ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.585.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 585/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. S. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 4 To 694/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 64/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 3 T 64/2016, byl obviněný M. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1, písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 1. 5. 2016 kolem 13.40 hodin v Č. B., po ulici D., řídil motorové vozidlo zn. Daewoo Tico, RZ ......, přestože byl kromě jiného na základě rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 T 217/2014, ze dne 9. 2. 2015, právní moc dne 9. 2. 2015, odsouzen kromě jiného k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 60-ti měsíců, tedy ve spojení s dalšími sankcemi na dobu od 17. 3. 2010 do 3. 3. 2021.“
2. Za tento přečin byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 4 To 694/2016, tak, že je podle §256 odst. 1 tr. ř. zamítl.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
5. Uvedený dovolací důvod spatřoval v následujících skutečnostech. Podáním ze dne 31. 10. 2016, doručeným odvolacímu soudu dne 1. 11. 2016, požádal o odročení veřejného zasedání nařízeného na 3. 11. 2016 z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Výslovně prohlásil, že se chce veřejného zasedání zúčastnit a k celé věci se vyjádřit. Upřesnil, že je od 27. 10. 2016 v pracovní neschopnosti, která mu brání nejen hodnotně se zúčastnit soudního jednání ale i ve výkonu zaměstnání. Ujistil soud, že se nejedná o obstrukci, ale chce pouze využít svého zákonného práva. Žádost podpořil zprávou lékařky MUDr. I. K. ze dne 27. 10. 2016. Dalším podáním ze dne 2. 11. 2016 svou žádost doplnil o lékařskou zprávu z téhož dne dokumentující jeho zdravotní stav a trval na tom, aby bylo veřejné zasedání odročeno. Odvolací soud však podle §202 tr. ř. ve spojení s §238 tr. ř. rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, neboť nepovažoval jeho přítomnost u veřejného zasedání za nutnou. K tomu dovolatel namítl, že odvolací soud nezpochybnil obsah lékařské zprávy, což vyplývá i z obsahu spisu, kde absentuje záznam, že např. kontaktoval ošetřující lékařku za účelem podání informace ohledně aktuálního stavu obviněného. Pakliže soud necítil za potřebné disponovat těmito upřesňujícími informacemi, pak nemohl bez dalšího konstatovat, že lékařská zpráva byla vystavena pro úřad práce a nevyplývá z ní, že obviněný nebyl schopen účasti na jednání před soudem. Český právní řád nedisponoval v dané době úpravou, která by explicitně vyžadovala, že k žádosti obviněného bude možné odročit veřejné zasedání toliko v situaci, kdy lékařská zpráva bude obsahovat formulaci, že obviněný není schopen hodnotné účasti u veřejného zasedání. Dovolatel též odmítl závěr odvolacího soudu, že lze konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, pokud ji soud nepovažuje za nutnou, když on na osobní účasti trvá a soudu nepřítomnost omluví. Měl za to, že soud druhého stupně mu svým postupem odňal právo na obhajobu. Uvedl, že toto právo v sobě obsahuje dokonce i právo na odročení úkonu trestního řízení pro překážky na straně obhájce z toho důvodu, že obviněný žádá přítomnost zvoleného obhájce. Pokud obviněný žádá o odročení hlavního líčení proto, že se jeho obhájce nemůže z objektivních příčin dostavit, je zásadně na místě takové žádosti vyhovět. Pakliže obviněný v dané věci obhájce neměl a v účasti u veřejného zasedání mu bránily objektivně zdravotní potíže, bylo porušeno jeho právo na obhajobu včetně práva na účast při jednání podle §čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že zásadám spravedlivého procesu odpovídá možnost se řízení zúčastnit.
6. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 4 To 694/2016, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
7. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že dovolatel jakožto osoba, jejíž účast nebyla u veřejného zasedání nutná, byl ve smyslu §233 odst. 1 věta druhá tr. ř. o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn. Předseda senátu odvolacího soudu dal takto najevo, že účast obviněného u veřejného zasedání není nezbytná, neboť je možno i s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného. Pokud odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o konání veřejného zasedání v jeho přítomnosti, pak takto postupoval na podkladě posouzení, zda na jeho straně existují akceptovatelné a objektivně doložené důvody, které mu reálně brání se veřejného zasedání účastnit. Takováto překážka však nebyla řádně doložena. Lékařské zprávy praktické lékařky nemohou být pro posouzení dovolatelovy aktuální zdravotní způsobilosti účastnit se uvedeného procesního úkonu dostatečně vyhovující, neboť z nich taková skutečnost výslovně nevyplývá, přičemž ani samo potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti (tj. předložení průkazu práce neschopného pojištěnce) by samo o sobě nemohlo prokazovat, že obviněný není schopen dostavit se k veřejnému zasedání soudu (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003). Za takové míry odůvodnění dovolatelovy omluvy u nařízeného veřejného zasedání tak nelze soudu druhého stupně vytýkat vyžádání upřesňující informace u dotčené lékařky. Odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že omluvu obviněného nelze považovat za řádnou a důvodnou. Nebylo tak možno dovodit, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, v němž bylo projednáno jeho odvolání a že obviněný byl zbaven svého práva dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Pokud dovolatel konstatoval, že právo na obhajobu v sobě obsahuje právo žádat o odročení pro překážky na straně obhájce, pak na straně druhé neuvedl námitku, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít [ §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. ] .
8. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Dále vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), písm. b) tr. ř.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 4 To 694/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, když v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, a došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces.
IV.
13. Uvedený dovolací důvod může být naplněn jen v případě porušení příslušného zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Jak je z citované zákonné formulace patrné, tento dovolací důvod nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. řádu je obviněný stranou trestního řízení a lze konstatovat, že je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Proto je logické, že trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení, a odlišné podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z uvedeného proto mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. §202 odst. 2 až 5 tr. řádu), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně vymezeny nejsou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003).
14. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení §234 odst. 1, odst. 2 tr. řádu, podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., může k jeho naplnění dojít především porušením zmíněného ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., neboť jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
15. Nutnost účasti obviněného při veřejném zasedání je dána buď tím, že jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. k veřejnému zasedání předvolá a dá tak zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže věc rozhodovat, anebo právě podle uvedeného ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002). Logický výklad (argumentum a contrario) tohoto ustanovení vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu, lze veřejné zasedání odvolacího soudu zásadně konat v jeho nepřítomnosti. V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplynulo, že obviněný nebyl v době odvolacího řízení (konání veřejného zasedání odvolacího soudu) ve vazbě ani ve výkonu trestu. Z tohoto hlediska nebyla jeho účast u uvedeného jednání podmíněna zněním §263 odst. 4 tr. ř.
16. Obviněný se k veřejnému zasedání o odvolání předvolává tehdy, jestliže je jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání nutná, tedy zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, případně o vyjádření k odvolání jiné procesní strany. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu nutná není, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět nebo jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena. Podle §233 odst. 2 tr. ř. stanoví předseda senátu den veřejného zasedání tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm, alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.
17. Lze tedy konstatovat (viz též přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04), že současná právní úprava obsažená v ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. umožňuje, aby obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn (nevyžaduje se vždy předvolání), přičemž za dodržení této podmínky a se zřetelem ke skutečnostem uvedeným v souvislosti s ustanovením §263 odst. 4 tr. ř. je možné konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného (§234 tr. ř.).
18. Pokud je obviněný odvolacím soudem o veřejném zasedání ve smyslu §233 odst. 1 tr. ř. pouze vyrozuměn, dává tak soud najevo, že nepovažuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání za nutnou a uvažuje i s alternativou konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Jestliže se obviněný v tomto případě k veřejnému zasedání nedostaví a svou neúčast řádně neomluví , pak nelze mít za to, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002).
19. V daném případě odvolací soud učinil závěr, že přítomnost obviněného při veřejném zasedání o odvolání není nutná, že zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku a řízení jemu předcházející lze v souladu s požadavky §254 tr. ř. přezkoumat, aniž by byla přítomnost obviněného nezbytná, a proto jej o konání veřejného zasedání toliko vyrozumíval, a to vzorem č. 7a (vyrozumění o veřejném zasedání) po dle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2004, č. j. 20/2004–Org. o vydání vzorů "tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř." doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení.
20. O veřejném zasedání, které bylo nařízeno na den 3. 11. 2016 (a tento den také konáno), byl přitom obviněný vyrozuměn včas (vyrozumění převzal dne 21. 10. 2016). Reagoval tak, že požádal o jeho odročení z důvodu špatného zdravotního stavu s tím, že se chce veřejného zasedání zúčastnit a k celé věci se vyjádřit, a k žádosti soudu přiložil listiny označené jako Výměnný list – poukaz, jejichž obsahem byla „omluvenka pro Pracovní úřad“. Tyto listiny, které předložil odvolacímu soudu, jsou však především doklady určenými pro zaměstnavatele (v tomto případě jmenovitě pro Úřad práce). Neplynul z nich charakter onemocnění obviněného a způsob jeho léčby, ani druh a rozsah omezení, která z onemocnění nebo z jeho léčby pro obviněného vyplývala, a není v nich uvedena ani diagnóza onemocnění. Z jejich obsahu nevyplynulo, že je obviněný objektivně neschopen se k jednání dostavit.
21. V těchto souvislostech Nejvyšší soud dále připomíná své usnesení ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 99/2010, v němž vyslovil, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se vystavuje především pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovněprávní účely (srov. §4 odst. 3 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 2008) a samo nikterak neprokazuje, že obviněný není schopen se hlavního líčení (a tedy ani veřejného zasedání) účastnit. Totéž ostatně plyne z již výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003.
22. Lze shrnout, že k tomu, aby bylo možné považovat žádost o odročení za řádnou, musela by obsahovat dostatečný podklad pro závěr, že zdravotní důvody skutečně znemožňují obviněnému účast na nařízeném úkonu, tj. zde účast u veřejného zasedání odvolacího soudu. V posuzovaném případě žádost o odročení veřejného zasedání však takový podklad neobsahuje. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že žádost obviněného o odročení veřejného zasedání, které se dne 3. 11. 2016 konalo u Krajského soudu v Českých Budějovicích, nelze označit za řádnou a důvodnou. Z těchto důvodů a se zřetelem k výše vymezeným podmínkám konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, nelze odvolacímu soudu vytýkat, jestliže veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného.
23. Za tohoto stavu nebylo možno dovodit, že ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, v němž byl projednáván jeho řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto nemohl přiznat argumentaci dovolání vztahující se ke zmíněnému dovolacímu důvodu žádné opodstatnění. Dospěl přitom nejen k závěru, že všechny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného byly splněny, ale také k závěru, že postup soudu nebyl v kolizi ani s ústavně zaručeným právem na spravedlivý (fair) proces ve smyslu ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny, a tedy že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. není dán.
24. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu