ECLI:CZ:NS:2018:32.CDO.699.2018.1
sp. zn. 32 Cdo 699/2018-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Služby města Horní Benešov s.r.o. , se sídlem v Horním Benešově, Masarykova 348, PSČ 793 12, identifikační číslo osoby 25849701, zastoupené JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 361/9, proti žalovanému L. B. , se sídlem v Horním Benešově, zastoupenému JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem v Krnově, Horní 1084/16, o zaplacení 162 202,24 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 107/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2017, č. j. 57 Co 119/2017-117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 583 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Leopolda Petřiče.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 2. 12. 2016, č. j. 12 C 107/2016-90, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelkou předestřená jediná právní otázka výkladu ujednání příkazní smlouvy č. 2/2015 uzavřené dne 1. 4. 2015 mezi městem Horní Benešov jako příkazcem a žalobkyní jako příkazníkem, týkajícího se oprávnění žalobkyně jako příkazníka vymáhat bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného bezesmluvním odváděním srážkové vody kanalizací, není způsobilá otevřít přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Je tomu tak již proto, že odvolací soud založil napadené rozhodnutí – jak se podává z jeho odůvodnění – nejen na řešení této právní otázky, ústící v jeho závěr (a shodně i soudu prvního stupně) o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby, nýbrž rovněž na zjištění, že odvádění srážkových vod z areálu žalovaného je prováděno oddílnou srážkovou kanalizací mimo veřejnou kanalizační síť, přičemž každý z těchto obou důvodů pro zamítnutí žaloby obstojí samostatně [srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní Judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 17, podle něhož jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen, k němuž se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byť pro účely založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Pokud dovolatelka směřuje námitky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, patrně přehlédla, že skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný, a že nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. Stejně tak způsob ani výsledek hodnocení důkazů (se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario a dále například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, jež jsou – stejně jako i další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a není jimi naplněn ani ohlášený dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Naznačuje-li dovolatelka možnou vadu řízení označením rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé, je tato její výhrada irelevantní. Vady řízení nejsou totiž samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatelky o uvedeném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).
Pokud dovolatelka uvedla, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. dubna 2018
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu