ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.2884.2018.1
sp. zn. 20 Cdo 2884/2018-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně J. H., bytem XY., proti žalovaným 1/ A. H ., a 2/ PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, o určení existence vlastnického práva k nemovitosti, o osvobození žalobkyně od soudních poplatků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 251/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2017, č. j. 30 Co 290/2017-46, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 6. 12. 2016, č. j. 5 C 251/2015-22, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalobkyně na jeho výzvu k doložení svých majetkových poměrů nijak nereagovala, nevyplnila zaslané prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a své poměry ani žádným jiným způsobem neprokázala. Soud dokonce poté provedl vlastní šetření a z řízení vedeného u něj pod sp. zn. 5 C 103/2013 zjistil, že žalobkyně vlastní několik nemovitých věcí a obytný karavan a rozhodně nejde o osobu sociálně slabou.
Usnesením ze dne 28. 7. 2017, č. j. 30 Co 290/2017-46, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, neboť žalovaná ani k výzvě soudu nevylíčila, natož pak nedoložila, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. Pak je již nepodstatné, že z jiného řízení soud zjistil, že nejde o osobu nemajetnou, neboť žalobkyně je povinna ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků své poměry sama řádně vylíčit i doložit a obecný poukaz na jiná řízení, z nichž mají být soudu její majetkové poměry známy, je nedostatečný. Žalobkyně žádné důkazy, jejichž neprovedení nyní vytýká, soudu neoznačila ani nepředložila.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Uvedla, že otázka rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a o zastavení řízení je rozhodována soudy rozdílně (zde poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 588/2000, rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 31/2008), a že řízení je postiženo procesními pochybeními. Dovolatelka trvá na tom, že prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech předložila i s přílohami, a to opakovaně, v dalších řízeních, její majetkové poměry i zdravotní stav jsou soudu obecně známy a soud je přitom v tomto řízení nevzal v úvahu (ani v dovolání ovšem neuvedla, jaká konkrétní řízení to jsou, případně zda její majetkové poměry údajně v těchto řízeních prokazované mezitím nezaznamenaly změny). Odvolací soud dle jejího mínění rozhodl, aniž by se seznámil se spisem a zjistil tak stav věci, proto je jeho rozhodnutí nesprávné a je i nedostatečně odůvodněné. Soud rozhodl v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2494/2014, 22 Cdo 1032/2015 a 29 Cdo 1301/2013. Nezabýval se tím, že v daném případě se nejedná o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Navrhla, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Předně nutno uvést, že účastník řízení je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků byla Nejvyšším soudem zdůrazněna v celé řadě rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 33 Cdo 653/2018, dále též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Od dlouhodobě ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není důvod se odchýlit. Odvolací soud při posouzení návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků zjevně ze shora uvedených rozhodnutí vycházel. Závěru, podle kterého její žádosti není možné vyhovět, neboť ani k výzvě soudu nedoložila, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nelze nic vytknout. Za dané situace pak bylo již zcela nadbytečné, aby se soudy zabývaly dále tím, zda se v daném případě nejedná o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, jak dovolatelka rovněž vytýká.
Odkazy dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, a ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2494/2014, nejsou případné, jelikož v nich byla řešena zcela odlišná procesní situace (otázka, do kdy nejpozději nutno podat návrh na osvobození od soudních poplatků). To platí i o jejím odkazu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1032/2015 (zabývající se pro změnu nutností předchozího řádného doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku). Poukazuje-li dovolatelka na rozhodnutí ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nelze opomenout, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud nikterak nehodnotil /a ani hodnotit nemohl/ její finanční situaci právě proto, že nedoložila své majetkové poměry).
Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit ani námitky, jimiž povinná uplatnila jiné dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (namítané nedostatky v odůvodnění rozhodnutí, nedostatečné zjištění skutkového stavu).
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 11. 2018
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu