Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2018, sp. zn. 27 Cdo 5540/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.5540.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.5540.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 5540/2017-191 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele J. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, PSČ 674 01, za účasti Asociace hydroenergetiků – služby s. r. o., v likvidaci , se sídlem v Králíkách, 5. května 270, PSČ 561 69, identifikační číslo osoby 27521796, zastoupené JUDr. Michalem Svobodou, advokátem, se sídlem v Brně, Berkova 2463/39, PSČ 612 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 29/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 14 Cmo 519/2016-148, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 20. 10. 2016, č. j. 54 Cm 29/2011-127, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Asociace hydroenergetiků – služby s. r. o., v likvidaci konané dne 11. 12. 2010 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). [2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [3] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř. [4] Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí „na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.“ Ve skutečnosti však vymezuje pouze otázku jedinou, a to zda „je možné za zasahování do průběhu valné hromady považovat jednání právníka, který dovodí splnění předpokladů svolání valné hromady z neexistujících dokumentů“. [5] Nejde přitom o otázku právní, nýbrž skutkovou. Dovolatel totiž při její formulaci (nepřípustně) zpochybňuje skutkový závěr, ze kterého odvolací soud vycházel ve svém rozhodnutí a podle něhož „z provedeného dokazování nevyplynulo, že by M. jakkoli zasahoval do průběhu valné hromady a samotného rozhodování společníků.“ [6] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). [7] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). [8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). [9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 11. 2018 JUDr. Marek Doležal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/27/2018
Spisová značka:27 Cdo 5540/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.5540.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243c odst. 1,2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:02/03/2019
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 520/19
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26