ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.91.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 91/2011 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2011 o dovolání podaném obviněnou G. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 346/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 240/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 346/2010, v části týkající se obviněné G. N. zrušuje .
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2010, č. j. 10 T 240/2009-179, v trestní věci obviněných G. N. a T. N., byla obviněná G. N. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), jehož se měla dopustit dílem sama a dílem ve spolupachatelství (§9 odst. 2 tr. zák.) se spoluobviněným T. N. tím, že „v období nejméně od 11. 11. 2005 do 30. 11. 2008 oba společně a poté od 1. 12. 2008 do 1. 4. 2009 obviněná G. N. sama v B. na N. v prvním patře domu v jimi obývaném bytě neoprávněně odebírali kombinovaným kotlem na topení a teplou vodu a plynovým sporákem plyn, aniž uzavřeli smlouvu o odběru plynu s Jihomoravskou plynárenskou, a. s., a za odběr řádně platili, a to tak, že poté, co jim byl Jihomoravskou plynárenskou, a. s., z důvodů neuhrazení předchozího nedoplatku vyúčtování za plyn odebrán plynoměr a znemožněn odběr plynu, nelegálně propojili spotřební rozvod plynu kovovou podkovou a zajistili tak znovu přívod plynu do bytu, čímž způsobili společnosti Jihomoravská plynárenská, a. s., za období nejméně od 11. 11. 2005 do 31. 12. 2006 škodu odcizením ve výši 127.568,- Kč a společnosti JMP Net, s. r. o., se sídlem P., B.-Z. za období od 1. 1. 2007 do 30. 11. 2008 škodu odcizením ve výši 187.781,- Kč a obviněná G. N. sama za období od 1. 12. 2008 do 1. 4. 2009 škodu odcizením ve výši 59.590,- Kč, přičemž obžalovaný T. N. uhradil dodatečně částečně způsobenou škodu částkou ve výši 164.332,- Kč“. Za to byla obviněná podle §247 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali oba obvinění, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 346/2010-211, jímž jejich odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 31. 8. 2010 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná G. N. následně dovoláním , které zároveň směřovalo i proti rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka zopakovala svoji dosavadní obhajobu, podle níž o neoprávněnosti odběru plynu ani o tom, že se za něj neplatí, po celou dobu nic nevěděla. Veškeré záležitosti kolem bytu včetně plateb za nájem měl totiž zařizovat výlučně její manžel (spoluobviněný T. N.). Dovolatelka byla v té době na mateřské dovolené a starala se pouze o děti. K verifikování této své obhajoby navrhovala provést výslechy svědků V. E., M. M. a P. D. Tyto důkazní návrhy však soud prvního stupně zamítl a odvolací soud se jimi nezabýval vůbec, ačkoliv v upřesněné podobě tvořily součást jejího řádného opravného prostředku (odvolání). Dovolatelka je přesvědčena, že soudy obou stupňů jednoznačně měly navrhované svědky vyslechnout, neboť jejich výpovědi by pomohly objasnit otázku její viny, obzvlášť za situace, kdy měla být usvědčována jediným, osamoceně stojícím důkazem, a to výpovědí spoluobviněného T. N. Přitom i sám spoluobviněný zmiňoval jména výše jmenovaných svědků jako osob, které u nich měly být na návštěvě v době, kdy se připojoval plyn tzv. „načerno“. Tím, že soudy navrhované svědky nevyslechly, zásadním způsobem zkrátily právo dovolatelky na obhajobu, a to zejména s ohledem na ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a §215 odst. 2 tr. ř. Za stavu takto nedostatečně provedeného dokazování pak nezjistily a ani nemohly řádně zjistit skutkový stav věci. Jejich vadný procesní postup měl za následek, že při právním posouzení skutku byla ve vztahu k osobě dovolatelky nesprávně aplikována ustanovení hmotného práva. V této souvislosti dovolatelka připomněla judikaturu Ústavního soudu (např. nálezy III. sp. zn. ÚS 84/94 a sp. zn. 314/99) vztahující se k extrémnímu nesouladu právních závěrů obecného soudu s učiněnými skutkovými zjištěními, včetně absence důležitých skutkových zjištění.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněná v závěru dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. navrhla, aby dovolací soud po projednání dovolání rozhodl tak, že se usnesení soudu druhého stupně i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušují a přikazuje se, aby soud prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem poukázal na to, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., avšak ve skutečnosti je v něm namítána toliko neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž jsou fakticky napadána soudem učiněná skutková zjištění. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je ovšem naplněn toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán. Údajně nesprávná skutková zjištění proto důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou.
Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., uplatněný dovolatelkou podle druhé tam uvedené alternativy, by mohl být podle názoru státního zástupce relevantním důvodem dovolání v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Protože však námitky dovolatelky ve vztahu k předchozímu řízení žádnému z dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. neodpovídají, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené důvody uzavřel státní zástupce své vyjádření návrhem, aby dovolání obviněné G. N. bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Zároveň poukázal na to, že toto rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně také navrhl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyslovil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněná G. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) poté zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci , nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů . Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu, kterou dovolatelka ostatně ani nenamítla, v dané věci nepřichází v úvahu, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně projednal podaná odvolání ve veřejném zasedání a rozhodl po provedeném přezkumu , a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami zakládajícími existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání rovněž odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Dále je zapotřebí uvést, že v §2 odst. 5 tr. ř. ani v §2 odst. 6 tr. ř. zákon nestanoví žádná pravidla jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých druhů či typů důkazů. Soud v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy posuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými (potřebnými) a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jeho výlučné kompetence. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná.
Do shora uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje jistý průlom judikatura Ústavního soudu, v níž se Nejvyššímu soudu vytýká, že shora uvedený dovolací důvod v některých případech interpretuje příliš restriktivně a vybočuje tak z rámce ústavním pořádkem zaručeného práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud především zdůrazňuje, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy , tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu srov. přiměřeně nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 51/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo judikátu 2/2006, nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 49) , z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3) .
V judikatuře Ústavního soudu (viz např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění).
Jestliže dovolatelka namítá, že byla neprávem uznána vinou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a že toto vadné hmotně právní posouzení skutku se opírá o skutkový stav věci zatížený vadou spočívající v tom, že odvolací soud posoudil otázku její viny bez toho, že by předtím rozhodl o navrhovaných důkazech (tzv. opomenuté důkazy), je podané dovolání (vzhledem ke shora citované judikatuře Ústavního soudu) nutno považovat za právně relevantní .
Ve světle výše uvedených skutečností pak Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle §265i odst. 3 tr. ř. proto přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterému (resp. jeho části) bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům:
Soud prvního stupně se důkazními návrhy dovolatelky na výslechy dalších svědků zabýval a odmítl je z formálních důvodů s poukazem na to, že „…nebylo sděleno, z jakého důvodu by měli být tito svědci vyslechnuti, co by jejich výslechem mělo být potvrzeno nebo vyvráceno. Žádné konkrétní skutečnosti, jež by těmito výslechy měly být objasněny obhajoba neuvedla. Soud má za to, že úmysl či vědomost obžalované o černém odběru plynu není možné těmito výslechy navržených svědků prokázat.“ (str. 4 rozsudku).
V rámci písemného odůvodnění odvolání (č. l. 192-193 spisu) obviněná mj. namítala, že soud prvního stupně neprovedl jí navrhované důkazy, neboť nevyslechl svědky D., M. a E., jež se měli vyjádřit k otázkám naznačeným v předcházejícím odstavci. Současně navrhla provedení těchto výslechů ve veřejném zasedání. Několik dní před konáním veřejného zasedání zároveň předložila odvolacímu soudu tři „záznamy o vyhledání a předložení důkazu v trestním řízení“, jejichž předmětem byly výslechy jmenovaných svědků k otázce vědomosti obviněné o neoprávněném odběru plynu (viz č. l. 207 a násl. spisu). Odvolací soud se však s těmito důkazními návrhy nijak nevypořádal, tzn. že nerozhodl ani o jejich provedení či naopak o jejich zamítnutí. Nedostatek tohoto procesního postupu vyplývá jednak z obsahu protokolu o veřejném zasedání ze dne 31. 8. 2010 (č. l. 203-204 spisu), ale i ze samotného odůvodnění napadeného usnesení. V něm se odvolací soud omezil toliko na obecné konstatování, že rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí procesními vadami. V textu rozhodnutí se pouze uvádí, že „…V řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, bylo důsledně postupováno v souladu s ustanoveními trestního řádu, zejména s těmi, které mají zabezpečit objasnění věci a právo obžalovaného na řádnou obhajobu. Řízení není zatíženo žádnými podstatnými vadami, které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku…“; a dále je zde uveden odkaz na „přesné, jasné a přesvědčivé zdůvodnění skutkových a právních závěrů“ a na „podrobnou a přiléhavou argumentaci soudu prvního stupně, zejména pokud jde o vědomí obžalované, že byl plyn odebírán bez placení, tedy pokud jde o její úmysl“ (viz str. 2 usnesení).
V posuzované věci jde tedy o typický případ tzv. opomenutých důkazů. Poněvadž se odvolací soud důkazními návrhy obviněné (dovolatelky) vůbec nezabýval, nemohl ani posoudit jejich význam z hlediska řádného objasnění věci. Přímý dopad uvedené (procesní) vady na správnost skutkových zjištění a důsledku toho i na (hmotně právní) kvalifikaci skutku nelze tudíž předem vyloučit.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 346/2010, v části týkající se obviněné G. N., a podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Brně bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek (odvolání) obviněné G. N. a rozhodnout o něm. V novém řízení bude povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde především o to, aby se odvolací soud vypořádal s důkazními návrhy předloženými mu obviněnou a rozhodl o nich. V odůvodnění svého nového rozhodnutí bude povinen náležitě odůvodnit, jakými úvahami se přitom řídil (srov. §134 odst. 2 tr. ř.). Jestliže rozhodne, že je nezbytné dokazování doplnit, pak podle výsledků dokazování (které v nynější fázi řízení nelze předvídat) zváží, zda pro případ zrušení odvoláním napadeného rozsudku může sám ukončit řízení a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. ve věci meritorně rozhodnout rozsudkem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler