud prvního stupně) zdůrazňoval oddělitelnost majetku dovolatele a obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., avšak zároveň obviněnému vytýkal, že akciovou společnost přivedl do záporných čísel, a o zánik dluhu Podílové obchodní, a. s., pak usiloval proto, že tím sledoval v podstatě svůj vlastní prospěch jako majitele podnikatelského subjektu a beztak jen napravoval, co sám způsobil chybným manažerským řízením.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích a aby buď podle §265l odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně k „dalšímu řízení“, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. řádu zprostil obviněného obžaloby.
III. Vyjádření k dovolání
8. K podanému dovolání obviněného M. L. se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Yvona Antonínová (dále jen „státní zástupkyně“). Úvodem konstatovala, že veškeré dovolací námitky obviněný uplatnil již před soudy prvního a druhého stupně, které se s nimi náležitě vypořádaly, zejména pak odvolací soud. Pokud obviněný odčerpal z účtu obchodní společnosti 2,5 mil. Kč, jednalo se podle státní zástupkyně o neoprávněný převod, jímž byla výrazně zhoršena hospodářská situace akciové společnosti, s jejímž majetkem měl povinnost nakládat s péčí řádného hospodáře. Obdobně jako soudy obou stupňů také státní zástupkyně odmítla námitky dovolatele, podle nichž si pouze bral zpět, co do obchodní společnosti vložil. Zdůraznila, že obviněný M. L. jednal současně také jako vlastník obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., již zavázal k úhradě závazků, které nakonec nebyla schopna splácet, a ekonomické potíže akciové společnosti tedy musel jako její vlastník řešit, což učinil. Podobně se státní zástupkyně vypořádala také s námitkou vkladu peněžních prostředků z prodeje chaty v S., kterou dovolatel vlastnil jako fyzická osoba. Za podstatné státní zástupkyně označila to, že obviněný převáděl z účtu akciové společnosti finanční prostředky zcela neformálně, libovolně, podle svého uvážení a nakládal s nimi zjevně jinak, než ve prospěch obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., čímž porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Rovněž upozornila na chování obviněného, který přistupoval k majetku obchodní korporace jako ke svému majetku a nerespektoval tak nezávislost majetku akcionáře na majetku akciové společnosti.
9. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného M. L. jako zjevně neopodstatněné.
10. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno k případné replice obviněnému, který této možnosti do doby rozhodnutí o dovolání nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
12. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů obsažených v §265b odst. l písm. a) až l), odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly, v opačném případě vede dovolání s pouze formálním odkazem na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů k odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod č. T 420 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
13. Obviněný M. L. opřel své podání o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je možné uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může záležet i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
14. Deklarovanému dovolacímu důvodu v podobě vady v užití hmotného práva formálně odpovídala námitka proti naplnění zákonného znaku škody skutkové podstaty přečinu podle §220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy mohl na jejím podkladě přezkoumat napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu a zjistil, že se jedná o námitku důvodnou.
b) K námitce nesprávného právního posouzení vzniku škody
15. Zásadní nesouhlas vyjádřil obviněný M. L. se závěry soudů obou stupňů, pokud ho vinily ze způsobení škody obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s. Základním argumentem, který dovolací soud shledal s ohledem na deklarovaný dovolací důvod právně relevantním a který předložil obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku, tedy bylo zpochybnění vzniku škodlivého následku v důsledku převodů finančních prostředků z účtu akciové společnosti tak, jak jsou uvedeny v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jak dovolatel opakovaně v průběhu celého trestního řízení připomínal, z dosahu Podílové obchodní, a. s., peníze pouze neodstraňoval, ale také do jejího majetku některé prostředky vložil, a to zejména v roce 2009 částku 1,1 mil. Kč z prodeje rodinného majetku - rekreační chaty v S. Dále se jednalo o 150 000 Kč, které obchodní společnosti svěřila jeho sestra s tím, aby uhradil daň z převodu nemovitosti za ni jako plátce této daně. U některých drobnějších částek, které jsou označené příjmovými pokladními doklady, se jednalo o vrácené půjčky, a v neposlední řadě ve prospěch akciové společnosti nakládal s hodnotou dalšího nemovitého majetku rodiny v Č. z. B., jejichž prodejem pod cenou docílil zániku závazků obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., přesahujících 9 mil. Kč.
16. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je patrno, že připustily reálný podklad argumentům jak o akceptaci částky 1,1 mil. Kč do majetkové sféry akciové společnosti, tak o prodeji pozemků v Č. z. B. spojeného se zánikem závazků akciové společnosti (srov. str. 10 rozsudku okresního soudu a str. 6 a 1. odstavec na str. 7 usnesení krajského soudu), avšak ani jeden ze soudů k těmto skutečnostem nepřihlédl v rámci hodnocení důkazů a nijak se nevypořádal s jejich vlivem na předmětné odčerpávání peněz z majetku akciové společnosti. Přesněji řečeno, soud prvního stupně jim dokonce odmítl přiznat jakýkoli význam. Dále je soudy prvního i druhého stupně odmítly shodným argumentem, podle něhož obviněný jako vlastník obchodní společnosti hájil především své zájmy a nikoli zájmy a hospodářský profit této právnické osoby. Z níže uvedených důvodů nemohly takové úvahy soudů v dovolacím řízení obstát.
17. Okresní soud na straně 10 svého rozsudku konstatoval: „Není rozhodné, že obžalovaný poskytl akciové společnosti peněžní prostředky získané prodejem chaty na S. v celkové částce 1.100.000,- Kč v roce 2009 v platbách ve výši 380.000,- Kč, 270.000,- Kč a 450.000,- Kč, tedy ze svého výlučného majetku. Pro tuto věc není významná ani skutečnost, že obžalovaný zastavil smlouvou ze dne 17. 6. 2009 pozemky parc. č. ... a parc. č. ... v kat. území Č. z. B., obci P., zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj na LV č. ..., které byly v jeho soukromém vlastnictví, aby podle svých slov pomohl obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., jako zástavnímu dlužníkovi…není podstatná ani okolnost, že obžalovaný prodal pozemky parc. č. ... a parc. č. ... v kat. území Č. z. B. pod obvyklou cenou, jak se podávalo z provedeného listinného důkazu o odhadu obvyklé ceny pozemků ze dne 28. 3. 2007, vyhotoveného I. J. na žádost obžalovaného jako objednatele, kde byla obvyklá cena pozemků stanovena na částku 7.850.000,- Kč. Obžalovaný tvrdil, že pozemky prodal pod obvyklou hodnotou, aby poškozené obchodní společnosti pomohl. Ani tuto skutečnost však nelze vnímat jako rozhodující pro danou trestní věc.“ . Tato tvrzení okresního soudu je nutné vnímat nejen jako poněkud vnitřně rozporná, ale především nesprávná ve vazbě na ty významné okolnosti, které tvoří znaky skutkové podstaty protiprávního jednání, pro něž je v této věci vedeno trestní stíhání a podána obžaloba. Poskytnutí určitého majetku jiné osobě (fyzické či právnické) má bezpochyby vliv na to, jak následně bude nahlíženo na ty úkony, resp. jednání, při nichž dojde k přesunu aktiv opačným směrem. Není tudíž možné bez dalšího přehlížet, resp. považovat za „nepodstatné“, zda obviněný skutečně, ať formou právního úkonu, resp. právního jednání, nebo zcela neformálně vložil sám, nebo za něho jiná osoba finanční prostředky na účet obchodní společnosti a za jakým účelem tak učinil. Nelze totiž přehlédnout, že již okresní soud (následně explicitně soud odvolací) považoval obviněného za „věřitele“ Podílové obchodní, a. s., aniž by však bylo zřejmé, zda existoval skutečný právní důvod ke vzniku pohledávky obviněného vůči této obchodní společnosti, případně v jaké výši. Zásadní ovšem je, aby bylo najisto postaveno, co bylo právním titulem k majetkovým dispozicím, ať už učiněným ve prospěch akciové společnosti nebo na její vrub. Pokud by např. bylo zjištěno, že dovolatel poskytl Podílové obchodní, a. s., dar 1,1 mil. Kč, neměly by jeho námitky o nárocích na vrácení financí v tomto rozsahu opodstatnění. K takovému zjištění o obdarování obchodní společnosti obviněným však soudy dosud nedospěly a netvrdí to ani dovolatel. V případě, že finanční prostředky představovaly půjčku podnikající právnické osobě, nelze upřít nárok poskytovatele půjčky na její vrácení. Právě u částky 1,1 mil. Kč, jež byla po jednotlivých splátkách připsána na účet obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., ve dnech 28. 4. 2009, 29. 4. 2009 a 30. 4. 2009 (380 000, 270 000, 450 000, vše č. l. 379), potvrdil obhajobu obviněného telefonicky i jeden z kupců, J. P. (viz úřední záznam na č. l. 382). Je tedy zřejmé, že na uvedenou částku zřejmě neměla akciová společnost právní nárok a dovolatel tak naopak měl právo tyto prostředky požadovat zpět, neboť se jednalo o kupní cenu za rekreační chatu jeho a jeho manželky. Svědek J. P. ve zmíněném telefonickém rozhovoru ještě zmínil nevyřešenou otázku zástavního práva váznoucího na zakoupené nemovitosti. Způsob dosažení jejího výmazu v katastru nemovitostí by mohl ovlivnit nazírání na nároky obviněného na vrácení 1,1 mil. Kč za situace, pokud by bylo zjištěno, že se na splnění zástavou zajištěného závazku obviněného majetkově podílela i obchodní společnost Podílová obchodní, a. s. Pokud se však nezjistí, že tyto finanční prostředky obviněný použil pro jiné účely než pro podnikání akciové společnosti, jednoznačně by o tuto částku měla být snížena škoda způsobená Podílové obchodní, a. s. Za takové situace by totiž nebyla, alespoň v tomto rozsahu, vyvrácena jeho obhajoba, že se uvedená částka ve skutečnosti nikdy nestala majetkem akciové společnosti, obviněný pouze dal pokyn kupující straně, aby kupní cena za rodinnou nemovitost byla zaslána na účet Podílové obchodní, a. s., z něhož byl následně oprávněn tuto sumu požadovat zpět. Přestože poskytnutí firemního bankovního účtu namísto svého osobního či „rodinného“ nebylo v souladu s požadavky na vedení řádné účetní evidence a mohlo tak zkreslit minimálně pohyby na tomto účtu, nemohla taková obchodní operace sama o sobě způsobit škodlivý následek, resp. účinek ve smyslu trestního zákona. To vše za situace, kdy soud nezjistí v novém řízení jiný důvod, pro který obviněný takto postupoval a nenechal si zaslat kupní cenu za prodej chaty na vlastní účet, to znamená, že by faktickým záměrem obviněného bylo vlastní jednání ke škodě na majetku Podílové obchodní, a. s.
18. Shodně jako okresní soud se v odvolacím rozhodnutí vyslovil i krajský soud. Soudy obou stupňů kromě toho, že chybně nepřikládaly význam úkonům činěným dovolatelem jako fyzickou osobou ve prospěch akciové společnosti, argumentovaly na jednu stranu majetkovou samostatností právnických osob, avšak na druhou stranu přijaly svůj závěr o vině obviněného spočívající v „neoprávněném odstraňování“ majetku obchodní společnosti též na podkladě tzv. propojování majetkových struktur obou subjektů, tj. akciové společnosti a jejího jediného akcionáře. Obviněnému kladly k tíži, že jako „vlastník“ Podílové obchodní, a. s., jednal ve své podstatě ve svůj prospěch, pokud do této korporace vkládal jakákoli aktiva z osobního či rodinného majetku! V tomto ohledu si tedy jak soud prvního stupně, tak soud odvolací protiřečí a námitka dovolatele proti takovému protichůdnému způsobu argumentace vyjádřenému v odůvodnění obou soudních rozhodnutí je tudíž přiléhavá. Není možné tolerovat přístup, kdy je k prokázání viny využita soudní praxí i naukou uznávaná zásada oddělitelnosti majetku akciové společnosti od majetku jejího jediného akcionáře (srov. č. 41/2010 Sb. rozh. tr., č. 18/2006 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 5 Tdo 397/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 5 Tdo 41/2012, aj.) a současně je tentýž výklad ignorován, v obou případech k tíži obviněného. Nejvyšší soud musí zdůraznit svůj souhlas s požadavkem na dodržování pravidel o majetkové samostatnosti akciové společnosti, s jejímž majetkem nemůže ani jediný akcionář, který je současně statutárním orgánem, nakládat libovolně a se zjevným despektem k vedení řádného účetnictví, jak dlouhodobě činil právě dovolatel, a to i přes opakované výhrady ze strany externí účetní I. K. (viz č. l. 709 verte). Právě vzhledem k nutnosti pohlížet na majetek akciové společnosti jako na majetek cizí ze strany jediného akcionáře (stejně jako ze strany dalších osob), nelze stavět rovnítko mezi majetkovým prospěchem obchodní společnosti a jejím jediným akcionářem, což soudy v podstatě provedly, a je naopak nezbytné přiznat prostředkům vloženým do Podílové obchodní, a. s., obviněným povahu majetku odděleného od této obchodní společnosti a majetku, na jehož vrácení by měl či mohl mít vkladatel právní nárok.
19. Pokud se týká financí, které v celkové částce 2,5 mil. Kč dovolatel převedl na svůj soukromý účet, u této sumy si byl odvolací soud jistý již v prvním odvolacím řízení, že ji obviněný převedl neoprávněně a v rozporu s péčí řádného hospodáře. V účetnictví nebyl zjištěn jakýkoli právní důvod takového převodu, resp. převodů. Dovolatel se však hájí, že jednak již v r. 2009 nechal společnosti 1,1 mil. Kč (k tomu viz výše) a především, že si pro zajištění jejích závazků nechal zatížit vlastní pozemky zástavním právem a následně je prodal pod cenou, akciová společnost se zbavila závazků v hodnotě 9 mil. Kč a on přišel o zhruba 5 mil. Kč. Proto i tyto peníze převedl podle svého přesvědčení důvodně a po právu. Ani s touto jeho obhajobou se však soudy náležitě nevypořádaly, okresní soud ji odmítl stručně shrnuto tím, že prodej dovolatelových pozemků nemá pro trestní odpovědnost obviněného význam, obviněný touto transakcí sledoval své soukromé zájmy (viz str. 10 a 11 rozsudku). Následně krajský soud v odvolacím řízení dokonce připustil, že obviněný M. L. „…odbřemenil poškozenou společnost od dluhů ve výši zhruba 9 milionů Kč“ (srov. str. 6 usnesení odvolacího soudu), ačkoli takové jednoznačné tvrzení je obsahem trestního spisu přinejmenším zpochybněno (viz níže), a přesto z něho soud nevyvodil jiný závěr než ten, že obviněný tímto postupem chtěl ve svém vlastním zájmu zachránit vybavení bowlingové herny. Takový přístup, kdy je zaměňováno vlastnictví obchodní společnosti a jejího akcionáře, je, jak již bylo zdůrazněno v předcházejícím výkladu tohoto usnesení dovolacího soudu, neudržitelný.
20. Na soudu prvního stupně tudíž bude pečlivě se zabývat tím, jaké důsledky mělo zřízení zástavního práva na pozemky obviněného v katastrálním území Č. z. B. a jejich prodej v majetkové sféře akciové společnosti, tj. zda skutečně následkem tohoto prodeje došlo k zániku jejích závazků z leasingových smluv ve výši přes 9 mil. Kč. Nutno podotknout, že na podkladě dosud provedeného dokazování lze mít o takovém jednoznačném závěru pochybnosti. V první řadě nebylo najisto postaveno, jakou hodnotu pozemky skutečně měly. Dovolatel předložil odhad obvyklé ceny pozemků vyhotovený Českou spořitelnou (srov. hlavičkový papír odhadu založeného na č. l. 744 trestního spisu), který však výslovně neříká, zda bylo při určení ceny přihlíženo k zástavnímu právu ve prospěch obchodní společnosti EKVITA EURO, a. s., váznoucím na nemovitosti, jak vyplývá z přiloženého výpisu z katastru nemovitostí (ten umístěn ve spise mezi č. l. 748 a 749, tento list není očíslován). Dále z kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2012 založené na č. l. 821, jíž obviněný prodal nemovitosti v Č. z. B., je patrno, že k nim bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch České spořitelny, a ze zástavní smlouvy ze dne 17. 6. 2009 (č. l. 818) vyplývá, že již v r. 2009 vázla na nemovitostech dvě zástavní práva ve prospěch České spořitelny a od uzavření této zástavní smlouvy pak ještě ve prospěch Východočeské leasingové, spol. s r. o., a to tedy na zajištění závazku z leasingových smluv v celkové výši 11 197 785 Kč . Existence více zástavních práv k nemovitostem v Č. z. B. dokládá i text níže specifikované dohody ze dne 16. 4. 2012 založené na č. l. 521-522 trestního spisu (pod bodem 7 článku II. dohody se obviněný zavázal k zajištění výmazu všech zástavních práv váznoucích na pozemcích). Proto je Nejvyšší soud toho názoru, že ať už bude cílem soudu prvního stupně zohlednit dovolatelovu obhajobu, nebo ji vyvrátit, bude nutné reálnou hodnotou pozemků v Č. z. B. stanovit, jakož i okolnost, zda skutečně právě v důsledku prodeje těchto nemovitostí byly závazky Podílové obchodní, a. s., v nominální hodnotě přes 9 mil. Kč splněny beze zbytku. Také o této skutečnosti, jíž argumentoval obviněný, totiž vznikají pochyby. Na č. l. 521 a násl. trestního spisu je založena Dohoda uzavřená mezi Iron Tiger Company, a. s., Podílová obchodní, a. s., LUKA BOWLING, s. r. o., a J. L. ze dne 16. 4. 2012. Jejím předmětem bylo vypořádání vzájemných vztahů, jimiž se soudy zcela opomněly zabývat. Kromě dalšího byla na podkladě této dohody téhož dne (16. 4. 2012) uzavřena smlouva o postoupení pohledávek (č. l. 534), jíž obchodní společnost Iron Tiger Company, a. s., postoupila na Podílovou obchodní, a. s, pohledávky za Podílovou obchodní, a. s., v celkové hodnotě 9 024 626,50 Kč za cenu 1 360 000 Kč (která byla podle smlouvy uhrazena před jejím podpisem). Nabízí se otázka, zda až tento právní úkon nebyl důvodem zániku dluhu akciové společnosti, při správě jejíhož majetku měl obviněný porušit pravidla péče řádného hospodáře.
21. Ze shora zmíněné dohody ze dne 16. 4. 2012 je dále patrno, že jedna z jejích smluvních stran Podílová obchodní, a. s., se zavázala k tomu, že nechá vyloučit ze soupisu movitých věcí sepsaných soudním exekutorem JUDr. Milanem Broncem dne 9. 1. 2012 v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 8 EX 821/11 soubor věcí - technologické zařízení pro osmnácti dráhové bowlingové hřiště a že Podílová obchodní, a. s., vezme zpět svou žalobu vedenou Krajským soudem v Hradci Králové – pobočkou v Pardubicích pod sp. zn. 44 Cm 12/2010. Okresní soud bude muset zjistit podrobnosti předložené exekuce a zkoumat, zda Podílová obchodní, a. s., nemohla dosáhnout na hodnotný majetek zařízení bowlingového centra soudní cestou (k čemuž však nedošlo, neboť vybavení herny podle dohody z 16. 4. 2012 měla převést Iron Tiger Company, a. s., na LUKA BOWLING, s. r. o.), a vyvodit z toho příslušné právní závěry.
22. Samotný prodej pozemků v Č. z. B. by také neměl zůstat stranou pozornosti okresního soudu v rámci nového hlavního líčení. Kupní cenu ve výši 2 179 753 Kč obviněný M. L. neobdržel fyzicky či připsáním na účet, ale započetl ji proti pohledávce kupce - Iron Tiger Company, a. s., která mu (kupci) vznikla okamžikem jeho (dovolatelova) přistoupení k závazku obchodní společnosti LUKA BOWLING, s. r. o., jejímž společníkem a jednatelem byl otec obviněného J. L., přičemž tento závazek spočíval v úhradě kupní ceny 2 179 753 Kč za vybavení bowlingové herny (viz kupní smlouva na č. l. 526 a Dohoda o přistoupení k závazku na č. l. 525 trestního spisu). Na první pohled tyto transakce budí dojem, že zjednodušeně řečeno obviněný za pozemky nakoupil pro s ním spřízněnou osobou ovládanou obchodní společnost vybavení bowlingové herny, které však mělo reálně vyšší hodnotu, nežli byla kupní cena, když je tato společnost s ručením omezeným následně v listopadu roku 2013 prodala za kupní cenu 7,5 mil. Kč (srov. č. l. 541). Nejvyšší soud připomíná, že ohledně zjišťování skutkových okolností nemůže nahrazovat činnost soudů nižších stupňů zejména z důvodu zachování zásad ústnosti a bezprostřednosti, které mají velký význam pro následnou hodnotící činnost zejména soudu prvního stupně. Úkolem tohoto soudu, jakož i případně soudu odvolacího, bude důsledně se zabývat příkladmo zmíněnými skutečnostmi, které jsou již součástí trestního spisu, případně dalšími skutečnostmi, které vyjdou najevo v opakovaném hlavním líčení či veřejném zasedání. Následně po skončení dokazování ve věci s přihlédnutím ke všem výsledkům obsahu důkazních prostředků, musí soudy zvážit, jaký mají dopad na posouzení trestní odpovědnosti obviněného M. L., a zda bude možné akceptovat dovolatelem prosazovanou obhajobu ohledně poskytnutí svého osobního či rodinného majetku ve prospěch Podílové obchodní, a. s., případně, zda vůbec, resp. v jaké výši mu svědčilo právo disponovat majetkem této akciové společnosti ve svůj prospěch.
23. Co se týká stěžejní právní námitky dovolatele proti výši škody způsobené na majetku obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s., protože soudy nezohlednily aktiva do ní vložená (popř. půjčená obviněným), lze shrnout, že Nejvyšší soud ji shledal důvodnou. Za současného skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy, není možné učinit jednoznačný závěr, zda obviněný opravdu nakládal s pozemky v katastrálním území Č. z. B. výhradně ve prospěch akciové společnosti a ke své osobní škodě, jak tvrdil, popř. nelze ani ověřit jakou hodnotu nemovitosti měly a v jakém rozsahu sloužily, resp. byly prodány ku prospěchu kterých subjektů. Méně nepřehledná se jeví situace ohledně finančních prostředků obviněného obdržených prodejem rekreačního objektu v S., trestní spis neobsahuje podklad pro vyvrácení obhajoby v této její části, a pokud nenastane změna v důkazních prostředcích, bude nesporně nutné promítnout výši této částky zřejmě jen administrativně vložené na bankovní účet akciové společnosti (tj. bez právního důvodu) do právních úvah o rozsahu škodlivého následku jednání, za něž je obviněný stíhán.
c) K námitkám neodpovídajícím uplatněnému dovolacímu důvodu
24. Pro úplnost se Nejvyšší soud nad rámec dovolání vyjádří také k těm výhradám obviněného M. L., které nezpochybňovaly aplikaci hmotného trestního práva nebo jiné hmotněprávní normy, ale pouze ve vztahu k deklarovanému dovolacímu důvodu nepřípustně napadaly důkazy podložená skutková zjištění. V této části, v níž tedy dovolatel prezentoval svou verzi skutkového stavu, bylo dovolání zjevně neopodstatněné.
25. Pokud se pak týká peněžních prostředků v celkové výši 150 000 Kč, jimiž byla postupně z účtu Podílové obchodní, a. s., uhrazena finančnímu úřadu daň z převodu nemovitosti za plátce daně M. R. – sestru obviněného, Nejvyšší soud se ztotožnil se soudy obou stupňů. Ačkoli se dovolatel snažil přesvědčit soudy, že jeho sestra poskytla nejprve tyto finance Podílové obchodní, a. s., v trestním řízení nebyl obstarán (dosud) žádný důkazní prostředek, z něhož by vyplývalo, že obviněný či jeho sestra určitého dne vkládali určitou částku na bankovní účet obchodní společnosti. Příjmové pokladní doklady na 20 000 Kč s vyznačeným účelem „půjčka do firmy na daň z nemovitosti“ rozhodně vzbuzují silné pochyby o jejich pravosti, chybí jim základní náležitosti, jako např. od koho jsou peníze a podpis toho, kdo je přijal (srov. č. l. 2010, 211). Naopak výpisy z účtu a odchozí platby jednoznačně dokládají, že ve dnech 15. 7. 2009, 19. 8. 2009, 26. 10. 2009, 24. 11. 2009, 8. 12. 2009 a 15. 12. 2009 odcházely na účet finančního úřadu částky 20 000 Kč či 30 000 Kč (viz č. l. 363, 364, 365, 367, 368 a 369), což dovolatel ani nenamítal. Evidentně se jednalo o hrazení dluhu za jiný subjekt bez jakéhokoli právního důvodu a ke škodě na majetku obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s.
26. Ohledně jednotlivých drobných převodů, které obviněný uskutečnil na svůj účet a účet své manželky, lze odkázat na doplněk znaleckého posudku (č. l. 775 a násl.), kde u jednotlivých částek znalkyně vysvětluje, proč nejsou převody v pořádku, zejména se často vyskytuje stav, kdy obviněný si určitou částku převedl na svůj účet nebo své manželky a následně byl dodán příjmový pokladní doklad charakterizující účel platby jako vrácení půjčky. Je zvláštní, že obviněný se hájil mj. i tím, že transakce záměrně činil ve formě převodů z účtu, aby vše bylo transparentní, avšak údajné vratky probíhaly výlučně přes pokladnu, avšak nelze prokázat, že Podílová obchodní, a. s., skutečně fyzicky peníze obdržela, navíc na příslušných dokladech nebyly ani podpisy osob, které měly peníze převzít. Celkem měl takto obviněný na svůj účet převést 197 900 Kč (a sice ve dnech 28. 3. 2009, 24. 3. 2011, 26. 4. 2011 a 24. 5. 2011) a na účet své manželky 78 300 Kč (ve dnech 28. 3. 2009, 26. 4. 2011 a 24. 5. 2011), což koresponduje s listinnými důkazy (srov. výpisy z účtu na č. l. 370, 371, 372, 373). Také u těchto převodů tedy Nejvyšší soud nespatřoval na zjištěném skutkovém stavu ani právních závěrech z nich vyvozených nějaké nedostatky, avšak bude záviset na nově zjištěných skutečnostech učiněných soudy během opakovaného projednání obžaloby, zda nebude důvod považovat minimálně peníze převáděné po 28. 4. 2009 (tohoto dne připsána na účet Podílové obchodní, a. s., první část kupní ceny za chatu v S.) za oprávněné vrácení části vložených finančních prostředků.
27. Jestliže dovolatel upozorňoval na vadné odůvodnění soudu, který uvedl, že byl jediným akcionářem Podílové obchodní, a. s., vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o účelovou obhajobu obviněného. Ten u hlavního líčení jednak sám pronesl slova „ta firma je moje“ (č. l. 701 verte), otec J. L. u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 36 Cm 145/2007, vypověděl, že jeho syn M. L. se stal jediným akcionářem Podílové obchodní, a. s., (č. l. 497). Dále je ve spise založen ještě na č. l. 661 notářský zápis o rozhodnutí jediného akcionáře, podle něhož obviněný M. L. jako přítomný účastník prohlásil, že je jediným akcionářem Podílová obchodní, a. s. Sice ten samý zápis v jeho čl. II. sděluje: “jediný akcionář pan R. R.…“, což vzbuzuje jisté pochyby o osobě jediného akcionáře, ale jde o ojedinělou pochybnost oproti více ukazatelům naznačujícím, že jím byl reálně obviněný. V podstatě by dostačující byl už ten fakt, že fyzicky byl u notáře M. L., držel akcie a fakticky vykonával vůli jediného akcionáře on a nikdo jiný, což navíc zcela koresponduje s dalšími jeho vlastními výroky a také prohlášením jeho otce v rámci soudních řízení.
28. Zcela mimo rámec logického uvažování pak lze vyhodnotit tu část dovolání, kde se obviněný hájí, že kdyby Podílové obchodní, a. s., prostě pozemky prodal a pak si vybral oněch 2,5 mil., bylo by vše v pořádku a v podstatě by to vyšlo po ekonomické stránce nastejno. Tak to ale bezpochyby není, neboť v případě, jak postupoval dovolatel ve skutečnosti, se mu dostalo kromě z účtu poškozené akciové společnosti převedených 2,5 mil. Kč ještě kupní ceny 2 179 753 Kč od Iron Tiger Company, a. s., kterou však započetl, aby dosáhl přechodu vlastnického práva k vybavení bowlingové herny na LUKA BOWLING, s. r. o.
d) K dalším nedostatkům napadených rozhodnutí zjištěným v rámci dovolacího řízení
29. Okresní soud v Pardubicích postavil výrok o vině z významné části na znaleckém posudku znalkyně Ing. Boženy Skořepové, podle něhož převody peněz z účtu Podílové obchodní, a. s., prováděné obviněným M. L. byly účetně nepodložené a nebylo jich užito ve prospěch jmenované obchodní společnosti, některé účetní doklady měly být vyhotoveny až ex post, což potvrdila i účetní I. K. Znalkyně rovněž vyslovila svůj názor o účelovém vytvoření účetních dokladů (č. l. 823 verte). Úkolem soudů však bylo se se znaleckým posudkem vypořádat stejně jako s dalšími důkazními prostředky a okolnostmi a ne pouze převzít názory znalkyně, jíž ani nepříslušelo vyjadřovat se k právním závěrům (tvrdila, že doklady byly účelově vytvořené), ty měl na podkladě náležitého zhodnocení provedeného dokazování vyvodit soud. Aby soudy mohly uzavřít, že jednáním obviněného M. L. byla poškozena obchodní společnost Podílová obchodní, a. s., měly hodnotit i další důkazy a vypořádat se s obhajobou, jež trvala již v dřívějších stadiích trestního řízení na tom, že dovolatel vložil do akciové společnosti nemalé finanční částky jako soukromá fyzická osoba, které si zasloužil vrátit, což však ani jeden ze soudů neprovedl. Jak bylo podrobně rozvedeno výše, odůvodnění rozsudku okresního soudu i usnesení krajského soudu byla vnitřně rozporná, když se dovolávala majetkové samostatnosti obchodních společností a zároveň vyčítala dovolateli, že jako jediný akcionář vkládal své osobní finanční prostředky do akciové společnosti ve svém vlastním zájmu a nikoli v zájmu podnikatelského subjektu. Mnohé úvahy soudů jsou zcela nepřezkoumatelné, není zřejmé, k čemu při nich bylo přihlíženo, soudy vyvracely obhajobu zcela nedostatečnými a protichůdnými argumenty, což dovolací soud nemohl akceptovat. Nejvyššímu soudu není dále zřejmé, na podkladě kterých důkazních prostředků dospěl odvolací soud k právnímu názoru, že v případě převodu 2,5 mil. Kč se jednalo o bezúročnou půjčku společníkovi. K tomu lze navíc doplnit, že obviněný nebyl a dle zákonných specifik akciové společnosti ani nemohl být společníkem Podílové obchodní, a. s. V neposlední řadě pak Nejvyšší soud musí upozornit na popis skutku, který naprosto odpovídá zákonným znakům skutkové podstaty podle §206 tr. zákoníku, zejména pokud bylo shledáno, že „použil zmiňované finanční prostředky pro sebe“. O trestný čin zpronevěry se však podle odvolacího soudu nejednalo, když „nebylo dovozováno, že by si chtěl uvedené finanční částky přisvojit…“ (srov. str. 8 usnesení soudu druhého stupně). To však zjevně odporuje skutkovému stavu z popisu skutku a koneckonců i samotným vyjádřením obviněného, který na tom, že mu tyto peníze vlastně po právu náležely, postavil svou obhajobu.
30. Již shora dovolací soud vyjádřil nesouhlas se způsobem odůvodnění napadených rozhodnutí. Na tomto místě by rád zdůraznil apel na dodržování ustanovení §125 tr. řádu, které vymezuje zákonné požadavky na odůvodnění rozsudku vyneseného v trestním řízení. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. V případě, kdy odůvodnění neobsahuje konkrétní důkazy, nýbrž pouhé odvolání na obsah spisu, jakož i v případě, že je posuzované rozhodnutí soudu pro nedostatek důkazů a pro nesrozumitelnost nepřezkoumatelné, jsou právní závěry soudu porušením ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování, pročež nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod, jakož i s článkem 1 Ústavy České republiky (nález Ústavního soudu ze dne 6. března 1997, sp. zn. III. ÚS 271/96, uveřejněný pod č. 24 ve svazku 7 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
V. Závěrečné shrnutí
31. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 14 To 181/2016, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 T 26/2015, v celém rozsahu. Podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
32. Okresní soud v Pardubicích tak v intencích tohoto dovolacího rozhodnutí opětovně projedná trestní věc obviněného M. L. na podkladě podané obžaloby a znovu posoudí jeho trestní odpovědnost. Především bude nutné doplnit dokazování za účelem objasnění jeho námitek, že poskytl 1,1 mil. Kč ve prospěch Podílové obchodní, a. s., a zbavil tuto obchodní společnost jejích milionových závazků, protože není možné směšovat majetek akciové společnosti a jejího jediného akcionáře jako fyzické osoby. Jestliže nebudou tvrzení obviněného vyvrácena, bude nutné přiznat mu právo na vrácení majetkových hodnot, které dříve vložil sám, či je s jeho souhlasem zaslaly jiné osoby na účet obchodní společnosti Podílová obchodní, a. s.
33. Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§265s odst. 1, 2 tr. řádu).
34. Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě částečně důvodně podaného dovolání obviněného M. L. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu vzhledem k omezenému rozsahu dokazování v dovolacím řízení (viz §265r odst. 7 tr. řádu), rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 7. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu