ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1280.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1280/2018-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 4 To 15/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 9/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný P. K. (dále zpravidla jen „obviněný“, či „dovolatel”) byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2018, sp. zn. 34 T 9/2017, uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. i), j) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dvacet let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně částku 2.025 Kč a J. W. částku 60.000 Kč.
2. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný tím, že (stručně shrnuto) brutálně zaútočil ve snaze získat majetkový prospěch na poškozenou S. Č., která jej předtím pozvala do rodinného domu, kde bydlila, takže poškozené způsobil na hlavě a na krku za pomocí tupých předmětů i bodnořezného nástroje celkem 26 tržně-zhmožděných ran a v důsledku způsobených devastujících poranění poškozená v průběhu nejvýše několika desítek minut po útoku zemřela. V domě se pak obviněný zmocnil finanční hotovosti, šperků a cennějších předmětů, jejichž odcizením způsobil škodu přes 100.000 Kč.
3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 4 To 15/2018, jímž odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
4. Prostřednictvím obhájce následně podal obviněný proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s poukazem na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest.
5. Obviněný připomněl řadu rozhodnutí Ústavního soudu, zejména nálezy ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05, a ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04, z nichž vyplynulo, že ani řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu a výklad dovolacích důvodů nemůže být nadměrně restriktivní. Připomněl pak i jednotlivá rozhodnutí Ústavního soudu reagující na případy tzv. extrémního nesouladu mezi právními závěry soudu a skutkovými zjištěními.
6. V návaznosti na uvedenou obecně teoretickou argumentaci a po rekapitulaci průběhu řízení před nalézacím a odvolacím soudem pak obviněný připomněl, že od počátku řízení vysvětloval, že on poškozenou neusmrtil, a takový závěr nelze učinit ani z provedených důkazů. Orgány činné v trestním řízení totiž nepřihlížely ke skutečnostem svědčícím v jeho prospěch a pochybnosti nevykládaly ve prospěch obviněného. Napadená rozhodnutí tak nesou prvky libovůle, když přihlíží jen k části skutkových zjištění vykládaných v neprospěch obviněného. Odvolací soud označil za neúčinný obsah úředního záznamu o vysvětlení podaném obviněným, který byl předestřen u hlavního líčení před nalézacím soudem, přesto však při hodnocení důkazů odkazoval na vyjádření obviněného o manipulaci s pánví a nožem a poukazoval na údajná rozporná vyjádření, ač mělo jít o neúčinný důkaz. Soudy rovněž odmítly provést důkazy navržené obviněným (vyšetření obviněného na polygrafu – detektoru lži, vypracování revizního psychiatricko-psychologického posudku, svědecký výslech obyvatel okolních domů, výslech V. P.) a v důsledku toho došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
7. Podle obviněného se tak skutková zjištění dostala do extrémního nesouladu s obsahem provedených důkazů, z rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Řada zmíněných pochybení představuje porušení práva na spravedlivý proces a vlivem zpochybnění skutkových okolností, na nichž stojí rozsudek nalézacího soudu potvrzený odvolacím soudem, vede i k nesprávnému právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Uložený trest odnětí svobody pokládá obviněný za nepřiměřeně přísný a nezohledňující jeho osobu, minulost a možnosti resocializace, které by umožňovaly uložení trestu na spodní hranici trestní sazby.
9. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. uložil soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že výhrady vznesené obviněným proti výroku o vině vůbec neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Obviněný zopakoval svou obhajobu, s níž se podrobně a přesvědčivě vypořádaly již nižší soudy. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze zásadně přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění. Žádné výjimečné okolnosti odůvodňující nezbytnost odstranit zásah do práva na spravedlivý proces v posuzované věci rovněž nebyly zjištěny. Návrhy na provedení dalších důkazů se soudy řádně zabývaly a svůj postup patřičně odůvodnily. Nejednalo se tak o případ tzv. opomenutých důkazů. Při hodnocení postupných výpovědí neodkazoval odvolací soud na obsah podání vysvětlení, u něhož konstatoval neúčinnost jeho předestření, ale na obsah výpovědi obviněného ze dne 5. 4. 2017 učiněné za přítomnosti obhájce.
11. Námitku obviněného, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný, nelze podřadit pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod. Obviněnému byl uložen trest v rámci stanovené trestní sazby a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak nemohl být naplněn.
12. Protože námitky obviněného pod žádný dovolací důvod nespadají, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
14. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 4 To 15/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný je podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
18. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Zahrnuje to i případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Konečně, nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje (§3 odst. 1 tr. zákoníku) nebo uložením určitého trestu více obviněným „společně“. Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Přitom trest odnětí svobody má konkrétní hranice trestní sazby stanoveny v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona podle toho, o jaký trestný čin jde, případně v jaké alternativě byl spáchán, nebo zda byl spáchán v souběhu s jiným trestným činem.
IV.
20. Už na tomto místě lze zmínit, že námitky obviněného proti výroku o vině nejsou ve věci novými. Uvedl je již v předcházejících fázích řízení, přičemž soudy obou stupňů se s jeho obhajobou náležitě vypořádaly. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“.
21. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný nenamítal chybné hmotněprávní posouzení skutku popsaného ve výroku rozhodnutí, ale v návaznosti na svou obhajobu, že on nebyl tím, kdo poškozenou napadl a usmrtil, založil dovolací argumentaci na tvrzení, že nesprávná realizace důkazního řízení vedla k porušení základních práv a svobod ve smyslu narušení základních požadavků spravedlivého procesu v takové míře, že podle judikatury Ústavního soudu vyžaduje zrušení dotčeného rozhodnutí zatíženého takto závažnými vadami. Údajná pochybení zmiňovaná v dovolání však Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal.
22. Pokud soudy neprovedly obviněným navrhované vyšetření na polygrafu a neopatřily další znalecký posudek zaměřený na psychiatrické a psychologické vyšetření osoby obviněného, pak nalézací soud tento postup podrobně zdůvodnil na str. 54 rozsudku a odvolací soud na str. 16 svého usnesení. Poukázaly přitom na to, jak obsáhlé a podrobné znalecké vyšetření osoby obviněného proběhlo, na shodu závěrů znalkyň i na judikaturu vztahující se k omezené použitelnosti výsledků vyšetření na tzv. detektoru lži. Podobně se soudy náležitě a přesvědčivě vypořádaly s návrhem obviněného na výslechy obyvatel okolních domů k tomu, zda někdo neviděl vybíhat z domu dva cizí muže. V tomto směru poukázal nalézací soud na str. 48 rozsudku na negativní výsledky šetření Policie ČR v okolí domu a na stav místa činu, obdobně se vypořádal se zamítnutím těchto důkazních návrhů i odvolací soud (str. 12 usnesení), oba soudy pak poukázaly na řadu důkazů usvědčujících právě obviněného jako pachatele zištně motivovaného útoku na poškozenou. Nejednalo se jen o jeho prokázanou přítomnost v bytě v době usmrcení poškozené, ale šlo o stopy krve poškozené na jeho mikině a triku v místech odpovídajících krvácení poškozené, stopy krve na pantoflích, které obviněný používal, odnesení vražedných nástrojů z místa činu obviněným, odcizení cenností, mobilních telefonů a peněz, které obviněný následně rozhazovačně utrácel.
23. Výpověď svědka V. P. byla přečtena pro nedosažitelnost tohoto svědka z důvodu pobytu v cizině, nešlo však o důkaz, který by měl zásadní vliv na vyvozená skutková zjištění týkající se ztotožnění pachatele útoku na poškozenou. O zabalení a odnesení nože a pánve hovořil obviněný při výslechu dne 5. 4. 2017 po sdělení obvinění, nešlo tedy o podání vysvětlení, jehož použitelnost odvolací soud odmítl.
24. Námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění tak nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž zpochybnil pouze způsob hodnocení provedených důkazů. V daných souvislostech je potřeba zmínit, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace a z odůvodnění jejich rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Nelze proto dovozovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Se zřetelem k tomu nelze přisvědčit ani námitce stran porušení pravidla in dubio pro reo plynoucího ze zásady presumpce neviny vymezené v §2 odst. 2 tr. ř. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
25. Na tomto místě je vhodné poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Čl. 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
26. Námitku obviněný zaměřil i na údajnou nepřiměřenost trestu, který mu byl uložen. I v této části dovolání však vybočil z rámce zákonem vymezených dovolacích důvodů. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení hledisek významných pro stanovení trestu uvedených v §38 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V dané věci tak nemohl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť trest byl obviněnému uložen v rámci stanovené trestní sazby a šlo o přípustný druh trestu.
27. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík