ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1445.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1445/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2017 o dovolání, které podali obvinění A. K. , a L. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 7 To 75/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 128/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných A. K. a L. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 3 T 128/2015, byli obvinění A. K. a L. K. (dále též „obvinění“) uznáni vinnými přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se dopustili způsobem popsaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu.
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněná byla odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Obviněný byl podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti nahradit České republice, jejímž jménem jedná Česká správa sociálního zabezpečení, zastoupená Okresní správnou sociálního zabezpečení Frýdek-Místek, ve výroku rozsudku specifikovanou škodu.
3. Odvolání obviněných bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 7 To 75/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podali obvinění dovolání, v němž uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V úvodu podaného dovolání zdůraznili své konstantní stanovisko, že se souzeného trestného činu nedopustili, neboť nenaplnili všechny znaky jeho skutkové podstaty. Soudům nižších stupňů v této souvislosti vytkli, že se dostatečně nezabývaly všemi hmotně právními podmínkami trestnosti vzhledem ke skutečným výsledkům dokazování, jelikož naplnění subjektivní stránky trestného činu nebylo prokázáno bez důvodných pochybností, a pokud měl být způsoben nějaký následek, tak toliko jejich nedbalostním jednáním, které k naplnění subjektivní stránky v daném případě nepostačuje.
6. Dále obvinění namítli, že došlo k opomenutí a naprosto zásadních důkazů. Připomněli, že přípisem ze dne 10. 3. 2016 navrhovali výslech J. H., P. K. a M. K., přičemž se jedná o osoby, které by se měly vyjádřit k obchodní spolupráci s občanským sdružením Zelený pes. Podle obviněných se tak jedná o podstatnou skutečnost, kdy soud druhého stupně v rámci prvního zrušujícího usnesení nalézacímu soudu přikázal, aby se zabýval i finanční situací občanského sdružení, přesto však soud tyto důkazy nejen neprovedl, nýbrž ani neodůvodnil, proč tak neučinil. Soudu druhého stupně v daném kontextu vytkli, že se omezil na konstatování, že obhajoba po zrušení prvního (zprošťujícího) rozsudku nalézacího soudu nikde explicitně žádné důkazní návrhy neuvedla, přičemž takový výklad nelze přijmout, jelikož se blíží zásadám uplatňujícím se v civilním řízení a institutu tzv. koncentrace řízení. Podotkli, že opakovaně poukazovali na to, že výslech výše uvedených osob je zásadní, jelikož právě s těmito osobami mělo být jednáno o zásadních projektech, které měly mít významný podíl na financování občanského sdružení, přičemž zásadnost jejich výslechu je patrná z důkazního návrhu, podaného odvolání, jakož i z průběhu veřejného zasedání, kde to bylo zdůrazňováno obhájcem obviněných. Namítli proto, že pokud soudy nižších stupňů neuvedly skutkový důvod, proč shledaly navržené důkazy nadbytečnými, bylo tím naplněno procesní pochybení v podobě tzv. opomenutých důkazů. Opakovaně zdůraznili, že uvedení svědci měli s obviněným rozpracovaných mnoho projektů, které by odůvodňovaly stanovenou výši mzdy a rovněž její bezproblémové naplnění a následné vyplacení obviněnému.
7. V poslední části dovolání nadepsané „nedbalost“ opřeli svůj závěr o nedbalostním jednání o skutečnost, že obviněný nemohl vědět ani předpokládat, že se jeho zdravotní stav zhorší takovým způsobem, že nebude moci vykonávat svou pozici v občanském sdružení. Podotkli, že jedinou odpovědnou osobou, která může rozhodnout o schopnosti výkonu konkrétní práce, je lékař, takže soudům nižších stupňů vytknuli „nesprávné hodnocení“, když tyto uvedly, že obviněný si musel být vědom svého zdravotního stavu a možných zdravotních komplikací. V návaznosti na to obvinění konstatovali, že obviněný samozřejmě věděl, že jeho zdravotní stav je přímo odpovídající jeho dlouhodobé nemoci, nicméně dne 30. 9. 2013 podstoupil vstupní lékařskou prohlídku u MUDr. Renáty Chaloupkové, která byla obeznámena s lékařskou zprávou obviněného ze dne 19. 9. 2013 a která potvrdila, že jeho zdravotní stav je dobrý a že je schopný práce na pozici výkonného ředitele, takže nebylo důvodu, aby dne 9. 10. 2013 neuzavřel pracovní poměr. V neposlední řadě poukázali na usnesení odvolacího soudu, podle něhož obviněný nemůže být vyvinován tím, že dne 29. 11. 2013 obdržel od společnosti Burza podniků, a. s., částku ve výši 1.780.000 Kč, neboť jednání, jímž Českou republiku uvedl v omyl, se dopustil ještě předtím. Takové konstatování označil za nepravdivé s tím, že podle soudů obou stupňů mělo dojít k dokonání jednání až dne 23. 12. 2013, tj. podáním příslušné žádosti u Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku. Opakovaně podotkli, že obviněný v dané době žádné peníze nepotřeboval, neboť disponoval částkou bezmála 2.000.000 Kč. V závěru obviněný vyvracel tvrzení soudů nižších stupňů o nadhodnocení jeho mzdy, když běžnou lustrací pracovních nabídek na internetu zjistil, že mzda na obdobných pracovních pozicích se pohybuje ve srovnatelné a mnohdy ještě vyšší finanční hladině, k čemuž přiložil čtyři pracovní nabídky ke srovnání.
8. S ohledem na výše uvedené obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudu druhého stupně a podle §265 l odst. 1 tr. ř. mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, přičemž vyslovili souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
9. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ve vztahu k dovolací argumentaci stran tzv. opomenutých důkazů uvedla, že obvinění se jejím prostřednictvím domáhají změny ve skutkových zjištěních, přičemž nabízejí vlastní verzi skutkového děje, na jejímž základě usilují o změnu ve způsobu právního posouzení jejich jednání, takže se pohybují mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. V dané souvislosti poznamenala, že na podkladě dostupného spisového materiálu nebylo možné dospět k názoru, že by se skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nacházely v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování.
10. K výhradě tzv. opomenutých důkazů poukázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 91/2011 s tím, že související námitkou se zabýval již soud druhého stupně, a to jednak z hlediska specifikace procesní fáze řízení, v níž došlo k jednorázovému uplatnění důkazních návrhů obhajoby, jakož i k rozhodnutí nalézacího soudu o nich, tak ve smyslu důvodů, pro které odvolací soud v rámci svého prvního (zrušujícího) usnesení naznal, že právní úvahy soudu prvního stupně, vedoucí ke zprošťujícímu výroku ve smyslu §226 písm. b) tr. ř., jsou předčasné a že je třeba doplnit důkazní stav věci i ve vztahu k tvrzení obviněných o údajně přislíbených finančních prostředcích, které by sdružení získalo na podkladě realizace podnikatelských projektů (konkrétně i ve vztahu k vypovídací hodnotě navržených svědectví). Poté podotkla, že soudu druhého stupně v rámci následného (druhého) přezkoumání postupu nalézacího soudu nezbylo než konstatovat, že výslovné dotazy ke konkrétním, byť i rozjednaným projektům sdružení Zelený pes, o. s., z období nástupu obviněného na pozici výkonného ředitele (tj. před datem 9. 10. 2013), které by mohly být spojeny s takovým finančním přínosem sdružení, jenž by opodstatňoval uspokojení mzdového nároku ve výši 60.000 Kč měsíčně (a mohly by tak změnit důkazní stav věci k opatřeným skutkovým zjištěním ohledně stavu disponibilních finančních prostředků sdružení Zelený pes, o. s., v tomto rozhodném období), zůstaly ze strany obviněných bez odpovědi. Dospěla proto k závěru, že v posuzované věci se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná, jelikož za opomenuté byly označeny důkazní návrhy, kterými se soudy řádně zabývaly s tím, že na posouzení důkazního stavu věci k otázce reálné dostupnosti tvrzeného mzdového nároku obviněného jako podkladu pro výpočet jeho nemocenských dávek po dobu trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti by neměly žádný vliv. V návaznosti na to konstatovala, že opatřený důkazní stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, byl soudem prvního stupně vyhodnocen za splnění podmínek §2 odst. 6 tr. ř. a že na uvedeném podkladě byly přijaty skutkové závěry, které byly v odůvodnění jeho rozhodnutí vyloženy transparentním způsobem v souladu s §125 odst. 1 tr. ř., přičemž výsledek přezkumné činnosti na odvolací úrovni již nebyl spojen s objektivní potřebou jejich zásadního přehodnocení.
11. Opatřená skutková zjištění pak podle státní zástupkyně nemohou zpochybnit ani výhrady vůči hodnotícímu postoji odvolacího soudu stran skutečnosti, že obviněný obdržel dne 29. 11. 2013 od společnosti Burza podniků, a. s., částku ve výši 1.780.000 Kč, když důvodnost takové námitky odmítl s tím, že obvinění se dopustili jednání, kterým uvedli Českou republiku, zastoupenou Okresní správou sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku, v omyl ještě před tím, než obviněný dne 29. 11. 2013 inkasoval tuto částku, byť k dokonání podvodného jednání došlo až po 23. 12. 2013. K tomu připomněla, že obviněný sice správně uvádí, že inkaso výše uvedené platby předcházelo době (dílčího) dokonání činu, nicméně taková skutečnost není z hlediska posouzení jeho reálného mzdového nároku u občanského sdružení Zelený pes, o. s., rozhodnou, jelikož za rozhodnou je třeba považovat finanční situaci občanského sdružení k době vzniku pracovního poměru obviněného, tedy ke dni 9. 10. 2013, kdy vyplácení mzdy ve výši 60.000 Kč nebylo možné. V daném kontextu poukázala rovněž na skutečnost, že právním titulem pro výplatu finančního plnění ve výši 1.780.000 Kč byla zprostředkovatelská smlouva prováděná ze strany obviněného jakožto fyzické osoby, přičemž taková okolnost (změna jeho osobních majetkových poměrů) nevypovídá ničeho o výši finančních poměrů obchodního sdružení.
12. V neposlední řadě konstatovala, že účelový způsob založení pracovního poměru obviněného s platem dohodnutým ve výši, na kterou nedovolily dosáhnout finanční poměry jeho zaměstnavatele, byl v daném případě umocněn jeho dlouhodobě alarmujícím zdravotním stavem, kterého si byl s ohledem na závěry odborného vyšetření na Oční klinice FNO, jakož i jeho progresívní tendenci a indikovanou operaci obou očí v době před uzavřením pracovního poměru, obviněný dobře vědom, aniž by v tomto směru bylo rozhodným vystavení vstupní lékařské prohlídky, podle níž byl schopen práce výkonného ředitele. Nepřisvědčila tedy dovolacím námitkám o nesprávném hodnocení soudů, když uvedly, že obviněný si musel být vědom svého zdravotního stavu a možných zdravotních komplikací, spojených s perspektivou dlouhodobé pracovní neschopnosti, po kterou nebylo uvažováno o žádném jiném zástupci na jeho pozici tak, aby se sdružení stalo produktivním podnikatelským subjektem, generujícím příjmy, odpovídající jím deklarovanému mzdovému nároku. Za stavu, že si rozhodných skutkových okolností byla vědoma i obviněná, shledala nepochybným, že obvinění svým společným jednáním cíleně sledovali podvodný záměr na vylákání dávek nemocenského pojištění na oklamaném právním subjektu pojistitele, a jednali tak za podmínek §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
13. Státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasila, aby své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě jiných rozhodnutí, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnými osobami, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
15. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 7 To 75/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
19. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
20. V nyní posuzované věci však všechny uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obvinění soudům obou stupňů vytýkají neúplnost důkazního řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom prosazují vlastní hodnocení důkazů a předkládají vlastní skutkový hodnotící závěr [že obviněný nemohl předpokládat, že se jeho zdravotní stav zhorší takovým způsobem, že nebude moci vykonávat pozici v občanském sdružení Zelený pes, o. s. (podle současné právní úpravy – zákona č. 89/2012 Sb. – spolku), a že jeho mzda nebyla nadhodnocena]. Právě z těchto skutkových a procesních námitek a na základě vlastní verze skutkového stavu věci pak (sekundárně) dovozují tvrzení o nesprávném hmotně právním posouzení skutku.
21. Obvinění tedy nenamítají rozpor mezi skutkovými závěry vyjádřenými ve výroku rozsudku nalézacího soudu a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřují ve skutečnosti zejména v nerespektování procesních zásad vymezených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové výhrady nicméně pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.
22. Zásadu, že ve vztahu k výše popsaným námitkám neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, nelze podle judikatury Ústavního soudu uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy , tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
23. Se zřetelem k těmto judikaturním východiskům Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní posuzované věci není dána žádná z výše uvedených vad důkazního řízení, přesto se alespoň ve stručnosti k výhradám obviněných vyjádří.
24. K námitce stran tzv. opomenutých důkazů nutno uvést následující. Důkazní návrh obviněných ze dne 10. 3. 2016 byl soudem prvního stupně zamítnut a od navrženého výslechu svědka M. K. bylo upuštěno v rámci hlavního líčení dne 11. 5. 2016 před vydáním prvního (zprošťujícího) rozsudku nalézacího soudu. Tento rozsudek byl následně zrušen rozhodnutím soudu druhého stupně, jenž nalézacímu soudu mj. uložil, aby konkretizoval, jaké projekty a s jakým finančním přínosem pro sdružení měly být po nástupu obviněného do funkce výkonného ředitele realizovány. Soud prvního stupně na tento požadavek náležitě reagoval, když v rámci hlavního líčení dne 21. 2. 2017 doplnil dokazování v rozsahu odpovídajícím §2 odst. 5 tr. ř. a na str. 13-15 svého rozsudku se předmětnými skutečnostmi podrobně zabýval. Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že nalézací soud vyhověl všem důkazním návrhům obhajoby učiněným v rámci hlavního líčení dne 21. 2. 2017 (tj. listinným důkazům předložených obviněným) a obvinění neměli žádné další návrhy na doplnění dokazování, o nichž by měl soud prvního stupně v rámci hlavního líčení nebo navazujícího odsuzujícího rozsudku rozhodnout, takže o vadu tzv. opomenutých důkazů se z jeho strany jednat nemohlo.
25. Pokud obvinění poukazují na skutečnost, že opomenutí jejich důkazního návrhu ze dne 10. 3. 2016 namítali i v následném odvolacím řízení, tak nutno připomenout, že soud druhého stupně na tuto výhradu výslovně a přiléhavě reagoval na str. 5-6 jeho usnesení, přičemž tímto svým vyjádřením nikterak nemínil, že by obvinění byli omezováni institutem tzv. koncentrace řízení, jak tito naznačují v podaném dovolání, nýbrž pouze (shodně jak dovolací soud, viz výše) konstatoval, že o předmětném důkazním návrhu obhajoby bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dne 11. 5. 2016, takže uplatněnou odvolací námitku neshledal důvodnou. Nutno poznamenat, že obvinění ani v tomto odvolacím řízení neučinili návrh na výslech J. H., P. K. a M. K., o němž by měl soud druhého stupně rozhodnout. Nadto je zapotřebí podotknout, že z usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že rozsah dokazování provedeného soudem prvního stupně považoval za zcela dostatečný, když navíc výslovně uvedl, že nalézacímu soudu není možné vytýkat, že by některý významný důkaz nebo závažnou okolnost pominul (viz str. 4 jeho usnesení). Se zřetelem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud uzavírá, že ani soud druhého stupně se nedopustil pochybení v podobě opomenutí důkazního návrhu ve shora vymezeném smyslu a se související námitkou obviněných se náležitě vypořádal.
26. Co se týče dovolací výhrady, že obviněný nemohl zhoršení svého zdravotního stavu ani předpokládat s poukazem na lékařskou zprávu ze dne 30. 9. 2013, tak postačí odkázat na str. 8 usnesení soudu druhého stupně, který se s touto námitkou náležitě vypořádal, k čemuž lze ve shodě s jeho odůvodněním podotknout, že MUDr. Renáta Chaloupková posuzovala dne 30. 9. 2013 v rámci vstupní lékařské prohlídky „toliko“ způsobilost obviněného vykonávat administrativní práci zařazenou do první kategorie ve smyslu vyhlášky č. 432/2003 Sb., přičemž z provedeného dokazování jednoznačně plyne závěr soudů nižších stupňů o tom, že obviněný si byl svých zdravotních potíží, jakož i nutnosti operace obou očí velmi dobře vědom. V dané souvislosti nelze nepoznamenat, že o zřízení pozice výkonného ředitele občanského sdružení Zelený pes, o. s. (na níž obviněný, jako na jedinou pracovní pozici občanského sdružení, nastoupil dne 9. 10. 2013), bylo rozhodnuto v týž den, jako byla obviněnému opakovaně doporučena operace obou očí. Stran poukazu obviněného na skutečnost, že dne 29. 11. 2013 obdržel od společnosti Burza podniků, a. s., částku ve výši 1.780.000 Kč, lze nad rámec vyjádření odvolacího soudu konstatovat, že tuto částku inkasoval jako fyzická osoba , a to poté, co společně s obviněnou zcela účelově a s podvodným úmyslem vytvořili pracovní pozici výkonného ředitele, přičemž podstatné je, že občanské sdružení v předmětném obdobní nedisponovalo zdaleka takovými finančními prostředky, které by byly dostačující pro výplatu mzdy obviněnému ve výši deklarované u Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku dne 23. 12. 2013. V této souvislosti nutno odmítnout i tvrzení obviněného, že jeho mzda nebyla nadhodnocena, k čemuž Nejvyšší soud opětovně odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně k finanční situaci občanského sdružení Zelený pes, o. s., na str. 13-15 jeho rozsudku a pouze ve stručnosti dodává, že poukaz obviněného na mzdu nabízenou na obdobných pracovních pozicích je zcela irelevantní, jelikož rozhodující v nyní posuzovaném případě byly reálné finanční možnosti občanského sdružení , které (jak již výše uvedeno) neumožňovaly vyplácet měsíční mzdu ve výši 60.000 Kč.
27. V kontextu shora rozvedených skutečností je třeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Rozhodnutí soudů nižších stupňů nevybočila z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutím soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán.
28. V této souvislosti je navíc vhodné poukázat na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
29. Činí-li za dané situace obvinění kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích, a právě z toho odvozují vadnost právního posouzení skutku, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu (i jiných důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož „právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“
30. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu