ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3221.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3221/2017-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného Mgr. Janem Lipavským, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému J. V. , o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 56/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2016, č. j. 3 Co 224/2015–121, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 26. října 2015, č. j. 16 C 56/2013-105, nepřiznal žalobci osvobození od soudního poplatku a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Uzavřel, že pokud žalobce uvádí, že nemá žádné finanční prostředky, je to proto, že se dobrovolně rozhodl nepracovat a že veškerý čas a energii věnuje vedení četného množství soudních sporů.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. září 2016, č. j. 3 Co 224/2015–121, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že byť při zjišťování osobních a majetkových poměrů žalobce je vyžadováno soudem v písemném prohlášení o těchto poměrem v bodu V. daňové přiznání, žalobce toto nepředložil. Neposkytl tak soudu úplné informace, z nichž by soud mohl vycházet při posouzení oprávněnosti jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Současně vyšel i z tvrzení žalobce, že nemůže chodit do práce proto, že vede spory, které mu zabírají hodně času.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a podává je z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky, zda pro rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku je rozhodná pouze aktuální majetková situace žadatele, která znamená neschopnost zaplatit požadovaný soudní poplatek, nebo zda lze vzít v úvahu i důvody, proč se žadatel v dané majetkové situaci ocitl, nebo možnost žadatele změnit svoji situaci získáním příjmů například z pracovní činnosti a důvody, proč žadatel tuto možnost nevyužívá. Má za to, že soudy obou stupňů řešily danou otázku v rozporu se stávající rozhodovací praxí např. nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 11.11.2014, sp. zn. IV. ÚS 659/12 a ze dne 28. 7. 2014, č. j. I ÚS 2557/2013. Tyto nálezy jednoznačně mluví o tom, že je třeba zvážit pouze aktuální majetkovou situaci, a nikoli důvody, proč se v ní daná osoba nachází, a též nelze vzít v úvahu hypotetickou možnost, zda osoba měla či mohla získat příjem či majetkový prospěch. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení §241 o.s.ř., a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby mohlo být dovolání v projednávané věci kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Lze současně připomenout např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“
Ačkoliv dovolatel tvrdí, že na jím vymezené otázce procesního práva závisí rozhodnutí odvolacího soudu, reálně tomu tak není. Dovolání sice formuluje pochybnosti a odlišné postoje, ale na otázce, „ zda pro rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku je rozhodná pouze aktuální majetková situace žadatele, která znamená neschopnost zaplatit požadovaný soudní poplatek, nebo zda lze vzít v úvahu i důvody, proč se žadatel v dané majetkové situaci ocitl, nebo možnost žadatele změnit svoji situaci získáním příjmů například z pracovní činnosti a důvody, proč žadatel tuto možnost nevyužívá,“ napadené rozhodnutí nespočívá.
Skutečností totiž je, že závěr o tom, že odvolateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl mu ustanoven zástupce z řad advokátů, odvolací soud učinil na základě přezkoumání spisu s tím, že žalobce neprokázal věrohodně své majetkové a osobní poměry.
Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. 30 Cdo 5217/2014).
S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř. Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2018
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu