ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4810.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4810/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatelky D. G. REALITY s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Londýnská 135/29, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 63677024, zastoupené Mgr. Zuzanou Viskupičovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, PSČ 120 00, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 37193/MSPH, o dovolání Z. G. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Barborou Šimarovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Maiselova 25/4, PSČ 110 00, a o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 14 Cmo 170/2016, 14 Cmo 249/2013, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2010, č. j. C 37193-188/MSPH, F 135902/2010, zamítl návrh ze dne 9. 11. 2010 na zápis M. G. jako jednatelky navrhovatelky a na zápis Z. G. jako prokuristky navrhovatelky do obchodního rejstříku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.), a dále usnesením ze dne 16. 11. 2010, č. j. C 37193-192/MSPH, F 139350/2010, zamítl návrh ze dne 16. 11. 2010 na výmaz jednatele Ch. D. z obchodního rejstříku a na zápis dne zániku jeho funkce (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání navrhovatelky potvrdil obě označená usnesení Městského soudu v Praze.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly navrhovatelka a Z. G. dovolání.
K dovolání navrhovatelky:
Dovolání navrhovatelky Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněná pod čísly 4/2014 a 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska).
Uvedeným požadavkům dovolatelka v dovolání nedostála. Dovolatelka toliko cituje ustanovení §237 o. s. ř., aniž by specifikovala, které z tam vymezených hledisek považuje za splněné a ve vztahu k jaké otázce hmotného či procesního práva, a dále uvádí, že „soud druhého stupně se v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené své vlastní rozhodovací praxe“. Tím však nevystihuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání, které upravuje §237 o. s. ř.
Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
K dovolání Z. G.:
Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu §243c odst. 3, §218 písm. b) a §240 odst. 1 o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003).
Z. G. nebyla účastnicí řízení v projednávané věci (srov. §200c odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013), a právo podat dovolání jí tudíž nesvědčí.
Nejvyšší soud proto její dovolání podle §243f odst. 2 a §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. odmítl jakožto podané osobou, jež k tomu není oprávněna (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 355/2004).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu