ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.331.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 331/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2018 o dovolání, které podal obviněný J. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 2 To 193/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 163/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 4 T 163/2016, byl obviněný J. H. uznán vinným v bodech 1) až 4) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládáními s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný J. H. odvolání, o kterém Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 2 To 193/2017, tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a ve věci sám nově rozhodl tak, že obviněného shledal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
1) v přesně nezjištěné době nejméně od září 2015 do konce roku 2015 ve V. M., na různých místech nejméně ve dvou případech poskytl blíže nespecifikované množství metamfetaminu (pervitin) za částku 300 Kč N. J.,
2) v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2016 nejméně do května 2016 ve V. M., na různých místech nejméně ve dvou případech poskytl přibližně cca 0,3 g metamfetaminu (pervitin) za částku nejméně 300 Kč P. P.,
3) dne 30. 5. 2016 ve 23:10 hod. ve V. M. v době zadržení policejním orgánem u sebe přechovával 5 ks plastových sáčků, které obsahovaly 1,722 g metamfetaminu.
3. Za toto jednání byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §101 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byly zabrány věci specifikované v rozsudku.
II.
4. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovolací důvod uvedený pod písmenem g) označeného ustanovení spatřuje obviněný v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolací důvod uvedený pod písmenem l) téhož ustanovení je pak dle názoru obviněného dán tím, „…že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, a to přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g).“
5. Obviněný v úvodu svého dovolání předesílá, že na základě soudy zjištěného skutkového stavu došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když nebylo prokázáno, že se skutky, za které byl odsouzen, staly, a tím méně, že je spáchal právě on. K bodu 1 napadeného rozsudku namítá, že jeho vina byla zjištěna na základě toliko jediného důkazu, a to výpovědi svědkyně N. J., jejíž svědectví nestačí k prokázání jeho viny. Rovněž k bodu 2 konstatuje, že výrok o vině byl založen toliko na výpovědi svědka P. P., což pokládá za důkaz, který je k prokázání viny zcela nedostatečný. V této souvislosti poukazuje na konkrétní pasáže z výpovědi tohoto svědka týkající se především toho, že kupoval drogy prostřednictvím třetí osoby, a nikoliv přímo od obviněného. Svědku P. P. nikdy žádnou drogu neprodal, ani jej nezná. K bodu 3 rozsudku namítá, že zde uvedené jednání není trestným činem podle §283 tr. zákoníku, jelikož zajištěný pervitin nepřechovával pro jiného, nýbrž pro sebe, a není tedy naplněn jeden ze znaků mu přisouzené skutkové podstaty. Obviněný zdůrazňuje, že byl pokročilým uživatelem pervitinu, a tudíž tolerance jeho organismu k metamfetaminu byla mnohem vyšší než u prvokonzumenta a zajištěné množství drogy tak odpovídá jeho jedné dávce. Současně poukazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, Tpjn 301/2013, kterým sice bylo určeno množství pervitinu větší než malé (1,5 g), ale současně zde bylo i Nejvyšším soudem zdůrazněno, že se jedná pouze o orientační množství a že je vždy třeba podpůrně zohlednit veškeré další skutečnosti mající vliv na zdraví konzumenta, mimo jiné i stupeň jeho závislosti. Zdůrazňuje, že u něj nalezené množství pervitinu překračuje množství větší než malé jen nepatrně. Obviněný je tedy toho názoru, že v tomto bodě ze skutkových zjištění soudů vyplývá jen naplnění znaků skutkové podstaty přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 tr. zákoníku. V závěru obviněný upozorňuje na nekonzistentnost posuzování jednotlivých důkazů ze strany odvolacího soudu a s ohledem na tvrzená pochybení odvolacího soudu navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného k bodu 1 a 2 rozsudku neodpovídají uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když směřují toliko k přezkoumání skutkových zjištění. Soudy obou stupňů zjistily řádně skutkový stav věci, přičemž nelze souhlasit s tím, že by byl uznán vinným pouze na základě jediného usvědčujícího důkazu. Jednání obviněného bylo posuzováno komplexně a ve vzájemné souvislosti, a stejně tak i důkazy k jednotlivým bodům rozsudku. Ve vztahu k námitce obviněného týkající se prodeje pervitinu P. P. skrze prostředníka, státní zástupce uvádí, že trestní odpovědnost prostředníka nesnímá trestní odpovědnost obviněného. Ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem 3 napadeného rozsudku státní zástupce připouští, že samotný popis skutku ne zcela precizně vyjadřuje naplnění znaku „přechování pro jiného“. Současně však podotýká, že se jedná toliko o pochybení formální povahy, které nemá vliv na přisouzenou právní kvalifikaci. Dle jeho názoru nelze přehlédnout, že již v popisu skutku je uvedeno, že obviněný zajištěnou drogu (pervitin) přechovával v 5 ks plastových sáčků, což svědčí o účelu přechovávání, tedy o další distribuci této drogy. Odvolací soud pak rozvedl skutková zjištění v odůvodnění svého rozhodnutí, když uvedl další skutečnosti, z nichž dovodil naplnění tohoto zákonného znaku. Přisouzená právní kvalifikace tak rozhodně obstojí a aplikace §284 tr. zákoníku je vyloučena. Zcela hypoteticky se pak státní zástupce zabývá tím, že pokud by Nejvyšší soud v tomto směru akceptoval argumentaci obviněného stran nesprávné právní kvalifikace, došlo by zřejmě i k porušení zásady zákazu reformationis in peius, jelikož obviněný by byl shledán vinným vyšším počtem trestných činů. Státní zástupce dále poukazuje i na skutečnost, že veškeré dovolací námitky obviněný uplatňoval již v řízení před oběma soudy, které se s nimi řádně vypořádaly, a proto se dle jeho názoru a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu jedná o zjevně neopodstatněné dovolání ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Konečně se pak státní zástupce vyjadřuje k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ke kterému uvádí, že nejsou vůbec splněny ani formální předpoklady jeho uplatnění, když nedošlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, jelikož odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a znovu věc rozhodl. Po zvážení veškerých skutečností proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
III.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
8. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
9. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017 sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017 sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1258/2016 ) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
10. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé variantě, tedy z důvodu, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Tento důvod je dán v případě, kdy příslušný funkčně nadřízený soud rozhodl o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že jej zamítl, když i přes meritorní přezkum nesprávně dospěl k závěru o nedůvodnosti tohoto opravného prostředku, ačkoliv před soudem prvního stupně byla dána vada řízení podřaditelná pod některý ze zákonných dovolacích důvodů. V daném případě obviněný poukazoval na vadu v řízení před soudem prvního stupně spočívající v tom, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./.
IV.
11. Námitky obviněného ohledně neprokázání toho, že se stal skutek, za který byl v bodech 1) a 2) napadeným rozsudkem odsouzen, a že už vůbec nebylo zjištěno, že jej spáchal, nelze podřadit nejen pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný dovolací důvod. Tyto námitky směřují výlučně k revizi soudy učiněných skutkových zjištění a Nejvyšší soud se v rámci své přezkumné činnosti jimi ani nemohl zabývat (srov. výklad pod bodem 9 shora). Tyto námitky dovolatele pouze polemizují s hodnocením důkazů ze strany nižších soudů a se závěry na základě toho učiněných. Nejvyšší soud na tomto místě opětovně připomíná, že zásadně není příslušný k revizi skutkových závěrů ve věci činných soudů či k přehodnocování jimi provedeného dokazování. Soudy dospěly na základě zákonně provedených důkazů a jejich vyhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů uvedenou v §2 odst. 6 tr. ř.) ke skutkovým zjištěním, která z těchto důkazů vyplývají bez zjevných excesů či extrémních rozporů.
12. Ve vztahu k dovolací námitce ohledně výroku pod bodem 3 rozsudku lze v obecné rovině konstatovat, že obviněný formálně uplatnil dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení, když namítal, že nejsou naplněny všechny znaky mu přisouzené skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, a to tvrzením, že jeho jednání mělo být posouzeno jako pro něj příznivější skutková podstata trestného činu podle §284 tr. zákoníku, tedy jako přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu pro vlastní potřebu. Nejvyšší soud však musí konstatovat, že i v tomto případě se obviněný domáhá odlišného právního posouzení skutku na základě jiné verze skutkových zjištění, než učinily soudy, vyplývající z jím prezentovaného hodnocení vykonaného dokazování. Je sice pravdou, že ve skutkové větě rozsudku pod bodem 3 není explicitně uvedeno, že zajištěný pervitin přechovával pro jiného, avšak toto je pochybením ryze formálního charakteru, jak na to správně poukázal ve svém vyjádření státní zástupce. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zcela jasně vyplývá, jakým způsobem soud dospěl k závěru o nepřijatelnosti verze obviněného, podle níž měl zajištěný pervitin pro vlastní potřebu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci na str. 8 a 9 napadeného rozsudku pečlivě a logicky vysvětlil, v čem spatřuje naplnění znaku přechovávání zajištěného množství pervitinu pro jiného, když poukázal např. na stejný způsob distribuce drogy, jaký byl popsán svědkyní N. J., a na svědectví dalších osob o tom, že jim obviněný prodával drogy. Námitka obviněného tak i zde primárně směřuje k přehodnocení skutkových zjištění a teprve následně k jinému právnímu posouzení skutku, a jako taková nenaplňuje uplatněný dovolací důvod, ani žádný jiný z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Lze také odkázat na argumentaci obsaženou ve vyjádření státního zástupce, který správně zdůraznil, že ze skutečnosti obsažené ve výroku napadeného rozsudku, že u obviněného zajištěný metamfetamin byl přechováván v pěti kusech plastových sáčků, vyplývá, že se jednalo o pervitin určený pro koncové uživatele odlišné od obviněného. Pokud by obviněný měl tento pervitin pro svou potřebu, a sám tedy s ohledem na silnou závislost a toleranci těla na metamfetamin skutečně potřeboval mnohem vyšší dávku, není pak logické, aby byla tato dávka rozdělena do pěti menších dávek, nacházejících se v plastových sáčcích. Lze tedy shrnout, že i skutková věta rozsudku, ačkoliv neobsahuje explicitní vyjádření neoprávněného přechovávání drogy pro jiného, vypovídá o tom, že tento znak je naplněn, což je následně blíže rozvedeno v odůvodnění rozsudku. Námitka obviněného tak směřuje primárně k jinému skutkovému zjištění, které by bylo v rozporu se závěry odvolacího soudu, a teprve sekundárně k jinému právnímu hodnocení. Ani tato námitka obviněného tedy nenaplňuje uplatněný dovolací důvod a ani žádný jiný zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
13. Nejvyšší soud současně konstatuje, že ani uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé variantě nebyl naplněn, když nebyla splněna ani základní z podmínek pro jeho užití, a to, že soud druhého stupně z věcných důvodů zamítl odvolání obviněného. V dané věci naopak odvolací soud částečně podanému odvolání obviněného vyhověl, celý rozsudek soudu prvního stupně zrušil a nově ve věci rozhodl rozsudkem. Za této situace označený dovolací důvod podle písmena l) tak již z tohoto důvodu nebylo ani možné uplatnit, a ostatně obviněný jeho existenci ani nepodpořil nějakou dovolací argumentací.
V.
14. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř.
15. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. března 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu