ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1070.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1070/2017-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 6 To 107/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 5 T 46/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 1. 2017, č. j. 5 T 46/2016-235, byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení za použití §53 odst. 2 tr. zákoníku, §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 140 hodin. O náhradě škody bylo rozhodnuto tak, že obviněnému byla uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit škodu poškozeným L. M. ve výši 11 839,50 Kč, Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava ve výši 13 500 Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody byli tito poškození podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl poškozený L. M. odvoláním, na základě kterého Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č. j. 6 To 107/2017-260, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o náhradě škody ve vztahu k tomuto poškozenému a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozenému L. M. částku 55 960 Kč.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se domáhá zrušení rozsudku soudu druhého stupně, neboť v otázce náhrady škody nesprávně posoudil spoluzavinění poškozeného, použil nesprávná ustanovení občanského práva a své rozhodnutí o náhradě škody nedostatečně odůvodnil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud nejdříve zkoumal, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle §259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v §258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje k odvolání poškozeného tak, že rozsudek soudu prvního stupně ruší pouze ve výroku o náhradě škody [§258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhoduje o náhradě škody (§259 odst. 3 tr. ř., §228 tr. ř. a §229 tr. ř.), není žádným z taxativního výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. a dovolání podané proti takovému rozhodnutí proto není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 907/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012).
Dovolání obviněného v posuzovaném případě směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl z podnětu odvolání poškozeného L. M. podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o náhradě škody ohledně tohoto poškozeného a nově bylo rozhodnuto podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit tomuto poškozenému na náhradě nemajetkové újmy částku 55 960 Kč. Rozsudkem odvolacího soudu nebylo v tomto případě rozhodnuto o vině a trestu obviněného (ani nebylo rozhodnuto o upuštění od potrestání, popř. o uložení ochranného opatření), když tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně, nelze jej tedy považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud bez věcného přezkoumání rozhodnutí odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného, neboť není proti napadenému rozhodnutí přípustné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.