ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.259.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 259/2016-421
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně EXNAPO, s. r. o. v likvidaci se sídlem v Uherském Hradišti, Svatojiřské nábřeží 1208, identifikační číslo 27754197, zastoupené JUDr. Petrem Dítě, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 19, proti žalované I. P. , zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská třída 60, o 198.325,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. 120 EC 329/2011, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. srpna 2015, č. j. 8 Co 275/2015-356, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2015, č. j. 8 Co 275/2015-356, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2015, č. j. 8 Co 275/2015-392, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 24. 11. 2014, č. j. 120 EC 329/2011-273, ve spojení s usnesením ze dne 3. 3. 2015, č. j. 120 EC 329/2011-302, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 5. 2015, č. j. 120 EC 329/2011-319, Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen jako „soud prvního stupně“) zamítl žalobu ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘE Kříženecký & partneři, s. r. o., o (dále jen „původní žalobkyně“) o zaplacení částky 198.325,- Kč a uložil původní žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 180.636,- Kč k rukám „právního zástupce žalované“ a částku 5.556,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala původní žalobkyně odvolání.
Podáním ze dne 12. 8. 2015 původní žalobkyně oznámila, že pohledávku, která je předmětem řízení, postoupila smlouvou o postoupení pohledávky a jejího dodatku č. 1 ze dne 11. 5. 2015 společnosti EXNAPO, s. r. o. se sídlem v Uherském Hradišti, Moravské nábřeží 1208, IČ: 27754197, a zároveň navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila nabyvatelka sporné pohledávky.
Usnesením ze dne 18. 8. 2015, č. j. 8 Co 275/2015-356, Krajský soud v Ostravě připustil, aby namísto dosavadní žalobkyně do řízení vstoupila společnost EXNAPO, s. r. o. se sídlem v Uherském Hradišti, Moravské nábřeží 1208, IČ: 27754197, zastoupená advokátem JUDr. Petrem Dítě, LL.M, se sídlem v Olomouci. Vycházeje ze zjištění, že po podání odvolání byla mezi původní žalobkyní a společností EXNAPO, s. r. o. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, jejímž obsahem je právo, o nějž v tomto řízení jde, kdy i nabyvatel práva se svým vstupem do řízení na žalující straně souhlasí, dovodil, že jsou splněny podmínky procesního nástupnictví podle ustanovení §107a občanského soudního řádu.
Rozsudkem ze dne 10. 9. 2015, č. j. 8 Co 275/2015-392, Krajský soud v Ostravě zamítl návrh žalované na přerušení odvolacího řízení (výrok I.), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok II.) a uložil žalobkyni – společnosti EXNAPO, s. r. o. zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 25.786,- Kč k rukám jejího zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dne 7. 9. 2015 dovolání, které má za přípustné podle §238a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť při řešení otázky procesního nástupnictví při singulární sukcesi se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Odvolacímu soudu vytýká, že věc posoudil formalisticky a nikoliv z toho pohledu, zda žalobkyní navrhovaná změna účastenství na její straně není zneužitím procesní úpravy ve smyslu §2 o. s. ř.; má zato, že jeho usnesení je v příkrém rozporu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněného pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), a nálezů Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14. Uzavření smlouvy o postoupení pohledávky považuje žalovaná za účelové, vedené snahou ji poškodit a dosáhnout toho, aby se případná pohledávka na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni stala nedobytnou. Vedle časových souvislostí spojených s postoupením pohledávky žalovaná poukazuje rovněž na poměry obchodní společnosti EXNAPO, s. r. o., která není ekonomicky aktivní, nemá žádný majetek, z něhož by mohla být splněna případná povinnost k náhradě nákladů soudního řízení. Uvedená společnost podle svých webových stránek, které se nezměnily od roku 2007, se zabývá „výrobou a prodejem 100% čistých, neředěných, neslazených produktů bez jakýchkoliv chemických přísad“, nejde tedy o žádnou „inkasní agenturu“, jejímž předmětem činnosti by byl odkup a vymáhání pohledávek. V té souvislosti vyvstává otázka, z jakého důvodu by odkupovala spornou palmární pohledávku původní žalobkyně. Mimo informace, jež o sobě společnost EXNAPO, s. r. o. uvádí na webových stránkách, nejsou o ní dohledatelné žádné jiné informace, kromě údajů v obchodním rejstříku. Je s podivem výše částky, za kterou původní žalobkyně pohledávku postoupila. Od roku 2007 dosud, tj. za celou dobu své existence společnost EXNAPO, s. r. o. nezaložila do sbírky listin obchodního rejstříku jedinou výroční zprávu ani účetní závěrku. Tímto postupem porušuje zákon o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb.) a nyní zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (zákon č. 87/2015 Sb.) Dlouhodobým porušováním shora uvedených zákonných povinností jí hrozí zrušení s likvidací. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno.
Dovolání je přípustné podle §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., a čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.), neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Podle §2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod č. 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2004, nebo usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné tamtéž pod č. 46, ročník 2012) je ustálena v závěru, že pro vyhovění návrhu žalobce podle ustanovení §107a odst. 2 o. s. ř. musí být prokázáno naplnění formálních podmínek, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení; současně musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce. Ohledně právní skutečnosti uvedené žalobcem pak soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda žalobce je skutečně věřitelem jím (v žalobě) tvrzené pohledávky, zda pohledávka podle jím označené právní skutečnosti přešla (byla převedena) na jiného, popřípadě zda je dlužník (žalovaný) povinen tvrzenou pohledávku uhradit, se soud při tomto rozhodování nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé (opodstatněnosti žaloby na zaplacení pohledávky), k níž se soud může vyslovit jen v rozhodnutí o věci samé. Pro rozhodování o procesním nástupnictví dle §107a o. s. ř. není proto významné ani to, zda postoupení pohledávky postupitel již oznámil dlužníkovi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1954/2004).
V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vyložil, že nelze vyloučit, že soud ve výjimečných případech zamítne návrh podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., přičemž takový postup je namístě například tehdy, je-li možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy); k tomu dále srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, usnesení ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013, usnesení ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3932/2013, usnesení ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3530/2015, usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2924/2016, nebo usnesení ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, jež jsou spolu s ostatními citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
V posuzovaném případě odvolací soud dovodil, že formální podmínky pro vyhovění návrhu původní žalobkyně na postup podle §107a o. s. ř. byly splněny, jelikož ta spolu s návrhem na procesní nástupnictví předložila smlouvu o postoupení pohledávky, jež je předmětem řízení, sjednanou dne 11. 5. 2015 mezi ní a společností EXNAPO, s. r. o., která se vstupem do řízení souhlasí.
Se zřetelem na okolnosti projednávané věci, časovou souvislost podaného návrhu na procesní nástupnictví s předchozím negativním rozhodnutím o žalobě soudem prvního stupně (a jím současně uloženou povinností žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované v nikoliv zanedbatelné výši) se měl odvolací soud zabývat též tím, zda návrh původní žalobkyně podle §107a odst. 1 o. s. ř. není zneužitím práva ve smyslu §2 o. s. ř., tedy zda tu je důvodné podezření, že nová žalobkyně (společnost EXNAPO, s. r. o.) nebude schopna (pro případ neúspěchu ve sporu) splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalované, a zda dosavadní žalobkyně nečiní návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. právě proto, aby se vyhnula případné povinnosti k náhradě nákladů řízení spojené s neúspěchem ve věci. K tomu měl odvolací soud vyhodnotit veškeré relevantní okolnosti, jež vyplývají z obsahu spisu a z tvrzení žalované a umožnit jí také doložit případně další skutečnosti o možném zneužití procesní úpravy účelovým postoupením pohledávky (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3419/2016, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3241/2016, nebo ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5030/2016).
Omezil-li se odvolacích soud v dané situaci toliko na zkoumání formálních předpokladů pro vyhovění návrhu na procesní nástupnictví podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř., aniž by se zabýval tím, zda podaný návrh není zneužitím práva ve smyslu §2 o. s. ř., je jeho právní posouzení neúplné a tím i nesprávné.
V situaci, kdy jako nesprávné zrušil dovolací soud usnesení Krajského soudu ze dne 18. 8. 2015, č. j. 8 Co 275/2015-356, nemůže ve vztahu ke společnosti EXNAPO, s. r. o. obstát ani rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2015, č. j. 8 Co 275/2015-392. Proto jej Nejvyšší soud rovněž zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2018
JUDr. Václav Duda
předseda senátu