ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.3904.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3904/2018-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V. , nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 529/7, o zaplacení částky 250 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 75/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2017, č. j. 15 Co 48/2017-177, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 1. 2017, č. j. 25 C 75/2013-173, rozhodl, že žalobci se právní zástupce pro řízení o žalobě na obnovu řízení, žalobě pro zmatečnost a o námitce podjatosti soudce v této věci neustanovuje. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení §138 a §30 odst. 1 občanského soudního řádu shledal, že nejsou dány důvody pro vyhovění návrhu žalobce. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k majetkovým a sociálním poměrům žadatele. Rozhodnutí o žádosti musí odpovídat tomu, aby účastníku nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo. Neuspokojivé majetkové a sociální poměry je přitom účastník povinen prokázat sám. Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech předloženého žalobcem zjistil pouze to, že žalobce je osobou, která není zaměstnána, nemá ani příjmy z podnikání či jiné samostatně výdělečné činnosti a nepobírá starobní důchod, přestože důchodového věku dosáhl v roce 2010. Pobírá blíže neupřesněné sociální dávky a ohledně závazků uvedl, že má půjčku ve výši 7 800 Kč, kdy výše měsíční splátky činí 200 Kč a dále vyčíslil další blíže nespecifikované výdaje částkou 2 950 Kč měsíčně. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobce věrohodně nedoložil svou majetkovou, sociální a výdělkovou situaci a neosvědčil tak existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, čímž nesplnil podmínku uvedenou v §30 občanského soudního řádu, a proto jeho žádosti nevyhověl.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 25. 1. 2017, č. j. 15 Co 48/2017-177, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, když uvedl, že se i on již opakovaně zabýval majetkovými poměry žalobce a předpoklady pro ustanovení zástupce, a z toho důvodu je mu známo, že majetkové poměry žalobce osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Vychází přitom zejména z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 2BSPH 1086/2015-a, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č. j. KSPH 72 INS NS 12979/2014-A-35, o zamítnutí žádosti dlužníka, aby mu byl ustanoven zástupce pro insolvenční řízení a byl osvobozen od soudních poplatků, z něhož vyplývá, že žalobce se stal vlastníkem jak peněžitých prostředků, tak i značně hodnotného a nemovitého majetku. Podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 8. 2013, č. j. 20 C 16/2011-110, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2014, č. j. 51 Co 479/2013-152, vyplatilo Ministerstvo spravedlnosti žalobci částku 233 051 Kč. Na základě dědického řízení pak žalobce nabyl dědictví po matce, a to v čisté hodnotě 2 153 550 Kč. Podle výpisu z účtu centrálního depozitáře cenných papírů je žalobce dále vlastníkem 20 akcií ČEZ, 14 akcií Vodovodů a kanalizací Brno a 24 akcií Vodohospodářské společnosti Vrchlice-Maleč, a s tímto majetkem je oprávněn disponovat.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 22. 2. 2017 (č. l. 179) včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a o odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 4. 2017, č. j. 25 C 75/2013-180, které bylo žalobci řádně doručeno dne 11. 4. 2017, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2017, č. j. 15 Co 48/2017-177, zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně žalobce poučil, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Na uvedenou výzvu žalobce reagoval pouze podáním ze dne 15. 4. 2017 (č. l. 181), v němž opět požádal, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 7. 2017, č. j. 25 C 75/2013-182, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 9. 2017, č. j. 15 Co 426/2017-186, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, č. j. 30 Cdo 5157/2017-190, nebylo uvedené žádosti žalobce vyhověno.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015, proti němuž podané ústavní stížnosti byly odmítnuty usneseními Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1936/16, a ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2458/15).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dovolací soud dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje předpoklady podle §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů v tomto dovolacím řízení, neboť zjištěné majetkové poměry žalobce nesvědčí pro osvobození žalobce od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. Pro osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků (jen od počátku tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 108 žalobcových dovolání), aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 69/2017.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu