ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.269.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 269/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2018 o dovolání, které podal obv. D. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2017, č. j. 11 To 274/2017-160, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 20/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. D. Ž. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 8. 2016, č. j. 2 T 20/2016-101 byl obv. D. Ž. uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, který byl v souladu s §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.
2. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 11 To 504/2016-116, byl tento rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, že krajský soud uložil okresnímu soudu doplnit dokazování výslechem svědka FFFFF *) za účelem odstranění rozporů v jeho výpovědích učiněných v přípravném řízení a poté před soudem, event. provést další důkazy, ukáže-li se jejich potřeba.
3. Následně Okresní soud v Kladně rozhodl rozsudkem ze dne 30. 1. 2017, č. j. 2 T 20/2016-140, o tom, že obv. D. Ž. je vinen, jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku znovu odsouzen k totožnému trestu, tedy k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, který byl v souladu s §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí podal obv. D. Ž. odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2017, č. j. 11 To 274/2017-160 tak, že jej v souladu s §256 tr. ř. zamítl.
5. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně je D. Ž. vinen tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od konce r. 2013 do poloviny roku 2014 na různých místech v T., okres K., zejména poblíž budovy obecního úřadu a v parku, opakovaně prodával nezl. FFFFF *) ke kouření sušené konopí, a to za částky od 100 Kč do 200 Kč, celkem mu v uvedeném období prodal konopí minimálně v 10 případech. Konopí obsahovalo psychotropní látku delta-9-THC, uvedenou v seznamu psychotropních látek v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění v §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., konopí samotné je uvedeno v seznamu omamných látek v příloze č. 3 tohoto nařízení vlády, přičemž vzhledem k tomu, že obviněný věděl o tom, že FFFFF *) je žákem základní školy, musel být minimálně srozuměn s tím, že mu dosud nebylo 18 let.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2017 podal obv. D. Ž. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm napadl výrok o vině i o trestu a odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť dle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a dále bylo rozhodnuto i o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Kladně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. V dovolání obviněný svou vinu popřel. Zdůraznil, že jeho vina byla soudy nižších stupňů prokazována výhradně výpovědí svědka FFFFF *), ke které má dovolatel značné výhrady, protože na rozdíl od okresního soudu ji nepovažuje za dostatečně věrohodný důkaz. Nalézací soud dle jeho názoru nedostatečně přihlédl k osobnosti svědka, který je dlouhodobý uživatel omamných látek a již od mládí se dopouští kriminálního jednání. Naproti tomu dovolatel dosud nebyl soudně trestán. Je přesvědčen, že v projednávané věci stojí jeho tvrzení proti tvrzení tohoto svědka, ale okresní soud nepostupoval dostatečně obezřetně jednak při hodnocení obou výpovědí, a poté i při vyvozování skutkových závěrů.
8. K incidentu s mobilním telefonem dovolatel uvedl, že ten byl ze strany soudu I. stupně bezdůvodně bagatelizován. V přípravném řízení svědek FFFFF *) vypověděl, že incident řešil s rodiči, ale během hlavního líčení (dne 30. 1. 2017) uvedl, že „průšvih nebyl tak velký“. Podle dovolatele podceňování tohoto problému vyplývá z toho, že od daného incidentu uplynula poměrně dlouhá doba, ale i z toho, že svědek se snaží celou záležitost záměrně zlehčovat, protože si je vědom výhrad obhajoby ohledně jeho věrohodnosti. Následně obviněný připomněl zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, zejména částí, ve kterých bylo poukazováno na rozpory ve výpovědích svědka FFFFF *), a znovu vyjádřil své přesvědčení, že ani po doplnění dokazování nebyly tyto rozpory spolehlivě odstraněny.
9. Následně obviněný znovu poukázal na rozporná vyjádření tohoto svědka, týkající se množství marihuany, které mu měl prodat, počtu osob, od kterých si měl FFFFF *) marihuanu opatřovat, na výše zmíněnou situaci ohledně mobilního telefonu i na části výpovědi, ve které popisuje, kde si opatřoval finance v takové výši, aby uspokojily jeho poptávku po marihuaně. Dovolatel je přesvědčen o tom, že tyto skutečnosti soud I. stupně řádně neprověřil a ani neodstranil rozpory.
10. Mimo jiné svědek FFFFF *) uvedl, že od něho nakoupil marihuanu minimálně v 10 – 20 případech, ale v trestním řízení vedeném proti obv. Š. uvedl, že od něj měl nakoupit marihuanu minimálně v 20 – 30 případech. Z toho obviněný usuzuje, že on nemohl být hlavním dodavatelem marihuany. Proto také navrhl doplnění dokazování výslechem obv. Š., soud tento důkaz však bez dalšího odmítl.
11. Všechny výše jmenované nedostatky odůvodňují závěr, že výpověď svědka FFFFF *) je nevěrohodná. Vzhledem k tomu, že soudy nižších stupňů rozhodly na základě této výpovědi (a to i přesto, že byla motivována úmyslem uškodit dovolateli po předchozím konfliktu s mobilním telefonem), dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud za užití zásady in dubio pro reo a při aplikaci dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2017, č. j. 11 To 274/2017-160, zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
12. K projednávané věci státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, zaslal jen stručné vyjádření ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 1 NZO 1272/2017-14, kde uvedl, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání se vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřil však souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem ustanovením trestního řádu. Nic tedy nebránilo jeho projednání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
15. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že
· skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo
· není vůbec žádným trestným činem.
Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
16. Obv. D. Ž. ve svém dovolání sice v prvé řadě odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci své argumentace však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že se s jejími argumenty velmi podrobně vypořádal Okresní soud v Kladně (ve svém rozsudku sp. zn. 2 T 20/2016 ze dne 30. 1. 2017 na č. l. 142 an.), a poté jeho skutkové i hmotněprávní závěry bez výhrady potvrdil i Krajský soud v Praze (ve svém usnesení sp. zn. 11 To 274/2017 ze dne 31. 8. 2017 na č. l. 161 an.).
17. V prvé řadě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že skutkové námitky nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takže pokud obviněný vznesl námitky ryze skutkového charakteru, postavil své dovolání na zcela chybných základech, a díky tomu nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání, jak bylo řečeno výše, není „druhé odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který je možné podat pouze na základě některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Dovolatel odkázal na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pod něj podřadil v podstatě tytéž skutkové námitky, jako ve svém odvolání. Tímto postupem nevyhověl zákonné povinnosti vznést výhrady ryze hmotněprávní povahy.
18. O naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné výjimečně uvažovat s ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje). Jelikož obv. D. Ž. ve svém dovolání v podstatě naznačil, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají obsahovou vazbu na provedené důkazy, resp. že tato zjištění nevyplývají z provedených důkazů, z tohoto důvodu Nejvyšší soud tento případ přezkoumal, a to s níže uvedenými výsledky.
19. Především ze spisového materiálu vyplynulo, že všechny dovolatelovy námitky směřují k jedinému cíli – maximálně zpochybnit výpověď klíčového svědka FFFFF*). Ten však svou výpovědí poskytl nalézacímu soudu dostatečný podklad pro jeho odsuzující rozhodnutí. Dílčí rozpory, pro které byl jeho rozsudek ze strany odvolacího soudu vrácen k novému projednání, Okresní soud v Kladně ve svém rozsudku ze dne 30. 1. 2017 uspokojivě objasnil. Mimo to byla jeho výpověď doplněna svědectvím jeho matky J. H., a dále byla tato skutková zjištění podepřena i listinnými důkazy (např. zpráva OSPOD Magistrátu města Kladna, zpráva základní školy Tuchlovice, opis rejstříku trestů tohoto svědka, apod.).
20. Zcela konkrétně – obviněný ve svém dovolání usiloval zpochybnit vyjádření svědka FFFFF *) pro:
- motiv jeho výpovědi,
- množství prodaných dávek marihuany,
- cenu, resp. množství finančních prostředků, za které marihuanu pořizoval,
- počet osob, od kterých si měl marihuanu opatřovat.
21. K motivu výpovědi FFFFF *) o tom, že si údajně celou výpověď vymyslel ze msty vůči obviněnému, resp. jako odplatu za incident s mobilním telefonem, se Okresní soud v Kladně velmi podrobně vyjádřil (sp. zn. 2 T 20/2016 na s. 4, č. l. 143). Z provedených důkazů zcela správně vyvodil, že tato událost v žádném případě neměla tak zásadní dosah, jak se dovolatel snaží prezentovat. Nejen z výpovědi FFFFF *), ale i jeho matky J. H. vyplynulo, že svědek v určitém období ztrácel mobilní telefony dost často, takže se z jejich pohledů nejednalo o nic zásadního (č. l. 95). Proto také tato událost nebyla ze strany svědka příčinou nepřátelské či nenávistné reakce, která by vyústila v pomstychtivou motivaci (č. l. 137). Také z celkového postoje a chování svědka před soudem vyplynulo, že nebyl motivován obviněnému nijak přitížit. Rovněž matka FFFFF *) popsala vztah svého syna a obviněného stále jako přátelský (č. l. 94).
22. S tím souvisí i to, že počet případů, kdy obviněný svědkovi obstaral marihuanu, v průběhu řízení snižoval z cca 80 případů (které uváděl v přípravném řízení) na konečných 10 až 20 případů, které uvedl v rámci hlavního líčení (č. l. 92). Přitom on sám (rovněž ve shodě se svou matkou) soudu potvrdil, že byl pravidelným uživatelem marihuany od svých čtrnácti let (ve třinácti užíval marihuanu jen občas) a s aktivním pravidelným užíváním skončil v šestnácti poté, co se podrobil detoxikačnímu pobytu. Po detoxu marihuanu zpočátku neužíval vůbec, ale po nějakém čase začal znovu, ale jen nárazově, zhruba jednou měsíčně, to však nepovažuje za užívání drog (č. l. 137). Když se tedy poškozený snažil ve svých výpovědích snižovat počet zakoupených dávek, svědčí to o tom, že usiloval spíše svému bývalému dealerovi před soudem pomoci, ne uškodit.
23. Co se týče zpochybňované ceny, za kterou poškozený marihuanu kupoval, stejně jako původu a množství vynaložených peněz, ani v tomto ohledu Nejvyšší soud neshledal žádné kontradikce. Výpověď FFFFF *) je i v tomto ohledu po celou dobu trestního řízení konstatní. Za dávku marihuany platil 100 nebo 200 Kč (podle toho, zda kupoval půl gramu nebo gram). Okresní soud se podrobně zabýval prověřením svědkových finančních možností a dospěl k závěru, že FFFFF *) nikdy netrpěl nedostatkem financí. Měl peníze z brigád a dostával i dost peněz od své matky – jednak formou kapesného, jednak měl u ní peníze v úschově, které mu postupně dávala, a navíc, když si řekl o další peníze, dostal je (č. l. 137). Na základě získaných důkazů měl tedy Okresní soud v Kladně dostatečně zmapovanou svědkovu finanční situaci, aby vyhodnotil, že poškozený opravdu měl dostatek prostředků, aby mohl pokrýt opakované nákupy marihuany, a to i v původně uváděném množství (tedy v cca 80 případech).
24. K počtu dealerů, od kterých si svědek FFFFF *) měl drogu opatřovat, se svědek rovněž jednoznačně vyjádřil. Marihuanu „kupoval hlavně od Ž., několikrát to byla jiná osoba, ten člověk se jmenuje Š., výjimečně to byl někdo jiný“ (č. l. 137). Námitku dovolatele o tom, že nalézací soud odmítl výslech svědka Š., Nejvyšší soud odmítá. Je to nejenom proto, že námitky proti porušení procesních předpisů stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, ale i proto, že zamítnutí návrhu na provedení důkazu je výsostným právem každého soudu, projednávajícího daný případ. Je sice pravdou, že obviněný má nezpochybnitelné právo navrhovat u soudu na podporu svých stanovisek další důkazy (viz §2 odst. 5 tr. ř.). Ale soud, který daný případ projednává, je povinen posoudit věrohodnost nabízeného důkazu i nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci. A pokud tento soud vyhodnotí navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je povinen provedení navrhovaného důkazu odmítnout. Soud I. stupně vyhodnotil výslech svědka Š. jako zbytečný, protože ať by vypovídal jakkoli, jeho výpověď by obviněnému nepolehčila, ani nepřitížila. Proto zcela správně odmítl tento výslech provést. Naopak – provedením tohoto důkazu by se nalézací soud provinil proti zásadě rychlosti řízení.
25. Lze tedy shrnout, že námitka dovolatele a jeho obhajoby, že jemu přisuzovaná trestná činnost nevyplynula z provedených důkazů, se nezakládá na pravdě. Je pravdou, že svědecká výpověď FFFFF *) se nejprve Krajskému soudu v Praze jevila jako neúplná (č. l. 117) a jeho výroky ne zcela konzistentní. Všechny rozpory však byly objasněny po té, co byl celý případ vrácen Okresnímu soudu v Kladně, který jej opětovně vyslechl v rámci hlavního líčení dne 30. 1. 2017. S novým rozhodnutím a nově formulovaným odůvodněním vyslovil úplný souhlas i odvolací soud ve svém usnesení ze dne 31. 8. 2017 (č. l. 161). Také Nejvyšší soud na základě svého přezkumu uzavřel, že výroky tohoto svědka jsou dostatečně věrohodné a navíc podepřené dalšími skutkovými zjištěními. Naproti tomu dovolatelovy námitky jsou pouze opakovanou argumentací, která však byla již v předchozích částech řízení spolehlivě vyvrácena. Proto také výše rozepsanou důkazní situaci nelze hodnotit jako tvrzení proti tvrzení a už vůbec ne jako chybné vyhodnocení provedených důkazů, které mělo mít (dle dovolatele) přímý vliv i na uložení nepřiměřeného trestu.
26. Proti takovým výtkám obviněného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pouhá nespokojenost obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, není relevantním důvodem pro korekci rozhodnutí soudů nižších stupňů, obzvlášť ne, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. V této souvislosti lze odkázat i na Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, které jasně uvádí, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Mimo to – námitka nesprávnosti hodnocení důkazů nenaplňuje žádný dovolací důvod.
27. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Postupem soudů I. ani II. stupně nedošlo ani k porušení základních práv dovolatele. Vina obv. Ž. byla prokázána zákonným způsobem a základní zásady řízení, vč. práva na spravedlivý proces, byly během celého trestního řízení plně respektovány. Mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné a právní závěry na straně druhé Nejvyšší soud neshledal žádné rozpory, tím méně rozpor extrémní. Vznesené dovolací výhrady jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů I. a II. stupně, se kterými se obviněný neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., a proto byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako námitky zcela irelevantní.
28. Mimo toho dovolatel ve svém dovolání ještě odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě , neboť má za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že v rozhodnutích soudů I. a II. stupně nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V. Závěr
29. Po tomto zjištění Nejvyšší soud dovolání obv. D. Ž. odmítl, a to s odkazem na §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo zjevně podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.