ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.683.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 683/2017-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci žalobce M. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Kristýnou Wiedermannovou, advokátkou se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 1932/13, proti žalovanému BOSCH DIESEL s. r. o. se sídlem v Pávově č. 121, IČO 46995129, zastoupenému JUDr. Marcelou Málkovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 79/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, takto:
I. Řízení o návrhu žalobce ze dne 17. 3. 2017 na přiznání osvobození od soudních poplatků, se zastavuje .
II. Dovolání žalobce se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 13. 11. 2014, č. j. 3 C 79/2014-67, zamítl žalobu na určení, že „výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 2. 2014 daná žalobci žalovaným z důvodu podle §52 písm. c) zákoníku práce dne 21. 2. 2014, je neplatná“, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 14.407,50 Kč k rukám „právního zástupce“ žalovaného.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání.
Žalobce po podání odvolání - podáním ze dne 14. 3. 2016 (doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 16. 3. 2016) - požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro ochranu zájmů v odvolacím řízení s odůvodněním, že jsou u něj „splněny podmínky“, když kromě příspěvku na živobytí ve výši 3.410,- Kč a příspěvku na bydlení ve výši 2.606,- Kč nemá žádný příjem a když „z majetku, který má k dispozici, nemá žádný zisk nebo výnos, který by mu zaplacení soudních poplatků a služeb zástupce umožňoval“.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Zdůraznil, že žalobce svou žádost o osvobození od soudních poplatků podanou v průběhu řízení o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 11. 2014, č. j. 3 C 79/2014-67, odůvodnil tím, že kromě příspěvku na živobytí ve výši 3.410,- Kč a příspěvku na bydlení ve výši 2.606,- Kč nemá žádný příjem a že z majetku, který má k dispozici, nemá žádný zisk nebo výnos, který by mu zaplacení soudních poplatků a služeb zástupce umožňoval. Vycházeje dále ze zjištění (učiněného ze zprávy společnosti BOSCH DIESEL s. r. o. ze dne 29. 1. 2016 obsažené ve spise Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn., 12 C 170/2010), že společnost BOSCH DIESEL s. r. o. žalobci vyplatila dne 10. 4. 2014 náhradu mzdy ve výši 948.129,- Kč hrubého za neplatně zrušený pracovní poměr, ve dnech 10. 3. 2014, 10. 4. 2014 a 10. 5. 2014 náhradu mzdy za překážky v práci na straně zaměstnavatele v celkové hrubé výši 105.336,- Kč, ve dnech 10. 4. 2014 a 10. 5. 2014 zvláštní příplatek za preventivní zdravotní péči v úhrnné výši 1.500,- Kč hrubého, dne 10. 5. 2014 náhradu mzdy za svátek ve výši 1.896,- Kč hrubého, náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši 7.858,- Kč hrubého a odstupné ve výši 144.277,- Kč hrubého, a z písemného vyjádření žalobce (datovaného dnem 24. 3. 2016) k výzvě odvolacího soudu ze dne 18. 3. 2016 k doplnění údajů o jeho osobních a majetkových poměrů o údaj o tom, jakým způsobem byly uvedené finanční prostředky použity (v němž žalobce sdělil, že „o vyplacení 948.129,- Kč ani 144.277,- Kč mu není nic známo“ s tím, že „je neuvěřitelné, že jsou uváděna pouze hrubá čísla“, že „soud disponuje pouze účelovými ničím nedoloženými tvrzeními“ a že žádá, aby byly projednány jeho současné poměry“), krajský soud dovodil, že „žalobcem podaná charakteristika jeho majetkových poměrů je neúplná“, neboť v době od 10. 3. do 10. 5. 2014 obdržel na uspokojení svých nároků z neplatného rozvázání pracovního poměru vysoké finanční částky v řádu statisíců, které významným způsobem ovlivnily jeho majetkovou situaci. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádné relevantní skutečnosti odůvodňující závěr, že v době podání odvolání (26. 1. 2015), resp. v dalším průběhu odvolacího řízení neměl již tyto finanční prostředky k dispozici, dospěl odvolací soud k závěru, že je třeba v rámci celkového posouzení majetkových poměrů žalobce k tomuto příjmu přihlédnout. Námitku žalobce, že poskytnutí uvedeného plnění žalobci nebylo dostatečně doloženo, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že poznatky o poskytnutí uvedeného plnění žalobci soud získal ze zprávy podané společností BOSCH DIESEL s. r. o. v řízení vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 170/2010 na dotaz soudu v souladu s ustanovením §128 o. s. ř., že z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly její pravdivost, a že žalobce sám rovněž relevantní skutečnosti nasvědčující nepravdivosti zprávy neuvedl. Proto uzavřel, že uvedený příjem – byť jednorázový - poskytnutý žalobci v relativně nedávné době představuje finanční zdroj nepochybně umožňující žalobci splnit poplatkovou povinnost v odvolacím řízení i náklady spojené se zastupováním v odvolacím řízení ze svého; proto rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce, aniž by byl zastoupen advokátem, dovolání, které neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a občanského soudního řádu), dovolacího důvodu ani dovolacího návrhu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 občanského soudního řádu. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro ochranu zájmů v dovolacím řízení s odůvodněním, že jsou u něj „splněny podmínky“, když kromě příspěvku na živobytí ve výši 3.410,- Kč a příspěvku na bydlení ve výši 2.606,- Kč nemá žádný příjem a když „z majetku, který má k dispozici, nemá žádný zisk nebo výnos, který by mu zaplacení soudních poplatků a služeb zástupce umožňoval“.
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 C 79/2014-141, rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a že návrh, aby žalobci byl ustanoven zástupce z řad advokátů, se zamítá. Vycházeje z toho, že osvobození od soudních poplatků lze přiznat pouze na základě řádně uvedených a prokázaných tvrzení vypovídajících o tíživé osobní a finanční situaci žadatele, že žalobce ve své žádosti uvedl, že jedinými jeho příjmy jsou příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení v celkové výši 6.613,- Kč měsíčně, aniž by uvedl, že mu jeho bývalý zaměstnavatel společnost BOSCH DIESEL v průběhu měsíců dubna a května 2014 vyplatil na náhradě mzdy a dalších nárocích částku 1.208.723,- Kč hrubého, že je z ½ spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. XY, LV č. XY v k.ú. XY a že vlastní osobní automobil XY, rok výroby 2000, soud prvního stupně uzavřel, že žalobce své tíživé finanční poměry neprokázal, a proto u něj nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ani pro ustanovení zástupce advokáta.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. 49 Co 284/2016-146, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto jeho žádost o osvobození od soudních poplatků i o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení je nedůvodná. Zdůraznil, že i odvolacímu soudu je z úřední činnosti (ze zprávy společnosti BOSCH DIESEL s. r. o. ze dne 29. 1. 2016 obsažené ve spise Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 12 C 170/2010) známo, že tato společnost žalobci vyplatila částky uvedené v usnesení soudu prvního stupně (a v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91), že žalobcem podaná charakteristika jeho majetkových poměrů je neúplná. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl žádné relevantní skutečnosti odůvodňující závěr, že v době podání odvolání (26. 1. 2015), respektive v dalším průběhu odvolacího řízení byly tyto finanční prostředky již vyčerpány, odvolací soud dovodil, že je třeba v rámci celkového posouzení majetkových poměrů žalobce k tomuto příjmu přihlédnout. Tento příjem žalobce, byť jednorázový, představuje finanční zdroj nepochybně umožňující žalobci splnit poplatkovou povinnost v dovolacím řízení i náklady spojené se zastupováním advokátem v dovolacím řízení. Uvedené usnesení podle potvrzení ve spise nabylo právní moci dne 7. 12. 2016.
Okresní soud v Jihlavě poté usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. 3 C 79/2014-148, žalobce vyzval, aby si „ve lhůtě do 7 dnů zvolil zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení“ s tím, že „pokud nebude v této lhůtě odstraněn nedostatek podmínek řízení spočívající v tom, že dovolatel není zastoupen advokátem, bude řízení zastaveno (§241 odst. 1 o. s. ř., §104 odst. 2 o. s. ř.)“. Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 11. 1. 2017.
Podáním ze dne 2. 2. 2017 (doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě téhož dne) žalobce (prostřednictvím jemu určené advokátky Mgr. Kristýny Wiedermannové) sdělil soudu, že mu byla dne 25. 1. 2017 rozhodnutím České advokátní komory podle ustanovení §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, určena advokátka Mgr. Kristýna Wiedermannová a že – vzhledem k tomu, že byla advokátka určena až po marném uplynutí lhůty stanovené v usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 1. 2017, č. j. 3 C 79/2014-18, žádá tímto „o prodloužení lhůty k doplnění dovolání“.
Podáním ze dne 8. 2. 2017 (doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 9. 2. 2017) žalobce (prostřednictvím jemu určené advokátky Mgr. Kristýny Wiedermannové) dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, doplnil tak, že jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř., neboť „napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, a která zní, „zda měl odvolací soud zkoumat pravdivost spisového materiálu, který mu byl znám z jeho úřední činnosti“. Odvolacímu soudu vytýká, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nezabýval se tvrzením žalobce o nepravdivosti listiny, ze které odvolací soud při svém rozhodování výhradně vycházel (ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 12 C 170/2010, konkrétně ze zprávy žalovaného v té věci ze dne 29. 1. 2016, z níž vyplývá, že žalovaný údajně vyplatil žalobci dne 10. 4. 2014 náhradu mzdy ve výši 948.129,- Kč hrubého za neplatně zrušený pracovní poměr, dále ve dnech 10. 3. 2014, 10. 4. 2014 a 10. 5. 2014 náhradu mzdy za překážky v práci na straně zaměstnavatele v celkové hrubé výši 105.336,- Kč, ve dnech 10. 4. 2014 a 10. 5. 2014 náhradu mzdy za svátek ve výši 1.896,- Kč hrubého a odstupné ve výši 144.277,- Kč hrubého). Ačkoliv se žalobce k výzvě odvolacího soudu vyjádřil tak, že uvedené částky nikdy neobdržel, vzal odvolací soud za prokázané, že tyto částky byly žalobci vyplaceny, aniž by k tomu provedl relevantní dokazování. Odvolací soud proto nedostatečně přezkoumal podmínky pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a odepřel tak žalobci právo na soudní ochranu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se žalobci právo na osvobození od soudních poplatků přiznává.
Ačkoliv žalobce podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. 11. 2014, č. j. 3 C 79/2014-67, rozhodnuto, že „žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává“, nezaplatil soudní poplatek za dovolací řízení splatný podáním dovolání [§4 odst. 1 písm. c), §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].
Nejvyšší soud České republiky proto žalobce usnesením ze dne 7. 3. 2017, č. j. 21 Cdo 683/2017-165, vyzval, aby do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil Nejvyššímu soudu v kolcích soudní poplatek z dovolání, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 2.000,- Kč. Současně ho poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li uvedený soudní poplatek z dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen. Usnesení bylo dovolateli (jeho zástupkyni advokátce Mgr. Kristýně Wiedermannové) doručeno dne 10. 3. 2017.
Na tuto výzvu Nejvyššího soudu žalobce reagoval podáním ze dne 17. 3. 2017 (doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne), ve kterém (znovu) požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, ačkoliv jeho předchozí žádost ze dne 30. 6. 2016 byla zamítnuta usnesením Okresního soudu v v Jihlavě ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 C 79/2014-141, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2016, č. j. 49 Co 284/2016-146, a které nabylo právní moci dne 7. 12. 2016.
V nové žádosti žalobce žádnou změnu poměrů netvrdil; uvedl, že nemá žádné příjmy, vyjma příspěvku na živobytí, který je mu vyplácen měsíčně ve výši 3.410,- Kč od ledna 2016, a příspěvku na bydlení ve výši 2.648,- Kč měsíčně od 1. 1. 2017.
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byl přijat právní názor, podle kterého usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.); nejde o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159a a §167 odst. 2 občanského soudního řádu).
Vzhledem k tomu, že o obsahově totožném návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků již bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 C 79/2014-141, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2016, č. j. 49 Co 284/2016-146, které nabylo právní moci dne 7. 12. 2016, a to tak, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává, že v nově podaném návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků žalobce žádné nové skutečnosti, jež by nebyly či nemohly být předmětem posuzování soudu již při rozhodování o předchozí žádosti žalobce, netvrdí, Nejvyšší soud je pravomocným usnesením soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků vázán a nové žádosti vyhovět nemůže.
Nejvyšší soud proto řízení o (opakovaném) návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků ze dne 17. 3. 2017 pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil (§243b, §104 odst. 1, §159a odst. 4 a §167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 9. 2017).
Protože v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněném pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byl přijat právní názor, podle kterého směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), soudní poplatek z takového dovolání se neplatí, projednání a rozhodnutí o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává, nebrání skutečnost, že žalobce soudní poplatek z dovolání nezaplatil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce trpí vadou, která nebyla ve lhůtě (§243b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první a odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v §21, 21a, anebo v §21b, která má právnické vzdělání.
Podle ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b, anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241 o. s. ř., se nepřihlíží (srov. §241a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Z ustanovení §241b odst. 3 zcela nepochybně vyplývá, že nový běh lhůty pro podání dovolání v souvislosti se žádostí dovolatele o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.) nastává jen tehdy, jestliže dovolatel o ustanovení zástupce požádal při podání dovolání nebo později (do uplynutí lhůty k podání dovolání).
Z citovaného ustanovení dále vyplývá, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen v průběhu trvání lhůty k dovolání, tj do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (srov. §241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 o. s. ř. soudem řádně vyzván k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení (§241b odst. 3 část druhé věty před středníkem o. s. ř.). Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto (§241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o. s. ř.).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4408/2008).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, které mu bylo doručeno dne 14. 6. 2016, včas dovolání, aniž by v něm vymezil důvod dovolání, a uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se domáhá (dovolací návrh), a že při podání dovolání nebyla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o. s. ř. (žalobce nebyl zastoupen advokátem a nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by měl právnické vzdělání). Současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro ochranu zájmů v dovolacím řízení. Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 C 79/2014-141, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2016, č. j. 49 Co 284/2016-146, rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a že návrh, aby žalobci byl ustanoven zástupce z řad advokátů, se zamítá; uvedené usnesení nabylo právní moci dne 7. 12. 2016. Okresní soud v Jihlavě poté usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. 3 C 79/2014-148, žalobce vyzval, aby si „ve lhůtě do 7 dnů zvolil zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení“ s tím, že „pokud nebude v této lhůtě odstraněn nedostatek podmínek řízení spočívající v tom, že dovolatel není zastoupen advokátem, bude řízení zastaveno (§241 odst. 1 o. s. ř., §104 odst. 2 o. s. ř.)“; uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 11. 1. 2017 (lhůta 7 dnů uplynula dnem 18. 1. 2017). Podáním ze dne 2. 2. 2017 (doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě téhož dne) žalobce (prostřednictvím jemu určené advokátky Mgr. Kristýny Wiedermannové) sdělil soudu, že mu byla dne 25. 1. 2017 rozhodnutím České advokátní komory podle ustanovení §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, určena advokátka Mgr. Kristýna Wiedermannová a že – vzhledem k tomu, že byla advokátka určena až po marném uplynutí lhůty stanovené v usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 5. 1. 2017, č. j. 3 C 79/2014-18 - žádá tímto „o prodloužení lhůty k doplnění dovolání“. Podáním ze dne 8. 2. 2017 (doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 9. 2. 2017) žalobce (prostřednictvím jemu určené advokátky Mgr. Kristýny Wiedermannové) dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, doplnil.
Lhůta k doplnění dovolání o chybějící náležitosti podle ustanovení 241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o. s. ř. (dva měsíce) začala žalobci v projednávané věci běžet ode dne 7. 12. 2016 (kdy nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Jihlavě usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 3 C 79/2014-141, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2016, č. j. 49 Co 284/2016-146, a jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a že návrh, aby žalobci byl ustanoven zástupce z řad advokátů, se zamítá), a marně uběhla dne 7. 2. 2017 (srov. §57 odst. 2 o. s. ř.). Po tomto dni se – jak výše uvedeno - původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání spočívající v tom, že v dovolání nebyl vymezen dovolací důvod a uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se domáhá (dovolací návrh), stala neodstranitelnou.
Dovolací soud proto nemohl přihlédnout k obsahu podání žalobce označenému jako „Doplnění dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91“, učiněnému jeho zástupkyní advokátkou Mgr. Kristýnou Wiedermannovou v elektronické podobě dne 8. 2. 2017, které bylo odesláno do datové schránky Okresního soudu v Jihlavě až dne 9. 2. 2017 a doručeno na elektronickou podatelnu tohoto soudu téhož dne, tedy dne 9. 2. 2017.
Pro úplnost je na místě dodat, že na výše uvedeném závěru nemůže nic změnit ani to, že Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. 3 C 79/2014-148, žalobce vyzval, aby si „ve lhůtě do 7 dnů zvolil zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení“ (ostatně tato lhůta marně uběhla dne 18. 7. 2017), a že žalobci určená advokátka Mgr. Kristýna Wiedermannová požádala soud o prodloužení lhůty k doplnění dovolání, neboť lhůta uvedená v §241b odst. 3 o. s. ř. je lhůtou zákonnou a soud ji nemůže prodloužit (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 91/2005).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Ostatně, dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, č. j. 49 Co 98/2015-91 [ani po jeho doplnění podáním ze dne 8. 2. 2017 (doručeným Okresnímu soudu v Jihlavě dne 9. 2. 2017)], není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (kromě toho, že se jím odvolací řízení nekončí) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k předpokladům pro osvobození účastníka od soudních poplatků a k jeho povinnosti prokázat věrohodným způsobem soudu své poměry rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod č. 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněné pod č. 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z nichž – mimo jiné - vyplývá, že povinností účastníka řízení je řádně a hodnověrně doložit své osobní, majetkové a výdělkové poměry a že soud musí zkoumat celkové poměry účastníka, přihlížet k charakteru sporu a výši poplatku, jenž má být zaplacen, a to s ohledem na posouzení, zda splnění poplatkové povinnosti je v reálných možnostech účastníka, či nikoli) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Navíc, v dovolání (i po jeho doplnění) žalobce uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posuzování předpokladů pro osvobození od soudních poplatků (když namítá, že odvolací soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nezabýval se tvrzením žalobce o nepravdivosti listiny, ze které odvolací soud při svém rozhodování výhradně vycházel), předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků“)]; dovolání tedy trpí vadami, pro které by - ani po jeho doplnění - nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, nerozhodoval dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení; o náhradě nákladů řízení (i dovolacího) bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě soudu prvního stupně (srov. §243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu