ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5156.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5156/2017-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení částky 15 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 89/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2017, č. j. 53 Co 239/2017-79, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 4. 2017, č. j. 25 C 89/2014-71, neustanovil žalobci právního zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal existenci důvodů, resp. takových majetkových poměrů, které by odůvodňovaly jeho osvobození od soudních poplatků a tedy ani ustanovení zástupce. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na desítky žalob žalobcem podávaných a s tím souvisejících žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, je mu z úřední činnosti známo, že majetkové poměry žalobce osvobození od soudních poplatků neodůvodňují. Z rozhodnutí soudů (srov. rozhodnutí uvedená v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně) vyplývá, že žalobce se stal vlastníkem jak peněžitých prostředků, tak i značně hodnotného movitého a nemovitého majetku, což podle soudu prvního stupně jednoznačně odůvodňuje závěr, že majetkové poměry žalobce jsou oproti běžné populaci v České republice nadstandardní.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 16. 8. 2017, č. j. 53 Co 239/2017-79, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že žalobce zákonné podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů nesplňuje. Dále odvolací soud zdůraznil, že naposledy v této věci žalobce učinil prohlášení o svých osobních, majetkových a příjmových poměrech v září 2016, na jehož podkladě soud prvního stupně i soud odvolací shledaly, že své poměry neprokázal věrohodným způsobem a žádost o ustanovení zástupce zamítly, přičemž dále žalobce neuvedl, že by jeho poměry od posledního rozhodování zaznamenaly jakýchkoli negativních změn. Závěrem se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že majetkové poměry vyplývající z dřívějších soudních řízení, podrobně uvedené v usnesení soudu prvního stupně, neodůvodňují ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť jsou nadstandardní a zároveň poukázal na to, že ani v rámci podaného odvolání žalobce ke svým poměrům neuvedl vůbec ničeho, pouze se vyjádřil k věcné stránce uplatněného nároku, aniž by podstatné závěry soudu prvního stupně vyvracel.
Výše uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním (na č. l. 80), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání žalobce nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce opět požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta a zároveň vznesl požadavek na odkladný účinek podle §243 o. s. ř.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Nejvyšší soud se v prvé řadě ztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, že žalobce neprokázal existenci důvodů, resp. takových majetkových poměrů, které by odůvodňovaly jeho osvobození od soudních poplatků a tedy ani ustanovení zástupce. Nejvyššímu soudu je dále z vlastní úřední činnosti známo, že žalobce podává desítky dovolání, jež byla ve značné míře odmítána nebo řízení o nich zastavováno. Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu, nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. V takové situaci nemůže žalobce ovšem očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese veškeré náklady jeho chováním vznikající na stát nebo na jiné účastníky jím svévolně vyvolávaných sporů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 830/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, a též usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). Takové počínání by se dalo pokládat za obstrukční a litigiózní (sudičské) - srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Žalobce si vzhledem ke značnému množství jím podávaných dovolání musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy nejpozději v řízení o žalobě v této věci usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 2. 2017, č. j. 25 C 89/2014-68, které bylo žalobci řádně doručeno dne 6. 2. 2017.
V situaci, kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení a kdy ani Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že je důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání žalobce zastavil.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017)
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. ledna 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu