ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1363.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1363/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2017 o dovolání obviněného K. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 5 To 196/2017, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 1/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 1 T 1/2017, byl obviněný K. H. uznán vinným pod bodem 1. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem 2. zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, za což byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve stanovené zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti CSE-PRO, s. r. o., na náhradu škody.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 5 To 196/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný označených zločinů dopustil tím, že:
1.
v blíže nezjištěné době jakožto externí spolupracovník společnosti CSE-PRO, s. r. o., IČO: 271 58 853, pro kterou zajišťoval klienty a zakázky, vyhotovil 3 falešné smlouvy o dílo na montáž zařízení, všechny s datem 3. června 2013, ve kterých uvedl jako objednatele společnost Kaufland Česká republika, v. o. s., se sídlem Pod Višňovkou 25, 140 00 Praha 4, s uvedenými lokalitami montáže v ul. tř. Práce 1960/1, Bruntál; ul. Pivovarská 2396/1, Cheb; ul. Benešova 1000, Kolín, na smlouvách padělal podpisy prokuristů společnosti Kaufland O. R. a M. P. dále na základě těchto falešných smluv objednal od společnosti TRITEC Project Engineering AG, se sídlem Herrenweg 60, Allschwil, Švýcarsko, součástky potřebné pro realizaci zakázky uvedené v padělaných smlouvách, poté, co společnost TRITEC vystavila blíže nezjištěné množství faktur, které zaslala obviněnému, ten je nepředložil společnosti CSE-PRO, s. r. o., k proplacení, ale vyhotovil dvě pozměněné faktury č. 41004742 na částku 41 041,20 EUR a č. 112000189 na částku 7 745,90 EUR, které vydával za pravé faktury společnosti TRITEC, přičemž na pozměněných fakturách uvedl bankovní spojení, a tyto falešné faktury následně předložil společnosti CSE-PRO, s. r. o., k proplacení, kdy společnost CSE-PRO, s. r. o., na základě těchto faktur zaslala na účet, u banky Sparkasse Oberlausitz-Niederschlesien, dne 24. 6. 2013 částku 41 041,20 EUR a dne 2. 8. 2013 částku 7 745,90 EUR (celkem 48 787.10 EUR), následně byly částky dne 26. 6. 2013 a 8. 8. 2013 vybrány majitelem účtu panem M. P., který částky v obou případech převezl do P., kde je na parkovišti obchodního centra Černý most předal obviněnému, čímž obviněný K. H, způsobil společnosti CSE-PRO, s. r. o., IČO: 271 58 853, škodu ve výši 48 787,10 EUR (1 267 030 Kč),
2.
dne 13. 3. 2014, poté, co dne 14. 1. 2014 vyhotovil písemné oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu vydírání, které podal k Městskému státnímu zastupitelství v Praze, ve své výpovědi dle ustanovení §158 odst. 6 tr. ř., po řádném poučení, uvedl policejnímu orgánu PČR, OŘP IV, SKPV, 3. odd. OOK, pod č. j. KRPA-59404-9/TČ-2014-001473, že měl být osobami pana V. S., V. T. a advokátky Petry Kudláčkové vydírán a pod pohrůžkou násilí donucen k podepsání uznání dluhu v částce 1 969 000 Kč a měl již 500 000 Kč vyplatit, kdy následným prověřováním vyšlo najevo, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě a jedná se o účelové oznámení ve snaze zbavit se vlastního dluhu vůči společnosti CSE-PRO, s. r. o., který vznikl podvodným jednáním obviněného popsaného v bodě 1. a který se sám obviněný zavázal splatit dobrovolným podepsáním uvedeného uznání dluhu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 5 To 196/2017, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
5. Brojil proti postupu odvolacího soudu, který posoudil výslech svědka J. V., jenž se měl vyjádřit k osobě svědka M. P. a k jeho kriminálnímu chování a minulosti, jako nadbytečný, a nesouhlasí s jeho argumentací, že k osobě svědka J. V. bylo dokazování doplněno výpovědí obviněného. Takovým způsobem nelze výslech svědka plnohodnotně nahradit. Svědek J. V. přestože nebyl pro soud nedosažitelný, nebyl k veřejnému zasedání předvolán. Pokud jde o předvolání k soudu prvního stupně, poté, co se z hlavního líčení pro neodkladné pracovní povinnosti omluvil, žádné další předvolání již neobdržel.
6. Vytkl, že hodnocení skutku pod bodem 2. ze strany odvolacího soudu bylo nedbalé a povrchní. K podání trestního oznámení jej vedla obava o jeho život a o život jeho rodiny, nikoliv snaha jiného křivě obvinit. Soudy se nevypořádaly s rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků. Svědek V. S. v hlavním líčení potvrdil, že obviněný byl vydírán, když uvedl, že mu bylo vyhrožováno, že nezaplatí-li, bude na něj podáno trestní oznámení. Svědek V. S. a svědek V. T. shodně vypověděli, že si na obviněného objednali službu detektivní agentury svědka Z. P., který mu byl představen jako policista. Byl to tedy obviněný, kdo se cítil být vydírán a kdo z toho důvodu podal trestní oznámení.
7. Uzavřel, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatňuje ve vztahu ke skutku pod bodem 1. a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje alternativně ve vztahu ke skutku pod bodem 2.
8. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 5 To 196/2017, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 1 T 1/2017, zrušil a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
14. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal.
15. K případnému opomenutí důkazů nutno nejprve poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
16. Z obsahu trestního spisu se podává, že soud prvního stupně poté, co se svědek J. V. z hlavního líčení konaného dne 23. 3. 2017 z pracovních důvodů omluvil (č. listu 421) a k hlavnímu líčení konanému dne 25. 4. 2017 se navzdory řádnému předvolání doručenému do datové schránky (č. listu 438) nedostavil (č. listu 447), návrh obviněného na doplnění dokazování výslechem uvedeného svědka (č. listu 414, 437, 449) usnesením zamítl (č. listu 450). Soud naznal, že tento důkazní návrh je s ohledem na ostatní provedené důkazy nedůvodný a nadbytečný. S postupem nalézacího soudu se ztotožnil i soud odvolací, který po doplňujícím výslechu obviněného (č. listu 482) návrhu na výslech jmenovaného svědka (č. listu 477, 483) taktéž nevyhověl a usnesením jej zamítl (č. listu 483). Soud po rekapitulaci výpovědi obviněného k osobě svědka J. V. uvedl, že dokazování soudem prvního stupně bylo provedeno v dostatečném rozsahu a výslech svědka J. V. by byl nadbytečný (str. 5 usnesení odvolacího soudu). Vzhledem k naznačeným skutečnostem je proto zjevné, že k žádnému opomenutí důkazu ve věci nedošlo. Soudy obou stupňů o důkazním návrhu obviněného rozhodly, přičemž svá zamítavá rozhodnutí také logicky zdůvodnily.
17. Dále je nutno konstatovat, že v projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 8 až 9 rozsudku nalézacího soudu, str. 5 až 6 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
18. Pro úplnost lze nicméně doplnit, že svědek V. S. nepotvrdil, že byl obviněný vydírán. Uvedený svědek vypověděl, že poté, co se svědkem V. T. obviněného na schůzce v obchodním domě konfrontovali se svými zjištěními stran jeho podvodného jednání a ukončili s ním spolupráci, sdělili mu, že má možnost se k celé záležitosti postavit a dluh, který způsobil, jim začít splácet; v opačném případě že na něj budou nuceni podat trestní oznámení. Obviněný přislíbil, že dluh uhradí, přičemž si s oběma svědky domluvil schůzku v advokátní kanceláři a zavázal se, že na této uznání dluhu písemně potvrdí. Výpověď svědka V. S., který vyloučil jakékoliv výhrůžky či nátlak vůči obviněnému, je zcela v souladu s výpovědí svědka V. T., podle níž se obviněný na setkání v prostorách obchodního domu přiznal k podvodnému jednání, slíbil, že peníze vrátí, a souhlasil s písemným potvrzením uznání dluhu na jednání v advokátní kanceláři. K průběhu předmětného jednání v advokátní kanceláři se pak vyjadřovali jeho účastníci, tj. vyjma obviněného svědci V. T., Mgr. Petra Kudláčková a Z. P. Z jejich výpovědí, které byly podrobné, přesvědčivé a vzájemně spolu korespondovaly, vyplynulo, že vše probíhalo v klidu, bez výhrůžek a vyhrocených emocí, že obviněný se k podvodnému jednání doznal, souhlasil s písemným uznáním dluhu, sám navrhl výši splátek, odmítl využít služeb svého advokáta a dokument s ním zkonzultovat a bez dalšího přistoupil k podpisu. Tvrzení obviněného, že svědci V. S. a V. T. uvedli, že si na něj objednali službu detektivní agentury svědka Z. P., který mu byl představen jako policista, není obsahem trestního spisu podporováno. Svědek V. T., jenž vypověděl, že se se svědkem Z. P. setkal poprvé až na zmíněné schůzce v advokátní kanceláři a do té doby jej neznal, vyloučil, že by v souvislosti s osobou svědka padla slova jako policie či sledování. Sdělil, že svědek Z. P. uvedl, že prověřoval ekonomickou situaci obviněného, přičemž zjistil, že má více než 12 exekucí, což obviněný následně připustil. Svědek V. S., jehož výpověď je, pokud jde o úlohu svědka Z. P. v projednávané věci, totožná s výpovědí samotného svědka Z. P., vypověděl, že se na svědka obrátil a požádal jej, aby se účastnil předmětné schůzky v advokátní kanceláři a z veřejně dostupných databází zjistil informace o obviněném. Nepověřil jej sledováním obviněného ani jeho rodiny a obviněnému v souladu se skutečným stavem věci sdělil, že svědek je majitelem detektivní agentury.
19. Vzhledem k tomu, že obviněný svoje přesvědčení o vadné právní kvalifikaci založil na polemice se skutkovými zjištěními soudů, dovolací soud se posouzením skutků z hlediska hmotného práva nezabýval. Pouze pro úplnost poznamenává, že zmiňuje-li dovolatel, že svědek V. S. mu sdělil, že nebude-li plnit, bude na něj podáno trestní oznámení, což dovolatel považoval za vydírání, nelze takové sdělení v kontextu souvislostí, za nichž k němu došlo, rozhodně označit za „jinou těžkou újmu“ ve smyslu zákonných znaků trestného činu vydírání podle §175 tr. zákoníku, jak naznačuje dovolatel. Odvolací soud se s touto námitkou přesvědčivě vypořádal v odůvodnění usnesení (str. 6), výstižně připomněl, že obviněný ve výši odpovídající částce požadované svědky způsobil, tudíž případné podání trestního oznámení nemohlo být označeno jako jednání neoprávněné, jímž byl obviněný nucen k plnění, on sám to nemohl pociťovat jako těžkou újmu (evidentně jím nemohlo dojít k újmě např. na cti, dobré pověsti, v rodinném životě; srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1981, sp. zn. 6 Tz 12/81, uveřejněný pod č. 27/1982 Sb. rozh. tr.).
20. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který obviněný uplatnil ve vztahu ke skutku pod bodem 1., je zapotřebí uvést následující:
21. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174 až 3175.):
1) řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas; odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení – viz §253 odst. 2 tr. ř.),
2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.),
3) řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše pod bodem 1), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
23. Existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatněného v alternativě spadající pod shora uvedené body 1) a 2) spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost).
24. Podstatou alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedené pod bodem 3) je pak skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
25. Dovolatel v textu dovolání naznačoval existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v alternativě, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. Odvolání obviněného však nebylo Městským soudem v Praze zamítnuto z formálních důvodů. Zmíněný soud poté, co napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 podrobil v řádném opravném řízení věcnému přezkumu – poté, co přezkoumal výroky o vině, trestu i náhradě škody – odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Uplatněná alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tudíž zjevně nemůže obstát. Obstát však nemůže ani alternativa výše uvedená jako třetí v pořadí; obviněný sice v dovolání odkázal i na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale Nejvyšší soud již vyložil, jakými úvahami byl veden, uzavřel-li že tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. výhrady uplatněné obviněným nenaplňují. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v tomto posledně uváděném případě vázán na jiné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm a) až k) tr. ř., z čehož také plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., platí totéž i z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
26. Nejvyšší soud proto konstatuje, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu