ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.917.2017.2
sp. zn. 6 Tdo 917/2017-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2017 o dovolání, které podal obviněný M. L. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 4 To 371/2016-789, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 106/2016, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušují ohledně všech výroků týkajících se obviněného M. L. P. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 4 To 371/2016-789, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 8. 2016, č. j. 14 T 106/2016-701, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
přičemž podle §265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití §261 tr. ř. se zrušují , rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 4 To 371/2016-789, a to v celé jeho odsuzující části týkající se obviněného G. D., předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 8. 2016, č. j. 14 T 106/2016-701, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Blansku přikazuje , aby věc v rozsahu jejího zrušení v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 8. 2016, č. j. 14 T 106/2016-701 , bylo rozhodnuto o obviněných I. M. D., F. C., M. L. P. a G. D. způsobem uvedeným v jeho výrokové části. Obviněný M. L. P. byl v bodě 1) výroku vině shledán vinným tím, že
společně se spoluobviněnými I. M. D., F. Ch. a G. D. od 23:15 hod. dne 25. 10. 2015 do 01:52 hod. dne 26. 10. 2015 v úmyslu zmocnit se cizí věci I. M. D. a F. Ch. vylezli na střechu obchodního dobu Tesco na ul. Ch., B., zatímco M. L. P. hlídal u obchodního domu a G. D. hlídal v motorovém vozidle tov. zn. Peugeot 407 r. z. ......., mpz. GB, na parkovišti u hotelu Slávia, ul. K., B., další motorové vozidlo tov. zn. VW Sharan, r. z. ........, mpz. ...., odstavili na ul. Dr. S., B., přičemž I. M. D. a F. Ch. přineseným nářadím rozebrali střechu a přineseným lanem slanil I. M. D. přímo do prodejny tabáku G., nacházející se uvnitř obchodního domu Tesco, kde pomocí lana vytáhli na střechu plechový trezor v hodnotě 9.800 Kč, který D. vytrhl ze zdi a který obsahoval finanční hotovost ve výši 123.823 Kč, 208 výherních losů v různých hodnotách v celkově ceně 12.690 Kč, 230 známek v ceně 13 Kč za kus celkem v hodnotě 2.990 Kč, 34 dobíjecích kuponů operátorů O2, T-mobile a Vodafone v různých hodnotách v celkové ceně 12.550 Kč a klíče v ceně 1.000 Kč a trezor shodili ze střechy na travnatou plochu vedle obchodního domu, dále postupně pomocí lana vytáhli na střechu celkem 7 velkých nákupních tašek naplněných cigaretami různých značek, 24 zapalovačů nezjištěné značky, 14 benzinových zapalovačů ZIPPO, 1 nůž zavírací kombinovaný a 1 nůžky na doutníky, přičemž při vytahování cigaret poškodili regál, ve kterém byly cigarety umístěny, následně tři tašky spustili ze střechy pomocí lana dolů před obchodní dům, poté byli postupně zadrženi Policií ČR, čímž společnosti Tesco Stores ČR, a. s., se sídlem V., P., způsobili škodu poškozením střechy obchodního domu ve výši 47.000 Kč a společnosti GECO CZ, a. s., se sídlem P. Č. h., P., způsobili škodu odcizením uvedených věcí ve výši 538.635 Kč a škodu poškozením regálu na cigarety a vytržením trezoru ve výši 1.800 Kč.
2. Obviněnému P. byl za tento skutek, právně kvalifikovaný jako trestné činy krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, oba spáchané ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Mimoto mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) a c) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci (věcí specifikovaných ve výroku) – tento trest byl uložen všem obviněným, o nichž bylo rozsudkem rozhodnuto, a byl podle §228 odst. 1 tr. ř. spolu s dalšími obviněnými zavázán k náhradě škody poškozeným společnostem Tesco Stores ČR, a. s., a GECO CZ, a. s. Jak již zmíněno, předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině, trestech a náhradě škody u spoluobviněných I. M. D., F. Ch. a G. D.
3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 11. 2016, č. j. 4 To 371/2016-789. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to v celém rozsahu ohledně výroků týkajících se obviněného G. D., ohledně obviněných I. M. D., F. Ch. a M. L. P. pak jen ve výrocích o uložení trestů propadnutí věcí. V rozsahu zrušení odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl, přičemž ve vztahu k obviněnému P. nově formuloval výrok o trestu propadnutí věci.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný M. L. P. (dále jen „obviněný“) prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že namítl jednak nesprávnou právní kvalifikaci skutku, a jednak existenci extrémního nesouladu spočívajícího v učinění skutkového zjištění v důsledku nesprávné realizace důkazního řízení, konkrétně vadné aplikaci §207 odst. 2 tr. ř.
5. Pokud jde o nesprávnou realizaci důkazního řízení, obviněný se ohradil proti tomu, že za hlavní usvědčující důkaz byla označena výpověď spoluobviněného F. Ch., která byla učiněna v přípravném řízení do protokolu o vazebním zasedání ze dne 28. 10. 2015. Poukázal přitom na názor stran použitelnosti důkazu výpovědí spoluobviněného učiněné v přípravném řízení obsažený v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. II. ÚS 297/04, podle něhož výpověď spoluobviněného učiněnou v přípravném řízení je možné přečíst a použít jako podklad pro rozhodnutí o vině pouze v tom případě, byl-li tomuto procesnímu úkonu účasten obhájce spoluobviněného, který je touto výpovědí usvědčován. Procesní nepoužitelnost výpovědi spoluobviněného F. Ch. ze dne 28. 10. 2015 podle dovolatele plyne z toho, že jeho obhájci nebyla poskytnuta možnost být tomuto úkonu přítomen, neboť byl ustanoven až opatřením ze dne 29. 10. 2015. Obviněný namítá, že v takovém případě bylo možné protokol o výpovědi spoluobviněného F. Ch. u hlavního líčení pouze předestřít podle §212 tr. ř., a nikoli přečíst k důkazu podle §207 odst. 2 tr. ř., jak dovodily a učinily soudy obou stupňů.
6. Vadné hmotně právní posouzení skutku shledává dovolatel v tom, že ve skutkových větách není uvedena žádná skutečnost, z níž by vyplývalo, že vědomě jednal v úmyslu spáchat trestný čin krádeže nebo poškození cizí věci. Výslovně z ní vyplývá pouze to, že měl hlídat. Obviněný zdůraznil, že v průběhu trestního řízení bylo prokázáno, že přímo na místě činu nebyl a věci neodvazoval. Jestliže pouze hlídal před objektem, zatímco ostatní do objektu vnikli, vytáhli zboží, poškodili věci, způsobili škodu poškozením střechy, odcizením věcí, poškozením regálu, pak uvedeným zjištěním odpovídá to, že mohl být pouze účastníkem na spáchané trestné činnosti, a to ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a nikoli spolupachatelem podle §23 tr. zákoníku, jak uzavřely soudy. Navíc uvedl, že pokud by nebylo přihlédnuto k nezákonnému důkazu, nebylo ničím prokázáno, že by věděl o úmyslu spoluobviněných F. Ch. a I. M. D.
7. Na základě této argumentace obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Okresnímu soudu v Blansku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), jež se s námitkami uplatněnými dovolatelem ztotožnila.
9. Z hlediska hmotně právního důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za právně relevantní označila tu část námitek obviněného, v níž namítl vadnost závěru soudů o jeho spolupachatelství. Připomenula, že oba soudy svá rozhodnutí v zásadě odůvodnily tak, že dovolatel byl s ostatními pachateli domluven na spáchání předmětné trestné činnosti, byl s nimi tedy veden jednotným záměrem, a sice vykrást obchodní dům Tesco a zmocnit se tak trezoru s finanční hotovostí a určitého zboží, přičemž jeho role ve vysoce koordinované trestné činnosti nebyla pouze okrajová nebo méně závažná, neboť sám vyvíjel činnost zajišťující hladký průběh celé akce. V návaznosti na vymezení spolupachatelství a pomoci sdělila, že ve věci učiněná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku umožňovala jednání dovolatele právně posoudit pouze jako pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli jako spolupachatelství na těchto trestných činech podle §23 tr. zákoníku. Podle jejího hodnocení tak v posuzované trestní věci tedy došlo ze strany soudů obou stupňů k extenzivnímu výkladu ustanovení §23 tr. zákoníku, kdy jejich následná aplikace ustanovení o spolupachatelství nerespektuje zásadu criminalia sunt restringenda , požadující trestní zákon vykládat zásadně restriktivním způsobem (nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. II. ÚS 178/2000, publikovaný pod č. 190/2000 Sbírky nálezů a usnesení ÚS).
10. Státní zástupkyně obviněnému přisvědčila i ohledně námitky o procesní nevyužitelnosti výpovědi spoluobviněného F. Ch. učiněné v rámci vazebního zasedání, a to z důvodů, které ve svém dovolání uplatnil. Ve shodě s ním zaujala názor, že protokol o dřívější výpovědi spoluobviněného lze v hlavním líčení přečíst pouze v tom případě, jestliže byl proveden kontradiktorním způsobem, tedy pokud obviněnému nebo jeho obhájci byla poskytnuta možnost zúčastnit se výslechu v přípravném řízení a klást vyslýchaným osobám otázky. Nebyla-li obhájci poskytnuta možnost, aby byl přítomen tomuto výslechu, lze protokol o dřívější výpovědi spoluobviněného z přípravného řízení zásadně pouze předestřít podle §212 tr. ř., když jeho přečtení k důkazu je možné jen výjimečně v případech podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř.
11. Vzhledem k uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 4 To 371/2016, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 14 T 106/2016, a aby podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Blansku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí zpravidla vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Tyto obecně se uplatňující zásady je však nezbytné korigovat v případě, že by důsledné lpění na nich vedlo ve svých důsledcích k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. K jeho porušení může dojít zejména tehdy, pokud se vykonaná skutková zjištění ocitají v tzv. extrémním nesouladu s obsahem soudem provedených důkazů, a to v důsledku toho, že jsou výsledkem takového jejich zhodnocení, při nichž nebyly důkazy vyhodnoceny způsobem upraveným v §2 odst. 6 tr. ř., ať již proto, že k některým podstatným důkazům nebylo přihlédnuto, byly ve své podstatě opomenuty, došlo k obsahovému zkreslení provedených důkazů či došlo k jiným hrubým vadám v hodnotících postupech soudu, pro které jeho skutkové závěry nemohou být podkladem pro zákonný odsuzující výrok.
18. I z pohledu těchto posledně uváděných skutečností (viz k otázce použitelnosti důkazu) musel dovolací soud na podkladě podaného dovolání přistoupit k přezkoumání napadených rozhodnutí, když posouzením dovolací argumentace obviněného (při současném uvážení vlastní hmotně právní námitky týkající se formy participace odvolatele na činu) dospěl k závěru, že o jeho dovolání nelze rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Nejvyšší soud proto na podkladě vznesených námitek podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející a dospěl k následujícím poznatkům.
vlastní posouzení dovolání
19. Ve shodě s posouzením dovolání státní zástupkyní Nejvyšší soud uvádí, že uplatněnému dovolacímu důvodu zcela koreluje námitka o nesprávnosti posouzení jeho podílu na spáchaném trestném činu ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněným uplatněná námitka je důvodná.
20. Spolupachatelství trestní zákoník v ustanovení §23 [ Byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). ] vymezuje tak, že předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. Podle ustáleného výkladu o společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozh. č. 36/1973 Sb. rozh. tr.), vždy však spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou, stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání.
21. Naproti tomu účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle §24 odst. 1 tr. zákoníku ten, kdo úmyslně
a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),
b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce),
c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
22. Trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, že jednáním tzv. hlavního pachatele došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Účastenství je vybudováno na základě akcesority účastenství, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc jsou trestné jenom tehdy, jestliže se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Čin, na němž se účastník podílí, musí splňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu. Z hlediska zavinění musí být dán u účastníka úmysl podle §15 tr. zákoníku, a to přímý nebo nepřímý. Podle §24 odst. 2 tr. zákoníku se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákoník nestanoví něco jiného.
23. Již z výše uvedené citace je zřejmé, že trestní zákoník, i v zájmu zákonného odlišení spolupachatelství od účastenství stricto sensu (v užším smyslu), označuje výslovně participaci osoby na činu spočívající v hlídání za pomoc. Pokud skutková zjištění soudů učiněná ve vztahu k odvolateli vyzněla toliko tak, že (viz tzv. skutková věta výroku o vině) tento „ hlídal u obchodního domu“, aniž by byl popsán jakýkoli další jeho podíl při realizaci dohodnutého jednání, pak není možno činit důvodný závěr, že jeho jednání vykazuje znaky spolupachatelství, jak jsou vymezeny v ustanovení §23 tr. zákoníku. Na tomto nemůže nic změnit ani to, že podle zjištění soudů k popsanému jednání dovolatel přistoupil „v úmyslu zmocnit se cizí věci“ , které soudy založily na dovoláním procesně zpochybněné usvědčující výpovědi spoluobviněného (str. 11 rozsudku odvolacího soudu). Uvedené skutkové zjištění totiž odůvodňuje pouze závěr o existenci subjektivního předpokladu spolupachatelství (společném úmyslu spáchat trestný čin), avšak již nic nevypovídá o kumulativně vyžadovaném společném jednání ve významu jeho výkladu výše vyloženém.
24. Uvedená zjištění vedou dovolací soud k závěru, že dovolatelem tvrzená vada odsuzujících rozsudků spočívající ve vadném hmotně právním posouzení skutku je skutečně dána. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je z toho důvodu naplněn, což značí, že je dán důvod pro kasaci dovoláním napadených rozhodnutí.
25. Obviněnému je třeba dát za pravdu i stran jeho druhého argumentu, že jím uplatněný důvod je dán i z důvodu existence extrémního nesouladu skutkového zjištění s obsahem procesně využitelných důkazů. Je-li z odůvodnění obou rozhodnutí zřejmé, že odsuzující výrok vůči dovolateli soudy založily i na obsahu výpovědi spoluobviněného F. Ch. učiněné při vazebním zasedání dne 28. 10. 2015 (viz č. l. 249-250), jemuž nebyl přítomen obhájce dovolatele, neboť k jeho ustanovení došlo až následujícího dne (č. l. 47), kterou přečetly k důkazu podle §207 odst. 2 tr. ř., pak je zřejmé, že svá skutková zjištění vybudovaly na vadně provedeném důkazním řízení, jež ve světle názorů Ústavního soudu [např. nález sp. zn. III. ÚS 190/01 ze dne 1. 11. 2001 (N 167/24 SbNU 237) či nález sp. zn. II. ÚS 291/2000 ze dne 11. 6. 32002 (N 68/26 SbNU 207)] zakládá porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Je tomu tak proto, že „v situaci, kdy důkaz (resp. informace v něm obsažená) není získán, co do jednotlivých dílčích komponentů procesu dokazování, procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci“ (viz např. též usnesení ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 591/14). Skutková zjištění soudů nižších stupňů je proto třeba pokládat za neopodstatněná. Protože ve výkladu Ústavního soudu je třeba vadu spočívající v extrémním nesouladu mezi obsahem důkazů na straně jedné a skutkovými a právními závěry na straně druhé považovat za naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolatelem uplatněný důvod dovolání naplněn i z tohoto úhlu zřetele.
Důvody rozhodnutí dovolacího soudu
26. Nejvyšší soud, jenž je nucen konstatovat vadu zatěžující rozsudky soudů nižších stupňů vymezenou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dospěl k závěru o nutnosti jejich zrušení v souladu s návrhem dovolatele a shodným stanoviskem státní zástupkyně, tj. stran všech výroků, jež se týkají dovolatele. Z podnětu podaného dovolání, jež shledal pro výše uvedené skutečnosti důvodným, proto zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 4 To 371/2016-789, ohledně všech výroků týkajících se obviněného M. L. P., stejně jako jemu předcházející rozsudek předcházející rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 30. 8. 2016, č. j. 14 T 106/2016-701, v části týkající se odvolatele, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
27. Protože v situaci, kdy Nejvyšší soud ruší dovoláním napadené rozhodnutí, musí zkoumat, zda důvody, které zrušení odůvodnění neprospívají dalšímu obviněnému, jenž sám dovolání nepodal (viz §265k odst. 2 věta poslední tr. ř.), zkoumal, zda taková situace nenastala i ve věci posuzované. V daném směru učinil zjištění, že tomu tak je u spoluobviněného G. D., neboť i on byl (rozsudkem odvolacího soudu) shledán vinným spolupachatelstvím na označených trestných činech, ač i jeho podíl na trestné činnosti podle zjištění soudů spočíval v hlídání ( „… a G. D. hlídal v motorovém vozidle tov. zn. Peugot 407, rz. ......., mpz, GB, na parkovišti u hotelu S.…“ ). Stejně tak lze konstatovat, že i vůči tomuto obviněnému soudy jako usvědčující důkaz použily výpověď obviněného F. Ch., učiněnou při vazebním zasedání dne 28. 10. 2015, ač ani obhájce tohoto obviněného (JUDr. Ondřej Šmíd, Ph.D., ustanovený rovněž až dne 29. 10. 2015) nebyl uvedenému procesnímu úkonu přítomen. Veškeré skutečnosti, které odůvodnily zrušení rozsudku u obviněného P., se tak uplatňují i u obviněného D.
28. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného užití §261 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2016, č. j. 4 To 371/2016-789, a to v celé jeho odsuzující části týkající se tohoto obviněného. Protože vadným byl (a nutno dodat důvodně) shledán odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně u tohoto obviněného, omezil se dovolací soud na zrušení rozsudku odvolacího soudu v části týkající se tohoto obviněného jen na odsuzující část rozsudku, kdy nedotčenou ponechal jeho část zprošťující a stejně tak i část, v níž odvolací soud rozhodl o zrušení rozsudku soudu prvního stupně v celé části týkající se obviněného D. Jinými slovy vyjádřeno, v případě tohoto obviněného nebylo nutno zrušit rozsudek Okresního soudu v Blansku stran výroků jeho se týkajících. Třeba dodat, že Nejvyšší soud ohledně tohoto obviněného zrušil i všechna další rozhodnutí navazující na zrušenou část rozsudku odvolacího soudu, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
29. Protože rozhodnutí o vině těchto dvou obviněných vyžaduje opětovné vyhodnocení procesně účinných důkazů spojených s tvorbou skutkových zjištění, rozhodl dovolací soud po zrušení označených částí obou rozsudků podle §265 l odst. 1 tr. ř. o přikázání věci soudu prvního stupně. Úkolem Okresního soudu v Blansku je věc v rozsahu jejího zrušení v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Tomuto soudu se připomíná, že ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí, a je povinen provést úkony a doplnění, jejich provedení Nejvyšší soud nařídil. Na okresním soudu se ponechává, aby zvážil, zda přichází v úvahu nějaké doplnění dokazování, které by přispělo ke spravedlivému rozhodnutí věci. I pro případ, že by takové dokazování provedl se připomíná, že výsledná skutková zjištění i právní kvalifikace jednání obviněných musí zohledňovat to, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, z čehož plyne, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
30. Zbývá dodat, že výše uvedeným způsobem rozhodl Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. srpna 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu